Archive for category: Můj příběh

Psala sem sem už 2 čláky.Jeden byl ode mě vyloženě sprostý.Omlouvám se všem kteří jej museli číst.Když sem ho psala ležela sem v nemocnici a napadlo mě že napíš svuj životopis.Začala sem tedy,ale na druhé řádce mi došlo že nemam očem psát.Nic sem neprožila nic nedokázala.Tu noc sem měla neskutečný deprese.Myslela sem jenom na to jak se zbavit problému.Ale já nechtěla se zabít bez nělakého rozloučení,varování.Proto sem sem napsala ten příběh,jenom ne z mé pozice.Všechny udaje byly realné,až na to že sem se zabila,to sem si naplánovala na druhy den.napsala sem to tedy,rozbila vázu,střepy dala do kapsy,učesala se,dala sem si řasenku vzala džíny a šla v pohodě přes recepcy.Chtěla sem se zabít na mim milovanym místě kam sem dycky utíkala když mi bylo nejhuř.jelikož byla 1 hodina v noci a ja se vlekla přes hl.nádraží abych se dostala domu,viděla sem tam hodně fetáku.ja už dřív s kamosema hulila trávu a tak ale nikdy sem nebyla v kontaktu s háčkařema.Jedna holka mě oslovila jestli bych jí nepučila prachy,moc sem jic neměla ale aspon na něco jí to stačilo.5ekla že mi klidně něco nechá.Už sem chtěla říct že nechci,ale potom mě napadlo že stejne za par hodin už tady nebudu a když mám příležitost proč to neskusit.Bohužel se tak stalo.Najedno sem neměla potřebu nekam jet,byla sem tak štastná.Nemyslela sem na nic,po 2 letech sem konečně nemyslela na jídlo.Jela sem v tom s nima.Kradla sem a ne konci i šlapala.První dva měsíce sem si říkala jak je to skvělý že sem zdrhla anoorexii.Ale až ted,na detoxu mi dochází že sem na tom ještě huř.Vodrovnala sem mamu a celou rodinu.Dneska me napadá že kdybych se tehdy zabila,ušetřila bych si odpornýho pul roku na drogách.Dneska mám zase tu noc že chci napsat příběh,celej od a. až po fet.Snad to bude někoho zajímat.Jenom vím že ssem to tehdy měla udělat a zabít se.I když se ted viléčim,pocit jak sem šoustala s nechutnýma clapama kuli píchnutí mě bude odrovnávat na dosmrti,nebo jak sem kradla taky není hezká vzpomínka.Hooky ja vám držím palce a mam vás všechny moc ráda.KKKKKKKKIIIIIIIIIIIIKKKKKKKKKKKKIIIIIIIIIIIII

Lezení na tyhle stránky mi teď tak trochu příde jako zahrávání si s ohněm. V posledních dnech se tak jakoby dostávám do normálního života. Co je to pro mě normální život? V mym poměrně mladym věku je to koukání po klucích, blbnutí s holkama, a prostě všecko, co k pubertě patří. Dřív, tim myslim před rokem a půl, jsem tohle dělala. Pak ale přišla bulimie (tehdy jsem to za bulimii nepovažovala) a aniž jsem si toho všimla, tak od první chvíle, kdy sem se rozhodla to blití provozovat, jsem se začla měnit. Psychicky, jak jinak. Zpočátku sem to nijak nepociťovala, prostě jsem to ano nebrala jako začátek, ale prostě se mi začal měnit žebříček hodnot. Projevovalo se to třeba tak, že jsem radši šla domů, abych se najedla, následně to vyblila, než abych šla třeba s kámoškama prolejzat obchody, nebo kecala s klukama před školou. Jídlo už nebylo občasnou zábavou, popř. nutností, ale něčim, k čemu jsem utíkala, neco jako droga. Do náruče bulimie jsem se schovávala častějc a častějc, a prakticky nic jinýho mě nezajímalo. A aby to nikdo nepoznal, musela jsem se přetvařovat… třeba že mě něco baví, nebo že mi něco příde vtipný. Neuměla jsem se od srdce zasmát, ani se prostě jen tak bavit. Nad všim sem měla jakejsi „nadhled“, pozorovala jsem se jakoby z vejšky, všechno sem jakoby hrála. Fakt nechápu, jak to ta bulimie všecko mění a ničí… Před rokem jsem skončila s blitim, dala si třičtvrtěroční pauzu, a jela znova… tvrdila jsem konec mockrát, ale teď cejtim, jak moc by mi mohla bulimie všecko vzít. Dala jsem jí rok a půl života, rok a půl puberty, rok a půl mládí, a ona mi nedala vůbec nic… kromě poznání. A teĎ se sebe ptám: byla to adekvátní cena???

nedávno jsem psala,že se budu snažit o změnu svého dosavadního způsobu života..jen krátce – 4 roky problémy s příjmem potravy,nesnášenlivost sebe samé i okolí,únava,vyčerpání,snaha o identitu,kolapsy,poté jsem to dotáhla na 38kg/178 cm..diagnoza anorexie,dobrovolná léčba v 19 letech,vypadávání vlasů,otoky nohou,promodralá kůže,bez menses i bez stolice,apatie,srdeční frekvence 40 za min,aritmie srdce,vysoká hladina cholesterolu,porucha funkce ledvin,atrofie tělesného svalstva,nedostatečná funkce jater,byla jsem emotivně tupá,nedokázala jsem ani brečet…atd po propuštění z psychiatrické léčebny jsem zvládala základní denní návyky-jídlo 3x denně a i malinké sváči…asi 2 měsíce,váha se zhoupla nepatrně víš,užívala jsem silné léky….přesto jsem se sama sobě opět znechulila ale snažila jsem se dál,,následovalo přejídání-nejprve 1x do měsíce,poté v kratších intervalech,to jsem nechutně kompenzovala zvracením,nebo projímadlem,hladovkou a cvičením..tak to šlo až do nedávna…NASTAL ZLOM,VELKÝ A BOLESTIVÝ,když jsem se uviděla v zrcadle rozbrečela jsem se,nebyla jsem to já,byl to člověk bez chuti do života,bez zájmu o činnost,s oteklými slinými žlázami … až tady si uvědomuji,že život nechci prožít jako honbu za jídlem..stojí to velké úsilí,ale mám jasný cíl:jídlo bude součástí života,ale ne tou nejhlavnější,yačínám s vysokou školou zaměřenou na grafické a malířské umění,vedu arteterapeutickou sešlost pro starší lidi,žiju naplno pro svého přítele,kterého miluji z celého srdce a který je hlavním smyslem mého žití….a jídlo.? Holky i to jde,jím 3-4 jídla denně po 3-4 hodinách,má váha jde dolů/6kg/,jelikož se nepřejídám a zároveň nemučím hladem..mám energii na spoustu činností … nerada bych byla tím člověkem ze kterého trčeli kosti,ale žádné charisma…pokud se mi podaří pomalu ubrat pár kilo,bez hladu a depresí budu ráda-nejdůležitější bude vydržet a já to chci zvládnout!!! A vy holky máte tu samou naději jako já,i pro vás existuje šance být zase normální a pohodovou holkou,nebudete žádný průměr jelikož mi věřte každá z nás ,každý člověk je jedinečný ,především svým vystupováním,ochotou,svými city-nic z toho,ale nikomu nedáte na plno , když budete pohlcené jen myšlenko na jídlo,na to že jste tlusté ,odporné,,,,JÁ VÁM ŘÍKÁM NE ,VY JSTE NÁDHERNÉ BYTOSTI,KTERÉ MAJÍ NA VÍC NEŽ JEN NA „PPP“…. přeji vám pevnou vůli a okamžité odhodlání k lepší cestě životem…jsme silnější než ppp,,,,brzy na napsanou a krásné jaro,,,,,,,R.Jordan@seznam.cz…písnite,budu ráda aráda odepíši

Tohle jsem puvodne psala gery,ale jeji mail nejak nefunguje,tak si poctete a budu rada kdyz napisete. Ahojky…no vis,nevim jak zacit…..jsme na tom asi podobne… mela jsem vzdycky takovou,myslim pro okoli normalni postavu 170 cm,58 k= g.Kdyz jsem nastoupila do prvaku,zacala jsem strasne jist,pribrala na 6= 2,vsichni mi rikali ze jsem pribrala a tak.Prvni mi to nevadilo,ukazova= la jsem brisko,bavila se…pak mi doslo,ze o me nikdo nestoji jako driv= ,zacala jsem se uzirat v depkach,ze jsem tlusta,ale nikdy jsem nemela p= evnou vuli s tim neco udelat.Nejvic jsem vazila myslim64,ale to nebylo = rano. O prazdninach jsem zhubla na 62 a myslela jaka to nejsem borka,pak jsem= prestala po 6 hodine vecer jist a vic pit.Proste to nemelo cenu, v zar= i na intru jsem se zacala tak trosku haltovat, ale stejne v patek jak j= sem prijela domu a za ten vikend jsem to dozrala.Nevim jak,ale ted je d= uben a ja sla v patek misto do skoly na krev k doktorce,poprosila jsem = mamku o psycholo=BEku,protoze jsem ten stres nezvladala,skola,dieta…n= ic me nebavi,nepamatuju si ani kdy jsem se naposledy od srdce zasmala,s= kamoskama se nemam o cem bavit a jsem strasne agresivni, vystresovana.= … No rano(v ten patek) jsem vstala a hned stoupla na vahu vedle postele,s= trasne moc jsem chtela mit neco pod 50,protoze jsem se snazila jist co = nejmin cely tyden a hele 47,5,hura!!!Letela jsem na zachod,ale nejak js= em sebou po ceste sekla.Tak jsem se pak dobelhala k doktorce,tak chudak= vyjevena….No pak jsme mluvili doma a ja si uvedomila, spis si rekla = ze zacnu normalne jist, tak jsem snedla polivku, odpoledne jogurt a vec= er 2 suchary a rajce,to uz se mi zdalo ale strasne moc, cely den jsem p= robrecela zavrena v pokoji.Vecer jsem sla na diskoteku,kde sbiram sklo,= nechtela jsem sedet doma a kazdy mi chvalil,ze jsem konecne dokazala zh= ubnout.Ruplo mi v bedne, vcera jsem snidala-hrich-ovocny salat a pak i = obedvala,po obede jsem si dala jeste 2 lzicky omacky na chut,nejsem kra= va,pak jsem se sla vyspat a jelikoz se vzbudila o ctvrt na8vecer,nemohl= a jist A ani zase nechci, mam strach z toho ze priberu a budu takova jako pred= tim,ale zase se chci bavit,mit kluka, kamosky,zadny stres,hlavu kde neb= ude otazka jidlo,jidlo,jidlo…porad mi je zima na ruce, v noci se budi= m,chvili jen tak brecim,pak chci at je na me nekdo hodny,nemam 4 mesice menses…Jsem to krav= a no.Ja ale mam chut k jidlu,hodne piju,hlavne 100% dzusy,takze mam roz= tahly zaludek 🙁 Brala bych tak 55,vic ani ranu,ale jak zacnu,nebudu se haltovat.Chtela = bych zazit ten pocit,dat si na veceri rohlik,tyjo,nebo palacinky mnam..= Tak sorry,jestli je to moc dlouhe a nudne,ja to po sobe nikdy uz nectu,= jsem zdechla 😉 Kdyztak mi pisni ju?Jinak se mej krasne,packo Verca ____________________________________________________________

Ahoj holky, moc vám držím palečky všem, ať vám to dopadne.Já jsem v tom taky už dva roky. Nejprv to byla dietka, jen dietka. Ale ta mi pak zhroutila celej svět, přišla jsem o přátelé, který jsem měla ráda o kamarádky. Byla jsem tak protivná, že jsem často mohla přijít i o přítele, kterého mám na de vše ráda a obdivuju ho že to tehdy se mnou mohl vydržet. Nakonec jsem spadla do bulimie a to bylo pro mě asi povzbuzující, protože jsem mohla sníst to co mi chutná, a nepřibrala jsem teda ze začátku. Pak ale když jsem tloustla tak jsem začalo to jídlo zvracet, to ale už nešlo zastavit. Někdy jsem se přejedla a zvracela třeba třikrát denně. Teď nevím čím to, ale je to lepší, snad ta podpora mého přítele mě trochu dává sílu. Teď vydržím jíst třeba týden krásně, prostě normálně, ani ne dietně ani ne moc ani ne málo, ale když se objeví nějaký stres nebo nějaký malinký důvod a jsem v tom znovu. Poradí mi někdo jak to mám vydržet, aby se mi to nestávalo?????