deprese a bulimie to je moje partie….:o)))

/0 Komentáře/v /přidal

AHOJ VSEM. dnes tu jsem prvni den,tak se tu zacinam trochu orientovat. rada bych jen vsem rekla, ze vas chapu a soucitim s vama.sranda to fakt neni a cloveka to nebavi a vim, ze neni lehky z toho ven. je mi 27let, bulimii trpim neco kolem sesti let. zacalo to asi v anglii, kdyz jsem delala au-pair a oblibenou cinnosti auperek je prejidani…coz jsem delala taky.pri svych 178cm, jsem to vytahla asi na 87kg(ze 70kg).pred prijezdem domu, jsem zacala mit paniku,jak to domu prijedu, v jakym stavu!!! a tak jsem zacala svou zvraceci karieru.myslela jsem si, ze treba za 14 dni zvracenim a upenlivym sportem shodim treba deset kilo.samozrejme to byla kravina a prijela jsem domu stejna. doma o tom nikdo nevedel, skryvala jsem to vyborne, zvracela jsem na palande do igelitek,ktere jsem pak schovavala do skrine a dalsi akce byla,jak to pronest bytem a vyhodit do popelnice…proste super akce! mohla bych natocit film…. no nic. s ruznyma prestavkama jsem se zvracenim velice zabyvala,az na to prisla ma matka a vyhledala jsem poprve odbornou pomoc. odborna pomoc k zavratnym vysledkum neoplyvala,tak jsem se rozhodla, ze od toho utecu jako au pair do USA.tam to bylo ze zacatku fajn,ale pak to dopadlo stejne jako vzdycky. kamaradky se jezdili bavit na party a ja doma byla v depce a vedomim, ze jsem odporna a tlusta a vyhybala jsem se,spolecnostem,jak jen jsem mohla.bylo to utrpeni a ted kdyz se na to dozadu divam…no radsi o tom nepsat. :o( no,abych to nejak zkratila, mam uz za sebou psychology,psychiatry, denni stacionar v terapeutickym centru,kterej trval dva mesice….a ted zase psychiatr…a vysledky? zacinam se zase strasne prejidat, po docela dlouhy pomlce. do toho mam fakt strasny deprese a stavy osameni,uzkosti a pocitu,ze je fakt vsechno na totalni prd a nema nic cenu. vsechno se mi ted fakt po dlouhy dobe vraci,rekla bych tak po roce…a nevim, nechci to.zacina jaro,leto, nechci si zase zopakovat depky doma, v prejidani a nasledovnym zvraceni,kdyz budou vsichni lidi venku,radovat se a ja budu sedet sama doma…v depce. nechci se s tim srovnat,ze muj osud je JEDNA VELKA DEPKA,ale uz fakt nevim, co by mi mohlo pomoci,jestli vubec neco takovyho existuje…jo,existuje laska,ktera je nepremozitelna, ale mam ted strasny depky, nemam ani na nikoho naladu, tekze vysvobozeni nejakym klukem, je blbost. psala jsem tento pribeh trochu zmatene,ale je toho tolik a kdybych to mela sem vse vypisovat poradne a jak to bylo, nestacil by mi celej vecer a asi by me bolely prsty a vas oci…. kazdopadne,jestli nekdo z vas ma nejakej zarucenej lek, tak sem s nim! hahahahaha

Nenávidím svoje tělo!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Tak, chtěla bych začít asi takhle…. ještě v létě sem byla vcelku hubená, měla sem 57kg na 176cm. Kluci mě milovali, mohla sem mít každýho, na kterýho sem si jenom ukázala, všechny holky mi záviděli a vzhlíželi se ve mě. Ale… pak sem byla asi tak 3 měsíce nemocná, nemohla sem chodit do školy, ani na tréningy- a právě tohle je ta nejhorší doba mýho života!!! Vždyť já ztloustla na neuvěřitelných 67kg…. Když sem se zvážila, málem sem omdlela. pak sem začala zas normálně ćhodit do školy a můj život se změnil v peklo… Holky, které mi dřív záviděli byly najednou hezčí a hubenější než sem já. Všechny moje ,,kamarádky´´ se na mě vykašlali!!! I můj nejlepší kamoš, kterýho sem měla hrozně ráda mě tak neuvěřitelně zklamal a to sem si myslela, že jemu na mě záleží a můžu mu věřit… On ale místo toho začal kámošit s holkou, která je hezká a o které věděl, že se nemáme moc rádi, ta se teď na mě pořád povišuje. Zničila sem si život a to jenom kvůli pitomejm 68kilům. Jak já nenávidím svoje tělo, ale zato sem svoje jediná opravdová kamarádka. Začala sem hubnout.

Nešťastná, ale snad štíhlá!

/0 Komentáře/v /přidal

Už asi rok se snažím držet dietu,a občas se i zadaří! Můj problém začal loni(v 6. třídě), já byla taková baculatá, zubatá holčička(nosila jsem rovnátka), ale psychicky jsem na tom byla snad i dobře.(nebyla jsem ale vůbec oblíbená). Se třídou jsme šli na vystoupení jedné zpěvačky, taková hezká blonďatá, prostě typická modelka. Seděly jsem se svou nejlepčí kámoškou vedle sebe a celou dobu jsme si povídaly, až se za mnou ozve od jednoho kluka ze třídy:“ co Barto***ová závidíš co, že tak hezká nikdy nebudeš?!!“ stuhla jsem! kámoška mu sice něco řekla, ale on si nedal pokoj! Moc mi na naládě nepřidalo, že mi kámoška řekla:“ všichni mamčini známí říkají, že jsem hezká, a že mám jít do miss!“ připadala jsem si jak zadupaná do země! A vté době se zrodila myšlenka na dietu! že by to bylo tím, že jsem tlusná,proto mě nemá nikdo rád?! …………………………………………………. Zhubla jsem, od minulého roku 5 kg. Mám přátele, jsem oblíbená, ale pořád mi to nestačí! Trpím záchvatovím přejídáním, a jsem nešťastná. Nikdo se mi,ale nesměje, že jsem tlustá!Rovnátka mi sundaly,ale kluci se o mě stejnak nezajímají! jsem pořád sama, ve svých trablích! Každý mi říká, že už toho mám nechat, a myslí si, že mě to masáží nervů sna odradí nebo co?! …………………………………………………… —- Tímto krátkým pesimistickým zhodnocením situace jsem jen chtěla říct, že pokud : SE VÁM TAKÉ DOSTANOU ŠPATNÉ POZNÁMKY NA TĚLO,A FYZICKÝ VZHLE, JE TO NEJHORŠÍ ŘEŠENÍ HUBNOUT! OPRAVDU MIZERNĚ SE S TOHO DOSTÁVÁ! BUĎTE SAMI SEBOU, A KAŠLETE NA OSTATNÍ, JE TO JEDINNÁ VOLBA, JAK SE S TOHO VYHRABAT! děkuji za to, že jste mi „udělali“ majáček a já se konečně můžu svěřit, protože rodině a ni kamarádkám to povědět nedovedu:-(( <a hrev=“mailto:xbodynka@seznam.cz“> můj mail :klik:</a>

Mám anorexii?

/0 Komentáře/v /přidal

Začnu popořádku.Vždycky jsem bývala štíhlá už od dětství.Teď je mi 16.Asi tak ve čtrnácti jsem si začala připadat tlustě.A tak jsem ze dne na den přestala jíst sladkosti a opravdu jsem zhubla ze svých 54 kg při výšce 160 cm na 48 kg.Jenže potom jsme cosi dělali do školy takovej jeden projekt a já jsem vůbec neměla hlad.To trvalo celej podzim až do Vánoc.V té době jsem se nevážila,ale chtěla jsem hubnout.O Vánocích jsem normálně jedla i cukroví,ale v lednu jsem se zase dala do hubnutí.Vždycky jsem 5 dní jedla pouze obědy ve škole a o víkendu jsem to občas přehnala s tím jídlem.Pak jsem šla na patnáctiletou prohlídku k doktorce a tam jsem vážila 45 kg.Byla jsem celkem spokojená a doktorka nic neříkala.Pak jsem ale začala jíst normálně a přibrala jsem na 48 kg.Ryfle mi byly těsnější a tak jsem se 10 dní nedotkla jídla.Občas jsem měla závratě ale dalo se to vydržet.No a za těch 10 dní jsem zhubla na 40 kg.Pak jsem ale jela z našima na chatu (to už byl červenec)a tam jsem za ten měsíc pořádně přibrala.V srpnu jsem se sice snažila zhubnout,ale moc se mi nedařilo.Až když jsem nastoupila v září roku 2005 do školy,podařilo se mi zhubnout aspoň na 46 kg.Těsně před Vánocema jsem začala používat projímavý čaj.O Vánocích jsem přibrala a zase hubnu.Moje vysněná váha je 43 kg.Momentálně se mi nedaří.A tak mě zajímá váš názor.Jsem nemocná??

HROZNE CHCEM PRESTAŤ!!!ALE AKO???

/0 Komentáře/v /přidal

Píšem už pomaly pravidelne, bola som z toho pár týždňov vonku, ale potom ma to chytilo opäť…Ak mám pravdu povedať, mne jesť ani tak veľmi už nechutí, bulímiou som si to jedlo znechutila… ale akoby zo zvyku sa každý deň večer prepchám akoby až úplne do prasknutia, a potom to vyzvraciam…Keďže máme doma 3 kúpelne, ešte ma nikto nikdy neprichitil…Ale strašne sa toho bojím…Keby to niekto odhalil, tak by som sa asi zabila…=( Už v tom nechcem lietať, chcem preč z toho kruhu!Prosím, pomôžte mi!Napíšte mi vaše rady, prosííím, nechcem skončiť tak, že mi praskne žalúdok…=((( A pritom ja ani nemám nadváhu, ani nič…Kaože vážim 60 kilo, ale meriam 176 cm…Myslíte, že by som mala schudnúť? Prosím napíšte mi k tomu dačo, lebo neviem, čo urobím, ďakujem moc všetkým, ktorý sa mi ozvú, paaa dada HROZNE CHCEM PRESTAŤ

Už to tak nenávidím!!!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj holky…párkrát mě napadlo podělit se o svůj příběh, ale až teď mam potřebu to ze sebe dostat.Zvracim 8 měsíců a bylo i období kdy sem byla schopná se přežrat i třikrát za den… Nikdy sem tlustá nebyla,takže teď po nějaký době přemějšlim nad tim proč sem s tím vůbec začínala…Vidím na sobě jak mi ochabujou svaly-moje postava byla dřív pevná,sem pořád oteklá,smutná,unavená,podrážděná a už si snad ani nevzpomenu na to kdy sem byla šťastná,měla krásný úsměv na tváři,veselý oči.Bulimie mě TAK změnila,mě celou,moje chování,přístup k lidem,nedokážu si lidí vážit,protože jim ani nedokážu věřit.Můj mozek už snad myslí jenom na to jídlo.Jednou to zkončit musí,snažim se,ráno se vzbudím a říkám si:Dneska nebudu zvracet,přijdu ze školy,dám si třeba 2 rajčata a na další jídlo ani nepomyslim.Ale pak se stane třeba situace,že přijdu domů a tady nikdo není…to už je pak těžký se nepřežrat,když vím že to můžu v pohodě vyblejt. Myslim si,že můj přístup k jídlu už normální nebude,ale zvracet už nechci!Závidím holkám,který tohle nepoznali,pomohlo by mi snad jen vrácení času…nikdy sem nad jídlem nepřemýšlela takovýmhle způsobem,bylo mi jedno co jim! Bojim se,že s odezněním bulimie by mohla přijít anorexie,snad mi v tomhle dokáže pomoct človíček s kterym teď trávim nějaký čas…Když budem něco podnikat,možná přestanu na to všechno tak myslet…a dostanu se zase do života 🙂 Myslela sem že toho napíšu víc,ale to snad někdy jindy,teď už bohužel musim… Držte se.My to přeci zvládáme… Čus Lůca 🙂

POMOC, PROSÍM

/0 Komentáře/v /přidal

17 let, studentka všeob. gymnázia, Rakovník Hledám touto cestou pomoc. Již pět let (s přestávkami) se potýkám s anorexií, bulimií a jim příbuznými potvorami. Dvakrát jsem byla hospitalizovaná na DPK v FN Motole, teď absolvuji vícerodinnou terapii a ambulantní léčbu u PhDr. Krcha – přesto stále nedělám takové pokroky, jaké bych si představovala. Dřív můj život naplňovaly myšlenky na jídlo. Nebavil mě dějepis? Počítala jsem energetickou hodnotu svého oběda. Ráno jsem vstala a počítala, kolik kalorií nesním k snídani. Návštěva váhy se opakovala několikrát denně. A pak přišla bulimická fáze – zase jídlo: Co si nakoupím? Kde? Kde to sním? Kam to proboha vybliju? Kde pak seženu projímadlo? O kolik může povyskočit váha? Jenže teď jsem si tyhle myšlenky kategoricky zakázala a mám problém. Najednou je ve mně obrovské prázdno, nic mě nebaví (kromě sportu, vaření a čtení o dietách), nic mě nenaplňuje a na nic se neumím soustředit. S lidmi si nerozumím, přátele ani známost nemám. Hledám touhle cestou kamaráda/ kamarádku, která by mi rozuměla, měla třeba nějaké zkušenosti s PPP a chtěla si jen tak popovídat, zajít do kina, na kafe nebo do divadla, na ples, na výlet do přírody… Zkrátka užívat si život. PROSÍM, pište na 731 072 634. DĚKUJU

Jsem zoufalá !!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj všichni, ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh.. Takže. Odmalička sem měla štíhlou postavu. Ve svých 14letech jsem vážila 44kg při 165cm, a to sem jedla, co sem chtěla a naprosto bez problémů. Váhu sem nikdy neřešila. jenže pak přišlo období dospívání, začaly se mi dělat tvary a já jedla furt jak dřív. Najednoou jsem stoupla na váhu a ta ukazovala 52kg. Mé dřívější oblečení mi bylo těsný, hlavně přes stehna a přes boky. i ostatní si toho všimli a ještě mě chválilli, jak mi to sluší. Ale já to tak nechtěla. Omezila jsem jídlo,začala sem víc sportovat, a za pppár měsíců jsem klesla na 48kg. Bylo mi 15, měřila sem furt 165cm a mohla sem bejt spokojená. Ale já nebyla. Teď už vím, jak sem bylla hloupá. Po prázdninách sem nastoupila na intr, což sem brala jako výhodu, pač mě nikdo, co se týče jídla nekontroloval. Sama se divím, jak sem dokázala jíst tak málo.. Několik kouskků ovoce a jogurt mi vystačily na celej den a při sebemenším prohřěšku jsem měla výčitky svědomí. Ještě sem k tomu přidala sport a pohyb a netrvalo dloouho a mých vysněných 45kg bylo zpátky. Byla jsem šťastná. To bylo ještě na podzim. Naši si toho všimli, ale doma jsem se snažila jíst jakž takž normálně, takže to nijak neřešili. A to byla možná chyba, ikdyž je nechci vůbec obvinovat. Můžu si za to havně já sama. Ale pak nastal zvrat. Dostala ssem chuť na všechny ty dlouho odepírané dobroty a snědla je, všechny na jednou a to ve velkým množství. Tak začalo mé přejídání. Nejdříve jednou za měsíc, pak za týden, intervaly se pořád zkracovaly a teď je to každej den. Bohužel se nedokážu vyzvracet, tak mi je špatně, sem nateklá a přibírám na váze víc a víc. Stydím se o tom s někým mluvit, chodím k psychologovi, ale nepomáhá to. Moje psychika je čím dál horší…. Teď je mi 16 a půl a sem hrozně nešťastná.Chtěla bych zase jíst normálně a opět alespoň trošičku zhubnout, i když už ne tak extrémně. Dostala sem se do slepé uličky, nevím jak si pomoct a nevím, jak z ní ven……

Co to zase je???

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojik vsichni nestastnici Pisu uz po neklikate a jako tradicne ani nevim proc.Mozna proto,ze si myslim nebo to tak aspon vnimam ze mi nikdo nerozumi.Byla jsem ted tyden na horach se starsi sestrou a bylo to moc hezky.Kazdy vecer jsem sice unavou padala,ale jinak se mi to moc libilo.Jidlo jsme meli vsichni stejne takze zadne vyvarovani a tak jsem se podrizovala tomu co bylo.Asi 4krat jsem tam chytla knedle,z toho jednou bramborovy.No to se mi moc nelibilo ale i pres to jsem to byla ochotna snist.Jenze ejhle,dneska jsem byla na vaze a ono sups-2kila dole.Ajajaj:(Hned pak jsem sla k psychiatrovi a ten me veru moc nepochvalil.Kdyby pry zalezelo na nem,balila bych si kufry do nemocnice.Aby jste rozumeli-ja uz kdyz jsem na ty hory jela,nemela jsem vahu a ted jeste tohle.Jenze nikdo nevidi ze ja se fakt snazila!!!Mela jsem pred odjezdem na ty hory tak trochu sklenikovej rezim,takze se neni cemu divit,ze jsem proste zhubla.Jenze proc nikdy nevidi psychiku???Rodice se nejspis primluvili a tak zustavam doma,ale docela me zarazi,ze ten psychiatr videl proste jen tu zpropadenou vahu ale to ze jsem papkala vsechno a taky ze papkam dobre je mu uplne fuk.Tak sakra co se deje?Ted se precpavam abych ty 2kilca do patku nabrala ale asbych pravdu rekla myslim ze ted kdyz vysadim pohyb tak by to slo samo i bez toho prejidani.Pred tema horama jsem sice mela o 2kila vic,ale chovala jsem se stejne a i jsem stejne jedla takze nechapu proc se ted vsichni chovaj takhle. Co to zase je???

Nezašla jsem snad ještě tak daleko…

/0 Komentáře/v /přidal

Všechno to začalo, když jsem se rozhodla přestěhovat za svým přítelem do Itálie. Pro vaši přestavu-Italky jsou velice pohledné a štíhlé ženy. V televizních programech se to krasnými štíhlými dívkami jen hemží…a já se mezi nimi začala cítit trochu méněcenná. Nepracuji a jsem celé dny sama doma. Co dělat? Odpověď zní-JÍST. Ale co potom…? ZVRACET! Propadám záchvatům přejídání, které okamžitě vyzvracím. Následují deprese, výčitky, pocit neschopnosti mít silnou vůli stravovat se zdravě a rozumně. Na mojí výšku 164 cm vážím 60 Kg – hodnota, s kterou se nemohu smířít. Před rokem, když jsem se rozešla s bývalým přítelem a zůstala sama, jsem postupně nabrala 8 Kg. Cítila jsem se ale dobře a byla spokojená. Pak mi ale pár známých a příbuzných řeklo: Hele, nepřibrala jsi nějak? A problém je na světě. Je smutné, jak moc se necháváme ovlivňovat svým okolím. Můj přítel je ze mě celý paf. Stále mi říká, jak jsem krásná a jak mám sexy zadek…tak proč nejsem spokojená? Včera mě přijel navštívit můj otec a zašli jsme na pizzu. Kde skončila? V záchodě… A já si uvědomila, že mám problém se kterým snad mohu ještě sama něco dělat (trvá to „jen“ 2 měsíce). Mám deprese, pláču bez příčiny, mám špatnou pleť…která byla vždy skoro perfektní. Chci tímto začínající „bulimičky“ varovat – nepokračujte v tom a vzepřete se tomu se mnou. Za vaše příspěvky a podporu budu moc ráda. Děkuji Kateřina, 25 let