Archive for category: Můj příběh

Dříve by mě ani nenapadlo na takové stránky přispívat.Měřím 180cm a měla jsem kolen 60kg a jedla celkem zdravě a střídmě.Pak přišla krize s partnerem. Byla jsme si jistá,že mě opustí. vše se nakonec urovnalo,ale já už objevila zázrak bulimie. Myslela jsem, že já přece žádný problém nemám a opravdu jsem si naivně myslela, že to mám pod kontrolou, že když budu chtít, tak v pohodě přestanu. Jak strašně jsem se zmýlila! Cítila jsem se tak prázdná a vnitřně osamělá a ty hory jídla mi navozovaly pocit takové slasti a uklidnění.Po letech se ten pocit vytratil, jen jsem pořád musela jíst a jíst a zvaracet.Zvracela jsem i 5krát denně a byla to kolikarát jedinná činnost kterou jsem se celý den zabývala a tím pádem neplnila povinnosti,které jsem potřebpovala perfektně zvládat a o to nastávali větší výčitky svědomí.(partner byl celé dny v práci,ale stejně začal mít podezření- samozřejmě jsem zapírala). Po 2letech s touto našeptávající bestií v hlavě jsem upadala do deprese a začala věřit, že na tomhto světě jsem stejně jenom na návštěvě, že nebudu žít dlouho a nejsem tak důležitá jako ostatní lidé, že si to nezasloužím.Žila jsem v neustálém strachu,že mě načapá partner se kterým žiju a opustí mě, nebo maminka a bude ze mě zklamaná.Všem jsem připadala tak perfektní a já to samozřejmě podporovala. Studuju se skoro samými jedničkami, pracuju jako modelka, starám se o domácnost, spala jsem kolikrát jen pár hodin denně, jen abych to všechno stihla. Jednoho dne ráno jsem to už nemohla vydržet a zavolala mamce a partnerovi do práce,že potřebuji pomoc. Oba se zachovali úplně úžasně a co nejdřív přijeli. Já jsem ještě dva dny v kuse brečela, jak to všechno ze mě spadlo. Nikdo se v podstatě nedivil, že nejsem v pořádku. Vyrůstala jsem v rodině s otcem,který nás jak psychycky, tak fyzicky terorizoval. Já jsem navíc byla hodně vzdorná, takže jsem dostávala víc než ostatní a ve 14 mě táta začal sexuálně obtěžovat. Potom se naši rozvedli.V 16letech jsem odešla z domu s klukem a žila 2roky, ze kterého se vyklubal stejný násilník jako táta. Sebevědomí jsem měla na nule a tak se ze mě stala perfekcionistka- všem jsem chtěla dokázat(nevím proč, ale hlavně tátovi a bývalému partnerovi-stejně jsem se od nich žádného ocenění nedočkala) že k něčemu jsem. Bohužel se léčím jen u praktické lékařky, která mi předepsala antidepresiva a řekla mi at si koupím knížku s tímto tématem, že psycholog je zbytečný. Stejně si nějakého najdu, už proto že už od dětství trpím noc co noc na příšerné noční můry. Někdy i celé hodiny v noci zírám do stropu vyděšená k smrti,zběsile mi buší mi strdce, klepu se a bojím usnout, nebo pohnout. Ráno jsem uplně vyčerpaná.Také určité vzpomínky na sexuální aktivity mého otce vůči mě, jsou pro mě velmi bolestivé a snažím se jim vyhýbat. To bych také chtěla překonat. Těd žiji 5let s báječným přítelem, který zbožnuje i mé chyby a nedostatky. Prostě mě má rád celou a strašně mi pomáhá. Je mi 23 a plánujeme rodinu, tak mi držte place.Také mám nejlepší mamku pod sluncem. Já jsem vždycky byla hodně praštěná a jiná než ostatní. Brala jem to jako vadu, že nesplývám s davem. Těd vím, že jsem JEDINEČNÁ BYTOST- ORIGINÁL a to je moje plus, být sama senou a jestli se někomu nezdám at se se mnou nebaví.A tak se snažím vidět i své TĚLO JE TAKÉ JEDINEČNÉ- DOKONALOST JE NUDNÁ. Kdybych vypadala dokonale,tak by to vlastně bylo tuctové. Tvar mé postavy se vlastně hodí k mé osobnosti a bez něj bych to nebyla já. ´ Těd jím 2 měsíce normálně a moje váha klesla na 57kg a tam se ustálila. V menším množství si dám klidně k obědu svíčkovou, nebo tlačenku. na večer jím už jen zeleninu, ovoce a opravdu bohatě snídám a svačím, hlavně nesmím dostat hlad. Nervóznější jsem jen když mám jít do práce, nebot se živý svým vzhledem, ale to musím také zvládnout. Jestli s tím někdo chcete začít, PROSÍM VÁS NEDĚLEJTE TO! věřte mi tisíc krát je horší s tím zkončit.Já mám před sebou jěště hodně dlouhou a těžkou cestu. JE TO CESTA Z PEKLA! Pokud si někdo myslí,že ho budou mít lidé rádi jen když bude vypadat dokonale=štíhle a bude ve všem perfektní- je to blbost! Mám odjakživa míry modelky, vypadám podle všech dokonale jako Bárbí- já se tak nikdy ale vůbec neviděla a nebyla jsem štastná a spokojená sama se sebou, a ani oblíbenější.Teprve ted se snažím SAMA SEBE PŘIJMOUT a teprve ted vnímám, jak je krásné, když svítí slunce, hraje hudba, svítí svíčka, vane svěží vzduch a JE KRÁSNĚ NA SVĚTĚ!

Všetko dobré nejako zaniká a zasa sa mi vracajú zlé myšlienky..neustály boj v hlave ktorý už ma nebaví..Bojujem medzi svojim zdravým racionálne mysliacim ,,ja“ a tým svojim chorým ,,ja“ ktoré má hlboko v hlave vryté kalorické tabulky a nevie sa pozriet na hociaké jedlo bez toho aby sa mu nevybavila v hlave približná energetická hodnota.Dlho som myslela zdravo,rozumne a jedla som pomerne normálne.Zvracanie bolo pre mna od Novembra až po Februar tabu..ale potom sa niečo stalo..nejak sa mi všetko začalo obracať hore nohami.Začala som rozmyšlat nad tým ako sa blíži leto a ako velmi sa chcem isť kúpať ako ostatní,len či takáto aká som môžem vliezť do plaviek..Tak som obmedzila jedlo.Raňajky som prirodzene nejedavala nikdy a teraz už vôbec neprichádzali do úvahy,vynechala som aj desiate,ale cez obed to chcelo velke sebazaprenie..okolo takej tretej som najviac hladná a ked si neustále zakazujem najest sa chce to poriadnu dávku sebazaprenia.Začala som cvičit a to dost aktívne možno až nezdravo ,v noci som sa zobudila a 40 minút som bez prestávky bicyklovala nohami vo vzduchu len aby som niečo spálila.Takto som to vydržala asi celý Február dokonca aj kúsok Marca.Lenže potom sa to nejako zvrhlo do opačného extrému.Ketže doobeda som vôbec nejedávala vracala som sa okolo štvrtej domov tak vyhladovaná,že som zjedla všetko čo mi prišlo pod ruku.Čokoládu,keksy,jogurty,termixy,rožky prosto všetko a vela..Zo začiatku som si povedala NIE nesmiem to vyzvracať,niesom taká slavá aby som to nezvládla radšej si nechám vytráviť a potom to vybehám vo vinohradoch.Tak som fungovala asi tyžden.Jedavala som len okolo štvrtej a potom som to vydavala von pohybom.Až raz som si uvedomila že všetko čo sa okolo mna deje začina byt ozaj zlé.Myslím tím našu rodinnú situáciu.Medzi našimi a medzi mnou a nimi takisto.Povedala som si že ten smptok musím poriadne zajesť.Už dlho som nemala čosi vážne dobré..aj energeticky hodnotné.Išla som vtedy z autobusovej zastávky a vo vrecku som mala stovku.Chvilku som sa ešte prehovarala a hovorila si že sa nesmiem prejesť.Ale potom som sa už tesne pred bytovkou zvrtla a išla do potravín.Do košíka som nahádzala šlahačku,piškóty,čokoládu na varenie a doma som si spravila piknig.Takú kalorickú bombu som už dlho nemala..zjedla som to celé až do poslednej omrvinky..Prišla som k zrkadlu a povedala som si ,,no ale moja toto si nemala robiť“ hrozne som sa nenávidela.Moje kroky smerovali priamo k záchodu.Ani som si to neuvedomila a už som klačala,vlasy som si jednou rukou držala a druhou som zo seba násilím dávila to,čo som pred chvílou jedla.Robila som to,čo som pred rokom robievala pravidelne.Bez čoho môj den dávnejšie ani neexistoval,vyliečila som sa ale teraz som to robila zas! Bol to hrozný pocit..Vrátit sa k tomu ,,zvyku“.Čo to nikdy neskončí? To je mi súdené robit toto dokonca života? Zaoberať sa jedlom? Musím prizna´t že chvilku po tom som sa ľutovala..ale potom som si spomenula čo mám robi´t ak raz spadnem na zadok.Oprášiť sa a s hrdosťou kráčať ďalej.Raz to poserieme,ale treba to prekročiť a snažiť sa ďalej.Odvtedy je to jedenásť dní.Odvtedy som nezlyhala znovu a snažím sa jesť normálne.Dokonca sa prekonávam a začala som jesť pred ostatními.Bojujem ako sa dá len aby som do toho znovu nespadla,bojujem s každou zlou myšlienkou čo mi napadá a snažím sa tak silno,ako to len ide..Dúfam,že to výjde.Musí..aj keď je mi jasné že moje anorektické ,,ja“ vo mne ešte hodný čas bude,postupne možno odpláva.Hlúposť! ono samo neodpláva,ja ho zakillujem:) Mám na to,hádam:)

Ahojky vsem Musim rict,ze kdyz jsem se ted rozhodla vam take neco napsat,jsem docela nervozni…takovy zvlastni pocit ve me ted proudi.Jak jsem napsala v titulku,chtela bych se jen nekomu sverit,ale neni komu…myslim,ze vsechny mame hodne pratel, ,ale sverit se s tim ,ze mame nebo mely jsme problem s PPP nekomu ze sveho okoli,tak na to je hodne velka odvaha a tu ja urcite nemam a kdybych ji mela,myslim,ze by me stejne nikdo nepochopil tak jako vy co navstevujete tyto stranky.Ja jsme na ne natrefila uplne nahodou a uz dva mesice si procitam vase pribehy.Kdyz si nekdtere ctu,mam pocit,ze popisuji muj zivot. Tak i ja bych se s vami rada podelila co se ve me odehrava nebo odehravalo.Jen pro predstavu mam 165cm a jeste na podzim jsem vazila 73kg…tak,ze dost.Mam takovou postavu ..hruska a musim se hodne hlidat co snim,protoze jen se na neco podivam,tak uz mi jde vaha nahoru.Nidky jsme nebyla jako protutek…vlastne kdyz jsme byla mala,nebyla jsem uplne tlusta,ale ani hubena.Vahu jsem mela kolem 69 kg asi pet let.Kdyz jsem nejaky kilco nabrala ,tak jsem se snazila to zase trosku dietou zredukovat.Tak jsme se dotoho dala a pote jsem zhubla na krasnych 63kg..pro me to bylo idealni.Zhubla jsem opravdu zdrave,zmenila jsem zivotni styl,cvicila a jedla zdrave a za dva mesice jsem mela deset dole,taky po psychicke strance jsem byla uplne v pohode.V lednu jsem ,ale odjela pracovat,jako aupir. Protoze jsem nebyla zvykla byt asi nikdy sama,neumela jsme jazyk deti na me byly zly,lecila jsem si sve nervy sladkostmi.Nejdrive jsme si nic nevycitala,ale pak to zacalo.Protoze jsem kazdy den zustavala do 15 hodin sama,nikam jsem nesla,nemela jsem zadne pratele…proste nikoho!Jidlo se stalo jedinym na co jsem se tesila.Jedla jsem i kdyz jsem nemela hlad a cpala jsme se sladkym.Pote jsme si uz zacala vycitat,protoze vaha sla nahoru,tak jsem to chtela omezit,ale neslo.No skratim to ..proste jsem se zacala strasne prezirat a chodit zvracet…a tak to slo jednou i cely tyden.Byla jsme presna jako hodinky,rano rycchle do obchodu skoupit vsechno dobroty,rychle domu vsechno snist no a pak na zachod.Tak jsem travila dopoledne.Odpoledne kdyz jsem nebyla sama,problem jsem nemela..to zase a z druhy den rano.Nedokazala jsem se normalne vychutna jidko…proste jsme to vsechno zrala ,kdyz jsem rozdelala baleni,tak jsme ho musela snist vsechno.Pri takovem zachvatu prejidani…to jsem dokazala snist 700g susenek,mliko,dve koblihhy,crosanty,tabulku cokolady,chleby s jamem a vse co mi prislo pod ruku…vzdyt to znate,kdyz uz to musi jit vse ven ,tak at je alespon co.Dokazala jsem snist takoveho jidla,ze jsme potom mela bricho jako velryba a nemohla se ani hnout a byla jsem v depresi ,ze jsem to zase udelala.Kazdy den jsme si rikala ,ze ted je to naposledy,ale druhy den jsme to udelala zase.Muj jediny zajem bylo jidlo,protoze jsem byla sama..kdyz uz jsem sama.Kdyz jsme si zvykla ,tak z toho byl spise zvyk..ted chapu jak se citi alkoholici a lidi zavisly…chceme presta,ale nejde to. A nejhorsi je ,ze je to debilni prizirani a za to se fakt clovek stydi.Tak jsem tady prozila s nepravidelnym zvracenim 3 mesisice ,ale posledni dva tydny se snazim…coz znamena,ze jsem minuly tyden byla v pohode a tento jsem zvracela dvakrat. Ted se snazim to v sobe prekonat a zase zacit normalne zit…protoze to neni zivot ,ale prezivani.Propadala jsem se do strasnych depresi a vim,ze kdyz budu jist zdraveji ,budu zase ta vesela holka…ted se sice smeju taky,ale je to jen na povrchu a ja potrebuju byt vesela ve vnitr.Taky jsem vam zapomnela napsat,ze jsem tady nabrala „krsnych“ sest kilo,tak si me umite jiste predstavit jak se citim ,kdyz mi nic neni a vsude akorat speky.Chtela jsem to jen nekomu rict…mozna taky napsat svuj pribeh,kdyz ted si kazdy den procitam ty Vase.Tak mejte se krasne a doufam,ze tyto stranky nekdy zaniknou,protoze je nikdo nebude uz potrebovat ,jako ted my.Ahoj

Ahoj všichni!Teprve včera jsem poprvé otevřela tuhle stránku, když už jsem nevěděla kudy kam a konečně se odhodlala začít nějak bojovat. Když shrnu moje začátky, které mi nakonec dovedly až k nehoráznému přejídání, začnu asi takhle. Je to 2,5 roku, co jsem se rozhodla, že musím zhubnout. Chtěla jsem to dokázat sobě, ale hlavně příteli. A tak při své výšce 170 cm a váze 63 kg, jsem se nakonec dostala za půl roku na váhu 49 kg. Všechno se začalo měnit, moje nálady, ale hlavně problémy s nevolnostmi a střevními problémy, které mimo jiné mám stále. S přítelem jsem se rozešla, neměla jsem vůbec sílu na náš vztah. Jednou se ale stal zvrat, kdy jsem poprvé snědla celou tabulku 200g čokolády. Ale nijak jsem se neobviňovala, naopak uznala jsem, že nějaký to kilo mi spíš pomůže. Jenže tím to začalo. Je to už přes rok, co se každý týden musím přejídat. Ale pořád se to stupňuje. Copak je normální sníst během hodiny celý koláč, na to zajíst 4 rohlíky, na to nějaké tatranky nebo různé sladkosti…Nedá se to zastavit, jakmile si chci dát jednu sladkost, nejde to, neudržím se a skončí to strašným přejezením. Pokouším se to pak i vyzvracet, ale prostě ten prst nedokážu dát tak hluboko, takže skončim jen u brečení a sebeobviňování. Nikdo o mém problému netuší, protože až tak rychle na váze nepřibírám. Nyní mám 55 kg, ale to jen díky tomu, že po třeba dvoudenním přežírání se snažím další dny jíst velmi málo a často a hodně sportovat. Ale pak příde zase víkend a ten stejný kolotoč. Možná mi k tomu přispívají i nervy, který mám ve škole. Právě totiž dokončuju bakaláře, takže mám opravdu dost práce. Jenže já na to jídlo musím pořád myslet, je to opravdu jako droga. Snad se mi teď víc uleví a snad mi někdo poradí, jak z toho ven. Už jsem opravdu zoufalá a takhle mi to nebaví, ale opravdu nevím co dělat.

Začalo to,když mi bylo 13. Tehdy jsem viděla v pořádu „áčko“ anorektičky a bulemičky a jejich příběhy. Ani jsem to pořádně nechápala a nápad zvracet jídlo mi přišel rafonovaně skvělý. Už tehdy jsem zatoužila být krásná a štíhla jako ostatní holky,co se cpou od rána do večera. Od malička mi všichni říkali,že jsem baculatá a že to v pubertě zmizí. Vždy jsem vážila tak o 15 kilo víc něž mé vrstevnice, bohužel jsem ani nevěděla proč a jak a tak to bylo už od první třídy,taky jsem výrazně všechny převyšovala výškou(nyní 177 cm). Jednou má rodina začla držet dietu podle Haliny Pawlovské s nápoji ultra fit n slim. (to byla moje druha dieta v zivote,prvni byla asi 9 letech spolecne s rodici,dieta lenky korinkove;zvířatková a kytičková) nyná mi tedy bylo 13 a hubla jsem s koktejly,jedla zdravě a výsledky byly užasné,brzo jsem zhubla 15 kilo a měla postavu hezke modelky a jedla zdravě a fajn, po čase jsem si začla připouštět,že vlastně každé mé sousto mi přidá na váze a proto toho musim sníst mín,pak me napadlo,že když tohle mín prekonam,vlastne ztloustnu,pak jsem to nevydrzela a prejedla se a vyzvracela to,jak jsem videla v „acku“. Začla jsem to dělat častěji,koktejly jsem radeji nepila,bála jsem se,že přiberu,jídlo jsme zacala schovavat a vyhazovat. Zhubla jsem jeste vic,mesic nejedla a skoro se zhroutila. Pak jsem jist zacla,a vse vratilo do normalu.Asi za pul roku jsem mela narozeniny a mela jsem dostat rifle,sla jsem si je vybrat do moderniho butiku pro mlade,ale zadne jsem neoblekla,zachvatila me deprese a uzkost. Vážila jsem 70 kilo a vedela jsem,ze jsem hnusna. Zrovna jsem onemopcnela a byla 14dnu nemocna doma,celych 14 dnu jsem nejedla a zhubla jsem 10 kilo a opet jsem melA postavicku jako pri prvnim hubnuti.Bylo to super,nez mi dosly sily,nemohla jsem si dojit ani nakoupit.Ale uz o mne zacal byt zajem a mela jsem prvniho kluka,ktery me jen vyuzil a pak dalsiho. Zase jsem se fyzicky a psychicky zroutila a ztloustla,tehle ztloutnuti a zhubnuti bylo moc.POsledni se odehralo o tehle letnich prazdninach.Dieta zacaLa uplne ciste a zdrave,za mesic jsem po zdrave strave a pohybu zhubla 7 kilo,mela jsem uz 4 roky partnera,ktery mi rikal,ze jsem krasna i kdyz jsem vazila 60 nebo 90,on me vnimal jako celek a fyzicka krasa pro neho byla jina nez pro mnohe muze…. tak jsem zacla hubnout sama kvuli sobe,mych 7 kilo mi nestacilo,chtela jsem to rychle a hned… z mych 7 kilo bylo za mesic celkem 25 kilo. z 85 kilo jsem zhubla na 60,byla jsem stastna krasna a sexy,ale sily opet dosly a ja ani nemohla zacit chodit do skoly,protoze fyzicka namaha dojiti k tramvaji byla prislis. Nemohla jsem se ani vnoci doplazit na zachod,denne jsem vypila asi 5 litru tekutin,abych zapudila hlad. Pritel se se mnou rozesel,ztatila jsem všechny přátele, bylo pro mě nejdůležitější nejíst a být krásná,už mi bylo jedno,jestlo budu navždy sama. Poté jsem se dostala do úzkosti a přála jsem si moci jíst,dýchat a milovat,ale bylo pozdě…………………………………………………… Teď o mnoho měsíců později,vážím 75 kilo,mám skvělého přítele a začla jem teď před létem držet dietu, dnes jsem poprvé zvracela,přísahám,že už to neudělám,ale já už přísahala tolikrát……………….