Archive for category: Můj příběh

Ahojte Vlastne ani neviem preco pisem. V poslednom case mam asi obdobie volania o pomoc. Neviem, aky to bude mat zmysel, ale ak chcete, citajte. Pred nejakym casom som zazila par nepeknych veci a dost stresujucich. No, zvladla som to vsetko pomerne dobre a hlavne len naoko. Realita je ina. Uz druhy rok mavam bulimicke zachvaty, trochu anorexia a tak podobne. Ved to vsetky pozname. Skusala som psychologa, ale ten sa na mna vykaslal. Proste mu za tu namahu nestojim. Objavila som vela sposobov, ako si naozaj ublizit. Nejest, jest privela, jest a vracat, pit, pit a vracat. Ale zda sa, ze je to malo. Zacala som robit aj ine veci. Nicenie si povesti, striedanie chlapov(z nejakeho zvlastneho dvovodu ma miluju a pripadam im sexy),lamat im srdcia, zradzat priatelov. Ale to je vsetko malo. Prisli spendliky, ihli, noze. Lieky, trava. Vsetko je na nic. Som voci tomu bezmocna. Nechcem byt na tomto svete, ale nechcem sklamat rodicov. Kazdy si mysli, ze vziat si zivot je sebecke. Ale mne to pripada ako zachrana. Ako sa mam vyrovnat so svetom, ked mu nerozumiem? Ked uz nikomu na nikom nezalezi? Ked ludia maju privela svojich problemov na to, aby sa zaoberali niekym inym? Nedokazem si poradit. Preco zijete vy? Preco sa menite? Preco rano vstanete a idete do prace? Nerozumiem tomu. Vy ano?

Ahojky holky x). Asi blbá otázka jak se máte… ? já jsem tady jenom proto, že mě sem dokopala moje kamarádka. Měla we škole přednášku o tomhle wšem a na férku mi řekla, že pochopila, že jsem w tom až po uši.. já jí newěřím! aé jsem tu, abych jí udělala radost.. já newím, aé přijde mi to jako strašná krawina, abych byla anorektička.. jo, líbí se mi to, aé nejsu nějak wyhublá… prostě je to tag, že přibližně od 13 let jsem začala hubnout, měla jsem 85kg we 13 letech, bylo to strašný a proto jsem s tím začala něco dělat… nějdříw tábor..pohyb..we 14 letech jsem začala zwracet..dostala jsem se do nemocnice, aé jelikož jsem jim odmítla říct, co se se mnou děje, na rewers mě poslali domů. už jsem se tam nidky neukázala…naši mě tam nedostali. na chwilku jsem s tím nějak přestala… chodila jsem s jedním klukem… láska až za hrob, byla jsem do něj totálně hotowá…on si nepřál ,abych hubla, aé já se sama sobě nelíbila… wydržela jsem za den nesníst nic, bo řeba jablko… za měsíc mi bude 16 let… plawu w otázce jídlo 2roky… ráno se wzbudím a říkám si, že snídat nebudu, sedím we škole , jím jablko a zjistím, že nemám hlad… su na obědě, koukám na to a řeknu si, nemám hlad… powrtám se w tom a odnesu to… přijedu domu, dám si müsli s mlékem a už se do mě nic newejde… jchodím ještě na breakdance… ono když tohle člowěk dělá dejmě tomu w kuse 3 měsíce, jako já teď…tag je to haluz… su unawená jako prase… x( mám měkké kosti, omdlíwám, točí se mi hlawa, mám nadýmání… jem i často špatně… x( teď tu sedím mám wedle sebe oběd, který tu wedle mě leží už 4 hodiny a já se ho ani nedotkla… nemyslím si, že su nemocná, já jen prostě nemám HLAD !!! Hnusí se mi wšechno jako maso, čokoláda, sušenky, bílé pečiwo a tag dále… jen zdrawá wýžiwa x) ednou bych chtěla být moc hubená a snad by se to dalo do léta zwládnout x) chtěla bych wážit tag 55kg x) měřím 173cm a nyní wážím 62kg. mám welké pozadí po mamce, aé prostě ho nechci ! míry mám 85-68-98 … aé nejwíc se mi líbí, jak mám widět žebra x) upa brutálně… pak taky miluju ,jak kouká pánew třeba z gatí a fajn je, dyž se předkloním amám widět páteř x) já jsem asi magor, aé nejsu nemocná… nejsem anorektička ! Já newím, co mám dělat…nechce se mi s tím přestat!!!! Aé jak to mám zamaskowat ? poraďte prosím !!!

Ahoj… Vlastne ani nevim, kde mam zacit. Jeste pred rokem jsem pri sve vysce 161 mela 43 kilo. Nehubla jsem, ale proste jsem takto vypadala bez jakekoli namahy. Jedla jsem normalne. Ale pak jsem zacala brat hormonalni antikoncepci, protoze jsem nemela temer vubec menstruaci. Kdyz jsem ji zacala brat, pribrala jsem a menstruace se upravila. Jenomze ted uz mam 50 kilo, vidim se jako velryba. Jim mene nez predtim, cvicim, ale proste kila nejdou dolu, prala bych si mit zase svych 45 nebo 43 kilo. Zkousela jsem vsechno. Ja vim, neni to ani anorexie ani bulimie, problem je v me hlave. Ale ja nesnasim sve telo. Uz nevim, co mam delat. Cely den myslim na to, abych nesnedla moc jidla. Zkousela jsem prestat jist. Prisla na to mamka a ted me dost hlida. Kdyz uz neco jim, mam hruzu, ze ze me bude uplny tak. Proste cvicim, jim mene, ale nenavidim se za to, ze vubec jim, zase ale vim, ze se nechci dostat do pekla jmenem mentalni anorexie nebo bulimie. Vlastne asi ani necekam, ze mi nekdo poradi… Jen jsem to ze sebe potrebovala vypsat. Proste se v tom porad motam, abych nepribrala, ale shodila alespon 5 kilo, snazim se, nedari se a nenavidim se za to…

Co se to deje?? kde se tohle vsechno vzalo… Procitam si vaše příběhy a jsem zděšena, jak se sou identicke s tim mym. jak jsme si nezavisle na sobe vytvorily stejný slovnik s vyrazi „zakazane“…ale to je ted v podstate jedno… desi me jak tu vsechny vypravite muj pribeh…presne popisujete kolotoc, ktery zazivam…stejne zacatky, stejny prubeh…stejna beznadej… neustale pocity viny..kdyz jite i nejite… prisla sem na to ze sem bulimicka…bylo to strasne zjisteni, nebot v dobe kdy sem se vsim zacala jsem o tehle NEMOCI nevedela vubec nic… me dokonce prekvapilo, ze je neco spatneho na tom jidlo vyzvracet…myslela sem si ze sem prisla na zavratnou metodu, jak jist to co mate radi a pritom nepribrat a vazne sem se divila proc to tak nedela kazdy…S usmevem sem stala nad toaletni misou a ujistovala se nad genialitou sveho vynalezu (zda se vam to smesne? me vcelku dost)To mi bylo tak 13… a to sem to jeste vubec nehrotila…proste sem to parkrat udelala… Po devitce jsem si rekla, ze zacnu jist zdrave a vytvorim si nejake stravovaci navyky… jenze zdrave vyzive sem tak nejak tenkrat jeste vubec nerozumnela a tak pro jistotu nejedla radsi nic…a to mi poprve odesla menstruace…doktorka rekla ze je to z hubnuti…to sem samozrejme nechtela riskovat a tak sem se opet na rok vratila k bramburkam, cokoladam, salamum…dvoum hlavnim jidlum za den…ale zpetne si uvedomuju, ze to bylo nejstastnejsi obdobi meho zivota…Nebot sem si „tloustku“ mohla omluvit ztratou menstruace… Jenze to sem dlouho nevydrzela a zase si naordinovala dietu… Kazdy den jsem se presvedcovala, ze jidlo je jen hmota, ktera me udrzuje pri zivote…a ze ho nepotrebuju… Z 65 sem spadla na 54, ale fakt celkem behem strasne kratke doby… okoli si pochopitelne vsimlo… a nasledovalo takove to typicke opojeni a eufoie z nove postavy..atd. ted si presne nevzpomenu, kde to zacalo, ale najednou jakoby mi uplne hrablo (mimochodem chtela bych podekovat doktorce Katerine ze „ste to co jite“) nakup v ochode mi trval tak dve hodiny nez sem prepocitala vsechny KJ a Kcal… porad sem cvicila a cvicila… a nosila si do skoly ty priserny kasicky…Po 17 hodine nejedla..pila jen vodu s citronem…no proste vsechno co si prectete v „chytrych“ knizakch ci clancich…ale jeste to bylo dobry celkem sem se vtom vyzivala..nejvic me bavilo komentovat jidla ostatnich…jak sou tucne, kolik maji kalorii a blabla a proc by je tedy ten dotycny nemel jist..naliskat si… Jo v posledni fazi mi delalo potize napit se ochucene mineralky ci vzit si zvykacku…vazne!! takovy prisernosti.. a tohle asi bylo to obdobi hladoveni…trvalo dlouho celkem…a konecne se dostavam do blizke minulosti az soucasnosti…zacala sem mit strasne chute na „zakazana“ jidla (paradoxne sem brigadnicila v cukrarne..heheee)…do te doby sem zakusky nesnasela…fakt mi normalne nikdy (ani v detstvi)nechutanaly a tak sem je ani nepotrebovala jist..ale pak proste jak sem vedela ze tohle „nesmim“ tak sem na ne mela desnou chut… a tak to bylo se spoustou jidel, ktere me drive neoslovovaly…najednou jsem je musela ochutnat…nikdy sem jidlo neresila tak jak v te dobe a ted…jojo nasledovalo pochopitelene prejidani…bozeee nocni nalety na lednici..k tem sem taky driv nikdy nemela sklony… asi to mnohe znate…takze oslnovat tim, ze jsem byla schopna snist kastrol gulase, dva sladke smetanove jogurty, tri BILE rohliky se salamem, hermelinem tavenym uzenym syrem…mraky susenek..jednen cely polarkovy dort a navrch cokoladovou tycinku..neni na miste zee…nastesti takovy obsah lednicky jsme meli jen jednou za 14 dni, kdyz prijel na navstevu bratr…ale kupodivu jsem se dokazala prejist i tema zdravejma blafama, kdyz sem chtela…co nasledovalo je jasne…zvraceni zvraceni zavraceni.. „uz jsem dneska jednou zvracela?? dobre tak at to stoji zato tak se prejim znova“ a zase zvraceni… dostala sem se do takoveho stadia ze sem zvracela trikrat dene…vetsinou kdyz nikdo nebyl doma, a kdyz byl tak do sacku nebo pri pustene sprse do umyvadla… vnoci sem nespala…menstruace davno zase pryc a do toho porad strasna zimaaaa…nehlede na to, ze prisli strasny depky, uzkosti a standardne nutkave mysleni na jidlo, emocionalni hlad…potreba se neustale vazit….atd atd…diagnoza jasna…a tady sem prisla na to ze sem bulimicka…taky sem to vycetla stejne jak ty zasady o hubnuti, ale tady sem si taky mohla precist par realnych pribehu a identifikovat to co mi je… fakt sok!!! Kupodivu se tak nejak porad snazim byt ta vesela bezstarostna holka co nic nehroti neresi… navic mi k tomu pomaha, ze mam spoustu pratel, uzasnych, bajecnych… skvelou rodinu… dobry znamky…ja nevim ikdyz si to tak pekne umim vyjmenovat a u vedomuju si ze mi nic nechybi sem porad tak strasne nestastna..casto dokonce myvam zachvaty breku v nevhodnych situacich..vsechno mi pripada tak neuveritelne zbytecny cely to nase byti tady….a nejhorsi je ze mi prijde ze neni cesty ven… Tak holkyyy pomozme si!!! sak musi byt tolik skvelejch veci na tom svete co se da delat!!Clovek neni prece robot, kterej se da naprogramovat tak, aby fungoval dokonale…rekl si tohle muzu tohle nesmim…musime si najit jinej cil nez dokonalou postavu.. treba jit zachranovat ricni delfiny do Amazonskeho pralesu (fakt tam zijou)…jojo snad i ja tomu jednou vsemu uvěřím