Nenávist

Je těžké psát,co mi je,když to vlastně ani já sama nevím.Asi na tyhle stránky ani nepatřím…!!!No,můj problém je ten,že jsem tlustá.Ne že bych měla pár kilo navíc,jsem prostě tlustááá!!!Mám šíleně tlusté stehna a břicho.Zadek mám jako vrata a břicho velké jako bych byla těhotná.A pak mi někdo normálně řekne že jsem štíhlá!!!Já a štíhlá!?No má být vtip?Pokud jo, tak není moc vtipný!!!Se svými 170cm a 42 kilogramy přece nemůžu být štíhlá!!!Nemůžu už se ani vidět!!! Nohy mám tak hnusné a ty ruce…!!!Nejradši bych své tělo vyměnila za nové.hezčí,štíhlejší..!!!Chci být štíhlá copak to někteří nedokážou pochopit???Už nikdy nechci jíst.Jídlo se mi hnusí.Je to šílené,protože na druhou stranu mám na něho strašnou chuť.Jasně že mám hlad. Šíleně velký hlad a chuť,ale nesmím,nemůžu se tomu poddat.Chci rozhodovat o svém těle.Strašně moc se trápím,netušíte,jak moc.Bojím se,že nezhubnu a že ještě více přiberu.Mám strach,hrozný strach.Od pondělka mám naplánovanou dietu.Snad se mi podaří zhubnout. Strašně jsem se změnila.Nevím,co to se mnou je.Nechápu to.Nic pro mě není důležité,na nic nemyslím,nevnímám… v hlavě mi zní jen ty strašné hlasy.JSI TLUSTÁ!!! Půjdu do fitka,pak na bazén atd.Prostě musím dělat cokoli proto,abych JEŠTĚ zhubla.A nechci nic jíst.Nesmím. Nikdo mě nedokáže pochopit.NIKDO!!!Copak to nevidí že jsem jako tlusté prase.Je to čím dál horší.Připadám si tlusčí a tlusčí!!!A co je úplně nejhorší,někteří si myslí,že mám ANOREXII!!!Já?Pcha,to jo.Nejsem nemocná jak se někteří domnívají.A pokud jo,tak jak?Jasně,jediná nemoc,která mě možná postihuje,je to,že jsem OBÉZNÍ!!! A už vážně nevím,co mám dělat!!!Nemůžu se na sebe už ani podívat.Nejradši bych všechny zrcadla rozbila!!!Nenávidím svoje tělo,nenávidím sebe!!!Radši nežít vůbec,než žít takhle. DIETY,SPORT,HUBNUTÍ,HLADOVKY…já už takhle nemů- žu dál.Asi si myslíte,že na tyhle stránky nepatřím.Taky mám ten pocit.Chtěla bych,aby mě někdo zavřel do hladomorny. Trápím se hladem a trápím se,stašně moc!!!Bojím se,že mě to jednou úplně pohltí a že překročím jistou hranici…anebo si, myslíte,že už jsem ji překročila???

Stale padam do rovnakeho bahna …

Stale je to o tom istom. Chudla som asi pred 2 rokmi a z vahy 76kg sa mi podarilo schudnut na 59, potom som hned pribrala na 63-64kg a odvtedy sa uz stravuujem relativne normalne, bojim sa vsak, aby moja vaha nestupala nadalej hore. Ked ma chyti chut na sladke dokazem zjest velmi vela vselicoho, potom ma vycitky a urcite aj z toho priberam. Nevladzem uz chudnut, drzat diety atd. … chcem jest vsetko, nie len zdrave veci, ved ziaden normalny clovek neje iba zdrave jedla. Neznasam moje telo, moje sroke boky, stehna, …. Viem, ze nemoze mat kazdy 50kg, ale ja chcem (meriam asi 169-170). Najvacsi problem je ziskat spat SEBAVEDOMIE a mat sa rada taka aka som. Aj ked som tucna. Mozem jest aj sladkosti, bagety, mastnejsie jedla a pritom nepriberat tak ako aj ini ludia??? PROSIM pomozte minajst mojstrateny svet prosim. PS:Odvtedy nemam nenstruaciu a neppomohi mi ani vyvolavacie injekcie (asi 5) MAM POCIT, ZE NOHAVICE SU MI TESNEJSIE A TESNEJSIE ……………. :-(((((

Můj nešťastný život

MOŽNÁ VÁM BUDE ZE ZAČÁTKU PŘIPADAT,ŽE MŮJ PŘÍBĚH NENÍ O PPP,ALE JE TOMU(BOHUŽEL)TAK. zA SVŮJ,POMĚRNĚ KRÁTKÝ ŽIVOT (NENÍ MI ZDALEKA ANI 18)JSEM SI PROŽILA TOLIK,CO NĚKDO NEPROŽIJE ANI ZA CELÝ ŽIVOT.UŽ NA ZÁKLADCE JSEM SE MOC NEBAVILA S HOLKAMA,NEBAVILO MĚ ŘEŠIT HOLČIČÍ PRIMITIVNÍ PROBLÉMY,KOMENTOVAT OBLEČENÍ OSTATNÍCH A DRBAT.JÁ RADŠI HRÁLA S KLUKAMA FOTBAL A LEZLA PO STROMECH.BYLA JSEM PROSTĚ DIVOKÉ DÍTĚ. ASI VE DVANÁCTI JSEM POPRVÉ-DOOPRAVDY KOUŘILA,O NĚCO POZDĚJI UŽ JSEM OKUSILA SVÉHO PRVNÍHO JOINTA A O NĚJAKÝ TEN ČAS POZDĚJI JSEM SE OPÍJELA DO NĚMOTY A OKUSILA JSEM MĚKKÉ DROGY.MĚLI JSME PARTU LIDÍ A SPOLU JSME PODNIKALI TYHLE AKCE.PAMATUJU SI,ŽE ASI VE 13-14 JSEM BYLA TAK MIMO,ŽE JSEM SE ANI NEMOHLA UDRŽET NA NOHÁCH A MÁLEM MĚ PŘEJEL VLAK,NEBEJT KÁMOŠE.NEBO JSEM TO JEDNOU „TROCHU“ PŘEHNALA A TENKRÁT JSEM TAK ZVRACELA,ŽE KE KONCI UŽ JSEM KAŠLALA JEN KREV.NEBO KDYŽ JSEM,TO MI BYLO ZROVNA ČERSTVÝCH 14,ZASE JEDNOU PŘEBRALA,ZA TEN VEČER V TOHO SOBĚ MĚLA TOLIK-DŘEPĚLA JSEM NA ZÁCHODĚ,BÍLÁ JAKO SMRT,NEUVĚŘITELNĚ JSEM SE KLEPALA ZIMOU A PŘED OČIMA JSEM MĚLA JEN MLHU,TMU,ZATEMNĚNO. NEBYLA JSEM SCHOPNA MLUVIT,VZTÁT,HÝBAT SE…!ANO,HODNĚKRÁT JSEM SI SÁHLA AŽ NA ÚPLNÉ DNO A JAK SE ŘÍKÁ-HODNĚKRÁT JSEM MĚLA TEN SVŮJ PROVÁZEK NAPNUTÝ-TEŇOUNKÝ-JEN PRASKNOUT!!! z TOHO VŠEHO JSEM SE DOKÁZALA DOSTAT,JO,JASNĚ-BYLO TO HROZNÉ A NEBYLO TO VŮBEC LEHKÉ.ALE ZVLÁDLA JSEM TO-BYLA JSEM PROJEDNOU ČISTÁ. CHVÍLI BYL KLID.ZDÁLO SE,ŽE MŮJ DIVOKÝ ŽIVOT NABÍRÁ NOVÉ,KLIDNÉ OBRÁTKY.VŠICHNI SI ODDECHLI. ALE NE NA DLOUHO.PO KLIDNÉM OBDOBÍ JSEM,TEĎ UŽ VÁŽNĚ NEVÍM PROČ, CHTĚLA HROZNĚ ZHUBNOUT.ASI JSEM SI PROSTĚ PŘIPADALA TLUSTÁ,ALE VÍM,ŽE JSEM TENKRÁT TLUSTÁ NEBYLA ANI TROCHU.BYLO TO ZDRAVÉ HUBNUTÍ A S VÝSLEDKEM JSEM BYLA SPOKOJENÁ.ALE JAKMILE JSEM SNĚDLA NĚCO,CO NEBYLO PODLE MÝCH STRAVOVACÍCH PRAVIDEL,IHNED JSEM ZAČALA NABÍRAT NA VÁZE.V TÉ DOBĚ SE KOLOTOČ POMALU,POZVOLNA A NENÁPADNĚ ROZTÁČEL.KDO MOHL TUŠIT,ŽE JEDNOU NEPŮJDE ZASTAVIT!?JÁ NE,JÁ TO NETUŠILA.PŘIPADALO MI,ŽE KDYŽ JSEM MĚLA 100 GRAMŮ NAVÍC,VŠICHNI TO NA MĚ VIDÍ!!!HUBLA JSEM A HUBLA.PODAŘILO SE MI ZHUBNOUT ASI NA NĚCO OKOLO 35KG.PRO MĚ TO BYLO POŘÁD MOC.A MĚ PŘIPADALO,ŽE JÍM POŘÁD HODNĚ,TAK JSEM JEDLA MÍŇ A MÍŇ,NĚKDY TŘEBA TÝDEN NIC,ALE TO JSEM PAK KE KONCI UŽ NEMOHLA ANI STÁT NA NOHÁCH.NOSILA JSEM VOLNÉ OBLEČENÍ(V TU DOBU BYLO ALE VŠECHNO OBLEČENÍ VOLNÉ),A TAK NEBYLO NIC MOC POZNAT.RODINA A KÁMOŠKY SI O MĚ DĚLALI STAROSTI,ALE JÁ JE NEUSTÁLE UKLIDŇOVALA. CO MI ALE NEJVÍCE UBLIŽOVALO,BYLO TO,ŽE I KDYŽ MI DOMA ŘÍKALI,JAK JSEN HUBENÁ,AŤ NEBLBNU,TAK SI NIKDY NEMYSLELI,ŽE BYCH NĚKDY DOKÁZALA ZHUBNOUT DOOPRAVDY MOC.DÍVALI SE NA HOLKY TRPÍCÍ PPP,JAKO NA NĚCO,CO SE JICH NETÝKÁ,HOLKY,KTERÉ UŽ NEVÍ COBY,TAK SE TRÁPÍ HLADEM,NÁS SE TO NETÝKÁ-ŘÍKALI SI.A JÁ SE V TĚCH NEMOCNÝCH HOLKÁCH TAK HROZNĚ MOC VIDĚLA.VŠECHNO TO NA MĚ SEDĚLO,ALE JÁ NEBYLA SCHOPNA ŘÍCT SI O POMOC.SEDĚLA JSEM SCHOULENÁ,UZAVŘENÁ SAMA DO SEBE A MARNĚ JSEM SAMA V SOBĚ VOLALA O POMOC.HLADOVĚT ALE NEJDE VĚČNĚ A TAKY MĚ TO JEDNOU DOŠLO. JEDNOU JSEM SE NEUDRŽELA A SPOŘÁDALA JSEM VŠECHNO NA CO JSEM PŘIŠLA.NÁSLEDOVALY VÝČITKY. PŘEPADLA MĚ HRŮZA,ŽE NABERU VŠECHNO TO,CO JSEM TAK PRACNĚ ZHUBLA.NÁSLEDOVALO NEKONEČNĚ DLOUHÉ ZVRACENÍ,KTERÉ SE OPAKOVALO POTOM DOST ČASTO.ALE PO NĚJAKÉ DOBĚ MI TO PŘESTALO VYHOVOVAT.I KDYŽ JSEM VYZVRACELA TO ,CO JSEM SNĚDLA,NEMĚLA JSEM JISTOTU,JESTLI VE MĚ PŘECI JEN NĚCO NEZŮSTALO,PO ČEM BYCH PŘIBRALA.TO BY BYLA HRŮZA.A TAK JSEM SE OPĚT VRÁTILA DO STÁDIA HLADOVKY,NEBO PŘÍSNÉ DIETY.BYLA JSEM NAPROSTO ŠÍLENÁ.SNAŽILA JSEM SE POŘÁD A VŠEMOŽNĚ CVIČIT.SEDĚLA JSEM V LAVICI A KYVÁLA NOHAMA,V DOMĚNÍ,ŽE TAKHLE SPÁLÍM VÍCE KALORIÍ,NEŽ KDYBYCH JEN SEDĚLA.BYLA JSEM STRAŠNĚ OCHOTNÁ A VŽDYCKY JSEM MAMCE PRO COKOLIV,KAMKOLI JEZDILA,JEN ABYCH HUBLA.UČILA JSEM SE A DĚLALA SEDY-LEHY.V NOCI JSEM CHODILA PO POKOJI A PO VEČERECH ZKÁKALA PŘEZ ŠVIHADLO.TENKRÁT UŽ BYLO POZDĚ NA TO,VYZKOČIT Z TOHO KOLOTOČE.COŽ DOŠLO JEDNOU TAKY MOJÍ MAMCE A ZAŠLA SE MNOU K DOKTORCE.CHVÍLI JSEM MLŽILA I JÍ,ALE PAK UŽ JSEM TO NEZVLÁDLA A SESYPALA JSEM SE.TO OBDOBÍ BYLO HROZNÉ.MAMKA JEN BREČELA,JÁ NECHTĚLA JÍST,BYLO TO HROZNÉ.BYLI TO JEN SAMÍ DOKTOŘI,NEMOCNICE.ATD. PO NEKONEČNĚ DLOUHÉ DOBĚ JSEM SE VRACELA DOMŮ.V HLAVĚ NEUVĚŘITELNÝ STRACH,ŽE DO TOHO SPADNU ZNOVA. BÁLA JSEM SE,ŽE BYCH UŽ TO NEMUSELA PŘEŽÍT,ŽE UŽ BY TO MOJE TĚLO NEZVLÁDLO.SNAŽILA JSEM SE ZE VŠECH SIL I PŘEZ NEPŘÍJEMNÉ POHLEDY U JÍDLA,NEUSTÁLÉ KONTROLOVÁNÍ,UJIŠŤOVÁNÍ…!!!VÁŽNĚ JSEM SE SNAŽILA A CHTĚLA JSEM BÝT NORMÁLNÍ A ZAČÍT ODZNOVA… A TAKY SE MI TO DAŘILO,VŠICHNI BYLI ŠŤASTNÍ.VŠICHNI AŽ NA MĚ. ZASE JSEM SE ZAČÍNALA VÍCE VÁŽIT,ZKOUMAT SE V ZRCADLE A UŽ ZASE JSEM NA SOBĚ VIDĚLA ŠPEKY.NA SLABÉM,PRŮHLE- DNÉM TĚLÍČKU JSEM NACHÁZELA NABRANÉ KILOGRAMY A HRŮZA VE MĚ ROSTLA VÍCE A VÍCE.UVNITŘ MĚ SE ODEHRÁVAL BOJ.NECHTĚLA JSEM TO TAK,UŽ JSEM CHTĚLA KONEČNĚ NORMÁLNĚ ŽÍT-STRAŠNĚ JSEM SE SNAŽILA.ALE NĚCO,UVNITŘ MĚ MI POŘÁD RADILO,AŤ HUBNU.OVLÁDALO MĚ TO.JE TO NEUVĚŘITELNÉ,ALE JÁ SAMA NEVĚDĚLA,PROČ TO DĚLÁM,PROČ HU- BNU!?TENKRÁT UŽ JSEM TO NEVĚDĚLA,UŽ NE.ZNOVU SE TO VŠECHNO OPAKOVALO(PSYCHIATRIE,NEMOCNICE,…). BYLA JSEM ÚPLNÁ TROSKA.NECHTĚLA UŽ JSEM ŽÍT.CHTĚLA JSEM SE ZABÍT.JEDNOU SE MI TO SKORO I POVEDLO-CHTĚLA JSEM SI PODŘEZAT ŽÍLY.TENKRÁT BYLA VŠUDE KREV A JÁ CÍTILA,JAK SE ZTRÁCÍM…ALE ZACHRÁNILI MĚ-OPĚT!!! ASI VÁS ZAJÍMÁ,JAK TO VŠECHNO NAKONEC DOPADLO!?ONO TO VLASTNĚ JEŠTĚ NEDOPADLO.UŽ ANI JÁ SAMA NEVÍM,JAK NA TOM JSEM.ZASE SCHOVÁVÁM JÍDLO,MAŽU NÁDOBÍ-ABY TO VYPADALO,ŽE JSEM JEDLA.POTAJÍ SPORTUJU A NEUSTÁLE SE PROHLÍŽÍM A HLEDÁM NOVÉ ŠPEKY.MŮJ BMI JE OKOLO 13-14.NIC MOC,POŘÁD JSEM TLUSTÁ.A VÍTE,CO JE ÚPLNĚ NEJHORŠÍ?NA ZAČÁTKU TOHO KOLOTOČE JSEM SI ŘÍKALA,ŽE AŽ TĚCH PÁR KILO SHODÍM,BUDU ŠTÍHLÁ A KRÁSNÁ.A ZHUBLA JSEM OMNOHO VÍCE,NEŽ JSEM CHTĚLA A NIKDY,ANI NA MALOU CHVÍLI JSEM SI NEŘEKLA,ŽE JSEM KRÁSNĚ ŠTÍHLÁ…

BEZ SIL!

Ahoj.Stalo se mi něco,o co bych se s váma chtěla podělit a přimět vás k zamyšlení.Po přečtení některých příběhů na těhle stránkách mě až udivuje,že i když jsme každá úplně jiná a z jiného kouta republiky,pocity,myšlenky a problémy máme skoro stejné.Chci vám napsat zážitek,který se mi stal včera.Nechci se litovat,to ne,jen chci,aby si to přečetly a zamyslely se nad tím ty z vás,které začarovaný kruh ještě nepohltil a které se chystají k nebezpečnému hubnutí!!! Budík mi zvonil brzy ráno(něco po 5.hodině),protože jsem měla hodinu na ráno.Už když jsem se vzbudila,bylo mi trochu di- vně,ale nezabývala jsem se tím a vylezla z postele.Ve chvíli,kdy jsem se chtěla postavit se mi ale podlomily nohy a já sebou práskla na zem.Před očima jsem měla tmu a hlava se mi točila,jako na kolotoči.Je celkem těžké napsat,jak mi v tu chvíli bylo.Po nějaké době jsem se zvedla a chystala se obléct.To pro mě byl ale další problém.Po obléknutí jedné ponožky jsem byla tak unavená,že jsem si musela sednout.Ruce se mi třásly,že jsem ani nebyla schopna v nich nic udržet.Čelo jsem měla zpocené a zároveň jsem se klepala zimou a měla „husí kůži“.Myslela jsem si,že mám horečku,ale po změření teploty jsem zjistila pravý opak-měla jsem okolo 34°C.Když mě mamka viděla,řekla mi,ať zůstanu doma.Že na mě asi leze nějaká chřipka.Byla jsem ráda,že do školy nemusím,protože bych tam asi stejně nedošla.Mamka si o mě dělala starost,udělala mi čaj,přikryla dekou a odešla do práce.Bylo mi hrozně.A to z jednoho,jediného důvodu-Z HLADU!!!Protože jsem už několik dnů NIC nejedla a k tumo se z posledních sil snažila cvičit,neměla už jsem žádnou energii.Říkala jsem si,že je lepší nejíst nic,než jíst málo.Protože já když něco sním,tak mám pak strašnou chuť na všechno,ale umím se ovládat.Ještě nikdy jsem se nepřejedla tak,že bych měla plný žaludek,nebo,nedejbože,aby mi bylo z přejezení špatně.Ale teď mi došlo,že tady už nejde o nějaké shazování nadbytečných kil,zahrávám si s vlastním životem!!!Rozhodla jsem se tedy,že si vezmu jablko,ale zatočilo se mi v hlavě a já zase spadla.Chvíli jsem bezvládně ležela na zemi a pak se vzchopila a došla si pro to jabko.Když jsem ho(asi po hodině)snědla,byla jsem plná,jako bych snědla 5 hamburgrů.Ale za chvíli už se zase dostavily výčitky,že přiberu atd. Vím,tenhle zážitek by mi mohl KONEČNĚ otevřít oči,ale buhužel:(!!!Pořád chci zhubnout,pořád si připadám tlustá a všude na těle vidím samé špeky,ale to vidíme každá z nás.S ubývající váhou si připadám tlusčí a tlusčí.V mých očích se něměním. Když se na sebe dívám do zrcadla,nepřipadám si štíhlá,ale šíleně tlustá.Někdy si říkám,jestli to všechno není sen.Sen,ze kterého se ráno probudím a půjdu se v klidu a bez výčitek nasnídat.Fakt nevím,jak to dopadne.Je mi 15 a nechci si zničit život.Já si ale nemocná nepřipadám.Ale už takhle nechci dál žít.Už na to nemám síly!!! Možná,že vás to trochu zaujalo a zamyslete se nad tím,dřív než bude pozdě.Nikomu bych nepřála prožít to,co prožívám já teď.Nenávidím se za to,ALE NEVÍM JAK Z TOHO VEN…!!!

Co mi anorexie vzala..

Predtím, nez jsem anorexii poznala, jsem byla normální, stíhlá holka.. 172 cm, 60 kg, ucila se na jednicky, vynikala ve vsech predmetech, taky jsem hrála na klavír, odmaturovala, dostala se na vysokou.. Potom to prislo.. Zacala jsem nevinnou dietou, kde jsem si narídila kazdé ráno posilovat, nejíst sladkosti a zít zdrave.. Dlouho mi bylo dobre a tak trochu jsem pohubla.. Z této nevinné zálezitosti se stal obrovský, smutný problém..ANOREXIE..!! Podívala jsem se do zrcadla, uvidela jsem hubenou, zamlklou holku, která se ani náznakem nepodobala té drívejsí.. Nesmála se, izolovala se od kamarádu, prestalo jí vsechno a vsichni zajímat. Vzpamatovala jsem se tedy, zacala pravidelne jíst, pribírat, kila sla dobre nahoru a vse to zacalo vypadat docela slibne, kdyz anorexie uderila podruhé. A tentokrát me má v rukou ona, ne já ji.. Prípravný kurz na druhou vysokou, brigádu, výpomoc ve peveckém sboru, skolu..slo to stranou a namísto toho vseho nastoupila ta anorexie.. Tvárí se, ze je to moje kamarádka, tvárí se velkoryse, prý se ztracenými kily prijde i spokojenost?! Naslibuje se toho mnoho, ale zatím plní jen to jedno.. Nicí me.. Uz nemám sílu bojovat, vzdávám se, bylo uz tolik prohraných bitev, ze válku anorexie asi tentokrát opravdu vyhraje.. Poddávám se jejímu vlivu, rezignuji..:-(

Utopím se

Je to jako bludiště, v zamotaném kruhu se zase točím znova a dokolečka. V hlavě odehrávají se tisíce příběhů a přitom každý končí špatně, oči pomalu zase ztratili získaný jas a tělo se motá v prostoru jako hadrový panák. Ústa sice mluví však nikoli pravdu jen konejšivá slova, která v danou chvíli nenesou význam, protože nikdo neuvěří. Zase se mi tolik motá hlava pod množstvím nesnědeného, jež představuje pro mě nepřítele. Za den jedno jablko, rajský plod jež přináší skázu a přitom konejší touhu po něčem novém, poznaném a přitom cizím, něčem krásném a přitom ničícím. Pomalu se ztrácím v peřinách a je mi zle ze své osoby která se tiše propadá do matrací, kosti jakoby jehly do jehelníčku zapadající odjakživa a při každém otočení a naznáku pohybu zaskřípou zuby pod bolestí celé duše. POhled už není upřený jako dřív protože skrývá potupu a slabost. A vše je tu dokola,přinášejíc pocit uspokojení a přitom smutku z dalšího kolapsu, který není poslední. A proč to vše? Pro dokonalost, která byť je pomíjivá je jediným smyslem žití.

Dva roky zpátky

Z těla co hořelo žití plamenem, zvolna se ztrácela vůle. Vedena pevným zákonem, odřezávala kousky sebe. V obraze vnímala poslední krásu, než jí zrak vzala, Srdcová Královna jejího času. Vládkyně uzamkla ta tichá ústa kovově chladným polibkem. A tak se dívka nevidomá ztratila v zemi za zrcadlem. Nic se nezdálo tak jak bylo. Žily tu řády a čísla. Nic se tu nesmálo..neplakalo.. Jen Potřeba do ní vrůstá. Pálící Nutnost dává jí pocit vlastní ceny, ve ztrátě hledá zalíbení. A zvolna se kulisy mění.. A tahle princezna ve víru té vášně ztratila možnost se znovu ztrácet. I přes její pýchu dostavil se tu nezvaný host. Byl to neznámý pocit a jasně říkal dost. Byla to čistá pravda a ona už věděla proč. Dostala znovu možnost vstát,myslet a jít. Nevěřila však tomu a odmítala žít. Přistoupila na podmínky, co tlačily jí ke zdi, zapomněla vzpomínky.. a začala hodně jíst. Stýskalo se jí po vlastním šťastném světě, volala po něm a vyzívala ho zpátky. Pořád jí však unikal a nemohla se vrátit. Pak když se za sebe otočila, strnula v hrůze. Svůj život mařila a patřila k lůze. Možná tímto okamžikem vyrostla nad sebe. Netrápí se otazníkem kolik vážila. Jmenuje se Harmonie, není v zajetí těla. Dohrála teskná symfonie, Dirigentka dokonala.. Je mi téměř 27(167/58)..10let jsem měla ppp..nejmenší váha 38kg nejvyšší 89kg..

Už takhle nechci žít!!!

AHOJ.MOMENTÁLNĚ MÁM HROZNOU DEPKU. NEMÁM SE KOMU SVĚŘIT.TAK PÍŠU TADY. TAK RÁDA BYCH SE SVĚŘILA NĚJAKÉ KÁMOŠCE,ALE ŽÁDNOU UŽ NEMÁM.KAŽDÁ SE NA MĚ DŘÍV NEBO POZDĚJI VYKAŠLALA,SE SLOVY,ŽE JSEM UŽ HUBNUTÍM POSEDLÁ,ŽE VŮBEC NEVIDÍM,JAK TÍM JEN VŠECHNY OKOLO SEBE NIČÍM.ŽE MYSLÍM JEN NA TO,JAK BÝT JEŠTĚ VÍCE VYCHRTLÁ!!! JÁ A VYCHRTLÁ?VŽDYŤ JSEM SPÍŠ NECHUTNĚ TLUSTÁ…!!!COPAK TO OSTATNÍ NEVIDÍ?PROČ MI LŽOU,ŽE JSEM HUBENÁ A VYCHRTLÁ? NENÁVIDÍM JE ZA TO!NIČÍ MĚ TY JEJICH LŽI! DNESKA SE MĚ MAMKA ZEPTALA,ZDA MÁM ANOREXII!!!ŘEKLA JSEM,ŽE MÁM VŠE POD KONTROLOU AŤ SI NEDĚLÁ STAROSTI.ALE KDYŽ ODEŠLA,ZHROUTILA JSEM SE!!!PRAVDA JE,ŽE VŮBEC NIC NEMÁM POD KONTROLOU. JEDEN HLAS V MOJÍ HLAVĚ MI ŘÍKÁ-FAJN,UŽ JSI DOST ŠTÍHLÁ,MÁŠ CO JSI CHTĚLA,TAK MŮŽEŠ ZAČÍST JÍST,ALE DRUHÝ HLAS MI ŘÍKÁ- PODÍVEJ SE NA SEBE,POŘÁD MÁŠ CO SHA- ZOVAT.JSI TLUSTÁ A HNUSNÁ.KDYŽ BUDEŠ ŠTÍHLÁ,BUDEŠ MOCT NOSIT VŠECHNO TO HEZKÉ OBLEČENÍ…!TEN DRUHÝ HLAS JE SI- LNĚJŠÍ.ÚPLNĚ MĚ TO OVLÁDÁ.UŽ NEOVLÁ- DÁM JÍDLO-JÍDLO OVLÁDÁ MĚ!!!NEVÍM,JAK Z TOHO VEN A MÁM HROZNÝ STRACH.MAM- KA KVŮLI MĚ BREČÍ.JE MI JÍ LÍTO A NIČÍ MĚ KDYŽ JI VIDÍM TAKHLE SMUTNOU A VÍM,ŽE ZA TO MŮŽU JÁ A ŽE KDYBYCH S TÍM VŠÍM PŘESTALA,BYLA BY ŠŤASTNÁ,ALE JÁ PRO- STĚ NEMUŽU,ZASTAVIT TO NEDOKÁŽU.TAK TU TEĎ SEDÍM A PO TVÁŘI MI TEČOU SLZY. V TLUSTÉM SVETRU,BLEDÁ,MASTNÉ A ŘÍDKÉ VLASY MÁM PŘILEPENÉ U HLAVY.POD OČIMA MÁM PODKOVY-JSEM ZRŮDA!!!ALE TÍM,ŽE JEŠTĚ VÍCE ZHUBNU,SE TO VYŘEŠÍ. ČÍM BUDU HUBENĚJŠÍ,TÍM SE BUDU VÍCE LÍBIT,BUDE TO VŠECHNO LEHČÍ…!ALE TAKY VÍM,ŽE S KAŽDÝM UBÝVAJÍCÍM KILEM,JSEM NA TOM HŮŘ.NEVÍM,ZDA NA TOM PSYCHICKY MŮŽU BÝT JEŠTĚ HŮŘ!?JSEM PROTIVNÁ A ZAMLKLÁ,HROZNĚ PŘECITLIVĚLÁ,JAKÁKOLI NARÁŽKA NA MĚ,MĚ HNED NAŠTVE A MÁM POTŘEBU BREČET..!VČERA JSEM BYLA NA BAZÉNĚ-VŠICHNI SE NA MĚ DÍVALI A JEDEN CHLÁPEK SE MĚ DOKONCE ZEPTAL PO HODINĚ PLAVÁNÍ,JESTLI UŽ NEMÁM DOST. NAŠTVALO MĚ TO.URČITĚ SI VŠICHNI MYSLELI,JAK JSEM NEHORÁZNĚ TLUSTÁ.ALE TO JE MI JEDNO,NA BAZÉN CHODÍM,KVŮLI SOBĚ.ABYCH ZHUBLA,NE ABY OSTATNÍ MOHLI KOMENTOVAT,JAK JSEM TLUSTÁ A HNUSNÁ.OSTATNÍ KOLEM MĚ TO PROSTĚ NECHÁPOU,NIKDO MĚ NECHÁPE.NECHCI BÝT TLUSTÁ CHCI BÝT ŠTÍHLÁ,JAKO VŠECHNY TY MODELKY. JSEM HROZNĚ TLUSTÁ-MĚŘÍM ASI 169 A VÁŽÍM 37-HRŮZA!!!VÍM,ŽE JE TO MOC.CHCI,MUSÍM JEŠTĚ ZHUBNOUT. NEDOKÁŽU SI PŘEDSTAVIT,ŽE BYCH NĚKDY ZAČALA NORMÁLNĚ JÍST,BEZ VÝČITEK SVĚDOMÍ,BEZ STAROSTÍ…!JASNĚ ŽE BYCH CHTĚLA,STRAŠNĚ BYCH SI TO PŘÁLA,BÝT ZASE NORMÁLNÍ,NEŘEŠIT POŘÁD JEN JÍDLO, CO MÁ KOLIT KALORIÍ,JAK JEN CO NEJVÍCE SPORTOVAT ABYCH TO VŠECHNO ZHUBLA.JE NĚJAKÁ CESTA ZPĚT? JE MI TEPRVE 14.JÁ VÍM,TAKHLE TO NÉMUŽE POKRAČOVAT VĚČNĚ.ALE JAK TO ZASTAVIT?CO MÁM DĚLAT?JSEM NA TO VŠECHNO SAMA,NEMÁM SE KOMU SVĚŘIT…!!! TAK,MOŽNÁ JSTE SI TO DOČETLI AŽ DO KONCE.DOCELA MI TO POMOHLO,VYPSAT TO ZE SEBE.ZAJÍMALO,BY MĚ,CO SI O TOM MYSLÍTE.DÍKY,ŽE JSTE SI TO PŘEČETLY. PRO MĚ TO ZNAMENÁ HODNĚ,PROTOŽE JEDINĚ TAKHLE SE DOKÁŽU SVĚŘIT.KDYŽ MI NAPÍŠETE DO KOMENTÁŘE, BUDU RÁDA…DÍKY.

Na dobré cestě…

ahojky, je tomu už nějaký ten pátek, co jsem sem psala naposledy a od té doby se změnilo mnoho věcí. Tou největší a nejdůležitější změnou je asi to, že už si začínám uvědomovat svoje problémy s bulimií a začínám s nimi něco dělat!!!! 1.snažím se jíst pravidelně alespoň 4x denně poměrně malé porce. Není to tak jednoduché, protože jsem byla zvyklá najednou spořádat velké množství potravy a teď si tělo musí zvykat na malé dávky a bouří se. Mám často hlad, ale zaháním ho pitím litrů vody nebo ovocem 2. nevážím se denně. Jsem mnohem štastnější, protože je mi jedno, zda jsem kilčo nebo kilčo a půl přibrala či zhubla. Na váhu stoupnu tak macimálně jednou za 14 dní. 3.snažím se více věnovat se svým zájmům. Opět jsem začala sporotvat, i když jen rekreačně, chodím na dlouhé procházky, zajímám se o psychologii, četbu…zjisitla jsem, že bulimie bere strašnou spoustu času, který můžu strávit rozhodně příjemněji než jen neustálým zvracením. 4. jsem spokojenější, vyrovnanější více se směju, snažím se si hodně povídat s kamarády, rodiči… 5. změnila jsem hlavně myšlení. Už nepřemýšlím nad tím, kolik má každé sousto kalorií, jestli po dvou kouscích koláče přiberu nebo ne a podobně tak to je pět důvodů, které mi pomáhají v boji proti bulimii. Věřte, že to jde, chce to jen zatnout zuby a vydržet!!!!zdraví vám za to přeci stojí. a nezapomeňte, není důležité, kolk vážíme, ale co z nás vyzařuje! váš Martík

Konec – začátek

Ahoj všem… Za poslední dobu se toho stalo tak strašně moc, že jsem se prostě rozhodla to ze sebe dostat… Víte, opravdu věřím na osud a na to, že by člověk měl vnímat, co mu život/situace chtějí říci, nakopnout ho….kam to všechno směřuje a když už je opravdu nejhůř (my máme ten pocit), tak už přeci může být jen nejlíp…hlavně neházet flintu do žita, protože jak se říká všechno zlé je pro něco dobré…po všech možných hnusech co zažijete, čím si projdete, se zase za nedlouho objeví světlá malinká naděje, i kdyby byla sebemenší – chyťte se jí jako klíště a už ji nepouštějte! Přestaňte se litovat – to umí každý, ale zvednout se a začít znova…to už jen někdo! Směřuji tyto slova k vám, ale vlastně to říkám i sama sobě! Já už se odmítám snažit pořád dělat všechno pro ostatní…musím myslet na sebe – je to můj život a v něm se přece neomezím jen na to, abych byl vzhledově taková a maková! Vůbec nevím, kam se poděly ty doby, kdy jsem postavu a jídlo absolutně neřešila, byla jsem veselá holka se spoustou kamarádů….dnes je ze mne nevrlá, nesebevědomá, do sebe se uzavírající (dle ostatních vyhublá, dle mne štíhlá) holka…“díky“ anorexii jsem ztratila dlouholetého přítele i některé kamarády…Tenhle víkend byl opravdu zlý-měla jsem pocit, že už nemůžu, že už na to nemám sílu a přála jsem si se rozplynout, totální deziluze, nechuť do života…a v těch nejhorších chvílích v záchvatu breku jsem si řekla DOST! Co tady ty chudinko brečíš? Jsi trapná…podívej se, máš přece rodinu a ať je jaká je, prostě tu je, něco už jsi v životě také dokázala a ještě třeba dokážeš, když se teď zvedneš! Vykašli se teda na toho, kdo ti teď tolik ublížil a naopak ukaž mu jak jsi silná, že to zvládneš i bez něj!…přiznávám až takhle razantní mé myšlenky v hlavě nebyly…ale byla jsem na sebe opravdu naštvaná, že jsem takhle nešťastná, při tom jsou na tom některý lidi prostě daleko hůř…úplně jsem se za sebe styděla, ale zároveň ve mě přetrvávaly myšlenky, že dnes je svět hrozně zlej – lidi jsou zlí, myslí jen na sebe (asi ale i včetně mě?)… No a pak to přišlo…to malinké světýlko – ta naděje, ta možnost/nakopnutí vše změnit…dostala jsem nabídku na jednu přehlídku pod podmínkou, že přiberu…jinak mě tam prostě nemůžou pustit…takže pokud jsem nedokázala se doteď přinutit přibrat – pořád jsem tak nějak měla pocit, že ani nemusím (fyzicky se sama sobě líbím, ale je pravda, že psychika je bídná), tak teď snad…vím, nemělo by to být nakopnutí tohohle směru, měla bych to dělat pro svoje zdraví, ale já věřím tomu, že by to stejně přišlo…vždyť nejsem blbá holka 🙂 a pokud se chci ještě někdy s někým seznámit, tak asi nemůžu vypadat jako holčička… Víte, mám z toho strach, to se musím přiznat, mám strach, že už to nezastavím, že jako některé dívky tady to přeženu a z anorexie se stane bulimie nebo záchvatové přejídání, ale na druhou stranu, věřím, že ne…myslím si totiž o sobě, že jsem silný člověk a když se pro něco rozhodnu a nadchnu, tak jedu na 100%…mám pevnou vůli a mimo to, pokud někdo rozumíte gastronomii (paradoxně jsem kuchařka), tak já nejsem gurmán, ale gurmet!!! Přeji všem, aby se OPRAVDU CHTĚLI vyléčit, protože jinak to nejde….já se „chtěla“ z toho dostat už dlouho, ale….. Tímto ukončuji tuto etapu mého života, která mi toho dala i vzala strašně moc…teď přijdou jiné a ještě lepší!!!! Už se nikdy nechci litovat…to je ještě horší, než když někdo lituje vás!!!!! Věřím, že s těmi 3kily, co teď musím nabrat, přijde i spoustu nového – pozitivního…nakonec…jsem sama zvědavá, jak to všechno dopadne a těším se na to! 🙂 Díky za vaši podporu, kterou teď asi budu opravdu potřebovat….díky taky, že se nad mými myšlenkami zamyslíte 🙂 a třeba si z toho něco i vezmete pro sebe…. Všem přeji, aby si život užívali, ne ho jen žili!