Archive for category: Můj příběh

Už toho je i na mě moc…mám kámošku v nemocnici-diagnoza zní-anorexie!<p> mohla bych tam ležet s ní,ale já se držim doma..i když anorexie i bulimie najednou to už je dost no…mám 173 cm a 55 kg ,nyni spise dost zvracim nez hladovim..takže momentalne bulimie…nechci bejt baculka jako driv ale nemuzu si pomoc,kdyz vidim jidlo blokne se mi logický myšlení a já vymetu lednici,bezim na zachod nebo do lesíka za barákem a dostanu ze sebe totalne vsechno az zvracim jenom zaludecni štávy…nějak ani moc necvicim silene me to nebavi,jenom obcas ,nutim se kazdej den aspon do posilování…chci se líbit svýmu klukovi,kterej vzdycha jak má ta holka dobrou postavu co prošla okolo nás!Nezamrzelo by vás to?…mě teda jo….a navíc ale sem skoro plochá a chci mít prsa,ale to bez jídla asi nepude…..

Poslední dobou navštěvuji tyto stránky čím dál častěji, říkám si, že takhle nikdy nemůžu dopadnou. Chtěla bych zhubnout jen, tak, abych se sama sobě líbila, nechci chodit moc ven a ukazovat se, protože jsem tlustá.stydím se před ostatníma a závidím těm hubeným. brala jsem i prášky, ale pak jsem se na to vykašlala, ale teď bez nich nemůžu být, když si nevezmu, připadá mi, že mi něco chybí… cvičím hodně, užívám prášky, kontroluju se v jídle a hlavně se mu vyhýbám.. Ztratila jsem hodně kamarádek, ale já nemůžu mít přece anorexii…….

Milá MIMI.Chci Ti jen říct jak nesmírně Ti závidím.Jsi hubená aniž bys dělala ty nesmysly co já a hodně dalších holek.samozdřejme, že nezávidím vše co si popisovala.Konkrétně ty depky a zimu, protože dobře vím jaký to je.Ale jestli Tě můžu poprosit měj se i přes neúspěchy s přibráním ráda a určitě nebuď líná si jít udělat něco k jídlu.Jinak si za pár týdnů můžeme psát o více společnejch problémech, než jen o zimě a depresích. MĚJ SE RÁDA KAŽDÝ DEN!!!!!!

Ahojky lidicky,na tyto stranky jsem narazila poprve.Je mi 16 a uz od svych 13 se tocim v zacarovanem kruhu.Vse to zacalo,kdyz mi bylo 13.Delala sem zavodne gymnastiku a trener mi rekl,ze bych mela zhubnout,tak sem zacla.Zila sem jen s mamkou,ktera chodila domu pozde a vetsinou opila.Vodila si domu pritele a o me se vubec nezajimala.Moc sem si v te dobe rozumnela s tatou,kery muj sport moc podporoval.Videl me na olympiade a ja sem mu chtela vyhovet.Tak sem drela jak jen to slo.Mam jeste starsi sestru,ktera prozila neco podobneho a vzdy sme si moc rozumneli,vlastne me vychovavala za mamu,ktere sem byla ukradena.Ted si ale vubec nerozumime,nebavime se spolu.Nez sem zacala hubnout mela sem pri vysce 160cm 45kg,takze celkem normal.Ale dostala sem se az na33kg,kdy sem se zhroutila a uz me vezli do nemocnice,pak na psychiatr.lecebnu.Tam sem vubec nepribrala schovavala sem jidlo a nakonec me napichli na infuze,to ale vse jeste skomplikovalo.Vtu dobu se o me soudil tatka s mamkou,abych mohla bydlet u tatky,ale mamka tomu porad branila.Od narozeni mi rikala,ze sem k nicemu,za nic me nepochvalila…Tatka mi moc pomohl.Blizili se Vanoce a ja sla na 16 dni domu s tim,ze jestli o 5kg priberu,tak se nebudu muset do nemocnice vratit.Opravdu sem pribrala,uz sem bydlela s tatkou a sestrou a s mamkou sem se nevidala.Najednou sem ale pribrala na 43kg a pripadala sem si tlusta,jednou sem se tak najedla az sem se pozvracela a tim zacal dalsi nekonecny kolotoc,ktery trva dodnes.Ted uz ale vim,ze sem moc hubena,ze musim pribrat,ale jak?Kdyz se vic najim,tak to v sobe neudrzim.Vsichni mi rikaji,ze sem moc hezka,ale taaak hubena,ze vipadam na 5.tridu.Nevim co mam delat!!!!Uz si nerozumim ani s tatou,ktery mi rika,ze nejvetsi chyba v jeho zivote byla soudit se o me.Sestra od ktere bych cekala pochopeni,protoze tim taky prosla mi stale jen nadava,ze sem blazen!!Od mala ode me vsichni moc ocekavali a ja sem perfekcionista tak jejich zadosti plnim.Pripadam si hrozne odporna,hnusna,nepochopena,zrazena,nevim co mam delat!!!Jedine co me dobreho potkalo je kluk ktery se o me zajima,miluje me a jen on mi dava silu do zivota,diky nemu mam chut zit,ale nevim jak?On nevi ze mam bulimii,ani nechci aby to vedel,moc se za sebe stydim!!!NEVIM JAK Z TOHO VEN POMOZTE MI NEKDO PROSIM!!!!!!

Zivot je nadherny!..no,vlastne byval!<p> Dostala jsem se na konzervator!Skola mych snu!Sice je to velka drina,ale krasna drina,denne cvicite nekolik hodin,a koncertujete..naladim harfu,obleknu si sve krasne saty,a pohledem do zrdcadla zjistim,ze nejsem schopna se plne soustredit na svuj vykon.Porad musim premyslet nad tim,ze kdybych byla jeste o trosku hubenejsi,hrala bych jeste lip.Po koncerte si vsimnu,ze stejne tak,jako chci prijimat gratulace za sve hrani,stejne tak bych chtela slyset i vety typu:“Moc ti to slusi…a jak krasne hrajes…a jak si hubena“…<p> Nejist?Cvicit?Slo to perfektne,vazne jsem zhubla.Jenze to slo jen do jiste miry..Projimadlo?Je to uzasny vynalez!Jenze ted jsem na nem zavisla.Mam ho porad u sebe v supliku,a neudelam bez nej ani krok.A z prisne anorekticke diety se vyklubalo prejidani..Dokonce jsem takova potvora,ze zasadne nezvracim,abych mela pekne zuby.Necham si rozleptavat streva!No,pochvalte me,jak jsem to vsechno krasne vyresila!..A nebo mi radeji vynadejte,dejte mi par facek a pomozte mi.<p> Je mi hnusne,porad se ve mne odehrava boj dobra se zlem. Omlouvam se,je mi lito,ze na tehle strance nikomu nepomuzu,protoze pomoc tady potrebuju ja,a vim to.Jen nevim,co se to se mnou deje,proc se mi zmenil zivot? katuskaslune@centrum.cz<p>