Archive for category: Můj příběh

Když sem byla malá byla sem hubené dítě, avšak když sem začla trochu dospívat, začal mi růst zadek, sem se prostě pomamila, což mi nebylo nikdy příjemné. Najednou se člvěk nemůže oblékat jak chce a prostě se necítí svůj. Když mi bylo asi 16 začala sem slýchat jak mám velký zadek, a že bych s tím měla něco dělat (nepředstavujte si ale žádný extrém). A tak ani nevím jak se to stalo, asi sem si řekla že bych měla jít do sebe a prostě sem přestala jen jíst sladké, potom i jíná jídla a když se mě teď zeptáte co sem v té době jedla,.. já vlastně ani nevím… z 50ti kilo sem při své výšce 158cm spadla na 39…toho si ale „bohužel“ nebo spíš bohu dík všímla moje praktická lékařka když sem byla na preventivní prohlídce. Místo toho aby to však probrala se mnou to řekla mojí matce, která došla domů z brekem a já netušila co se stalo,… v tu chvíli nastal ten nejhorší a nejponižující kolotoč…již nikdy nechci zažít chvíle kdy na demnou naši stojí a kontrolují co jím, nosí mí spoustu jídla, které ovšem nejsem schopná pozřít…v té době pro mě jeden rohlík znamenal stravu na celý den..povině sem se musla každý týden chodit vážit k lékařce s každým gramem na horu pro mě bylo bolestnější koukat na displei váhy…když sem se dostala na 45 kg, nechali mě být…teda relativně… Dnes vážím 50 kg, a nejsem spokojená…chtěla bych tak 3-4 kg dolu a začít cvičit…ono nejde až tak o to kolik člověk váží, ale jak moc se to třese,..jenže mám zdravotní problémi které mi cvičit nedovolují..Když si naložím menší porci, už mě naši uhánějí že mám málo, a´t si přidám…strach z toho že se vše vrátí je děsí stále..mě však taky, a proto mám obavy z každého deka které ztratím i když po tom toužím.. vím že i tenkrát se ten kolotoč pomalu roztáčel a nakonec se míhal takovou rychlostí že jsme jej nedokázala zahlédnout natož zastavit… Bojím se že z toho nebudu nikdy zcela venku, .. jídlo jě pro mě nepřítelem ač ho tolik miluju…a sladnké si nedovedu odpustit avšak na úkor normální stravy.. Takže doufám že se nad tím každý dokáže zamyslet a dokáže si dát pozor… mě se podařilo vyváznout jen s drobnými újmami, avšak mohlo to dopadnou mnohem mnohem hůř…

Tak, chtěla bych začít asi takhle…. ještě v létě sem byla vcelku hubená, měla sem 57kg na 176cm. Kluci mě milovali, mohla sem mít každýho, na kterýho sem si jenom ukázala, všechny holky mi záviděli a vzhlíželi se ve mě. Ale… pak sem byla asi tak 3 měsíce nemocná, nemohla sem chodit do školy, ani na tréningy- a právě tohle je ta nejhorší doba mýho života!!! Vždyť já ztloustla na neuvěřitelných 67kg…. Když sem se zvážila, málem sem omdlela. pak sem začala zas normálně ćhodit do školy a můj život se změnil v peklo… Holky, které mi dřív záviděli byly najednou hezčí a hubenější než sem já. Všechny moje ,,kamarádky´´ se na mě vykašlali!!! I můj nejlepší kamoš, kterýho sem měla hrozně ráda mě tak neuvěřitelně zklamal a to sem si myslela, že jemu na mě záleží a můžu mu věřit… On ale místo toho začal kámošit s holkou, která je hezká a o které věděl, že se nemáme moc rádi, ta se teď na mě pořád povišuje. Zničila sem si život a to jenom kvůli pitomejm 68kilům. Jak já nenávidím svoje tělo, ale zato sem svoje jediná opravdová kamarádka. Začala sem hubnout.

Začnu popořádku.Vždycky jsem bývala štíhlá už od dětství.Teď je mi 16.Asi tak ve čtrnácti jsem si začala připadat tlustě.A tak jsem ze dne na den přestala jíst sladkosti a opravdu jsem zhubla ze svých 54 kg při výšce 160 cm na 48 kg.Jenže potom jsme cosi dělali do školy takovej jeden projekt a já jsem vůbec neměla hlad.To trvalo celej podzim až do Vánoc.V té době jsem se nevážila,ale chtěla jsem hubnout.O Vánocích jsem normálně jedla i cukroví,ale v lednu jsem se zase dala do hubnutí.Vždycky jsem 5 dní jedla pouze obědy ve škole a o víkendu jsem to občas přehnala s tím jídlem.Pak jsem šla na patnáctiletou prohlídku k doktorce a tam jsem vážila 45 kg.Byla jsem celkem spokojená a doktorka nic neříkala.Pak jsem ale začala jíst normálně a přibrala jsem na 48 kg.Ryfle mi byly těsnější a tak jsem se 10 dní nedotkla jídla.Občas jsem měla závratě ale dalo se to vydržet.No a za těch 10 dní jsem zhubla na 40 kg.Pak jsem ale jela z našima na chatu (to už byl červenec)a tam jsem za ten měsíc pořádně přibrala.V srpnu jsem se sice snažila zhubnout,ale moc se mi nedařilo.Až když jsem nastoupila v září roku 2005 do školy,podařilo se mi zhubnout aspoň na 46 kg.Těsně před Vánocema jsem začala používat projímavý čaj.O Vánocích jsem přibrala a zase hubnu.Moje vysněná váha je 43 kg.Momentálně se mi nedaří.A tak mě zajímá váš názor.Jsem nemocná??

Ahoj holky…párkrát mě napadlo podělit se o svůj příběh, ale až teď mam potřebu to ze sebe dostat.Zvracim 8 měsíců a bylo i období kdy sem byla schopná se přežrat i třikrát za den… Nikdy sem tlustá nebyla,takže teď po nějaký době přemějšlim nad tim proč sem s tím vůbec začínala…Vidím na sobě jak mi ochabujou svaly-moje postava byla dřív pevná,sem pořád oteklá,smutná,unavená,podrážděná a už si snad ani nevzpomenu na to kdy sem byla šťastná,měla krásný úsměv na tváři,veselý oči.Bulimie mě TAK změnila,mě celou,moje chování,přístup k lidem,nedokážu si lidí vážit,protože jim ani nedokážu věřit.Můj mozek už snad myslí jenom na to jídlo.Jednou to zkončit musí,snažim se,ráno se vzbudím a říkám si:Dneska nebudu zvracet,přijdu ze školy,dám si třeba 2 rajčata a na další jídlo ani nepomyslim.Ale pak se stane třeba situace,že přijdu domů a tady nikdo není…to už je pak těžký se nepřežrat,když vím že to můžu v pohodě vyblejt. Myslim si,že můj přístup k jídlu už normální nebude,ale zvracet už nechci!Závidím holkám,který tohle nepoznali,pomohlo by mi snad jen vrácení času…nikdy sem nad jídlem nepřemýšlela takovýmhle způsobem,bylo mi jedno co jim! Bojim se,že s odezněním bulimie by mohla přijít anorexie,snad mi v tomhle dokáže pomoct človíček s kterym teď trávim nějaký čas…Když budem něco podnikat,možná přestanu na to všechno tak myslet…a dostanu se zase do života 🙂 Myslela sem že toho napíšu víc,ale to snad někdy jindy,teď už bohužel musim… Držte se.My to přeci zvládáme… Čus Lůca 🙂

Ahoj všichni, ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh.. Takže. Odmalička sem měla štíhlou postavu. Ve svých 14letech jsem vážila 44kg při 165cm, a to sem jedla, co sem chtěla a naprosto bez problémů. Váhu sem nikdy neřešila. jenže pak přišlo období dospívání, začaly se mi dělat tvary a já jedla furt jak dřív. Najednoou jsem stoupla na váhu a ta ukazovala 52kg. Mé dřívější oblečení mi bylo těsný, hlavně přes stehna a přes boky. i ostatní si toho všimli a ještě mě chválilli, jak mi to sluší. Ale já to tak nechtěla. Omezila jsem jídlo,začala sem víc sportovat, a za pppár měsíců jsem klesla na 48kg. Bylo mi 15, měřila sem furt 165cm a mohla sem bejt spokojená. Ale já nebyla. Teď už vím, jak sem bylla hloupá. Po prázdninách sem nastoupila na intr, což sem brala jako výhodu, pač mě nikdo, co se týče jídla nekontroloval. Sama se divím, jak sem dokázala jíst tak málo.. Několik kouskků ovoce a jogurt mi vystačily na celej den a při sebemenším prohřěšku jsem měla výčitky svědomí. Ještě sem k tomu přidala sport a pohyb a netrvalo dloouho a mých vysněných 45kg bylo zpátky. Byla jsem šťastná. To bylo ještě na podzim. Naši si toho všimli, ale doma jsem se snažila jíst jakž takž normálně, takže to nijak neřešili. A to byla možná chyba, ikdyž je nechci vůbec obvinovat. Můžu si za to havně já sama. Ale pak nastal zvrat. Dostala ssem chuť na všechny ty dlouho odepírané dobroty a snědla je, všechny na jednou a to ve velkým množství. Tak začalo mé přejídání. Nejdříve jednou za měsíc, pak za týden, intervaly se pořád zkracovaly a teď je to každej den. Bohužel se nedokážu vyzvracet, tak mi je špatně, sem nateklá a přibírám na váze víc a víc. Stydím se o tom s někým mluvit, chodím k psychologovi, ale nepomáhá to. Moje psychika je čím dál horší…. Teď je mi 16 a půl a sem hrozně nešťastná.Chtěla bych zase jíst normálně a opět alespoň trošičku zhubnout, i když už ne tak extrémně. Dostala sem se do slepé uličky, nevím jak si pomoct a nevím, jak z ní ven……