Archive for category: Můj příběh

Ahoj holky, vsechny vas moc zdravim a dekuju vam ze sem pisete svoje clanky. Hltam je jednim dechem a kdyz uz jsem na tom fakt spatne, vy me dokazete trochu povzbudit. Ale ted pekne poporadku… Je mi 22 a nemam vylozene anorexii nebo bulimii. Ale nazvala bych to PSYCHICKE PROBLEMY S JIDLEM. Uz od malicka jsem byla baculka, babickam se moc libilo jak jsem papala:-)V 10 letech jsem zacla tancovat protoze obvodni doktorka mi rekla ze jsem obezni a ze mam zacit neco delat. Potud je vsechno dobre. Jenze v tomhle sportu bohuzel moc zalezi na vzhledu. Takze jsem od kazdeho slysela jen: takhle to nejde, musis zhubnout, kdo se s tebou bude tahat, takhle se nemuzes zlepsovat… ja jsem drela, byla lepsi a lepsi a snazila se dokazat ze na vaze to nezalezi. Celkem se to darilo, obcas se vyskytla nejak ta dietka, ale nic vaznyho to nebylo. Pak jsem zacala studovat a s tancovanim jsem skoncila. Kilecka sla pekne nahoru, z 50 na 60, pri vysce 157cm. Nejak me to netrapilo, nejdulezitejsi byla prece skola…Pak jsem stresem zhubla na 57 a dal uz to neslo. A v ty dobe jsem zacla znova tancovat a po pul roce taky chodit se svym partnerem. Je perfekcionista. Naznacoval ze by byl rad kdybych zhubla, ze by to i pro tancovani bylo lepsi. Hlidal me, kontroloval co jim a ja ho za to nesnasela, ale melo to svuj vyznam. Taky jsem spolu hodne cvicili. Zhubla jsem na 55, pak na 53kilo. Vsichni me chvalili, ale jeste to stale nebyl ideal. Letos o Vanocich jsem mela mensi uraz, bylo mi z toho docela spatne takze jsem o Vanocich zhubla na 51,5kila. Do te doby bych rekla ze bylo vsechno v poradku. Zhubla jsem sice skoro 9 kilo, ale behem 2 let, cvicenim a kontrolovanim jidla. Ted se mi to vsak nejak vymyka z rukou. Chtela bych se dostat aspon na 50, ale i kdyz chybi jen kousicek, uz to nejde. Cvicim dal, beham ale s tim jidlem to vypada blede. Kazdej den si rikam co budu a nebudu jist, zvladnu v pohode snidani, obed a pak…. dojdu domu a snim co se da. Uplne nesmyslny kombinace. Nejsem ani lina jit si jeste neco koupit, uplne ujizdim na susenkach a cokolade. Pak mam vycitky a nechapu proc jsem to snedla. Jako bych to ani nebyla ja, nedokazu si rict ne!!! Nezvracim, ja bych nedokazala strcit si prst do krku, mozna to je to posledni co me deli od bulimie. Ale nerikam ze o tom nepremyslim. Bude to znit asi blbe ale jsou chvile kdy vam zavidim ze to dokazete, zavidim hubenym anorektickam. Ja nemam tak silnou vuli a to je asi dobre. Jsem ted proste uplne rozpolcena osobnost, jedna rozumna, sportujici a zdrave se stravujici holka, druha prejidajici se zruda bez mozku. Vim ze mam problem a vazim si toho ze to jeste nezaslo tak daleko, ale fakt me to trapi. Kdyz o tom tak premyslim, klidne uz bych zustala tak jak jsem ted(53 kilo), jen abych uz jedla normalne. Budu rada kdyz se mi nekdo z vas ozve a podeli se o sve zazitky, pripadne poradi. Muzeme se treba podporovat vzajemne ve zdravem zivotnim stylu, co vy na to? vondrusj@centrum.cz

ahojky všecky vás zdravim.Už ani nevím co bych vám psala,protože v každém příběhu nacházím kousek sebe.Zase jsem rozjela kolotoč hladovek,protože jsem v poslední době hodně přibrala a všimli si toho i ostatní a mají blbý narážky.Možná že kdybych měla ráda sama sebe ostatní by mě brali i s pár kily navíc.Jenže já se tím trápím.Hodně,i když naoko se přetvařuju že je všecko v pohodě.Vlastně se přetvařuju pořád.Vždycky jsem se dobře učila a měla samý jedničky,rodiče brali a pořád berou moje známky jako samozřejmost.A proto mě ostatní nikdy moc nebrali,ještě k tomu jsem byla tlustá a brejlatá.a tak to všecko začalo.Klasika.Ve 12 letech jsem si svoje tělo začla víc uvědomovat a trpěla hroznýma depkama.Jednoho dne jsem si pak řekla dost a začala držet dietu.Moje největší chyba.Sice jsem zhubla asi 15 kg ale nebyla sem štastná.ostatní se se mnou více bavili ale já je postupně začla nenávidět.došlo mi že se se mnou baví jen proto že jsem zhubla.A o takové kamarády jsem nestála.Nevěděla jsem co dělat,nechtěla sem žít bez kamarádů,na druhou stranu se mi hnusili a tak jsem se před nimi vždycky jen přetvařovala a dělala ze sebe to co nejsem.Pak jsem se na hladovky na čásek vykašlala,došlo mi že se musím naučit mít ráda jaká sem,myslela sem že už to mám pod kontrolou,už nikdy nebudu hladovět,jenže dneska mi jeden kluk do očí řekl že jsem pěkně ztloustla a já se z toho div nezhroutila.Už 3 dny držím hladovku a připadá mi že sem zase na začátku.No řekla jsem vám toho už dost.tak se mějte a držím palce!A ps:KLUCI ZA TO NESTOJÍ!

Psala sem sem už 2 čláky.Jeden byl ode mě vyloženě sprostý.Omlouvám se všem kteří jej museli číst.Když sem ho psala ležela sem v nemocnici a napadlo mě že napíš svuj životopis.Začala sem tedy,ale na druhé řádce mi došlo že nemam očem psát.Nic sem neprožila nic nedokázala.Tu noc sem měla neskutečný deprese.Myslela sem jenom na to jak se zbavit problému.Ale já nechtěla se zabít bez nělakého rozloučení,varování.Proto sem sem napsala ten příběh,jenom ne z mé pozice.Všechny udaje byly realné,až na to že sem se zabila,to sem si naplánovala na druhy den.napsala sem to tedy,rozbila vázu,střepy dala do kapsy,učesala se,dala sem si řasenku vzala džíny a šla v pohodě přes recepcy.Chtěla sem se zabít na mim milovanym místě kam sem dycky utíkala když mi bylo nejhuř.jelikož byla 1 hodina v noci a ja se vlekla přes hl.nádraží abych se dostala domu,viděla sem tam hodně fetáku.ja už dřív s kamosema hulila trávu a tak ale nikdy sem nebyla v kontaktu s háčkařema.Jedna holka mě oslovila jestli bych jí nepučila prachy,moc sem jic neměla ale aspon na něco jí to stačilo.5ekla že mi klidně něco nechá.Už sem chtěla říct že nechci,ale potom mě napadlo že stejne za par hodin už tady nebudu a když mám příležitost proč to neskusit.Bohužel se tak stalo.Najedno sem neměla potřebu nekam jet,byla sem tak štastná.Nemyslela sem na nic,po 2 letech sem konečně nemyslela na jídlo.Jela sem v tom s nima.Kradla sem a ne konci i šlapala.První dva měsíce sem si říkala jak je to skvělý že sem zdrhla anoorexii.Ale až ted,na detoxu mi dochází že sem na tom ještě huř.Vodrovnala sem mamu a celou rodinu.Dneska me napadá že kdybych se tehdy zabila,ušetřila bych si odpornýho pul roku na drogách.Dneska mám zase tu noc že chci napsat příběh,celej od a. až po fet.Snad to bude někoho zajímat.Jenom vím že ssem to tehdy měla udělat a zabít se.I když se ted viléčim,pocit jak sem šoustala s nechutnýma clapama kuli píchnutí mě bude odrovnávat na dosmrti,nebo jak sem kradla taky není hezká vzpomínka.Hooky ja vám držím palce a mam vás všechny moc ráda.KKKKKKKKIIIIIIIIIIIIKKKKKKKKKKKKIIIIIIIIIIIII

Lezení na tyhle stránky mi teď tak trochu příde jako zahrávání si s ohněm. V posledních dnech se tak jakoby dostávám do normálního života. Co je to pro mě normální život? V mym poměrně mladym věku je to koukání po klucích, blbnutí s holkama, a prostě všecko, co k pubertě patří. Dřív, tim myslim před rokem a půl, jsem tohle dělala. Pak ale přišla bulimie (tehdy jsem to za bulimii nepovažovala) a aniž jsem si toho všimla, tak od první chvíle, kdy sem se rozhodla to blití provozovat, jsem se začla měnit. Psychicky, jak jinak. Zpočátku sem to nijak nepociťovala, prostě jsem to ano nebrala jako začátek, ale prostě se mi začal měnit žebříček hodnot. Projevovalo se to třeba tak, že jsem radši šla domů, abych se najedla, následně to vyblila, než abych šla třeba s kámoškama prolejzat obchody, nebo kecala s klukama před školou. Jídlo už nebylo občasnou zábavou, popř. nutností, ale něčim, k čemu jsem utíkala, neco jako droga. Do náruče bulimie jsem se schovávala častějc a častějc, a prakticky nic jinýho mě nezajímalo. A aby to nikdo nepoznal, musela jsem se přetvařovat… třeba že mě něco baví, nebo že mi něco příde vtipný. Neuměla jsem se od srdce zasmát, ani se prostě jen tak bavit. Nad všim sem měla jakejsi „nadhled“, pozorovala jsem se jakoby z vejšky, všechno sem jakoby hrála. Fakt nechápu, jak to ta bulimie všecko mění a ničí… Před rokem jsem skončila s blitim, dala si třičtvrtěroční pauzu, a jela znova… tvrdila jsem konec mockrát, ale teď cejtim, jak moc by mi mohla bulimie všecko vzít. Dala jsem jí rok a půl života, rok a půl puberty, rok a půl mládí, a ona mi nedala vůbec nic… kromě poznání. A teĎ se sebe ptám: byla to adekvátní cena???

Ahoj…No..Je mi hrozne trapne ale jsem hrozne nestastna.HA! Kvuli cemu asi?Ze?No asi tak pred dvouma rokama jsem byla nejlepsi kamoska s anorexii.Bylo to fajn..Byla jsem nadherne hubena,mela jsem 35 a bylo mi 15let, a vsemi obletovana.To bylo!Ted je ze me nechutny obtloustly prasatko.Jsem vazne nechutna.My pratele mi misto:,,Ahojk krasko“ rikaj:Jezis fuj,vzdyt vypadas jak hroch.Mrzi me to.Proc jsem tak ztloustla?Proc?Merim pouhych 155cm a vazim 56kg.Je to hrozny.Musim zhubnout ale jak?Vubec to nejde.Hrozne obdivuji Ty holciny co tady pisi jak krasne zhubly.Zkusim se vratit zpatky..k ANOREXII!Dnes to zacne znovu.Kazdy den brecim ze jsem tlusta,tatinek mi to take rika porad,ale proc me furt necim krmi?Nenavidi me!Vim to.To jsem nechtela.Je to kruta dan,ale muzu si za to sama.Nemam pravo jist.Ja NE!Pomocte mi prosim.Dekuji a obdivuji Vas.Inka