Moje Klárka
Zdravím všechny nemocné, zdravé i nemoci přihlížející. Rozhodl jsem se tohle napsat když jsem zjistil, jak často moje přítelkyně tyto stránky naštěvovala, mám pocit, že ona sama sem jeden příběh napsala, ale těch příběhů je tolik, že najít ten jeden mezi těmi všemi, které jsou si navíc tak podobné, je nemožné. Pro začátek chci říct, že největší bolest, kterou jsem v životě zažíl byl rozdrcený nárt při fotbale, ale situace kterou teď procházím ? tu nohu bych si nechal zlomit dobrovolně desetkrát, abych tohle trápení nemusel nikdy zažívat. Předmětem toho příběhu je Klára, moje Klárka? poznal jsem jí před čtyřmi lety, bylo nám oboum čerstvých 18 a byla to nejlepší věc která se mi v životě stala, už tak mladej jsem věděl, že takovou holku už nikdy nepotkám a ona vyzařovala to samé. Povahově a charakterem to je nejlepší člověk kterého jsem kdy poznal, je to moje nejlepší kámoška, ale abych se dostal k problému, zkusim vám popsat její vzhled. Moje Klárka měla vždycky něco děckýho v obličeji, to mě na ní zaujalo hned na první pohled, hrozně se mi líbilo to, že je krásná od přírody, nikdy se moc nemalovala a když jsem se vedle ní probudil mohl jsem na ní od samého rána oči nechat, měla v sobě jiskru, která se nedala smýt s make-upem, ale časem se něco z toho všeho vytratilo. Miloval jsem jí pořád stejně, ale část toho milovanýho zmizela a já nevěděl čím to je. Ten zvrat se stal po dvou letech a když jsem se s tím svěřil ségře nebo kámošům řekli, že je to normální, že mi něco po dvou letech nesedí, páč zamilovanost opadla, ale já věděl, že kámoši jsou úplně vedle. Kláře zmizela z očí radost, vypadala pořád přepadle s kruhama pod očima, kvůli kterým se začala malovat. Myslel jsem, že je to ze stresu kvůli vejšce tak jsem jí chtěl udělat radost a jeli jsme na dovču. Ten týdem v létě 2005 mi to všechno docvaklo?Klára prostě přestala jíst,?bylo to jednoduchý jak facka a já si toho všiml až po takový době. Proto ta vyčerpanost, smutek a když zabrousím do intimna tak i menší zájem o sex. Já to viděl, změnila se, ale měla ze sebe a z tý změny radost a já jí to nechtěl kazit. Místo toho, abych jí řekl, že se mi před tím líbila víc, že mi mazlení s ní bylo příjemnější před tím když do mě nenarážela kyčelníma výstupkama, že se mi líbila spíš nenamalovaná? tak jsem se radoval s ní, míval jsem radost, že má ona radost a souvislosti mi unikaly. Bylo to hrozně nenápadný, ale když si to zpětně promítnu tak zároveň strašně průhledný. Po tý dovče jsem se už nesnažil svý pochyby skrejvat a o všem jsme mluvily, ale zároveň mě prosila skoro na kolenou, abych si to nechal pro sebe ?.když jsem to neudělal, brala to jako zradu a pak to sní šlo rychle dolů. Během dvou měsíců se mi o zimní semestr zhroutila v autě totálně vyčerpaná, když se probrala, tak mě prosila ať jí nevezu do nemocnice?neudělal jsem to, ale věděl jsem, že to není dobře, ale potřeboval jsem si získat její důvěru a přesvědčit jí aby šla k doktorovi sama. Ale při těch domluvách a rozhovorech jen brečela, klepala se zimou nebo strachem?.. a když jsem jí uděla těstovinovej salát tak to vypadalo, že se snad panickou hrůzou opět zroutí. Vůbec jsem jí nepznával, od tý doby co to vyplulo na povrch, to byl jiný člověk, bez elánu, bez smíchu, prostě nepřeháním, když vám napíšu, že jsem se v tý době cejtil jak kdyby mi umřela za živa. V tý době mi díky tomu spadly ze dne na den růžový brejle a já se na ní podíval střízlivýma očima?před tím jsem jí měl za moje sluníčko který může být neučesaný, ušmudlaný, ale je pořád moje ? tohle zamilovaný lidi dělaj a díky tomu jsem přehlídl i tu vychrtlost, zdrcenost která jí zářila z očí a zabrala místo tý jiskry která tam byla na začátku. Ještě ten den jsme jeli ze školy domů do Brna za jejíma rodičema ? dá se říct, že částečně proti její vůli?opět jsem byl za zrádce, ale měl jsem nepředstavitelnej strach kde sebou zas švihne a jestli se vůbec dokáže sama najíst?její rodiče jí hned ráno odvezli do nemocnice. Tu noc jsem spal u nich a byl to nejsmutnější zážitek co jsem kdy zažil, je to hroznej pocit když člověk kterýho milujete trpí dá se říct pro nic za nic. Ten večer jsem se z ní snažil dostat proč nejí, co se děje, proč to dělá, ale to se mi nepodařilo a neví m to do dneš. Klára je na léčení, přestala se mnou komunikovat. Když za ní jdu je leží mlčí ?když se zeptám doktorů tak se nic moc konkrétního nedovím, ale od jejích rodičů vím, že má problémy se srdečním rytmem, něco s se žlučníkem a játrama. Nevím co mám dělat, studuju vejšku mimo Brno a mrzí mě, že s tou situací takhle na dálku nehnu, nechci si to připouštět, ale ? od posledního rozhovoru s Kláry rodičema mám divnej pocit, že se mi Klára jak jsem jí poznal nevrátí. Nejhorší je, že nevím proč se to stalo, jak to mám změnit a nevím jak to dopadne. Nejhnusnější strach je strach z nezmáma a strach v situaci kterou nemůžete nebo nevíte jak ovlivnit.
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.