Chyba v hlavě

ahoj, jsem zde podruhe, prvne me privedla kamaradka, dlouhodobe se lecici z anorexie. obe studujeme psychologii, spec.ped. a mame zaklady fyziologie atd.- tedy vime, jak telo funguje… presto nebo prave proto jsem do toho „spadla“ i ja a kamaradka se hrouti, protoze ji pripominam minulost. uz drive jsem mela problemy s ppp diky zavodnimu sportu(krasobrusleni), ale nikdy ne v „drasticke forme“. az ted, ve 28letech, kdy se na me nahrnuly behem pul roku jedna rana za druhou, jsem si ani nevsimla, ze prestavam jist. mam klasickou sportovni postavu s vyvinutou svalovinou a pri vysce 168 a vaze 62, jsem nosila velikost max38. ted mam behem par tydnu 53 a pripadam si v lepsim pripade normalni, v horsim „mohutna“. myslela jsem si, jak snadne je zas zacit jist a narazila jsem na velky omyl…nejedla jsem cely den, pak naraz hodne a vse slo ven. nemam vubec silu, pracuji ke studiu jako asistentka vozickarky a nejsem schopna ji vyvezt do kopce, mota se mi hlava atd. presto, kdyz vidim jidlo, premyslim, jestli mam na neco chut a vyjde mi, ze ne… nejhorsi je, ze mimo ztratu sily, se mi libi, jak mi kazdy rika, jak jsem krehka a drobna, mam pocit, ze se mi tak lepe dostane pomoci. jiz dlouho se lecim z deprese s mensim ci vetsim pochopenim okoli a ted jsem ziskala pocit, ze kdyz budu „krehka“, lepe mi uveri, ze nejsem v poradku a uz me nebudou „schazovat“, ze musim stale spat, nic nevydrzim atd. jeste pred pul rokem jsem zvladala dve prace, studium i vztah… ted si pripadam k nicemu a casto premyslim o tom, co je na hranici rouhani…

Asi se udusím

hojky človíčkové. Dlouho jsem sem nepsala, snad jsem měla pocit že to nepotřebuji, ale znova mám pocit že se potápím a nic mi nejde. všechno se mi sype pod rukama, a vy víte jak mi „postižení“ řešíme problémy:-) Přestáváme jíst, uzavíráme se do sebe sama, jsme protivní ke všemu co se kolem nás děje a nevíme proč tomu tak je, i když to v podstatě víme moc dobře. POslední dobou mě všechno jen trápí, bojím se chodit do školy, mám panickou hrůzu z toho že po mě někdo něco bude chtít. Doma mám pocit že se časem udusím, jelikož je tam strašné napětí. PRo všechny jsem špatná, protože jednoduše nemám náladu jako oni, ale když ono to nejde. Znova se dostávám do stavu, kdy odmítám veškerou komunikaci, protože mám pocit, že mi nikdo nerozumí, jen má „nejlepší“ přítelkyně anorexie. Vždycky tu bude ochotna mi pomoci, a jako jediné je jí jedno jak se cítím. znova vstávám s tím, že dneska nebudu jíst, protože se mi možná zlepší nálada tím, že budu hezčí pro okolí. Stupidní, byť vím, že na tom nezáleží, usiluju o to být dokonalá, i když v podstatě už to víc ani nejde. Jsem psychicky úplně na dně, nevím kam jít, co dělat a s kým. NIc mě nebaví, jen se utápím v myšlenkách a dusím se ve svém nitru. NEchci znova do všeho spadnout, ale padám a padám …

tak se divam dozadu…

Nevim jak je to dlouho co jsem tu psala,ale asi dlouho na to,aby se mel zmenit muj zivot,alespon co se bulimie,anorexii,proste ppp tyce.jeste nedavno jsem byla v Londyne,v depkach,v neustale uzkosti,zila jsem v predstave,ze az se prece vratim do Cech,tak bude vsechno v poradku,ja budu mezi svyma,zacnu jist tak jak se ma,budu sportovat atd….ale realita se zjevila jako neco uplne jineho.proc…no prijela jsem aůespon o deset kilo tezsi,pisu alespon,protoze za ty tri mesice,co jsem doma,jsem nebyla schopna se zvazit,vazne,mam z toho takovy strach. porad si rikam jak se mam vzpamatovat,ja vim,ze jsou dulezitejsi veci nez mit 60 v pase,ja to ksakru vim,ale asi jsem nemocna,mam nemocny mozek,protoze kdyz si vzpomenu,jak jsem mela ploche bricho…co mam ted?radsi nejmenovanou hmotu omotanou kolem pasu,nenadsazuju to,je to tak. holky se tady do me snazily,nekdy jeste snazi hucit Majka,Maja,Sarah,Barborka,Chuanita,Angel……proste to nejde,spis too jeste umocnovalo tu nechut k memu telu.nechci tim rict,ze mi holky nepomohly….chtely,ale chyba byla ve mne,ja jsem nechtela a to nejde byt zdrava,kdyz nechces.nekdo by mi rekl ze se mi to tak libi a ze se lituju,a tak trochu je to prada,mam potrebu aby me nekdo litoval,jsem uboha.rikam si,ze na tomhle svete jsem k nicemu,nikomu nic nedavam,nemuzu mit nikoho rada,protoze nemam rada sebe. na konec bych chtela napsat neco povzbuzivyho,ale me nic nenapada,nenapada me nic povzbudivyho,protoze temer kazda,ktera navstivi tyto stranky nebo si precte muj pribeh,tak u ni neni neco v poradku,proto tu je a hleda pomoc,holky vam tu muzou pomoc ale stejne to musite dokazat samy,samo se to nespravi,jak ja jsem mozna doufala,jak doufate vy…jestli chcete se z tohoto kolotoce dostat..bez vule a odhodlani to nepujde…to chybi me.

Boj o život

Zdravím Vás všechny kdo zde hledáte něco co by Vás podpořilo neboaspoň ujistilo,že nejste sami ve svém trápení. Moje ppp se mě drží přes 10letje mi 26let.10let zvratů z extrému do extrému,moje váha kolísala dle mého prostředí z maxima 80kg do minima 40kg(měřím 168cm).Jídlo je mi bohužel vším ať trpím hladem nebo se přejídám nahrazuje mi veškerou lásku co tak zoufale hledám..Problém je ,že jí nepoznám pokud mě někdo miluje tak tomu nevěřím a tak se točí pořád kolem anorexie a bulimie v rozmezí 6ti měsíců.. Léčit jsem se začala letos v lednu..díky maturitě jem opustila anorexii a začala nezvladatelně posluhovat bulimii..nedělám nic jiného než jím a zvracím,je to nekonečné utrpení.A přitom vím ,že stačí jen si říci dost.. nechodím do práce,bojím se vyjít ven,jak jsem tlustá..nenávidím se,celý svůj život odsouvám na tehdy až zhubnu..a čím je to déle tím je to horší.. 22.11. jdu znova po 4měsících na terapii,v pondělí půjdu hledat práci…Nechci marnit svůj život ne nechci chci bojovat!!! TAK OBČAS HLEDÁM NĚKOHO KDO JE NA TOM OBDOBNĚ jsem z Prahy pokud by si chtěl někdo popovídat budu hrozně ráda.. expresmail@seznam.cz

Je to anorexie?

Můj život se nějak mění a bojím se, že se stávám anorektičkou.Už asi 4 roky si držím váhu 56kg při výšce 176cm, ale v posledních měsících jsem 2kg přibrala a mám povyslé břicho, svaly na nohou a špíčky okolo pasu a trápím se!Cvičím 2x denně posilování, jelikož kvůli práci aerobik nebo něco jiného nestíhám.Přestala jsem jíst po 18:00 nesnídám jen mini oběd a lehkou svačinu.Ve snech se mi zdá, jak mám velké břicho a jsem strašně tlustá, budím se a strachy se dívám do zrcadla, jestli to byl jen sen, mám obrovský strach, že přiberu, nejím sladké, nepiju slazené vody, nejím sýry a tučné věci.Podařilo se mi zhubnout jedno kilo a pomalu jsem hubnutím asi posedlá, když vidím druhé jíst, říkám si v duchu kolik má jídlo kalorií a že tohle bych nesnědla nikdy nebo když někdo jí v devět večer sladkosti je mi na zvracení a jsem znechucena.Když mě někdo naštve, tak první co si řeknu je to, že až budu hubená tak ti ukážu a připadám si jako blázen, když si tohle všechno uvědomím.Jenže nejhorší na to je to, že chci být hubená, nechci na svém těle tuk, připadám si odporná a tlustá a když nejím, cítím se dobře, jakoby silná a lepší než ostatní.Jsou tohle příznaky anorexie?Poradí mi někdo?děkuji moc za každou reakci!!!!

som v tom aj ja :(

dnes som narazila na tuto stranku a precitala som si niektore z pribehov…nedocitala som ich vsetky…rozplakala som sa. Nikdy som si nechcela priznat ze mam problem, ale mam. Mam bulimiu. Uz takmer rok a pol s obcasnymi prestavkami. Najviac som nezvracat vydrzala asi tri mesiace. Teraz prezivam jedno z najhorsich obdobi. Moj zivot su teraz len rodinne problemy, nenavist k otcovi, strata lasky, zachvaty prejedania a zvracania. Mala som moznost zacat sa liecit, no odmietla som ju. Istym sposobom mi tento stav vyhovuje. Vzdy som rychlo priberala – uz odmalicka. Teraz som zacala premyslat nad tym, ze by som mala s prejedanim skoncit. Lenze neviem ako nabehnut na normalny prijem potravy a nemam ani motivaciu. vlastne nemam ani jeden zachytny bod, kvoli ktoremu by som chcela bojovat. trpim depresiami a stavmi uzkosti, snazim sa sice bojovat, ale pomaly sa zacinam obavat, ze nie som dost silna zvladnut vsteko.

Zacalo to ani nevim jak…

u me to zacalo..vlastne ani newim jak. ja sem vzdycky byvala oplacana. nerekla bych, ze sem byla nejaka obeezni ci co. ale sem dost mala,mam maly prsa, navic se mi kazdy kilo uklada na zadku a stehnech. takze je moje postava dost nesoumerna. zhubnout sem zkousela vzdycky, nikdy mi to neslo. byla sem z toho dost nestastna. obcas od nekoho padaly naky hnusny poznamky o moji vaze a me to hrozne stvalo. opravdu neni nic peknyho, kdyz vas lidi porad hodnoti a predhazujou vam vase chyby. tak sem se chtela i libit klukum. zhubnout proste byl muj velkej sen. ale nak to neslo. no a pak prisel nakej zlom, zacala sem jist zeleninovy salaty, zmensila sem porce, upe sem vynechala pecivo, sladky, tucny, skoro vsechno maso.. psala sem si kazdy sousto a pocitala kalorie. hrozne moc pila neperlivy vody a caje. vsechno jidlo, kery pro me bylo zakazany sem cpala synovcovi, odvazela k babicce a davala kamosce. za necely dva mesice jsem zhubla na 45 kilo. merim 155 cm. opravdu newim, jak sem se k takovymu cinu dokopala. predtim sem mela o deset kilo vic. a ted najednou sem si mohla koupit uply obleceni. bylo to upe skvely. vsichni me chvalili, jak sem hubena,jak sem zhubla, kamaradka do me ryla, ze je mi ta sukne naak mooc velka.. zubla sem dost rychle a ani to semnou nevypadalo tak, ze bych chtela nejak prestavat. a to sem opravdu nechtela. byla sem na sebe fakt dost pysna a chtela sem jeste vic!! moc dobre sem vedela, ze sem dala kila dolu, ale porad sem si predhazovala, ze mam tlusty stehna a zadek. ze bych to mohla este zlepsit a nak sem te svoji hubenosti nejak nemohla uverit. a kdyz mi jeden kluk jednou rekl, ze ta moje postavicka se mu fakt libi, tak mi v hlave jako prvni nabehla myslenka- zdam se mu byt tlusta?? no a to bylo asi moje hubeny obdobi… vim, ze to moje stravovani vubec nebylo idealni, jedla sem jenom jednou denne a fakt dost maly porce- tak aby se vesly do 2- 3 tisic Kj.. ale hned bych todle obdobi vratila.. byt zas hubena, zas od vsech slyset, jak sem drobnoucka a roztomiloucka.. jenze ted je to vsechno jinak. zacinam se zase dost zakulacovat. a vsechno je to tim, ze se zacinam hrozne prejidat! ..prisel zlom cislo dva. upe si pamatuju, kdy to zacalo. v lete sme byly s kamoskama na pivnich slavnostech a mne se tam stratil mobil. mama se to dozvedela hned v ten den a prijela si tam pro me. odvezla si me k babicce a ja asi z nervu nebo newim, sem se poprve brutalne prejedla. cpala sem se od rana az do noci a vecma, ktery bycj do te doby nedala do pusy. pekne sem se vyspala a druhej den v tomhle hodovani pokracovala. a od te doby me to obcas takhle chytlo.. ale bylo to jen obsac, takze sem se tim nejak nestresovala. druhej den sem pak nejedla vubec, takze sem tu zranicu nejak vyrovnala. jenze v posledni dobe se to stava cim dal castejc. trva to treba i nekolik dnu. tak muj ¨jedlej den¨ (vetsinou je to patek az nedele, protoze to nejdu do skoly a nevadi mi nafouklej a bolavej bruch a oteklej oblicej) probiha asi takhle-najim se, vyspim se, protoze sem z toho navalu zradla strasne moc unavena a slaba, no a aby se mi to pekne ulozilo a este neco se mi tam veslo, pak se probudim a jedu dal. az je mi pak strasne blbe, lezim u televize a nemuzu skoro ani dychat, jak me to jidlo v zaludku tlaci.. a vzdycky si namlouvam- to je dobry, od zitrka zase zacnu jist zdrave, dam svuj ¨vodnej den¨ (den kdy jenom piju vodu a caje) a bude zase lip.. bohuzel ale nebo mozna bohudik nezvracim.. parkrat se mi to podarilo. ale vetsinou si rozdrazdim krk upe zbytecne, protoze mi to nejde.. zato s projimadlama si muzu podat ruce… zkusila sem uz snad vsechny mozny znacky- Gutalax, Stadalax, Laxygal, caje… mam chvilema pocit, ze sem rozdvojena- jedna osobnost si rika, ze jist nebude, ze to zase prezenu, ale ta druha tu prvni stejne vzdycky nakonec ukeca a vykrmi me.. nekdy i dopredu pocitam s tim, ze budu mit zravou a tak vyhodim potraviny z okna, abych je zase nespolykala!! mamku nutim, aby je prede mnou skovavala a zamykala.. (ona ma ale radost, ze zase pekne papam) opravdu newim, co se to semnou deje.. 🙁 ja nechci byt tlusta, nechci se prejidat!!! at uz treba jim normalne, ale prejidani ne.. uz ne.. umim jen jist malo nebo moooc!! za posledni tri dny sem treba nabrala 4 kila!! nedopnu uz kalhoty. prave ted mam v sobe topinu, 3 rohliky se sunkou, 2 tatranky, vanocku a strudl, nalila sem do sebe pul litra mlika… a mysim, ze sem dneska este nezkoncila, ve skrince mame prece jeste bursky orisky….

Zase nanovo

Mám za sebou anorexii a bojím se že to ještě neskončilo. O krok jsem uvízla nemocnici(naštěstí se to u mě brzo odchytlo, měla už jsem vystavený papír, že pokud zhubnu 1 kilo berou mě do nemocnice s mentální anorexií). Jen tak pro představu, měřím 160cm a vážila jsem původně 52kilo a v tom nejhorším 38kilo. Teď už jsem se z toho konečně dostala, po půl roce jsem dostala zase menstruaci a vážím 50kilo. Ale bohužel mě napadají zase myšlenky že jsem moc tlustá a popravdě si to pořád myslím. Teď zase zkouším trochu zhubnout, ale nechci do toho znova spadnout! Popravdě sama se v sobě nevyznám já chci být totiž zároveň hubená i zdravá a bojím se že v mém případě to nejde. Chtěla bych poprosit aby mi někdo poradil jak z tohohle ven a taky požádat všechny, který jsou ještě zdravý ať proboha nezačínají hubnout!!!!

už tři roky

bude mi 16,takze kdyz se to zaokrouhli budou to uz tri roky co slovo a vyznam bulimie perfektne znam…ja sem s postavou nikdy problem nemela,je pravda,ze nejsem ten typ ktery ji ji a ji a nepribere,ale zas extra se omezovat nemusim…zacalo to tim,ze kamaradka moji maminky ji rekla ze jeji 17(v te dobe)leta dcera ma bulimii a tak nam o tom povidala…asi za tyden sem byla sama a porad neco jedla…pak sem zacala premysslet o tom,zda nebudu tlusta a najendou sem si vzpomnla na Verunku…tak sem se cpala dale…nemusim rikat jak to skoncilo nebo spis kde… zvracela sem,nevim jak to nazvat,aktivne asi mesic nebo dva a pak zase prestala,normalne jedla.tak jak driv a pak me to zas popadlo ted uz to mam tak ze dva mesice zvracim mesic v popo…v breznu to budou tri roky.nejvic zvracenim trpim kdyz je mi smutno a nevychazim s lidmi,ktere miluji…je to hnusny,ale nevim jak to zmenit…sem blba,uz asi ani nechi to nejka zmenit…nevazim si zivota

Já taková nejsem…NEJSEM

Jasně si na to pamatuji, na to, kdy mi můj spolužák v první třídě poprvé ?oznámil?, že jsem tlustá. Nikomu jsem to neřekla, dusila jsem to v sobě, myslela jsem si, že by se za mě máma styděla… Stejně tak jsem jí neřekla ani když jsem byla na táboře a dostala jsem přezdívku metráček , dokonce si pamatuju jak jsem se pohádala s mojí nejlepší kamarádkou protože to chtěla říct mojí mámě. Byla jsem malá a hloupoučká, kdybych to bývala řekla mohlo všechno být jinak. Tenkrát jsem totiž tlustá nebyla, můj hrudník by mohl sloužit k výuce kosterní soustavy a kdybych se svěřila, byli by mi pomohli. Ale to jsem neudělala. Místo toho jsem se trápila a už v šesti letech jsem přemýšlela nad tím, jak zhubnout! Naštěstí jsem tenkrát ještě nemohla svoje jídlo ovlivnit a tak jsem byla stále hubená nebo normální, závodně jsem sportovala a asi do desíti let jsem vypadala opravdu dobře. Jenže pak se objevily kloubní potíže a já se sportem musela přestat a to se samozřejmě odrazilo na mé váze. Najednou se vyhoupla o deset kilo. K tomu mi diagnostikovali disfunkci štítné žlázy což samozřejmě nějaké hubnutí ještě stížilo. K jedenácti letům jsem měla už úctyhodných 82kilo…naštěstí zakročila máma a společnými silami jsem dokázala zhubnout na 72kg. Z nich jsem se pak až na 65kilo dostala na hubnoucím táboře. Doteď bylo hubnutí zdravé, jedla jsem 6x denně, 8000KJ a trochu jsem sportovala. Nevzpomínám si na ten den, kdy všechno začalo být těžší. Nevzpomínám si, kdy jsem se poprvé přejedla a potom si strčila prst do krku. Jen si pamatuji, že včera jsem si uvědomila, že něco není v pořádku. Dokud jsem jedla střídmě a jen jednou za půl roku se vyzvracela, nepřišlo mi to tak špatné. Teď to dělám každý den. Snažím se přestat, ale nejde to. Do oběda vydržím jíst ale pak mě přepadne chuť a já jí neovládnu. Řeknu si, že to nevadí, že to stejně vyzvracím. Nejsem typická bulimička, mám střední postavu, jsem na té hranici mezi normálem a nadváhou (62kg / 162cm), jen mám strach. Nepřipouštěla jsem si to, ale čím víc na těchto stránkách čtu tím větší strach mám. Bulimie mě ovládá, neumím vydržet ani jeden den bez toho abych se nepřejedla a nešla zvracet. Když se mi to náhodou nepovede a přiberu ? byť jen o 20dkg mám zkažený den, připadám si tlustá a odporná, najednou se obraz v zrcadle roztahuje a jsem tlustší a tlustší… Chci přestat, ale MUSÍM zhubnout, jsem tlustá…jenže těžko se hubne s bulimii která je stále se mnou a nedá mi chvíli klidu. A to vše jen kvůli hloupému šestiletému chlapečkovi…