3.příběh

Psala sem sem už 2 čláky.Jeden byl ode mě vyloženě sprostý.Omlouvám se všem kteří jej museli číst.Když sem ho psala ležela sem v nemocnici a napadlo mě že napíš svuj životopis.Začala sem tedy,ale na druhé řádce mi došlo že nemam očem psát.Nic sem neprožila nic nedokázala.Tu noc sem měla neskutečný deprese.Myslela sem jenom na to jak se zbavit problému.Ale já nechtěla se zabít bez nělakého rozloučení,varování.Proto sem sem napsala ten příběh,jenom ne z mé pozice.Všechny udaje byly realné,až na to že sem se zabila,to sem si naplánovala na druhy den.napsala sem to tedy,rozbila vázu,střepy dala do kapsy,učesala se,dala sem si řasenku vzala džíny a šla v pohodě přes recepcy.Chtěla sem se zabít na mim milovanym místě kam sem dycky utíkala když mi bylo nejhuř.jelikož byla 1 hodina v noci a ja se vlekla přes hl.nádraží abych se dostala domu,viděla sem tam hodně fetáku.ja už dřív s kamosema hulila trávu a tak ale nikdy sem nebyla v kontaktu s háčkařema.Jedna holka mě oslovila jestli bych jí nepučila prachy,moc sem jic neměla ale aspon na něco jí to stačilo.5ekla že mi klidně něco nechá.Už sem chtěla říct že nechci,ale potom mě napadlo že stejne za par hodin už tady nebudu a když mám příležitost proč to neskusit.Bohužel se tak stalo.Najedno sem neměla potřebu nekam jet,byla sem tak štastná.Nemyslela sem na nic,po 2 letech sem konečně nemyslela na jídlo.Jela sem v tom s nima.Kradla sem a ne konci i šlapala.První dva měsíce sem si říkala jak je to skvělý že sem zdrhla anoorexii.Ale až ted,na detoxu mi dochází že sem na tom ještě huř.Vodrovnala sem mamu a celou rodinu.Dneska me napadá že kdybych se tehdy zabila,ušetřila bych si odpornýho pul roku na drogách.Dneska mám zase tu noc že chci napsat příběh,celej od a. až po fet.Snad to bude někoho zajímat.Jenom vím že ssem to tehdy měla udělat a zabít se.I když se ted viléčim,pocit jak sem šoustala s nechutnýma clapama kuli píchnutí mě bude odrovnávat na dosmrti,nebo jak sem kradla taky není hezká vzpomínka.Hooky ja vám držím palce a mam vás všechny moc ráda.KKKKKKKKIIIIIIIIIIIIKKKKKKKKKKKKIIIIIIIIIIIII