Archive for category: Můj příběh

ahoj holky,tak jsem zase tady abych vám něco napsala. Nezdá se vám,že je to přád dokola?Pořád to samé?Je smutné,že je nás tolik,které trpí nějakou formou ppp.a ještě smutnější to,že nás stále více přibývá.Kdo za to může?,Časopisy,televize,image dokonalých tváří a těl,to je v tomto století na prvním místě.Všude nás obklopují dokonalé modelky,a my se pořád dokola s někým srovnáváme a přizpůsobujeme novým trendům,aniž bysme si to někdy uvědomovali.ale to je přece zbytečné,jak by to asi na světě vypadalo,kdyby tam všichni vypadali stejně?170 cm a 50 kilo,dlouhé blondaté vlasy a modré oči?byla by to hrozná nuda,stereotyp bezduchých masek v titěrném oblečení růžové barvy.Vy jste přece originální krásné bytosti,máte své názory a chyby,nebojte se je před ostatními ukázat!Co na tom,že máte větší břicho,nebo jste při těle?Zajímá to někoho?Máte zase třeba krásné oči,nebo pěkné vlasy,a jste tím zajímaví!Jste osobnosti,máte své názory,umíte spoustu věcí,ukažte to!Ukažte těm druhým,co ve vás vězí!Kašlete na svůj vzhled,bavte se,smějte se,užívejte si života!Ptáte se jak?Ano,mně se to tu kecá,ale já byla jednou z vás.Moje první myšlenka po probuzení patřila jídlu!Celý den jsem chodila jako tělo bez duše,ráno hodinu trávila před zrcadlem,abych zamaskovala všechny své nedostatky a přiblížila se dokonalému modelu,který se prochází po molech!Bojovala jsem sama se sebou,jestli se vůbec nasnídat,vždyt všechno má přece tolik kalorií a já bych si akorát zkazila postavu!Vždyt já vůbec nežila!Nic jsem neprožívala,ničemu se nesmála,nikam nechodila,a nic mě nemohlo rozčílit víc než když mi na váze přibylo jedno deko!Skoro jsem se z toho sesypala.Byla jsem protivná na své okolí nikdo se se mnou nebavil,bylo mi to líto,ale touha po dokonalém těle byla silnější!vlastně jsem své přátele od sebe neúmyslně odháněla,aniž bych si to uvědomovala.Nalhávala jsem si ,že se se mnou nikdo nebaví jen proto,že jsem tlustá,což samozřejmě nebyla pravda.Byla jsem tu jen Já Já se svým obrovským(aspon mi to dřív tak připadalo)problémem!Takové sobectví!Někdy jsem si sedla a jen tak z ničeho nic se rozbrečela,utápěla se v depkách,snila o novém životě v novém těle,s odporem jsem si prohlížela svoje špeky na břiše,tohle byly moje jediné starosti!Jak ubohé!Místo toho,abych svá nejkrásnější léta trávila jako normální holka,chodila s kamarádkami nakupovat,ohlížela se po klukách,experimentovala se šminkami,seděla jsem zavřená sama doma a litovala se.Copak chcete takhle žít?Ty z vás,které s hubnutím teprve začínají,možná ted kroutí hlavou,vždyt začátky bývají někdy snažší než se říká.Vesele si hubnete ,okolí vás chválí,zvedá vám vaše seběvědomí,ale po čase vám to přestane stačit.Chcete víc a víc,začnete jíst mín a mín,vaše sebevědomí roste a vy se cítíte jako mistři světa,dokázali jste to!ale ouha!Po čase už vás to přestane bavit,začne vám být špatně,nevíte z čeho,stále si nalháváte,že jste v pořádku,ale tělo se brání!Ubližujete mu,jak fyzicky tak psychicky.Ta psychika bývá největší potvora,začnete mít deprese ani nevíte proč,ale najednou budou tady a vy už máte nejvyšší čas vypnout a zamyslet se nad svým životem.Díváte se na své kamarádky,rodiče,vesele se cpou jídlem a vy s odprem odvracíte tvář,ale v duchu si říkáte,že byste se taky rádi nacpali.Potom už to jde ráz naráz.Svoje depky začnete řešit přejídáním.Ale čím víc se cpete a pak zvracíte,tím se cítíte hůř.Konečně si uvědomujete,co se s vámi vlastně děje.Stydíte se,že jste to nechali zajít tak daleko,jste v pasti.Nemůžete se najíst,prostě nemůžete,a bojíte se,kdy to na vás zase přijde,kdy zase vyjíte celou ledničku.Intervaly mezi zvracením se stále zkracují ,zvracíte už několikrát denně a nedokážete tomu zabránit,něco vás ovládá a vy už nemáte sílu se tomu postavit.Pokud to takhle necháte jít dál,za chvíli se zhroutíte a pravda vyjde najevo.Toho se ale bojíte.Chcete se svých problémů zbavit,ale nechcete být zase tlusté jako dřív.STOP!jE NEJVYŠŠÍ ČAS SE NĚKOMU SVĚŘIT!Uvědomte si,že tohle není život.Už jste si možná zvykli a jen mlčky trpíte,ale vzpomente si na dobu,kdy jste ještě tohle neměli,jak vám bylo dobře,svět smál s vámi a vy jste si užívali a cpali se!Ůplně bez výčitek!Usmíváte se?,To je dobře,protože jen tak si uvědomíte,že lze žít líp!Bez nich!Začněte to už konečně řešit!Dřív nebo později se stejně své nemoci budete chtít zbavit!Tak proč to odkládat!ale nejdřív se někonu svěřte.Není to vůbec příjemné,ale VY za to stojíte a nenecháte se přece zničit!Není to žádná ostuda,tím,že se někomu svěříte ,se vám hrozně uleví a vy jste se tak staly lepší.Dokázaly jste přiznat vlastní chybu!A to je hrozně moc!Tím jste se staly silnější a lepší!Nenechte se ničím odradit,jděte za svým cílem přímo,někdy to hodně bolí ,ale za chvíli uvidíte výsledky své snahy! Já si tím vším prošla a musím říct,že svět vidím úplně jinýma očima.Směju se,bavím se,žiju!Jako normální člověk!Dřív se se mnou nebavil nikdo,ani jeden kluk se za mnou neotočil a to i přes to,že jsem byla hubená tak,jako ještě nikdy.Kdo by se taky bavil s takovou troskou,které je nejpřednější její vlastní vzhled?Na tom,co je ve vás,záleží mnohem víc,než na tom jak vypadáte!Je spoustu lidí,kteří jsou na tom hůř než vy a nemůžou s tím nic dělat!Třeba lidé,kteří jsou postižení,přišli o nohy a nikdo jim je nevrřátí!Nebo lidé ochrnutí úplně,ti jsou zcela odkázáni na pomoc ostatních!Vzhled?Co to je ?Číslo na váze přece neukazuje na to,jestli jste dobří nebo špatní!se svým tělem a určenou váhou se už narodíte a nezmůžete proti tomu nic,ten kdo má široké boky a od přírody plnou postavu,může vážit třeba 40 kilo a modelka z něj stejně nikdy nebude!Ale když bude svůj a bude se mít rád takový jaký je,kdekterá zamindrákovaná 40kilová kostra mu bude závidět jeho elán a chut do života! Všechno je o vašem sebevědomí!Že žádné nemáte?Hloupost!Jen se ho musíte naučit využívat!Kašlete na to,co si o vás myslí ostatní,vy jste lepší než oni,lepší než ti,kteří dokážou akorát pomlouvat.Přeneste se přes to,a svět bude váš.Budete štastní a všechny problémy se ztratí v mlze.Možná mi nevěříte ale je to pravda!Máte na něco chut?Tak si to vemte!at je to třeba čokoládový dortík ,dejte si ho klidně i v devět večer!Bez výčitek.Je to totiž normální,a lepší než na něj myslet celou noc ,pak to stejně nevydržet a místo jednoho jich další den sníst deset!Jídlo patří k životu,at si říká kdo chce ,co chce.Modelky a všechny ty dokonalé tváře,návrháři modelů velikostí 30 se můžou třeba stavět na hlavu!Nenechte se ovládat televizí a časopisy,všechno je to stejně podfuk!Modelky nafotí do časopisů po 4 hodinovém líčení,pak je počítačem upraví,támhle uberou na břiše a támhle zas prodelouží nohy,přidají barvy a fotka je na světě.Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte lidi různé,štíhlé,tlusté ,malé velké…a tohle jsou skutečné bytosti!Tak si zachovejte zdravý rozum a neblbněte!S tímhle se s vámi loučím ahojky

Ahoj, dušičky který jste na tom jako já….nebo o krok blíž i o krok dál…. Chtěla jsem Vám všem sdělit,že už nechci bojovat,ale že začínám žít. Žít tim životem,kterej jsem měla nakročenej ještě než začly problémy s anorexií,drogama a bulímií. Zjišťuji,že začínám být zase stejně drzá,energická a dravá.Jde to bez toho aniž by byl každej den pro mě boj nebo něco na ten způsob.A asi o tom to je. Když si vzpomenu na ty předešlé dny,měsíce a roky….zaživám poslední dobou opravdu úlevu z toho jak je život takovej jakej je….a já nebláznim z věcí,který bych měla potřebu měnit.Jestli to potřebujete pojmenovat…tak bych řekla flegmatismus.Zdravej flegmatismus. Děkuju svému psychiatrovi MuDr.Karlu Moravcovi,mamce a partnerovi za to že jsou.

Ahoj… Tak tohle je snad poprvé,co někam píši o problému,který tolik nenávidím a tak moc se za něj stydím! Začalo to přesně před 13 lety,ale prapůvod to zřejmě mělo již v dětství,když jsem byla prvně ne zcela,ale sex. zneužita.Další velkou roli v tom zřejmě hrála i tyranská výchova mého otce a dále pak můj současný manžel a jeho nevěry.. Stále jsem žila s pocitem,že já nic neznamenám,nic nedokážu,k ničemu nejsem a nic si nezasloužím.Docela jsem si na tu roli zvykla a má bulimie a neschopnost se jí zbavit mě v tom jen utvrzovala. Proč ale píši…Mám dítě,spoustu zvířat a ještě víc povinností.Moc dobře si uvědomuju,že v případě,kdyby se se mnou něco stalo,tak není nikdo,kdo se o ně tak postará jako já. BULIMIE=SEBEDESTRUKCE a ne v tom smyslu,že bych si já sama chtěla ublížit,ale ona mi ubližuje.Opravdu mám obavy o život!!!Vyvrcholilo to všechno předevčírem,kdy jsem pocítila obrovskej křečovitej a bolestivej tlak na hrudi.První co mě napadlo bylo,že mám snad infarkt..trvalo poměrně dlouho než ta bolest ustoupila a malej u mě celou dobu seděl s telefonem s naťukanou 112.Den na to jsem začala hledat info na internetu,chtěla jsem té bolesti přijít na kloub a zjistila jsem,že ne srdce..ani plíce,ale zřejmě jícen byl ten.kdo mi tu bolest způsobil a že si za to mohu sama.Předzvěstí mohlo být mé čím dál častější zvracení krve…a bolest při zvracení.K dalším problémům které mám patří otoky,zvlášť levé nohy,srdeční arytmie,křeče a je toho spousta proč by stálo za to s bulimií seknout a zachránit si tím život a ostatním ho nezkazit…ale..POMŮŽE MI VŮBEC NĚKDO anebo jsem už odepsanej případ???? :“-( Reny

Vše to začalo v osmé třídě, kdy se mi vysmál jeden kluk,že jsem tlustá.byla jsem do něj až po uši zamilovaná a samoszřejmě se mě to dotklo.Tenkrát jsem se rozhodla, že začnu jíst minimálně…Začla jsem jednoduše hladovět.Vté době máma neměla moc času a chodila s tátou pracovat na zahradu.A tak mi nic nestálo v cestě..Jenže asi tak po třech měsících jsem zhubla takových 15 kilo.A to už se mámě přestalo líbit.Začala mě nutit ať začnu normálně jíst..Samoszřejmě bylo každé jídlo probrečeno!A tak jsem se rozhodla, že budu mít klid když budu jíst, máma bude spokojená a já to pak vyzvracím…Chodím do 2. ročníku a pořád tím trpím…Mívám stavy kdy nemůžu chodit a málem sebou vždy seknu..začínám být častěji unavená a mám špatnou paměť.Mám stavy kdy tupěn zírám hodiny do jediného místa…Jsem pěkná o kluky nemám nouzi a ve škole mi to zatím jakž takž jde, ale k čemu mi to je když nejsem zdravá????Holky určitě neblbněte kvůli klukům!!!