Jsem zoufalá !!

Ahoj všichni, ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh.. Takže. Odmalička sem měla štíhlou postavu. Ve svých 14letech jsem vážila 44kg při 165cm, a to sem jedla, co sem chtěla a naprosto bez problémů. Váhu sem nikdy neřešila. jenže pak přišlo období dospívání, začaly se mi dělat tvary a já jedla furt jak dřív. Najednoou jsem stoupla na váhu a ta ukazovala 52kg. Mé dřívější oblečení mi bylo těsný, hlavně přes stehna a přes boky. i ostatní si toho všimli a ještě mě chválilli, jak mi to sluší. Ale já to tak nechtěla. Omezila jsem jídlo,začala sem víc sportovat, a za pppár měsíců jsem klesla na 48kg. Bylo mi 15, měřila sem furt 165cm a mohla sem bejt spokojená. Ale já nebyla. Teď už vím, jak sem bylla hloupá. Po prázdninách sem nastoupila na intr, což sem brala jako výhodu, pač mě nikdo, co se týče jídla nekontroloval. Sama se divím, jak sem dokázala jíst tak málo.. Několik kouskků ovoce a jogurt mi vystačily na celej den a při sebemenším prohřěšku jsem měla výčitky svědomí. Ještě sem k tomu přidala sport a pohyb a netrvalo dloouho a mých vysněných 45kg bylo zpátky. Byla jsem šťastná. To bylo ještě na podzim. Naši si toho všimli, ale doma jsem se snažila jíst jakž takž normálně, takže to nijak neřešili. A to byla možná chyba, ikdyž je nechci vůbec obvinovat. Můžu si za to havně já sama. Ale pak nastal zvrat. Dostala ssem chuť na všechny ty dlouho odepírané dobroty a snědla je, všechny na jednou a to ve velkým množství. Tak začalo mé přejídání. Nejdříve jednou za měsíc, pak za týden, intervaly se pořád zkracovaly a teď je to každej den. Bohužel se nedokážu vyzvracet, tak mi je špatně, sem nateklá a přibírám na váze víc a víc. Stydím se o tom s někým mluvit, chodím k psychologovi, ale nepomáhá to. Moje psychika je čím dál horší…. Teď je mi 16 a půl a sem hrozně nešťastná.Chtěla bych zase jíst normálně a opět alespoň trošičku zhubnout, i když už ne tak extrémně. Dostala sem se do slepé uličky, nevím jak si pomoct a nevím, jak z ní ven……