Archive for category: Můj příběh

Od malička jsem sportovala. Byla jsem vysoka a stihla… až moc stihla, rikali vscihni., ale ja jsem chtela byt modelkou tze jsem byla rada., jsem jedla normalne a nedelala sem si s nicim hlavu. Ted mi je 16, a asi pred rokem jsem se vsemi sporty sekla, zacala jsem se zajimat o jine veci a nejaky tenis nebo atletika me nebavili. jenze jake bylo moje prekvapeni kdyz sem zacala pozorovat pretekajici speky s mich kalhot.. a za chvili jsem nemohla dopnout knoflik! to uz sem se s karierou modelky pomalu loucila..ale kaslala jsem na to. jsem dost hezka v obliceji , rikala jsem si, tak na co hubnout kdyz mi chutna. jenze mi chutnalo vic a vic… kdyz jsem prisla ze skoly byla jsem schopna vyzrat celou lednicku, a jeste jsem nemela dost. to uz mi nebyli ani ty nejvolnejsi kalhoty co jsem doma mela. a toho uz si vsimli i ostatni .. „pekne si se nam zpravila“ ,“no jo je to holka krev a mliko“ , „hlavne ze ji chutna“ slychavala jsem od dokrotky nebo babicek. Za par mesicu uz moje bricho pretekalo snad odevsud. To jsem si rekla DOST a zacala hubnout a cvicit. aby mi to slo lip zacala jsem se o sebe celkove vic starat, chodila jsem na manikuru, do solarko, do sauny… a aby mi nebylo lito tech penez – ze jsem he vyplytvala na spekaty telo – hubla jsem snaz. jenze, jak o tak byva doslo to az k anorexii… bylo to nejhorsi obdobi meho zivota, ale nastesti me vsichni podrzeli. ted uz je to dobry vazim 52kg na 180 cm ajsem se svym telem maximalne spokojena. Dokonce KONECNE delam modelku. momentalne jsem fakt stastna, a mam toho tolik na praci ze na reseni problemu ohledne jidla nemam cas, tak to taky tak delejte holky, 🙂

Ahojky!!Rozhodla sem se,ze svou troskou prispeju taky do mlyna :-).Tak tedy.Mela sem pri 162 cm 49kg.Vse zacalo,nebo vlastne prvni spousteci signal byl v lete 2005.Bylo leto,nosily se plavky,mini a tilka…A ja mela komplexy,ze sem tlusta.Uz 2 roky sem necvicila,kvuli zlomenine ruky.Jinak sem odmala tancovala a najednou ty svaly ochably a pro me to byl sok…Tak sem zacala cvicit.Bylo to 15 minut denne,jinak sem jedla stale stejne.To mi ale asi po 2 mesicich prestalo stacit a ja omezila jidlo.Postupne sem prestala jist po 18.hodine,prestala jist,sladkosti,zacala jist vice zdrave…Pak ale asi v listopadu,to sem mela tak 45kg,sem zacala pocitat kJ a muj dennni prijem byl nakonci 4000kJ-DESNY!!Od 46 kg sem nemela menses,postupne sem mela suchou kuzi,vice chloupku a pak i horsi kvalita vlasu.Mama nechtela,abych klesla pod 45kg a o Vanocich me zvazila a to uz sem mela 42kg.Ale ja si nedala rict a vzdy bylo nejake kilo dole…Nakonec sem v unoru sla na kr.testy.To sem mela asi 36,5kg.Ty dopadly katastrofalne,musela sem na karlak na detske oddeleni-nebyla to ta psychiatrie.Jako s ppp sem tam byla jedina.Byla sem tam 19 dnu a odchazela s 40kg.To byl konec brezna. Kdyz sem prisla domu a nemela nad sebou doktory,tak sem zhubla asi kilo i pres to,ze sem jedla stejne.Zacala sem i chodit do skoly.Pak sem ale pomalilinku zacala pribirat.Ted za tyden sem prestala sidit 2.vecere a pribrala sem za tyden kilo.Tak mam 42-43kg.Nevim to presne,mama mi schovala vahu. Situace se ma nyni tak,ze se bojim pribrat,ptz se bojim,ze zase budu mit komplexy.Vsichni mi rikaji,ze sem driv byla hetka holka a vubec mi to vice sluselo….Kdyz sem jim rikala,ze chci hubnout,divili se.Vsichni me vnimali jako hubenou holku,ktera nemusi hubnout….. Timto bych chtela oslovit vsechny holky,ktere maji s A zkusenousti.Byla bych moc moc rada,kdybyste nepsaly.Muzem se treba i navzajem motivovat :-). Muj mail je:xxxnickyxxx@seznam.cz Diky za vsechny odpovedi. Pa pa

Ahoj vsichni, tak tenhle nadpis se me asi vubec netyka,protoze cely muj zivot se toci jen kolem jidla.Od prvni chvile kdy se probudim,az do te doby kdy jdu spat. Vse zacalo asi pred 10 lety,kdy uz jsem zacala mit dost diet,ktere nefungovaly,vse co jsem zhubla se zase prislo na zpet,ovsem 2x tolik takze ve 20 letech jsem vazila skoro 100 kg.Pak jsem videla v televizy film o dvouch holkach ktere trpely anorexii,co to je jsem v te dobe nevedela vubec nic.Ale hlavni bylo,ze jsem je videla jist neskutecny mnozstvi jidla,pak se sly vyzvracet,a hubly.Jedna to nakonci neprezila. Tak jsem si rekla,ze to vyzkousim,jak nechutne.Ale co se nestalo,behem par mesicu jsem shodila neco pres 30 kg,a jak jsem byla nadsena.Zadny zdravotni problemy se neobevili,co bych chtela vic.Co jsem ale nevedela,abych si vahu udrzela,ze v tom budu muset pokracovat.Jakmile jsem prestala,vaha sla nahoru.Takze ted po 10 letech se tato nemoc,bohuzel ani nevim jakou formou trpim,protoze ja se neprejidam,jim kdyz mam hlad,ale vse musi ven,kdyby me to melo stat zivot.Mozna je to neco mezi obema poruchami. Pred par mesicema jsem si vsimla,ze nemuzu zapnout kalhoty,a bylo to.Od te doby dalsi kila jsou dole,me obleceni je o 4 cisla mensi velikost nez bylo a ja jsem zase asi stastna.Ale kolik toho muze telo vydrzet? Po takoveto dobe jsem si vypestovala peknou radu veci,jako treba zaludecni vred,zanet jicnu,na ktery jsem dostala PPI prasky(proton pump inhibitors)na 4 mesice,ktery jsem ale hned po prvnim dnu prestala jist,protoze ty zabranuji tvoreni zaludecni stavy a jidlo kvuli tomu neslo ven.Buseni u srdce,vsude se mi delaji modriny,ktere se strasne dlouho hoji,takze nekdy vypadam jako kdybych me nekdo zbil. Ale ani tohle me nezastavi,jak vidim,v tom co delam.Ale nevim sama kde zacit.Takze cely den premyslim,hmmm…… Ma doktorka je skvela pani,a mam ji moc rada,jenze ja ji nechci prekvapit s timto.Tak strasne se stydim,priznat se ze jsem z ni delala blbou.Ono je to trochu jine nez prijit a rict ze me boli v krku.,takze jsem zase na zacatku,kde jsem byla u zachodu 6x denne,a kde asi jeste nejakou dobu zustanu..Jaka „skvela“ vyhlidka. Nehledam pochopeni ani porozumeni,zalezi na kazdem z nas jak se rozhodneme a koho pustime aby nam pomohl,bohuzel v mem pripade ja jeste nenasla odvahu se priznat k nejvetsi lzi meho zivota.

Toť otázka. Možná to bude rok, co jsem sem psala svůj příběh. Od té doby se toho dost přihodilo. Čím začít. Vždy jsem byla přesvědčená o tom, že s tim dokáži kdykoli přestat. Pořád dokola jsem se ujišťovala a říkala si, že je to naposled, ale nadešel druhý den a já v tom zase lítala. Myslela jsem, že ani horší už to nebude. Prostě se najim a pak to půjdu vyzvracet a je to a tak to bude každý den. Já hubla a byla konečně šťastná. Začaly mi být vidět kosti, což jsem považovala za nejlepší ukazatel mé hubenosti, jelikož při jakémkoli pohledu do zrcadla, jsem svou postavu neviděla takovou, jaká doopravdy byla. Což převládá doteď. Zvracela jsem každý den několikrát. Školu jsem zvládala. Nemohla jsem si dovolit polevit. Když na to doma přišli ani nevím jestli to bylo vysvobození a nebo konečná rána. Začalo se vše řešit, já slibovala, že s tim přestanu, ale nestalo se. Dostalo se to až tak daleko, že mě strašili léčebnou. Což pro mě bylo naprosto nepřijatelné. V té době jsme měly s mojí spolužačkou obhajovat sočku a nemohla jsem ji v tom nechat. Chodila jsem po všech možných doktorech. Nakonec jsem skončila v Bohunicích. Ne v léčebně, ale u paní doktorky. Udělala mi odběry krve a moči, aby zjistila, jak to se mnou vypadá. No říkala jsem si -co z toho asi tak může poznat- no řekla, že mě ani nemusela vidět a věděla o co jde. Doporučila mi bílkovinné nápoje a hlavně přestat zvracet. Chodím jak k psychologovi, tak i k psychiatričce. Beru antidepresiva, i když ze začátku jsem nechtěla, ale poté, co jsem dovedla svoji mámu skoro do blázince, řekla, že toho má dost a tak jsem začala brát léky. Musím říct, že je to lepší. Když něco sním nemám tak strašlivé výčitky. Ale pořád si hlídám nutriční hodnoty a přemýšlim, jestli je to moc tučné, kalorické a tak. Oblíbila jsem si jogurty (samozřejmě se sníženým obsahem tuku, nejraději mám activii a jogobellu). Občas nastanou černé chvíle, ale není to každý den a několikrát. Nejdelší doba, kdy jsem nezvracela byl měsíc. Nic moc, ale snažim se. Dělali mi kontrolní odběry, které dopadly o trochu lépe, ale ještě to nebylo ono. Dotáhla jsem to na úctyhodných 42 kg při výšce 165 cm. Teď mám kolem 49-50 kg, vrátila se mi asi po 3/4 roku menstruace a konečně mám i nějakou sílu. Začala jsem posilovat s gumičkama, i když mi doktorka řekla, že bych ještě měla počkat. Ale já musím. Nejlepší kamarádka, která se mnou tuto situaci trpěla mi říká, že už konečně nevypadám jak smrtka. Na jednu stranu jsem šťastná, ale na stranu druhou bych chtěla vrátit minulost. Jsou chvíle, kdy se sama sobě vcelku líbím, ale stejně ještě převládá pocit, že jsem zase tlustá. Nemohu to sama posoudit, protože když se mrknu do zrcadla, tak se prostě nevidim. Možná je to na dobré cestě, ale myslím si, že se toho stejně nikdy nezbavím. Já prostě nechci být tlustá. To raději smrt. Kluka pochopitelně nemám. Na zábavy nechodím. Sedím jen doma. Myslím, že se mému okolí dost ulevilo, mně možná o trošičku taky, ale pořád o tom přemýšlím. Když jdu po ulici, tak se koukám kolem sebe a vidim ty hubený holky a vzpomínám na staré časy, kdy jsem byla opavdu přesvědčená, že jsem hubená. Snažim se jíst 5x denně, ale klidně by mi stačilo tak 3x. Nevim, kam to všechno jídlo lidi skládají. Jedinou mojí láskou je bafan. bernský salašnický pes. jsou to asi dva dny, kdy se k nám zatoulal další berňák a byl dost v uboženém stavu, tak jsme si ho vzali. jelikož nebydlím s rodiči, ale jen se svými sourozenci v Brně, tak jsem ho ještě neviděla. No asi vám to bude připadat jako nějaká slohová práce, ale jsem ráda, že jsem se mohla tímto způsobem vypovídat. pokud jste to dočetli až sem a chtěli byste se podělit i o svůj příběh nebo jen tak pokecat, tak číslo mého icq je 236-003-726. Tak se mějte fajn a neblbněte. Řekla bych, že mi to vzalo jedno z těch nejlepších „pubertálních“ let. Je mi skoro 18 a příští rok mě čeká matura. Tak pa a všem držim palečky a věřim, že to zvládnete ať už sami nebo s pomocí. mějte se a krásné dny L.