Archive for category: Můj příběh

Jsem zklamaná duše, co potřebuje pochopení. <p> Tak tuhle vetu jsem řekla kamarádce a až po jejím vyslovení mi došlo, že je to skutečně tak. Mám bulimii! Mám bulimii už 5 let, 1 měsíc a 14 dní. Nastoupila jsem do druháku na SŠ. Všechno se ve mně zlomilo, když mi nějakej klučina řekl: „Tak dělej, ŠPEKU“! Nebyla jsem tlustá, já to vím, měřím asi 178 cm, mám asi 63 kg. Každej se ale diví, když mu řeknu, kolik vážím, vypadám tak o 10 kg lehčí. Prej mám těžký kosti po mámě. Když jsem s tim začala, měla jsem asi 69 – 70 kg a chtěla jsem jen tak nějaký to kilo shodit. Začala jsem se zvracením večeří, ale to nějak dolu nešlo. Pak už to šlo všechno ven. Když jsem s tim začínala vůbec to nešlo. Zvracela jsem čtvrt až půl hodiny a stejně to nebylo všechno, pomáhala jsem si špejlí obalenou ve vatě. Teď je to za 3 minuty venku, a to jenom dvouma prsty. Jsem schopna se vyzvracet ale jen doma nebo u přítele doma. <p> Nikdo neví, že tim trpím. Jsem v tom sama a chce se mi brečet. Každá z Vás ví, jaký je to, když je Vám pořád zima. Ale spim krásně. Vždycky jsem měla ten pocit, že mě nikdo nemá rád, že se žádnýmu klukovi nemůžu líbit. <p> Před dvěma lety jsem si našla prvního kluka, resp. on si vybral mě. Říkal mi dlouho, že mě miluje. Po 4 měsících řekl, že nikdy nemiloval jinou než tu jednu bejvalou. Po dalším měsíci jsme se rozešli. Byla jsem nešťastná. Už v tu dobu, kdy jsme spolu chodili mi můj tehdejší nejlepší kamarád řekl, že mě miluje. Byl strašně hodnej, nikdy jsem si s nikym nepřipadala tak hezky. Byl opravdu kamarád v pravým slova smyslu. Nechtěla jsem to přátelství kazit a ani jsem s nim nechtěla chodit, protože je o asi 8 cm menší než já. V květnu minulýho roku jsem mu podlehla. Připadala jsem si jak princezna, co pro ní přijel princ na bílým koni. Najednou jsem měla pocit, že jsem „pupek světa“. Chtěla jsem s tim v tu dobu skončit, ale nějak jsem to nedokázala. On mě obletoval, říkal mi, jak jsem nádherná, několikrát denně, že mě miluje. Chtěl být pořád se mnou. Pak se to nějak změnilo, pořád mu něco vadí. Křičí na mě kvůli každý kravině. Na všechny dokola se směje a mně odsekává. Rozčiluje se, že pokaždý usnu, když se mnou chce spát. Nemůžu za to, jsem pořád unavená. Nevím, jak mu to říct, nevím, jak s tím skončit. Proč je život takovej zlej. Bojím se, že ho ztratím. Hrozně se za sebe stydím. Zvracím už sice jen jednou – dvakrát denně, ale nechci vůbec. I v tuhle chvíli mám hlad. Po tvářích mi tečou slzy, ale už se zároveň těším domu, abych se pořádně najedla a pak to zase vyhodila. Poraďte mi někdo, co mám dělat. Já už dál nemůžu. Chci bejt normální. <p> Jsem zklamaná smutná duše, který nikdo nerozumí. Já vím, že jsem přecitlivělá a v duchu si za to nadávám. <p> <p> Dušička

Všechno začalo už v dětství……. Můj starší bratr se mi posmíval,že jsem „tlustoch“ a maminka,kdykoliv jsme spolu šly koupit nějaké nové oblečení,tak neopomněla říct:“Kdybys byla štíhlejší,mohla by sis na sebe kupovat hezčí(modernější) oblečení.“ Pravda je,že od svých 14-ti let,kdy se naše rodina přestěhovala z menšího města do města krajského,mám problémy s jídlem.Nejprve šlo o pravidelné přejídání(téměř čímkoliv v jakoukoliv denní či noční dobu) a potom o striktní odmítání potravy.Výsledky na sebe nedaly dlouho čekat.Když mi bylo 20,ocitla jsem se poprvé v nemocnici s akutní pankreatitidou(zánětem slinivky břišní).Byla to velice nepříjemná zkušenost,která se,bohužel ještě několikrát(přesněji 4krát) opakovala.Nejhorší na té nemoci byl fakt,že mě v nemocnici považovali za alkoholičku (onemocnění slinivky je totiž průvodním jevem alkoholismu). Co se týká mojí váhy,prošla už hodně velkými výkyvy.V období problémů se slinivkou jsem během měsíce shodila 20 kg (pankreatitida se léčí klidem na lůžku a přísnou dietou- např,jsem celých 5 dnů nasměla nic jíst).Dodnes si pamatuji,že jsem vážila 60 kg oblečená do tlustého zimního svetru,což při mojí výšce 181 cm skutečně nebylo moc. Svoje další zdrav.komplikace snad ani nemusím popisovat,věřím,že si je většina čtenářek těchto stránek umí „živě“ představit. Na závěr bych chtěla zmínit ještě jednu věc:Mám za sebou pokus o sebevraždu(důvodů pro ni bylo dost:pocity méněcennosti,zdrav.problémy-těžké deprese….). Dnes jsem ráda,že jsem ještě pořád tady…. Díky terapii jsem pochopila alespon některé příčiny,které vedly k mojí nemoci(hlavní příčinou u mě bylo dost nevydařené dětství) a díky pomoci mého otce jsem podnikla několik zásadních změn ve svém životě(např.plastická operace nosu),které mi zvedly moje pochroumané sebevědomí. Přiznám se,mám obavy z budoucnosti.Nedělám si žádné iluze o tom,že 12 let života s PPP se nepodepíše výrazně na mém zdraví až budu o něco starší. Momentálně doufám,že se mi podaří najít citlivého a tolerantního přítele,protože je docela těžké být ve 26 letech sama. Na závěr jeden výstižný citát,který ,myslím si, úzce souvisí s PPP. „V dětství rosteme láskou a dostatkem věcí, v dospělosti starostmi.“

Zdravím všechny, vím, že bych tady měla napsat svůj příběh, který se točí kolem bulimie, ale využiju tuto stránku k nalezení kontaktu ne Verču, která psala příběh: „z etrému do extrému“ a to proto, že jí něco dlužím, ještě z léčebny. Verčo, mrzí mě, že jsem se neozvala ani Tobě ani holkám,byo to docela těžké období. Prosím Tě, jestli můžeš, tak se mi ozvi na mail: olca_z@centrum.cz Jinak všem přeju hodně sil ke zvládnutí A i B. Nikdo jiný než my samy nám nemůže pomoct. A hlavně musíme být přesvědčené, že si chceme pomoct.

Kdybych mohla,od vseho bych utekla,protoze anorexie mi znicila zivot,kterej mi jeste pred tremi lety vcelku drzel pohromade.kdyby to tak slo vratit,co bych za to dala!je mi 19let a snazim se studovat(zamerne uzito)konzervator v Brne.Bohuzel ty deprese spojeny s ppp si me vzdy dost tvrde vyhmatnou a jist jako predtim uz nikdy nebudu moct,bohuzel se pri tomto psani nedokazu zbavit slz,stalo se,nemohla jsem jist,zhubla 11kg,zaludek se mi smrskl,takze takove porce,jako jsem zvladala predtim uz nehrozi,nemuzu spat,spousta beznych veci me stresuje natolik,ze se jim vyhybam,mam pred sebou6-ti tydenni hospitalizaci o niz pochybuju,ze pomuze,vazim 41kg a sama sebe se ptam,jestli vubec nekdy budu moci rict,ze jsem to zvladla a mam to za sebou,tohoto se nikdy!!!!!!!!nelze zbavit uplne,porad jsem si rikala dokud je mi fajn dokud to atohle,je vse ok!uz tato myslenka je vasi zkazou,protoze pak stejne at chcete nebo ne,prijde doba,kdy vas tahle lest dobehne a pak?pak uz mate smulu,je pozde,snazte se jak chcete,mate smulu!vim,o cem pisu,nikdo me nechape a anecchapu to ani ja,co se to stalo,zejsem najednou mela38 kg,jak se to stalo?dodnes nevim.Bylo to snadny,cesta zpet je plna beznadeje,nebot vam stejne dojde,ze jist uz vlastne ani neumite,mate 2 moznosti-snazit se,tvrde a pocctive i kdyz vam treba bude zle,vydrzet to,nebo si nadale lhat,ze se vas to netyka,nejist a tise umrit,to prece nechceme,i kdyz nas to nekdy napadne.Tohle je ale slepa cesta,takze vy holky,ktery mi rozumite a vite,o jakou hruzu jde,kdyz vas na dva mesice zavrou do spitalu a pozorujou jako v zoo,snazte se,budu vam vsem drzet palecky a vy,ktery tajne ulivate jidlo a mate z toho srandu se na to rychle vykaslete driv,nez vam nebude pomoci,taky mi to prislo super,ale nestoji to za cenu zivota,pokud nevite,co s tim,klidne zavolejte na linku duvery,tam vam daji kontakty a spousta veci jde jeste zachranit,nezapomente,ze na pppumira tolik procent holek,co lidi s rakovinou!zlomte vsechny vaz,ta cesta zpet za to stoji-alespon v to doufam. zdravi vas GABCA.

Jiz vice nez hodinu travim zase na internetu a samozrejme procitam stranky o MA a bulimii. Jsem opet v tezke depresi,nesnasim se, opovrhuji sebou a silene ZAVIDIM anorektickam. Nevim, jestli jsem „prava“ bulimicka, ale asi ano. Nezvracim. Svou abnormalni zravost stridam s hladovkami, projimadli a cvicenim. Uspech? Zadny!! <p> Jiz 8 mesic travim v USA jako au pair a bylo to hrozna chyba. Je mi 24 let a zravosti trpim od 17. Nikdy to ale nebylo vmezich jako tady. Doma jsem si vzdycky udrzela tu vahu + – 5 kg maximalne. Tady jsem uz pribrala 10 kg a jsem totalne na dne. <p> Nezlobte se co ted pisu, ale pripada mi, ze vsechny bojujeme marne. Nikdo se z toho poradne nedostal a nikdo neumi vratit ten cas zpatky, najit ten hnusny bod, proc to zacalo. Kricime vsechny o pomoc, ale nejsme chudinky k politovani. Spise k opovrzeni. Porad si jen stezujeme, ale spis bychom misto litosti potrebovali odsoudit. Ale my se vlastne umime potrestat samy, ze ano? Jsme odsouzeny k trestu, k mnohaletemu trestu a tady v tomhle neexistuje amnestie, prominuti te dalsi poloviny apod. Je to konecny rozsudek. Je to pro nas trest dozivotni? Ano, je. <p> Priznejme si, kolikrat jsme to zkouseli?! Kolikrat to byl ten dalsi ZITREK, ktery mel byt jiny? Kolikrat jsme sli vecer spat a prali se probudit do jineho sveta. Nesnasime se, nicime lidi kolem sebe. Litujeme se a zaroven jsme si odporne. Znicili jsme si vlastni zivot, zpackali jsme to. At uz je to skola, vztah, jine sny …. nerealizovatelne tak jak bychom chteli, protoze vidime porad jen SEBE. Jsme sobci, ze vsech sobcu nejsobectejsi a jedine co umime je brecet. <p> Je nekdo, kdo s tim nesouhlasi. Uz jsem unavena porad bojovat a zacinat se svym ZITRKEM, PRISTIM TYDNEM apod. Jaka je tedy pomoc? Skocit z mostu, nacpat se praskama, podrezat si zily, …? I na to jsme moc slabe. Vsichni rikaji, nevzdavej se, mej nadeji, ale nam to nejde. Nekdy se pristihneme s usmevem na tvari, tesime se na to. tesime se, ze se zmenime, ze to bude jine, snime o tom, … BUM, BAC. Uz je to tady zase. Padame niz a niz. Hluboka propast, padame a ztracime prehled o tom co se vlastne nahore deje. Co je to vlastne ten ZIVOT, kteri ziji ti ZDRAVI. Jdeme po ulici a premyslime o tech kolem. Ta se ma, je stihla a ji neco sladkeho, tady ta zase ji urcite jenom zdrave, … <p> Tak co vezenkyne ve vlastnim tele, myslime si, ze je vubec nejaka sance? Umi nekdo pomoci? Neunavujeme uz svet nasimi vykriky o pomoc? neni jim uz z nas zle? <p> Je to prokleti a my nezname zadna zarikadla a nikdo je pravdepodobne nezna a zivot je bohuzel tak dlouhy a my budeme trpet jeste tak dlouho. <p> Nebo ne? Zna nekdo odpoved na ty nase nekonecne otazky (porad stejne), zna nekdo ono kouzelne zarikadlo? Pokud ano napis cokoliv <p> stozany@seznam.cz