Masochistka!!

Ahoj! Chtěla jsem se s někým o toto mé malé tajemství podělit, ale pořát jsem si nbyla jistá jestli mám, aby si o mě něldo meřekl, že jsem nějakej psychouš…..Ale pak jsem dostala od své kamarádky tip na tu stránku a tak se vám chci svěřit!! Začalo to asi tak před dvěma týdny když jsem byla podruhé zasebou nemocná a táta měl pocit, že je to z mého oblíkání a tak mě začal každé odpoledne po příchodu ze školy kontrolovat co mám nasobě….Bylo mi to nepříjemné, protože mě nutil nosit košilky, které nenosí už ani čtvrťačky a navíc to blbý kontrolování:((( Nemohla jsem to vydržet lezloo mi to krkem a pak se to stalo….Jednoho mrazivého dne jsem šla se svým psem na procházku na pole, které bylo celé namrzlé a co se nestalo já s sebou flákla o zem a rozřízla jsem si ruku…….Já vim na tom neni nic divného, ale já jsem se zečala smát a bouchat se do té rány (bylo mi jedno jak moc mi teče krev, jen mí bylo příjemné si ubližovat)A od té doby jsem měla nutkání si ubližovat nebo ne spíše mě to uklidňovalo a působilo mi to radost…..Například jsem si zezačátku jen trhala strupy pořát dokola ať bolelo sebevíc nebo jsem se píchala špendlíky, ale pak jsem šáhla i po klužítku azačala jsem si například dnes vyrývat do ruky čáry nebo nějaké obrázky nebo jsem se jen prostě píchala, působilo mi to radost a ani mi moc nevadilo, že to možná viděli spolužačky…. Vim co to má za následky,ale prostě je to moje „uspokojení“ ,ale strašbě bych chtěla pmoct, aby to nezašlo ještě dál a já si třeba nepodřezala žíly…… Kdyby jste měli jaké koliv rady pište prosím na icapold@centrum.cz budu vám moc vděčná….děkuji:((

jediný lék je LÁSKA

Přišla jsem ze školy a na stole ležela vedle talíře s jídlem knížka. Zvědavě jsem nakoukla: „Holky na vodítku-jmenuji se Martina“-co je to za pitomost, pomyslela jsem si…Na první strance byla věta-jmenuji se Martina a jsem bulimička.Tak tohle už je moc řekla jsem si. Tohle už máma přehání…Je to za mnou-ne bulimie, ale anorexie, i když, jak se to vezme, prý to nikdy uplně neodejde-jsem z nejhoršího venku, tak jsem to chtla říct. Nechtěla jsem tu knihu číst, i když čtu moc ráda. Večer jsem si ale přečetla pár stránek-chytlo mě to-je to autenticky napsané. martina byla anorektička, která se bulimičkou stala. Do dvou dnů jsem měla knihu přečtenou končí happy endem-v životě to tak bohužel vždy není- to všechny určitě víte. já jen ,přečtěte si to-je to od I. Březinový, ta kniha je chytrá….. Abych se dostala tam, kam chci:čtu články na ppp velice často psala jsem do“ mého příběhu“ mockrát, ted mě to chytlo zase. Váha 48 kilo na 167cm-dříve 40 kg (nejhorší doba). Zítra jedu na gyndu, nedostala jsem to rok…Já se strašně bojím. Bojíms se, že mi nasadí léky, po kterých ztloustnu. Já vím, že mít miminko v budoucnu je důležitější, ale už ted si připadám tlustá a neforemná. Cvičím, hýbu se, nepřežírám se,ale můj kalorický rozpočet na den je 1400-původně 700kcal. Nyní mi to příjde moc, trápí mě, že už na to zase myslím. tloustne se po antikoncepci??? Kámoška ztloustla 12 kg a řekla, že je to kuli antikoncepci. Mamča tvrdí, že se netloustne po pilulkách, ale kuli neodolatelné chuti na jídlo. Já bych se snad uržela, ale bojím se, že jsem schopna udržet se tak moc, že mi bude madam anorexie zase v patách…Na tuto nemoc je jen jeden lék- LÁSKA. Ono se to lehko řekne-já si nemám na co stěžovat, v mémokolí je lásky dost, ale ne láska od kluka- to mě štve.Zásadně to svaluju na to, že jsem tlustá, představa, že přiberu kvuli hormonální léčbě mě ničí. Kdyby měla nějaká z vás zkušenosti na toto téma, tak mi to sem ptrosím napište. Mě to strašně trápí…Jestli se dostanu nad 50 kg, tak jsem schopna udělt cokoli, abych měla třeba 45…melu pitomosti….prosím pomožte mi.Jsem ráda, že jste tady…Děkuju za internet.

Poetry – dialog

Přišel k ní a na nic se neptal jen ji po tváři pohladil Pohledem jakoby se tázal kam ve svých snech chodí tolika mil Pohledem vyčítal, i když se smál Zavřená ústa říkala příliš Doteky jakoby kůži z ní sňal Ubližoval… Zeptal se kam chodí v širou noc spát řekla že tam, kam nikdo jiný plal se co může lidské štěstí stát řekla, že je nevyčíslitelné… nechápal, neviděl, neznal nouzi nenrozumněl slovům jež derou se na mysl nepoznal strach, jež ze sna tě vzbouzí a lítost vidí jako čirý nesmysl třásla se mu v náruči a on nechápal myslel že pouze ji ochráncem má být hladil a hýčkal, však v myšlenkách tápal nevěda jak z ní to zklamání smýt plakala každý den, v sobě se ztrácela v myšlenkách, v touhách, ve snech a přáních snažil se najít podstatu zcela však nepřišel na pár vět… podstatných „Koukni se na sebe, na tenhle svět, nevezme tě, když se nezměníš, musíš být taková jak chce tě vidět, neříkej, že mi nerozumíš!“ ROzumněla až příliš dokonalost se smyslem života jí stala na tenkém ledu se pohybovala nebylo cesty… Našel ji nepochopenou mezi stovkami „kamarádů“ jež tě idealizují předávkovaná s duší zlomenou a tváří, kterou už nikdo nehodnotí… Neěděl jak pomoci mrtvé vstát nevěděl co vzít zpět a co pochopit nevěděl jak se omlouvat za to, že … neznal pomoc

Matka

Jsem 46 letá matka 18 dcery Štěpánky, která před dvěma roky onemocněla anorexií. Je to krásná nebo spíše byla krásná dívka, která se chtěla věnovat modelingu. Nikdy jsme jí nic nezakazovali ani nepřikazovali, snažili jsme se vycházet jako kamarádi . Doma. Všichni. A taky to tak fungovalo! A najednou se vrátí z internátu, že bude držet dietu, nejdříve jsme se usmívali, teď jsme psychicky vyřízení. Komplet celá rodina. A nikoho to nezajímá.Nejdříve Motol poté Střešovice, nyní Brno – Bohunice. A nikoho nezajímá, že matka s otcem musí do práce, aby vydělali na živobytí, nemohou si dovolit být doma, když se povede dceru trochu vylepšit, že by sní matka měla být alespň měsíc doma a starat se o ní, že mají rodiče strach nejen o dceru , ale také aby je nevyhodili z práce, kvůli neustálemu dojíždění do nemocnic. Spousta a spousta otázek nezodpovězených a nikým nechtíc zodpovědět mají na srdci milující rodiče, kterým nikdo neponůže, naopak se jim přičítá vina nejen příbuzných , ale i společnosti!!!!! Potřebujeme si také popovídat s rodiči, kteří mají nemocné děti anorexií, i s rodiči,kteří mají děti vyléčené, moc by to všem rodičům pomohlo. Děkuji.

Proč……?????

Přečetla jsem si vaše příběhy a rozhodla jsem se,přidat sem i ten svůj…Začalo to na jaře když jsme byli na pouti, tam mi muj strýc řekl že mam „zadek“.Nikdy jsem nebyla tlusta měla jsem 150cm a 39kg. No ale přesto mi to nedalo spát rozhodla jsem se že zacnu cvičit a mín jíst.Za 4měsíce jsem zhubla na 29kg.Byla jsem převezena do městské nemocnice ale v ní jsem zhubla ještě na 28,2kg.No a tak se nedalo nic dělat musela jsem do Prahy…Tam si mě vzal do parády i psych. a asi po 2měsících jsem mohla domů. No že jsem úplně v poho to nemůžu říct stále přemyšlím nad tím co je mín „tučné“ a co víc…Já vím jsem blba a nepoučitelná (vlastně to nepochopí ten, kdo tim sam neprošel)…No nic navíc mi je pouze 14let.Jasem malá a moje puberta dá se říct začiná od znovu…A proto vám chci holky říct neblbněte i když mate nějake to kylo na víc, ono vam to za to nestoji!!!Pa Prosím,napište mi na můj e-mail: sloopy.1@seznam.cz Budu rada, když si se mnou někdo o nějaké podobné skušenosti popovída…Dekuji

Mám šanci?

Ahoj všichni.Rozhodla jsem se, že přestanu strkat hlavu do písku a pokusím se najít sama sebe.Ale kde?Vždyť ani nevím,kde jsem překročila tu magickou hranici a dostala se do kolotoče jídlo,dieta,výčitky,cvičení,zvracení.Nejsem žádná puberťačka,mám 3 děti,léčila jsem se víckrát,teď jsem na antidepresivech,ale není to k ničemu.Mám chorobný strach z tloušťky,vážím si sama sebe jenom když jsem na dietě a ostatní mě chválí,jak jsem pěkně zhubla.Je mi ze sebe špatně,ale nevím co s tím.Neumím si představit,že bych se nechala zavřít a tam by mě nutili do jídla.U nás-Tábor-není žádné centrum,ani skupina,kam bych mohla docházet.Mám ještě šanci?Jsem v tom více méně 14 let.

Krasná a štíhla!!!!!

Ahojky Holky a kluci muj pribech zni takhle:Kdyz zacali prazniny a ja zacala jezdit s kamaradama na koupaliste tak jsem tam videla spoustu hubenych holek a ja chtela vypadat zmala jako oni.Kluci o mne rikali ze jsem pekna ale ze mam par kylo na vic ale ze jim to vubec nevadi,protoze mne maji radi takovou jaka sem.Ale mne to stejnak nedalo,a tak jsem zacala hubnout.Ze zacatku jsem byla jen na ovoci protoze zeleninu moc nemusim.Za dva tydny jsem zjistila ze jsem zhubla 5kg a mne se to zazalo libit tak jsem si rekla ze bych to mohla zkusit jen na vode.A ono to slo!Takhle jsem vydrzela cele tri tydny jen na vode a obcas nake to ovoce.Pripadala jsem si naramne hubena a jak kluci rikali i krasna.Jednou kdyz jsme jeli open na koupalko tak si me krasne postavi vsimli i kamosi.A na jednou semnou chtel kazdej chodit i muj idol kteryho naramne miliju a on zacal mne.Ja v hubnuti pokracovala protoze mi muj novi pritel rikal ze miluje hubeny holky jako jsem ja.Ale kdyz se mi to zhorsovalo a ja se zacala citit jako nekdo jiny.Vsimli si toho i mi pratele.Tak mne jednou pozvali na piknik a pribalili sebou spousta naramnyho jidla ktera jsem driv mnela hrozne moc rada ale ktery jsem musela bohuzel odstranit z meho jidelnicku.Vsichni kolem jedli ty dobroty a ja okusovala jen jablko.Pratele nechteli verit tomu ze si ani nedam sousto tech nejlepsich koblih co dela miho kluka mama.Vsichni si o tom semnou zacali povidat(o tom ze nejim a ze jsem moc zhubla).A ja jim vsechno rekla a oni mi se vsim pomohli a ja se z toho dostala a moc jim za to dekuju!!!MAM VAS RADA A DEKUJI ZA VASI POMOC!!!!!!! Holky kdyz budete potrebovat s necim pomoc tak zajdete za lidma ktery mate radi. Kdyz budete potrebovat tak mi napiste na:kelly1990@seznam.cz

Dulezite vedet!!!!!!

Nebezpečí a nesmyslnost zvracení Navozené zvracení posiluje mylná představa, že zvracením se tělo zbaví veškeré energetické hodnoty snědeného jídla. Proč je mylná? Zejména cukry, které se začínají štěpit už v ústech, dokáže lidské tělo zpracovat velmi rychle. Například experiment pittsburské Laboratoře pro výživu prokázal, že navozené zvracení sledovaných bulimiček mělo za následek redukci méně než jedné poloviny zkonzumovaného jídla. Pokusné osoby měly za úkol se během experimentu přejíst a zvracet. Když byl zjištěn jejich energetický příjem a energetická hodnota vyzvraceného jídla, ukázalo se, že během záchvatu zkonzumovaly v průměru 2131 kalorií a vyzvracely 979 kalorií. To také vysvětluje, proč ženy, které zvracejí po každém jídle, nemusejí ještě hubnout. Zvracení oslabuje strach z tloušťky a tak vede k častějšímu přejídání. S plným žaludkem se také lépe zvrací. Není proto pravda, že přejedení opravňuje zvracení, ale naopak, že zvracení podporuje přejídání. Mezi nepříjemně viditelné následky zvracení patří otoky slinných žláz pod čelistí, které umocňují dojem opuchlého obličeje. Méně nápadným, o to však nebezpečnějším následkem zvracení je narušení rovnováhy tělesných tekutin a solí, které nadměrně zatěžuje srdce a ledviny. Největší problémy působí hypokalemie. Žaludeční šťávy způsobují záněty a vředy jícnu a erozi zubní skloviny, kterou někdy umocňuje energické čištění zubů a žvýkání. Smrtelně nebezpečné mohou být některé léky vyvolávající zvracení. Zatímco nebezpečnost zvracení nedokáže většinu bulimií ohrožených dietářek odradit, jeho dlouhodobá neúčinnost při kontrole tělesné hmotnosti by mohla být účinným varováním. Podobně nebezpečná a především neúčinná jsou i laxativa a diuretika. Jen málo dívek, které uspokojí snížení váhy po užití projímadel, si uvědomuje, že se jen rychleji vyprázdnily a dočasně zbavily tekutin. Tak tenhle clanek jsem nasla na www.anabell.cz a docela mi pomohl..Uz 2 mesice nezvracim, protoze to stejne neni skoro vubec ucinny, tim padem je kravina to delat..Kdyby to alespon jedne z vas pomohlo, byla bych moc rada.

koniec

čawte kočky! Toto je hrozné..Keď som si to čítala, chcelo sa mi plakať, fakt.. Lenže… Ja som na tom dosť podobne…Meriam cca 177 cm a vážim okolo tých 61…Nie je to pri mojej výške veľa, ale ani málo.. Nechcem schudnúť, ale nechcem ani pribrať..A hrozne sa toho bojím..Bojím sa, že čo ak priberem a nebudem sa páčiť a chalanom ap…Úplne banálne problémy… Jem normálne, vlastne jem hrozne veľa, a sem-tam tak 1x za týždeň ma chytí hrozný záchvat prejedani sa…Zjem 2 čokolády, kokteil, keksy, ďatle, figy, koláče, no všetko čo mi príde pod ruku..A potom to vyzvraciam..Lenže prišla som na zaujímavú vec..Keď sa vyzvraciam, ja nikdy nevyzvraciam všetko..Žiadna z nás, myslím…Veď si prečítajte ten článok…Asi 4 články pred mojím..Je to naozaj pravda..ˇKeď sa preješ a vyzvraciaš to, tak neschudneš!Určite nie, pretože cukry a tým aj veľa kalórii sa ti už stihlo vstrebať do tela!Takže oddnes stopujem! V živote to už nespravím! Takto jedenkrát do týždňa, sem tam menej, sem-tam viac zvraciam už asi polroka..Zatiaľ som ani nestratila menzes, ani mi nezačali vypadávať vlasy, a keď som si dnes prečítala veľa z týchto brutálnych článkov, povchopila som, že toto nechcem..Nechcem skončiť takto…Nie… A ani neskončím… Končím s tým..Navždy..Dúfam..Tak mi držte palce… idem kúsok menej papať a do leta zhodím miernym tempom snáď na tých 57, a budem spokojná..Bez toho, aby som si pchala prsty do úst…

Dokonalost

Ahojky všem.Anorexii ani bulimii naštěstí nemám, ale mám k tomu trochu sklony. Od té doby, co má postava začala mít ženské tvary, jsem uplně posedlá tím jak vypadám. Mám širší boky ale i ramena a ty boky mě právě pořád trápí. Pořád se pozoruju v zrcadle ze všech stran, každý den se snažím cvičit a omezovat v jídle. Piju jenom čistou vodu nebo vitakávu(samozřejmě bez cukru) a čaje pouze bylinkové. Moje strava vypadá spíše zdravě, takže ovoce zelenina, nízkotučné jogurty. Akorát oběd mám občas nezdravý, a to proto, že rodiče jedí spíš nezdravě a dopřávají si. Občas jak tomu řikám zhřešim a vezmu si něco sladkého, protože na tom jsem opravdu závislá. Předevčírem jsem opět zahřešila a měla jsem špatný svědomí. Seděla jsem v koupelně, brečela a prohlížela si svá tlustá stehna a boky. Pak jsem se to snažila vyzvracet, ale nešlo to (naštěstí). Nechala jsem to tedy být. Nejsem určitě tlustá. Většina dokonce tvrdí, že mám hezky symetrickou postavu. Ale já si to nemyslím, dál se omezuju v jídle a dál cvičim a dál se pozoruju v zrcadle. Každý den si měřim míry v pase a kolem boků. Dokonce si dávám přes břicho pásek a stahuju ho co nejvíc, abych měla pas užší. Potom si začnu zkoušet kalhoty, který jsou třeba o dvě čísla menši, narvu se do nich a pak pozoruju, jak v tom mám strašně velkej zadek a řikám si že musim do nich zhubnout za strašně krátkou dobu. A když hned nevidím ty pozitivní výsledky už po dvou dnech, tak zase selžu a nacpu se sladkym. A pak mám zase špatný svědomí a tak to jde pořád dokola. Jsem hrozná perfekcionistka, nechala jsem si nedávno udělat plastiku na obličeji, protože jsem si nevěřila (jako celý život ve všem). Taky mám hodně sklony k depresím a myšlenky na sebevraždu už jsem taky měla. Dneska jsem ale udělala jednu zvláštní věc, vzala jsem si fotku svojí postavy a vystřihla ji do modelkovských tvarů. Vůbec jsem se sobě nelíbila, opravdu jsem vypadala nemocně a vychrtle. Takže možná první impuls být normální.Cvičit ale nepřestávám. Kdyby jste mi mohl někdo poradit, co se se mnou děje, povzbudit a „uzdravit“, byla bych moc vděčná.