Archive for category: Můj příběh

Jsi to nejhorší, co mě v životě mohlo potkat. Možná jsem dřív o to setkání stála, ale teď, o pár let starší, vím, že to byla největší chyba mého života. My dvě jsme se v životě neměly potkat… Ničíme se navzájem, jenže ty máš jiné plány. Ničíš mi život. Doslova a dopísmene. Když už myslím, že jsme se konečně rozešly, záhy poznám, že jsem se opět mýlila. Sedíš potichu někde ve skrytu duše a čekáš a čekáš… Jsi vytrvalá. Vytrvalejší, než bych čekala, možná je to tím, že víš, že přece zase dostaneš šanci k životu. Čekáš, a v tu nejméně vhodnou chvíli vylezeš a zaútočíš. Krutě. Opět si vybíráš svou daň, kterou ti platit nechci, ale ty se nedáš. Nahlodáváš, hromadíš, útočíš, boříš, pálíš… Jsi nepřekonatelnou překážkou, která nemá konce. Jsi zrádnější než živly. Přijdeš nečekaná, nezvaná a zničíš všechno co bylo do té doby vybudováno a ničíš dále, i když už není co. Jsi vychytralá, dokážeš se v pravý okamžik chytit příležitosti. Jsi záludná, nedáváš najevo své úmysly. Víš přesně, kdy zaútočit, aby to nechalo ty největší šrámy na duši i v životě. Držíš se jako klíště, ale ty se jen tak lehce nepustíš. Boj s tebou není snadný. Máš spoustu skrytých zbraní a všechno okolo ti nahrává. Jsi nebezpečný soupeř, který se nevzdává, který nechce znát slovo „prohra“. To pro tebe není. Ty znáš jen „vítězství“, a podle toho se také řídíš. Nevím, co s tebou. Jsi něco, čeho se lehce nezbavím, a vím, že síly mé samotné už na tebe nestačí. Ale zase nemám odvahu požádat o pomoc. Byla by to ukázka mé slabosti, kterou ti nesmím dát najevo. Měla bys z toho jen radost. Tento boj si musím vybojovat sama, i když to bude znamenat boj s větrnými mlýny. Ale kdo ví… Jednou se možná vítr obrátí. Může to být zítra, za rok, za pět let nebo také nikdy. A já vím, že mi to neulehčíš, budeš se prát o své místo na světě zuby nehty. Nevzdáš to jen tak. Taková nejsi. Vím to. Ale jednomu věř: Budu bojovat,… Nenechám tě vyhrát!

Ahojíky vsem!!!!Začnu asi tím že je mi 15 chodím na školu kde je převaha holek takže si asi každej dovede představit jak si připadam Já jsem sice hubená ale az moc chci ztloustnout!A když kolem tebe za den projde takovejch 30-40 holek krasnych dokonalych a maj kluky a ty jen tak kejvnes hlavou je to strasny delam pro to vsechno trham si oboci mam AKNE kupuji si pripravky proste strasny 🙁 Nic nepomaha!!!!Chci ztloustnout pripadam si jak anorekticka bez zvraceni 🙁 A chci bejt hezka :o( Jsem dlouha jak žirafa božeee ja asi nikdy nikoho mit nebudu :(((((((( ……………………………………………..Coooo???:……………………………..Coooooo????………………………??????????…………….Cooooo??Mám dělat?????? Posím poradte ja uz newím!!!Budu stastna

Ahoj holky, chci se s vámi podělit o svůj příběh…Je mi 20 a myslím, že vnímám trochu jinak, než jak jsem vnímala před 3 lety.A snad je to i dobře. Bohužel moje rodina má v dispozicích tloustnout snad i po otáčení stránek knihy receptů, takže už od útlého mladí, kdy jsem si to začala uvědomovat, jsem hlídala svou váhu.Byla jsem štíhlá a ve 13 letech mi doma říkali, že jsem samá ruka samá noha.Myslela jsem si, že snad ani nepatřím do naší rodiny, protože jsem byla opravdu hodně štíhlá, kosti mi lezli a já začala toužit stát se modelkou.Jenomže-naši neměli peníze, aby mi zaplatili drahé notebooky, takže jsem o dráze modelky jen snila.Moje štíhlost se mi líbila, v 9-té třídě jsem vyhrála Miss naší třídy a dá se říct, že jsem si i hodně věřila.Mladší ségra mi také záviděla, protože už jako dítě byla plnoštíhlá-no a já?Já chodila s „nosánkem nahoru.“Připadala jsem si hezká, přestože jsem měla jeden veliký mindrák=neměla jsem vůbec žádná prsa.Štvalo mě to a nikdo kromě mamky a mé nej…kamarádky to nevěděl.Pak ale přišel zlom-bylo mi 16 a já začala brát hormonální antikoncepci=kvůli hodně nepravidelné menstruaci.V té době jsem měřila 167 cm a vážila 47kg.Najednou jsem ale začala bez příčiny přibírat(nebo alespon jsem si myslela, že je to bez příčiny) a já se tak během 5 měsíců dostala na 59kg.Bylo těsně před Vánocemi a já jsem se sama sobě hnusila.Dodnes, když se podívám na fotky z těch oněch Vánoc, mě přejíždí mráz po zádech-né z toho, jak jsem vypadala, ale z toho, když si vzpomenu, jak jsem na tom byla psychicky.Prsa mi nevyrostla, jenom břicho a hlavně boky…už jsem nemohla nosit bokovky a krátká trička, litovala jsem piercingu, který jsem si nechala dát do pupka,prostě…bylo mi ze mě špatně.A tak jsem se rozhodla, že od nového roku začnu hubnout a taky, že zajdu na gyndu, zda to moje tloustnutí nesouvisí s horm.antikoncepcí-to totiž napadlo mamku.Po novém roce jsem se skutečně do diety pustila, dostala jsem k tomu ke všemu ještě hnisavou angínu, takže to, že jsem nemohla 14 dnů pořádně jíst, hodně mému hubnutí napomohlo a já tak do poloviny února spadla na 54kg.A pak už to šlo samo.Hubnutí se mi zalíbilo, žaludek jsem měla scvrknutý, takže jsem se pomalu ale jistě dostávala do starých kolejí…Zapomněla jsem-hned po Vánocích jsem bez souhlasu své gynekoložky přestala užívat antikoncepci, takže i to přispělo k tomu, že jsem tak rychle hubla(ale to vím až ted).První 3 měsíce po vysazení jsem měla menstruaci v pohodě, pak mi to začalo zase blbnout no a na konci dubna jsem vypadala asi takhle-48kg při výšce 167cm, každých 10 dní menstruace, chuchvalce vlasů na polštáři a hlavně při mytí-to mi jich vypadávalo nejvíc.Byla jsem na tom psychicky dost špatně, jenomže díky duchapřítomnosti své mamky a celé rodiny jsem se z toho dostala.Ted se léčím na štítnou žlazu, která mi blbla už tenkrát a zavinila to, že jsem tak hodně přibrala po antikoncepci, a taky na chudokrevnost.Štítná žláza mi zavinila i to, že jsem tak rychle zhubla-a já blbá jí svojí dietou ještě pomáhala….ted už jsem na tom líp, ale….!!Doted jsem nespala s klukem, stydím se chodit na bazén a sem tam mám nutkání začít zase hubnout.Ted vážím 55kg při 167cm, nepotřebuji to, ale stále mám depky.Všechno souvisí se vším, malé sebevědomí s malých prsou(to byl tenkrát hlavní důvod mého hubnutí a dnes to je důvod, proč jsem stále panna!!), letos maturita, co po maturitě??, atd..Jsem typ člověka, kterej se stresuje i s maličkostí, takže bych se nedivila, kdybych do toho spadla znovu..Snad ne!!Tedy, určitě ne!!

hojky človíčkové. Dlouho jsem sem nepsala, snad jsem měla pocit že to nepotřebuji, ale znova mám pocit že se potápím a nic mi nejde. všechno se mi sype pod rukama, a vy víte jak mi „postižení“ řešíme problémy:-) Přestáváme jíst, uzavíráme se do sebe sama, jsme protivní ke všemu co se kolem nás děje a nevíme proč tomu tak je, i když to v podstatě víme moc dobře. POslední dobou mě všechno jen trápí, bojím se chodit do školy, mám panickou hrůzu z toho že po mě někdo něco bude chtít. Doma mám pocit že se časem udusím, jelikož je tam strašné napětí. PRo všechny jsem špatná, protože jednoduše nemám náladu jako oni, ale když ono to nejde. Znova se dostávám do stavu, kdy odmítám veškerou komunikaci, protože mám pocit, že mi nikdo nerozumí, jen má „nejlepší“ přítelkyně anorexie. Vždycky tu bude ochotna mi pomoci, a jako jediné je jí jedno jak se cítím. znova vstávám s tím, že dneska nebudu jíst, protože se mi možná zlepší nálada tím, že budu hezčí pro okolí. Stupidní, byť vím, že na tom nezáleží, usiluju o to být dokonalá, i když v podstatě už to víc ani nejde. Jsem psychicky úplně na dně, nevím kam jít, co dělat a s kým. NIc mě nebaví, jen se utápím v myšlenkách a dusím se ve svém nitru. NEchci znova do všeho spadnout, ale padám a padám …

Zdravím Vás všechny kdo zde hledáte něco co by Vás podpořilo neboaspoň ujistilo,že nejste sami ve svém trápení. Moje ppp se mě drží přes 10letje mi 26let.10let zvratů z extrému do extrému,moje váha kolísala dle mého prostředí z maxima 80kg do minima 40kg(měřím 168cm).Jídlo je mi bohužel vším ať trpím hladem nebo se přejídám nahrazuje mi veškerou lásku co tak zoufale hledám..Problém je ,že jí nepoznám pokud mě někdo miluje tak tomu nevěřím a tak se točí pořád kolem anorexie a bulimie v rozmezí 6ti měsíců.. Léčit jsem se začala letos v lednu..díky maturitě jem opustila anorexii a začala nezvladatelně posluhovat bulimii..nedělám nic jiného než jím a zvracím,je to nekonečné utrpení.A přitom vím ,že stačí jen si říci dost.. nechodím do práce,bojím se vyjít ven,jak jsem tlustá..nenávidím se,celý svůj život odsouvám na tehdy až zhubnu..a čím je to déle tím je to horší.. 22.11. jdu znova po 4měsících na terapii,v pondělí půjdu hledat práci…Nechci marnit svůj život ne nechci chci bojovat!!! TAK OBČAS HLEDÁM NĚKOHO KDO JE NA TOM OBDOBNĚ jsem z Prahy pokud by si chtěl někdo popovídat budu hrozně ráda.. expresmail@seznam.cz