Archive for category: Můj příběh

Je to uz neuveritelnych sest let, co se jidlo stalo alfou a omegou meho ziti, byla jsem naprosto normalni holka, ktera si pripadala neskutecne odstrcena a sama, prislo mi, ze moji rodice maji radeji em sourozence nez me a ze mi nerozumi. Postavu jsem mela akorat, jelikoz jsem zavodne sportovala, ale kdyz jednou trener zacal na treninku vykladat neco o tom, ze kdybych trosku zhubli, budeme rychlejsi, upnula jsem se na drzeni diety. Na zacatku to byo skvele, konecne nejaka oblast meho zivota, kterou sjem zvladala, zacala jsem si postupne ubirat, vynechavala obedy, pak i vecere a snidane, hubnuti vsak stale neprobihalo podle mych predstav, hubla jsem pomalu,a tak jsem pridala vetsi zatez, porad jsem behala, vsude jen chodila pesky amuj denni prijem se zmensil na 2 jogurty a jablko, ael me to stacilo…Jenze pak se pripojila ztrata menstruace, padani vlasu, nechutenstvi, permanentni teplota a ja travila kazdy mesic minimalne tyden doma s nevyjasnenymi problemy…po case se pridaly i deprese, nekdy jsem to chtel adokonce i zabalit, prislo mi, ze umrit by bylo jednodussi. ty tam byly reci o krasne postavem, spise naopak, porad mi nekdo tvrdil, ze vypadam jak z koncetraku, jaktoze nic nejim a z cehoze ziju…ja hloupa si myslela, ze mi je zavidi me skvele nove telo…Litala jsem v tom tak dav roky, kdyz jsem jednou vecer pri strasne vyletela na mamku, ze mi dava na veceri prilis mnoho jidla, hodila jsem po ni talir a utekla pryc. Nikdy ji a tatkovi neodpustim, ze me v tom nechali tak dlouho trapit, kazdy videl jak jsem vychrta, ael oni ne a ne zasahnout az do te dobyy nez jsem po tom incidentu s jidlem za nimi prisla do obyvaku a k problemum s jidlem se priznala, rekla sjem jim, ze uz to nezvladam a ze potrebuji pomoc..Zkouseli co se dalo, nejdrive me nutili jist, ale to nepomohala, pak me po pul roce vzali na pschologii, tak se prislo an pricinu mych problemu a castecne se odstranili, ael ne tak uplne, bohuzel. Dnes jsou to 3 roky, co jsem „vylecena“, mam normalni vahu a o problemech temer nikdo nevi.Mam skveleho kluka, ktery se mi snazi pomoc, potrebuji ji, porad nekde v halve mi strasi myslenka, ze jsem moc tlusta a ze kdyz jsem byla „hubena“(vychrtla) tak mi bylo lepe, stoji to strsne moc sil, obcas mam zachvaty protivnosti, depresi a jsem zla na vsechyn okolo, hlavna na sveho pritele, ktery tim bohuzel hrozne trpi a proto jsem se rozhodla, ze radeji zas zacnu chodit k psycholozce, dneska jsem uz mnohem silnejsi, umim si prikazat abych se najedla a nedelala kraviny, nechci totiz do toho zase spadnout a vim, ze uz nespadnu, dneska jsem silnä, silnejsi nez jsem byla tenkrat a vim, ze to prekonam. Anorexie je boj, ale ja vim, ze uz jsem ho skoro vyhrala a kdyz jsem to dokazala ja, dokazete to i vy ostatni, protoze se vyhrat da, jen se musi chtit:-)

Ahoj všichni,nedávno jsem zavítala na tyhle stránky, četla jsem si tu Vaše příběhy, články… a tak jsem o tom všem přemýšlela… .Ne, netrpím anorexií, ale asi nejsem úplně ,,normální? stejná jako ostatní… chci Vám napsat, jak to všechno začalo. Loni v létě jsem si nějak tak uvědomila, že jsem strašně tlustá. Měřila jsem 165cm a vážila 61kg! Prostě hrůza, byla jsem z toho strašně zničená… A tak jsem začala s dietou. Nejdřív jsem nejedla sladký a pozdě večer. Postupně jsem porce zmenšovala… ale jedla jsem pořád normálně. Někdy kolem listopadu jsem si k večeři dávala zeleninový vývar, menší porce- ale jedla jsem normálně. Stoupla jsem si na váhu-56kg. Trochu jsem zhubla, ale mě to nestačilo. Pak přišly Vánoce. Jedla jsem jako každý rok, ale pak tu byly výčitky svědomí. Poprvé jsem se donutila ke zvracení. Byla jsem strašně šťastná. To samé se opakovalo na Silvestra, na jedné oslavě a pak ještě několikrát. Jednou jsem se při zvracení zadusila. Bála jsem se a od té doby jsem už nikdy nezvracela. No od nového roku jsem začala cvičit, zmenšovat porce, objevila tabulky energetických hodnot…. Nejprve jsem jedla 5000kJ denně a postupně méně a méně… Dnes jím okolo 2000 kJ denně, měřím 169cm a vážím 49kg. Pořád jsem ale tlustá. Opravdu! Mám silné nohy, velký zadek… atd. atd. Chci mít 40kg. Chci být hubená. Musím zhubnout .Prostě musím. Postupně přibývalo i zdravotních problémů. Ze začátku bolesti hlavy, žaludku, párkrát jsem omdlela… Dnes mě v žaludku chytají křeče, občas se i v noci kvůli tomu probudím. V hlavě mi strašně píchá, pořád se mi motá, lámou se mi nehty, mám strašnou barvu pleti, bolí mě kosti, svaly na lýtkách, již půl roku nemám menstruaci… atd. V poslední době mi prudce buší srdce a na levé straně mě bolí… Nejhorší na tom je,že mi to působí radost, když mám hlad. Když mám křeče. Dokonce když je nemám, jsem na sebe naštvaná, protože vím, že jsem jedla víc než bych měla. A proč Vám to píšu? Proč Vás s tím zatěžuji? Já totiž nevím, co se to se mnou stalo, proč už mě život tak netěší, proč se pořád všechno točí kolem jídla, postavy váhy… Proč jsem taková smutná a podrážděná? Proč mě potěší jen když zhubnu? Proč? Já to nevím. Hnusím se sama sobě. Já vím, jsem jen troska… Tyhle řádky co jsem tu napsala, bych nikdy nikomu nedokázala říct. Nechci tím nikoho zatěžovat… Strašně se stydím. Za to co jsem. Jenže já vůbec nevím,co se to se mnou stalo a proč se to stalo. Ale možná že jsem v pořádku, normální… Já fakt NEVÍM. Jsem zoufalá. Jestli by někdo chtěl, tak se mi ozvěte na mail. Popovídat si o životě, o radostech, o smutku, o čemkoliv… budu ráda. A Vám všem, co bojujete s A nebo B ze srdce přeju, aby jste ten boj vyhráli. Věřím Vám.

Chtela bych take prispet svou trochou do mlyna.Narazila jsem na tyto stranky a ctu Vase pribehy a nestacim se divit,jak si vsechny zbytecne nicite zdravi a mladi,jen kvuli vzhledu.v zivote prijde jeste spousta zdravotnich problemu,nedej boze treba i vaznych nemoci,napr.rakovina.Proc si tedy nicit zdravi ted,dobrovolne,kdyz jste mlade.Holky uzivejte si zivota,vzdyt jsou dulezitejsi a krasnejsi veci na svete.Treba deti.Copak muzete mit deti,kdyz budete vychrtle a nemocne?Jednou az budete chtit mit deti,tak vam dojde,co jste provedly,jak jste byly hloupe a nezodpovedne ke svemu zivotu.Vase vrstevnice budou jezdit s kocarky a vy budete nestastne a odepsane.Nestoji to za to.Zkusenost s touto nemoci nemam,ale ma kamaradka ji mela a zaplanpambu se z toho dostala a je stastna.Zdravotni problemy ji vsak zustaly,zrejme nebude mit deti.Nerikam,ze jsem nekdy take nechtela trochu zhubnout,ale timto drastickym zpusobem to stejne nejde.V okamziku,kdy zacnete normalne jist,priberete pak jeste vic,protoze telo dostane strach z dalsiho hladoveni a zacne si vse ukladat pro pripad dalsiho hladomoru.Verte mi.Zkuste hubnout zdrave.Doporucuji knihu Zdrava vyziva od autorky Vaclavy Kunove,odbornice na zdravou vyzivu.Jist 5 krat denne po malych davkach,vyloucit sladkosti a tucne veci.Zaradit celozrne vyrobky,vlakninu,nizkotucne mlecne vyrobky,ovoce,zeleninu,dodrzovat pitny rezim,alespon 2 litry denne,nejlepe cistou vodu a mineralky.Opravdu to funguje a neohrozuje vase zdravi,prave naopak.Moc bych si prala Vam pomoci,kdyby to byla jen jedna z vas,tak budu rada.Kdyz tak mi napiste.Drzim vsem palce pri boji s touto nemoci.Mejte se.smisek

ahoj holky,vcera jsem se poprve dostala na tyto stranky a odtrhla jsem se od nich az po peti hodinach,byl to pro me sok,ale zaroven i trochu radost ze v to nejsem sama. nikdy jsem o svem problemu nikomu nerekla,nikdo to nepoznal(snad,doufam)vzdycky jsem si rikala jak jsou ti americani blby ze chodej na sraz anonymnich alkoholiku a reknou-jmenuju se a mam problem,ted chapu ze to pomaha nekomu se s tim sverit. kdyz jsem to tu cetla tak jsem nechapala proc jste s tim zacinaly-vzdyt jste mely super postavu-165cm,65kg-to je prece fajn,ja byla cele detstvi a pubertu tlusta,max bylo 100kg na 172cm,to byla sila,ale byla jsem stastna,vesela,mela kamarady………. pak v 16 jsem zacala drzet dietu-uplne pohodovou-hubla jsem jen 3kila mesicne……super nalada,vsichni me chvalili,mohla jsme si vzit na sebe co jsem chtela,zhubla jsme na 73kg-vim zda se vam ze jsem stejne musela bejt tlusta-ale ja mam tezkej typ kostry a svaly.takze v te dobe jsem mela fakt hezkou postavu-bokove kalhoty,uzka tricka,plavky-nestydela jsem se. to bylo o prazdninach,jenze pak zacal podzim a ja se zacala cpat-ale hodne a stridala jsem to s dietou-to jeste nebyl ani nejmensi naznak bulimie,anorexie.jenze kila sla nahoru.tak jsem to vydrzela rok,nevazila jsem se ale myslim tech 10kilo jsem pribrala a pak jsem se o prazdninach zase zamilovala a na jidlo jsem vubec nemyslela,premejslela jsem kde ho uvidim co bude a nakonec jsem zjistila ze jsem za ten den nic ale opravdu nic nejedla.kila sla dolu.byla jsem stastna.ale pak jsem od sve lasky musela odjet a vse se vratilo,jenze ja uz nechtela bejt tlusta a chtela jsem jeste vic zhubnout-tak jsem se vyzvracela-bylo to hnusny,ale bricho jsem mela plochy.no a tento mesic to budou 4 roky.od te doby jsem dooooost ztloustla,mam zase 95kilo,mam ridke vlasy,zuby-to by jeste slo,ale nema skoro zadne kamarady,nikam nechodim a porad myslim na jidlo,dieta,zvraceni,co bych si zase vzala z lednicky.hnusim se sama sobe,ja uz na to jidlo ani nema chut,vubec nemam poteseni neco snist,ale proste to do sebe cpu,nekdy se mi stane ze mi vubec nejde zvracet to jsem pak nastvana-kdybych to vedela driv,tak nic nejim.mam napuchlej oblicej,natrhly koutky,leskly oci………je to vse v prdeli! nekdy zvracim 5krat denne,nekdy vubec.jsou obdobi kdy treba 14 dni nezvracim-to kdyz jsem ve skole a mam co delat.to si na to ani nevzpomenu,doma je to hrozny. uz snad milionkrat jsme si rikala ze prestanu,vzdyt to je zbytecny-nehubnu,tloustnu,nicim si zdravi,utracim spoustu penez.takze dneskem zacinam zmenu zivota-ale nespadla jsem do anorexie,jen proste dam dietu-ke snidani jsem si vzala jogurt a nektarinku k obedu kureci platek(na skoro zadnym oleji-a jeste jsem to vysusila)+meloun a k veceri si dam ovoce nebo zeleninu.jasne ze kdyz jsem sla do lednicky kde je spoooústa dobrutek tak jsem si rikala co bych mohla snista vyzvracet,ale odolala jsem,coz je doma uspech-to se mi stava malokdy. chapu ze tyto moje kecy nikdo necte az do konce-ale to i nevadi,ja to potrebovala napsat a vypat ze sebe. jeste-jestli je zde nekdo kdo s tim taky prestava a potrebuje podporu,tak at mi napise,muzeme se podporovat navzajem!!!!a vyhrajem!!musime!!!

ahoj lidičky, konečně jsem nad tím zvítězila. Už je tomu rok, samozřejmě mám i své špatné dny. V takovém případě zavítám na tyto stránky a po přečtení některých vašich příspěvků, zase získám sílu. Mou motivací bylo miminko. Chtěla jsem, aby moje holčička měla doma spolehlivou maminu a ne nějakou trosku. Zároveň jsem bojovala o svého manžela a pořád ještě nemám vyhráno. Má minulost mě pronásleduje v podobě jeho vzpomínek. Jsem jako na houpačce, když si myslím, že je líp, přijde krutá rána. Zkazila jsem toho hodně a jeho důvěru už nebudu mít asi nikdy. V době kdy jsem v tom lítala nejvíc jsem se vykašlala na studium vysoký školy, taky jsem přestala dělat jazyk. Prostě jsem nic nedotahla do konce. Teď jsem přišla znovu s tím, že bych šla studovat. Dostala jsem, ale studenou sprchu, s tím že to stejně nedotahnu. Fakt mě to zranilo. Tentokrát to chci dokázat kvůli sobě. Chtěla bych si získat zpátky jeho důvěru. Moc mi na něm záleží. Nevím, jestli se mi to podaří a zda vůbec po tom všem zůstaneme spolu. Ale ani to mi nedovolí klesnout, tam kde jsem byla. Držím se a mou velkou oporou je moje roční holčička. Holky vím, že to jde, stačí jen ta vůle a pevný bod v životě. Všem přeju hodně stěstí, ať v sobě najdou tu odvahu!!!!!!