Archive for category: Můj příběh

Je to na den přesně rok, co jsem sem dala svůj minulý příbeh. Mám pocit jako by ho snad psal někdo jiný. Změnilo se toho strašně moc. Po asi půl roce jsem se sem vrátila. Co mě sem přivedlo? Asi to že jsem to dnes zase nevydržela, nikdy jsem neměla bulimii, ale vim, že takhle to zase začalo. Odstartovala jsem něco co jsem už nikdy nechtěla zažít. Už jsem byla naprosto v pohodě a teď, úplně bezdůvodně se opět propadám do toho kolotoče, o rok starší, možná o rok moudřejší, s novými kamarády a zážitky ale zároveň úplně stejně blbá jako tehdy. Na zápěstí pribylo pár příležitostných šrámů. Při každém z nich jsem si říkala, že to nemusím dělat a že můžu kdykoli přestat. Vím, že to tak není. Vím, že bych nevydržela bez těch zadních vrátek, která mi umožňují odventilovat aspoň trochu toho co cítím. Přesně před rokem jsem vážila tolik co dnes. Od té doby jsem zhubla a zas přiblrala dalších 10 kilo. Abych to uvedla na pravou míru, měla jsem původně o 14 kilo víc než teď a v době kdy jsem psala minulý článek, hubla jsem, zhubla jsem tedy celkem 24 kilo a z toho 10 zase přiblala. Pokud chcete tak jako důkaz toho, že jsem toho pro tu danou chvíli skutečně nechala, ale vím, že mě to asi nikdy neopustí. Nikdy se toho nezbavím. Můžete si myslet, že jste v pohodě, ale nikdy to nebude jako dřív!!!

Ahoj vsichni! Na zacatek meho listu Vam chci rict,ze to se mnou neni az tak zle,jako s nekterima lidma tady.Kdyz jsem cetla Vase pribehy bylo mi moc smutno….Tak ja Vam napisu muj pribeh i kdyz nemam bulimii ani anorexii(diky bohu), no myslim, ze se mi to nejak moc casto prehani v hlave…. Ja jsem vzdy mela nadvahu.Tedy jen tak 5 kg hore- dolu.Byla jsem vzdycky takova kulicka.Ani mi to moc nevadilo,byla jsem preceze jen dite.Jenze jak jsem se dostala do puberty tak jsem vyrostla a rucicka na vaze ukazovala asi o 8 kg vic!ani sama nevim kdy jsem se rozhodla prvnikrat hubnout….Bylo to asi v sedme tride,kdy jsem pri vysce 162cm vazila asi 56kg.Rodina mi rikala jak jsem se „vytahla a zhubla“.Ale proc?Ja jsem to na sebe vubec nevidela a hrozne me tim stvali!Ve skole jsem chodila na obedy,proste normalne jsem jedla.Ale pak nastal skrat asi nejak tak v zime jsem pribrala na vaze asi 5 kilo!A tehdy to zacalo.Ve skole jsem snedla jen pulku obeda rano jsem mela jedno jablicko.Za tyden jsem mela dolu 5 kilo.Pak se to zastavilo.Mela jsem kvuli tomu vycitky.Prestala jsem tedy chodit na obedy ve skole a jedla jsem doma minimum….Ale pak jsem jednoho vecera snedla VSECHNO!Myslela jsem,ze se zabiju!A pak mne napadlo dat si prst do krku.Nevyzvracela jsem se…neslo to!Ale delala jsem to kazdy den alespon mne nadrapovalo a nejedla jsem.Ale prisli Vanoce a ja se mohla utlouct po tech kolacech.Znova jsem pribrala.Brecela jsem kvuli tomu cele noci,preklinala vsechni…MELA JSEM DEPRESE.Nechtelo se mi ucit,byla jsem nervozni… V devate tride,kde jsem i ted jsem se zase rozhodla zhubnout(vlastne to bylo jeste v lete,kdy jsem mela do devatky nastoupit).Jo a tehdy se mi to podarilo!Behem 2 tydnu jsem zhubla 8 kg.Vsichni me chvalili jakmi to pristane.I kdyz jsem vazila 61 pri vyssce 168cm.Porad to bylo moc.Hubla jsem dal.Jenze jsem to znovu nejak porusila a poradne se najedla!Mela jsem krece,bolel mne zaludek,nemohla jsem se vyzvracet, tak jsem jen lezala v klbku na posteli a slo me roztrhnout….Pak jsem ale zacala zas normalne jist…tedy casem.A zas jsem pribrala, ale az MOC!To bylo nedavno.Bylo to hrozne obdobi…brecela jsem,nechodila von,nezapla jsem sve oblibene dziny to me dostalo!Doma si ze mne tata utahoval,at neco delam…Neslo to!Chtela jsem hubnout,ale nemela jsem vuli…. Ted jsem ale celkem v pohode.Mam zas svoju „dietu“.Zhubla jsem pres tyden 5 kilo a hubnu dal.Nejim skoro vubec nic jen ovocny salat za den.Stale nejak myslim na anorexii a jde to se mnou dolu.Ale vlastne mi to ani nevadi,vzdyt anorexii nemam.Ale bojim se ji a nevim jak dal….Bojim se ze udelam nekdy to co tyhle ostatni holky,ale ne az tak moc.Jsem moc zmatena….Vubec nevim co chci.Je to jako zacarovany kruh.Jim…Nejim atd…. Jestli je na tom nejaka holka podobne muze mi napsat a poradit….potrebuji se vyrovnat sama se sebou….Prosim pomozte mi…. Myslim, ze muj pribeh jeste nekonci ale nechame to na osud…

Kdybych měla rozepisovat cely svůj příběh tak by to bylo strašně na dlouho. Ale já vám chci jenom ve skratce popsat so se mi stalo a doufám že tím někoho podpořím nebo zapříčiním tomu aby se někomu stalo to samé co mě. Měla jsem anorexii už to vím a konečně si to dokážu přiznat. Pak jsem se z toho vyhrabala, ale začaldruhý problém přejídání, zvracela jsem naštěstí jenom párkrát a došlo mi že tohle východisko taky nebude. Ted už jsem si myslela delší dobu že je všechno fajn, se svojí váhou sice nejsem spokojená, myslím si že vážím hodně i když okolí mě ubezpečuje že je to fajn. Tak už jsem se rozhodla že budu kašlat na diety, váhu vyhodím a bude všechno ssuper. Našla jsem si skvelýho kluka, získala znovu důvěru rodičů…. a teď nedávno jsem všechno pošfíkla. Nevim proč ale předávkovala jsem se práškama a prej je velkej zázrak že nejsem mrtvá. Až teď mi začlo strašně věcí dochazet, ale bohužel jsem kůli tomu o hodně přišla…..rodiče už mi zase nevěří, někdo se na mě kouká skrz prsty, spoustu lidí si myslí že jsem blázen a můj kluk se se mnou rozešel…. A já? teď se snažím uděla za svým životem jednu velkou tlustou čáru a začít od znova a zároveň bejt zase ta šťastná troch trhla ale nezamindrakovana a hlavně svá holka Já chci totiž žít a nikdy sem umřít nechtěla já chci žít naplno dyť mi je teprv 15 Doufám že tenhle příběh někomu aspoň trochu pomůže si uvědomit to co já jsem si uvědomila až teď…..

Před necelým rokem jsem zde psala svůj první článek o tom, jak mě ničí ten neustálý boj s jídlem i to, jak moc jsem si přála být hubená. Dnes je mi o rok víc, ale stále se této noční můry nemůžu zbavit. Připadá mi to, jakoby za mnou chodil stín toho horšího mého já, který čeká na první příležitost k tomu, aby mě vybídnul k tomu, abych do toho spadla zcela úplně. Nějak jsem se sama dostala ze stavu, kdy jsem jedla jako vrabec,hodiny denně cvičila,zakazovala si sladké a přestala řešit to, jestli vážím o nějaké kila víc nebo méně. Ale i přesto se občas stalo, že mi to ujelo. Neovladatelná chuť na všechno jídlo,které se nacházelo v mé blízkosti. Ale zatím co jiní vyjedli celou ledničku a pak utíkali zvracet na záchod,já měla výčitky i z mála. Stačil jeden balíček chipsů nebo jedna čokoláda. Žádné extrémní přejídání. Nastalo léto, mé krizové období a váha šla nahoru závratným tempem. Jenže teď, když normálně už mívám všechny kila dole, neděje se nic. Snažím se jíst 5x denně malinké porce,se sladkým to nepřeháním, ale neděje se nic. Při mé výšce 164 mám 58 kilo. cítím se hrozně tlustá. Mou nevýhodou jsou široké boky, které tolik nenávidím. A poslední dobou cítím,jakoby ten onen odporný stín najednou vylézal ze svého úkrytu. Snažím se ho potlačit, ale nedaří se mi to. Opět se cítím tak hrozně slabá. Zvracím téměř každý den,nepřejídám se, ale každé nepovolené sousto mě zahltí výčitkami,které nedokážu ustát.v mém okolí pozoruji dívky,které jsou štíhlé a hrozně jim závidím,porovnávám váhy dívek na internetu a je mi do pláče. I když do pláče je mi pořád. Když klečím nad záchodovou mísou a zvracím,po tvářích se mi kutálejí slzy. připadám si tak odporná. Ve společnosti se cítím jako šedá myška.Jakoby se na mě každý díval a říkal si: „ta má zadek“ . No prostě nezvládám to, i když vím,že by mohlo být ještě hůře. A to nechci aby se stalo 🙁 Nechápu,proč kdysi se nikdo nestaral o to,kolik kdo váží,jestli má větší zadek nebo ne a nyní to je vlastně pro všechny tak důležité. Lidi se dřou v posilovnách,kupují ve velkém prášky na hubnutí,hlídají si každé sousto a ručičku váhy magnetizují neustále směrem dolů. Proč muži tvrdí,že nechtějí žádnou hubenou holku,když na ulici za ta první takovou otočí a div jim nevypadnou oči? Držete se všichni ,kteří bojujete jako já a buďte silnější než já. megan01@seznam.cz

Přeju vám pěkný den. Mě už zas tak moc hezký nepřipadá. Za prvé nenávidím zimu, kdy je všude mokro , bláto a člověku leze mráz za nehty. Za druhé je mi nějak zle. Určitě někdo z vás zná ten pocit, kdy je vám hrozně zle. Ale tak moc, že se to snad ani nedá zvládnout. Kdyby však wxistoval lék, jenomže po psychické stránce mám pocit, že není pomoci. Znova v tom pěkně lítám. Od rána do večera řaším co a kolik jsem toho snědla. Řeknu vám, pěkně jsem si to pokazila. začala jsem teď znova jíst prášky na hubnutí a řeknu vám, nestojí to za to. Nevím čím to je, ale mám strašné deprese, možná je to dávkováním. JE tam jasně napsáno jednu tabletu denně, ale když já chci být hubená tak strašně rychle. Důsledkem jsou strašný deprese, kdy už jsem dokonce i přemýšlela nad tím, jeslti má ten život ještě cenu. Přemýšlela jsem o tom, jak by asi bylo lidem v mém okolí a měla jsem tendenci vážně si něco udělat. Měla bych s tím přestat, měla bych přestat jíst prášky, které člověka takhle oblbují, měla bych přestat řešit pořád nesmylsné všci, když já bych potřebovala, aby mi někdo vymazal hlavu, aby tam bylo všechno prázdné, vše bych si pěkně uspořádala, a došla k závěru, že to jak člověk vypadá vlstně není důležité. JEnomže ono to jenom tak nejde. PRoč ten život musí být tak zatraceně složitej?!