Co mi anorexie vzala..

Predtím, nez jsem anorexii poznala, jsem byla normální, stíhlá holka.. 172 cm, 60 kg, ucila se na jednicky, vynikala ve vsech predmetech, taky jsem hrála na klavír, odmaturovala, dostala se na vysokou.. Potom to prislo.. Zacala jsem nevinnou dietou, kde jsem si narídila kazdé ráno posilovat, nejíst sladkosti a zít zdrave.. Dlouho mi bylo dobre a tak trochu jsem pohubla.. Z této nevinné zálezitosti se stal obrovský, smutný problém..ANOREXIE..!! Podívala jsem se do zrcadla, uvidela jsem hubenou, zamlklou holku, která se ani náznakem nepodobala té drívejsí.. Nesmála se, izolovala se od kamarádu, prestalo jí vsechno a vsichni zajímat. Vzpamatovala jsem se tedy, zacala pravidelne jíst, pribírat, kila sla dobre nahoru a vse to zacalo vypadat docela slibne, kdyz anorexie uderila podruhé. A tentokrát me má v rukou ona, ne já ji.. Prípravný kurz na druhou vysokou, brigádu, výpomoc ve peveckém sboru, skolu..slo to stranou a namísto toho vseho nastoupila ta anorexie.. Tvárí se, ze je to moje kamarádka, tvárí se velkoryse, prý se ztracenými kily prijde i spokojenost?! Naslibuje se toho mnoho, ale zatím plní jen to jedno.. Nicí me.. Uz nemám sílu bojovat, vzdávám se, bylo uz tolik prohraných bitev, ze válku anorexie asi tentokrát opravdu vyhraje.. Poddávám se jejímu vlivu, rezignuji..:-(