Archive for category: Můj příběh

asi se z toho zblazním už jsem si myslela že jsem úplně v pohodě ale bojím se toho že se všechno vrací…Měla jsem anorexii ale teď už mám zase svojí normální váhu 50kg na 160cm a úplně se za to nesnaším. Vidím na sobě pořad akorát špeky a strašně se sobě hnusím. Nejsem se sebou vůbac spokojena a strašně si přeju zhubnout. Ale už v sobě nenachazím tu vůli jako kdysi. těd si akorát vždycky řeknu budu držet dietu a třeba jeden den nejim pak se strašně přejim a mam výčitky a jdu zvracet-jenomže se mi skoro nikdy nepovede vyzvracet všechno. Jak já se za tohle všechno nesnašim!!!!!! Řekla jsem si že budu cvičit ale ani to teď nemůžu protože mam zlámanou ruku ze snowboardu. Nevim co mam dělat… Teď mam novýho přítele a bojim nebo spíš stydim se před nim svlíknout, protože pořád myslim jenom na ty moje špeky a co když se mu potom nebudu líbit? On mi sice tvrdí že jsem hubená,vlastně všichni mi tvrdí že jsem hubená…Tak proč já to nevidim.proč si to taky namyslim? Proč nemůžu bejt hubená a zároveň zdravá?

Ahoj holky. Je par dni pred vanocema, ale myslim, ze clanek se objevi az po nich 🙁 To je trosku skoda, ze to tak dlouho trva. No nic, vanoce se blizi a urcite se jich plno z vas boji. Kupice dobreho jidla, cukrovi, vajecnak… Take jsem par vanoc protrpela jako vy, vetsinou jsem i zhubla, protoze jsem radsi nejedla nic, nez aby se to zvrtlo. Vsechno jsem pak ale dodatecne dohnala po vanocich, kdy jsem se vrhla na krabice zmrazeneho cukrovi (ktere jsem nejdrive samozrejme uvedla do konzumovatelneho stavu :-)Nastesti uz je to 4 roky, co se vanoc nebojim a zase se na ne tesim. Nejhorsi je dobroty si odepirat. Clovek pak mysli cely den jen na to, jak by si ty dobrotky dal a vnitrne bojuje sam se sebou, je nervozni atd. Pak se to ale vetsinou zvrhne a kila cukrovi v nas rychle mizi. Ja jsem se o vanocich z bulimie VYLECILA (to uz jsem vam ale jednou psala) !!! Nejdulezitejsi vec : kdyz o vanocich nevydrzite a budete mit „bulimicke krize“, nevycitejte si to, nebrecte, prestante se nenavidet. To, ze si budete odporne totiz jeste prohloubi vase deprese a tim i pravdepodobne prijde dalsi prejidani. Neohlizejte se, co se stalo, to se stalo, vymazte to z hlavy a dejte si nejaky cil, pokud to jde. Jestlize se vam zatim bulimie libi (me ze zacatku vyhovovala), je boj nemozny. Ale jestli uz jste ve fazi deprese a mate chut s tim prestat, reknete si treba, ze kdyz dostanete krizi, tak to sem na tyhle stranky napisete. No, nevim, to je asi dost tezky 😉 Ale treba to nekoho bude motivovat. Pokuste se v sobe najit vnitrni silu, reknete si : kruci, treba to nepujde hned, ale alespon trochu neco zkusit. Abyste se zase mohly mit rady, musite neco dokazat. Dokazte si, ze nejste zadny slabosi ! Zkuste to den, dva… A kdyz do toho spadnete znova, nevadi, ale snazily jste se. A zkuste to znova a znova. Ale hlavne se vyhnete tomu, abyste se nenavidely, to je cesta do pekla. Dobre si zapamatujte, kdy jste treba tyden nezvracely, jake to bylo fajn, a kdyz ujedete, rychle na to ZAPOMENTE a zkousejte to dal. Me bulimie doslova prestala BAVIT 🙂 Ten cas straveny nad zachodovou misou, to uklizeni zbytku, to malovani se, abych zamaskovala zacervenalou pusu atd… Chtela jsem pres den neco delat, bavit se, ale na nic mi nezbyval cas. Byla to u me i touha zit, zit a neco delat, ktera me vyvedla z te hnusne bulimie. Bohuzel si to vetsinou clovek uvedomi az tehdy, kdyz je opravdu na dne. Jo, taky se rada libim a pri sve bulimii jsem si pripadala hnusna, protoze jsem si myslela, ze na me tu bulimii kazdy musi poznat (i kdyz jsem byla hubena). Tak i to byla jedna z mych motivaci. Shrnuti : s bulimii jsem prestala z techto duvodu : chtela jsem zase aktivne zit a nechtela jsem byt hnusna (zlute belmo oci, napuchla usta), jo a taky me porad bolelo bricho, padaly mi vlasy a nesnasela jsem kazdy den hrat tu stastnou holku, porad se pretvarovat. Byla jsem po skonceni bulimie tak stastna, ze uz nemusim mym blizkym lhat, dost me to trapilo. Huraaa, je tomu konec a i vam se to jednoho dne povede. Nespechejte na to, musi to ve vas uzrat, hlavne se nevzdavat a bojovat, i kdyz se vam obas uz nechce … Rada ctu vase odpovedi, tak kdyz nejake budou, budu moc rada a odpovim vsem 🙂

Pčedevším bych chtěla Vám poděkovat za uveřejnění mého článku Přiznání. Skutečně mi to pomohlo, cítím se lepší, ale na druhou stranu se mě zmocnuje strašný smutek a nostalgie, zvlášt ted o vánocích. Jsem v Austrálii už od r. 1991, sice dost často jsme byli v Praze i na vánoce, ale poslední dva roky jsem tam nebyla především z finančních důvodů. Je to hrozně daleko a moc to stojí. Můj syn je dospělý, má svůj život, je mu 21 let. S mým nynějším přítelem máme nezávislý vztah, zrovna ted odjel za rodiči do sousedního státu Qeensland a já jsem sama, práce ted moc není a já mám strach jak ten puberták, když mi bylo těch 17 let, abych se zase nevrhla na jídlo a nezačala se cpát. Je to všechno duševního původu, ta porucha je v hlavě. to už ted vím na tisíc procent. Jedinou výhodou v tomhle věku je, že už to ted dovedu lepší kontrolovat a ovládat se. Dovedu si zakázat nezvracet. což jsem ve dvaceti letech nebyla schopná.V tomhle věku to bylo to nejhorší stádium. Cpala jsem se v kanceláři celý den. byly to hlavně sladkosti, čokoláda. buchty. dorty atd. Kolikrát mi bylo tak těžko. že jsem zvracela i na toaletě v práci. Hrozný. Po dvacítce se mi začaly kazit zuby, šlo to kvapem. hlavně ty horní zadní stoličky. Prakticky od 37 let mám protézu na horních zadních zubech a spoustu drahých oprav na předních zubech. Něco mi dělali tady v Sydney a něco v Praze. To bych chtěla všechny upozornit, hlídejte si zuby. Jak jsou jednou pryč, tak jsou pryč. Nenechte si je zničit, tak jako já. Tenkrát jsem ani nevěděla, že se tomu říká bulimie, to jsem se dověděla až tady v Austrálii, když jsem si o tom přečetla v časopisech. Můj manžel to se mnou myslel dobře, chtěl pro mne profesionální pomoc, ale já jsem všechno odmítala, myslela jsem si,že to sama zvládnu a především jsem se hrozně za to styděla. Bylo mi už přes 35 let. Rozhodně si ted nemyslím,že jsem hnusná a tlustá. Nenávidím se ale za to, co jsem udělala se svým životem a kde jsem ted. Především hrozná nostalgie a rezignace nad vším. Jsem ve věku, kdy jiní lidé v tomto věku jsou na vrcholu pracovní kariéry a já jsem všechno zahrabala, když jsem ve dvaceti utekla z vysoké školy. Nemohla jsem se soustředit, byla jsem stále duševně a fyzicky vyčerpaná kvůli téhle bestii bulimi. Z naší republiky jsem neutekla před totalitou, bylo už po všem, ale ted to vidím, především sama před sebou, ale po tolika letech vidím, že sama před sebou neuteču nikdy. Přeji všem moc pěkné vánoce a aspon trochu toho štěstí v tom novém roce. Mějte se. Monika

Jsi to nejhorší, co mě v životě mohlo potkat. Možná jsem dřív o to setkání stála, ale teď, o pár let starší, vím, že to byla největší chyba mého života. My dvě jsme se v životě neměly potkat… Ničíme se navzájem, jenže ty máš jiné plány. Ničíš mi život. Doslova a dopísmene. Když už myslím, že jsme se konečně rozešly, záhy poznám, že jsem se opět mýlila. Sedíš potichu někde ve skrytu duše a čekáš a čekáš… Jsi vytrvalá. Vytrvalejší, než bych čekala, možná je to tím, že víš, že přece zase dostaneš šanci k životu. Čekáš, a v tu nejméně vhodnou chvíli vylezeš a zaútočíš. Krutě. Opět si vybíráš svou daň, kterou ti platit nechci, ale ty se nedáš. Nahlodáváš, hromadíš, útočíš, boříš, pálíš… Jsi nepřekonatelnou překážkou, která nemá konce. Jsi zrádnější než živly. Přijdeš nečekaná, nezvaná a zničíš všechno co bylo do té doby vybudováno a ničíš dále, i když už není co. Jsi vychytralá, dokážeš se v pravý okamžik chytit příležitosti. Jsi záludná, nedáváš najevo své úmysly. Víš přesně, kdy zaútočit, aby to nechalo ty největší šrámy na duši i v životě. Držíš se jako klíště, ale ty se jen tak lehce nepustíš. Boj s tebou není snadný. Máš spoustu skrytých zbraní a všechno okolo ti nahrává. Jsi nebezpečný soupeř, který se nevzdává, který nechce znát slovo „prohra“. To pro tebe není. Ty znáš jen „vítězství“, a podle toho se také řídíš. Nevím, co s tebou. Jsi něco, čeho se lehce nezbavím, a vím, že síly mé samotné už na tebe nestačí. Ale zase nemám odvahu požádat o pomoc. Byla by to ukázka mé slabosti, kterou ti nesmím dát najevo. Měla bys z toho jen radost. Tento boj si musím vybojovat sama, i když to bude znamenat boj s větrnými mlýny. Ale kdo ví… Jednou se možná vítr obrátí. Může to být zítra, za rok, za pět let nebo také nikdy. A já vím, že mi to neulehčíš, budeš se prát o své místo na světě zuby nehty. Nevzdáš to jen tak. Taková nejsi. Vím to. Ale jednomu věř: Budu bojovat,… Nenechám tě vyhrát!

Ahojíky vsem!!!!Začnu asi tím že je mi 15 chodím na školu kde je převaha holek takže si asi každej dovede představit jak si připadam Já jsem sice hubená ale az moc chci ztloustnout!A když kolem tebe za den projde takovejch 30-40 holek krasnych dokonalych a maj kluky a ty jen tak kejvnes hlavou je to strasny delam pro to vsechno trham si oboci mam AKNE kupuji si pripravky proste strasny 🙁 Nic nepomaha!!!!Chci ztloustnout pripadam si jak anorekticka bez zvraceni 🙁 A chci bejt hezka :o( Jsem dlouha jak žirafa božeee ja asi nikdy nikoho mit nebudu :(((((((( ……………………………………………..Coooo???:……………………………..Coooooo????………………………??????????…………….Cooooo??Mám dělat?????? Posím poradte ja uz newím!!!Budu stastna