Každé nové ráno…
Sedím tady tak za PC, brouzdám na těchto stránkách, jím hrušku a při tom si říkám – PROČ ji vlastně jím?!Jím ji proto, protože CHCI!Ještě nedávno bych ji ale ani nevzala do ruky…nechtěla jsem… Je to skoro jako drogová závislost.Jednou do toho spadneš, a najednou se ti nechce ven, protože se bojíš. Bojíš se, že se všechno vrátí a ty budeš zase jenom ta nevýrazná, nudná, nepřitažlivá a TLUSTÁ šedá myška.Začne to nevinnou poznámkou, že „ty kalhoty už vážně nedopneš“, nebo zavrženíhodnou poznámkou typu „uhni ty horo sádla!“. Svět se s tebou otočí o rovných 360° a z ženských křivek, ladného poprsí a kulatého zadečku se rázem stanou špeky. Odporné a veliké tukové polštářky, které tě minutu co minutu mučí a nenechají spát. Snažíš se na to nemyslet a vést normální život. Ten podlý sžíravý pocit tě ale neopustí jen tak, bez boje.Nutí tě přemýšlet víc a víc nad tím, jak vypadáš. Nad tím, kolik vážíš. Snažíš se nevěnovat mu velkou pozornost, ale on čeká na pravou chvíli. Na tvoji SLABOU chvíli. Škola jde z kopce, matka ti vtlouká, jak jsi nemožná a tvoje jediná jistota – láska – umírá.Pak už to jde ráz na ráz. Ani si pořádně neuvědomíš, že najednou se mnohem víc hlídáš a vážíš se denně. Najednou už ti uvnitř něco říká ať už nejíš ty sladkosti, koblihy, hranolky a tučná jídla. Nad dietami jsi dávno zlomila hůl. Ocitáš se na rozcestí dvou nových časů.Zdánlivě lepších. Nebezpečně se přikláníš k lákavější iluzi smyšlené dokonalosti. Dnešní uspěchaná doba je postavena na novém trendu – hubenost.HUBENOST = DOKONALOST. A ty to víš.Lidé si už dnes neumí vážit charakteru, ale prahnou po kráse, dokonalé hubenosti, která na nás zlomyslně kouká z každého koutu.V té ocelové džungli měst a světa se platí krutá daň – nejsi hubený – NEJSI NIC.Nejhorší je, že ty to moc dobře víš.Cesta se volí, v zoufalé snaze podobat alespoň trochu ideálu, snadno.Kolotoč hrůzy se rozbíhá. Ráno se probouzíš s pocitem nejistoty a méněcennosti. Nutíš se vydržet. Nedovolíš svému zrůdnému tělu pozřít cokoliv, co ti do žil rozsévá prachsprostý tuk. Zdá se ti, že přibíráš snad ze vzduchu. Držíš se statečně a vzpurně. Jsi pevně rozhodnuta. Krátký okamžik zaváhání ale po čase zapříčiní záchvat šílenství. Teď jako beze smyslů zběsile polykáš všechno. Tvoje osobnost se dělí na dvě odlišné části. První nedá dopustit na nekonečně krásný a slastný požitek z jídla, které vhání do útrob téměř kosmickou rychlostí. Druhá tě uhání nesnesytelnými výčitkami a dohání tě k prahu šílenství. Nezvládneš to a klátíš se nad záchodovou mísou. Poprvé je to nejhorší. Cítíš jakousi směs odporu k sobě samému a zároveň oddech a spokojenost. Dokázala jsi to. Zprvu se bojíš a nutíš se vytrvat. Po čase však zcela otupíš. Hraješ si na drsňačku a namlouváš si, že všechno je OK. Trochu zhubneš a pak to vrátíš do normálu. Nevrátíš… Bude to silnější než ty. Bude tě to ovládat. Jsi nástroj a on je tvůj pán. On, ten pocit, který máš neustále v hlavě.Zatemní ti všechny ostatní myšlenky.Denně s ním bojuješ, ale je to marné. Vyhraje vždycky.Do každého nového rána se probouzíš se strachem a prázdnotou namísto radosti a nového elánu.Sladkou naivitu a roztopášnost vystřídá deprese a křečovitá nervozita. A ty se bojíš. Bojíš se, že když přestaneš, stane se z tebe tlustá zrůda. Bojíš se, že to nezvládneš. Ale co jsi teď?!Kam se ztratila ta věčně vysmátá milá osůbka, co si s ničím nelámala hlavu a všichni ji zbožňovali? Ztratila se v nenávratnu.Zůstala z ní najednou jen chabá vzpomínka. Zůstal z ní jen docela maličký uzlíček nervů a bojkotu. Nemáš nic, přátele, rodinu, nic. Navenek se zdáš být fajn, ale uvnitř strádáš a užíráš se ve vlastním žalu.Diety, cvičení, zvracení, hlad, diety.Nejsi fajn. Každý večer slibuješ světu, že dnes to bylo naposledy. ASle bylo to opravdu naposled? Opravdu naposled? S příštím ránem vše začíná znova. Pomalu ale jistě svůj boj o místo na výsluní prohráváš. Chtělas všechno a nemáš nic. Čas je zlověstný stařík a nic ti nevrátí zpátky. Pomalu ti život ubíhá a uniká mezi prsty. A ty se ptáš proč? Kladeš si otázku, kdy zase znova plně pocítíš vůni nastávajícího léta, kdy zase prožiješ první sníh a první jarní kvítek? Kdy….?Kdy už konečně všechny pochopíte, že se z vás stala chodící neštěstí a tabulůky kalorií? Holky moje seberte se…