Skrytý smysl
Ahojky lidičky,už zase jsem zavítala na tyhle stránky,abych pomohla sobě i vám.Jak tak sedím a píšu ,přemýšlím,kde se tahle špína ve mně vzala.Prominte,ale dneska mám jakejsi špatnej den,i když venku svítí sluníčko a jsou prázdniny. Musím se na chvíli zastavit….V poslední době jsem se pořád snažila bojovat,bojovat se svou nemocí,byla jsem odhodlaná udělat všechno proto,abych se z toho dostala.Proč mluvím v minulém čase?Protože dneska jaksi nemám chut bojovat,vím že je to taková malá krize,ale mě se ted nic překonávat nechce.Ach jo.Nechci,abyste ze mě měli ještě větší depku,než mám ted já,omlouvám se. Najednou mě něco napadá.Vstávám a sedám si před zrcadlo.Prohlížím se od hlavy k patě.Snažím se nemyslet.Nemyslet na svoje vsugerovaný nesmysly že jsem tlustá.Vím ,že to není pravda a vědí to i všichni kolem mě.Najednou se mi chce se rozesmát.Vždyt je to tak jednoduché!Stačí se jen na chvíli zastavit,sednout si,vykašlat se na všechno a na všechny,být tu na chvíli jen sám pro sebe.Představuju si,že jsem sama,žiju na jednom opuštěném ostrově,vzdáleném daleko od civilizace,zavírám oči a slyším šumící moře,ne už to nejsem já,je tu někdo jiný,někdo,kdo žije se zásadou PŘEŽÍT,někdo,kdo se vůbec nepozastavuje nad něčím takovým,jako je hladovění,nebo zvracení jídla,nikdy by ho to nenapadlo,bere jídlo jako dar a vychutnává si ho.Nedovede si představit,že by žil bez něj,i když je nevzdělaný,neví co je to televize,časopisy,nějaké ideály krásy už ho vůbec nezajímají,nějak podvědomě tuší,že jíst musí.Možná že ani nenazývá jídlo jídlem,tak jak to děláme my.Prostě cítí,že má hlad tak si vezme něco k snědku.Najíst se?To je pro něj banalita,co banalita,vůbec o ničem takovém nepřemýšlí.Žije na tom ostrově ůplně sám,nikdy na něj nepromluvil cizí hlas,nikdy nespatřil člověka,on sám neví že je člověk,protože se nikdy nespatřil v zrcadle,jen ví,že existuje a jeho pud sebezáchovy mu velí přežít.Žije a ani neví proč,nepřemýšlí o tom.Nechybí mu lidská společnost,protože neví,že se dá žít i jinak než o samotě,prostě zná jen tenhle způsob života a nesnaží se na něm nic měnit.Netuší,že o pár milionů kilometrů dál žijí lidé,kteří dávno neřeší tyhle základní problémy jako on.Nemusí si neustále dávat pozor na potenciální nepřátele,kteří je vidí jako předkrm k obědu,nemusí lovit menší zvířata aby se sami nasytili,můžou si totiž klidně zajít do obchodu a něco k snědku si koupit. Ten člověk neřeší,co si vzít na sebe,nepřemýšlí o tom jestli se mu něco líbí nebo ne a jestli mu to sluší.Hodí na sebe kousek kožešiny a vesele žije dál.Nikdy ho ani nenapadne že by měl vypadat jinak,že je tlustej,a měl by zhubnout.Nemá se totiž s kým srovnávat.Zná jen sebe a bere se takový jaký je.Nikdo se mu neposmívá,nikdo mu nenadává,nikdo mu nediktuje že by měl vypadat tak nebo tak.Nikdo mu nevnucuje svoje ideály krásy,nikdo mu neříká že je TLUSTEJ=ŠPATNEJ Tak proč nám to ještě nedošlo?Proč se pořád zabýváme tím jak vypadáme?kvůli komu hubneme?kvůli sobě?Ne ,jenom proto,že někdo řekne svůj názor,někdo nám řekne že jsme tlusté.Ale je to přece jeho názor,ne všech.Tak jako každý poslouchá jiný druh hudby,tak někomu se líbí holky se 70 a jinému s 50 kily.A tak to je.Každý má svůj názor a nejdůležitější je,abysme si vytvořily taky ten svůj.At se týká hudby nebo našeho těla.Princip je stejný.Ale musí to být náš názor,každého zvlášt.Jeho vlastní,ne ten který si vytvořil po tom co mu pár lidí řeklo ,že by měl zhubnout,nebo po tom, co v televizi viděl dokonalou modelku ,tedy podle někoho je modelka dokonalá,jinému se modelky vůbec nelíbí,zase jiný názor.Pochopily jste co tím vším chci říct? Jestli tohle někdo dočetl až sem ,jsem moc ráda a držím vám všem palce abyste pochopily,že každý člověk je originál a má dobré i špatné vlastnosti.To samé u vzhledu.Držím nám všem palce,abysme se dokázali přenést přes naše chyby a naučili se mít rádi takový jací jsme.