Archive for category: Můj příběh

Ahoj vsichni<p> Tak ja jsem dalsi z tech,co chtely jen neco zhubmout a za jedinou cestu k tomu pokouseli bulimii.<p> Ja mam jeste sanci ukoncit pro me to prejidani a zvraceni,tedy spise to zvraceni,protoze prejidanim trpim uz nekolik let a diky tomu si pripadam hrozne tlusta.No hrozne zase ne,merim 169cm a vazim 58kg.Ale muj cil je vazit tech 52,53kg.To je podle me tak idealni vaha na tuto vysku jeste pri veku 16 let.Ale ja skutecne jedinou cestu jak zhubnout vidim jen toto:rano nemusim snidat,ale ve skole tem dobrutkam proste neodolam a pak jsem 15 minut na zachode dokud to nedostanu ven.Ale k tomu nemam nejlepsi podminky:Me rodice nepracujou a tak jsou kazdy druhy den doma,a ja tedy to jidlo musim v sobe udrzet.Ale to zvladam,musim,a proto riukam ze kdybych nemela urcity cil täk bych toho uz davno nechala.Ale nemuzu,uz kvuli tomu klukovi,u ktereho ma sanci jen opravdu pekne udelana holka,s peknou postavou.Behem tech 14-ti dnu jsem zhubla 3 kila,a hrozne by me zajmalo,jak dlouho jeste tohle budu muset delat,nez budu mit tech 52 kg,a pak uz urcite budu spokojena a necham toho!to slibuju! <p> AT uz si tento pribeh cte kdokoliv,prosim poradte mi jak dlouho to jeste budu muset snaset,a kdy konecne uz si nebudu muset davat prst do krku a pude to ze me samo.Moc vam dekuju,vsem,kdo mi neak odpovite:Nekteri uz s touto prisernou nemoci mate sve zkusenosti,ale ja jsem teprve na zacatku a nevim co me ceka.A prosim,neradte mi at toho necham,sice bych to zvladla ale kdyz uz se mi ukazalo ze touto cestou zhubnu,nenecham toho,uz to je dukaz,ze se do toho dostavam,a nejhorsi je ze z toho ani nechci jit pryc,chci jen timto zhubnout tech par kilo a pak toho opravdu necham.Dekuji a ahoj <p> Nykita@seznam.cz P.S. Admina Zájemci, kteří chtějí odpovědět, pište prosím na mail nebo do Pokecu. Díky

Překonali jste bulimii/anorexii? Pro TV pořad TRNÍ hledáme hlavní hosty – partnerský pár a další hosty – jednotlivce, kteří by se s ostatními hosty ve studiu a s televizními diváky chtěli podělit o své osobní zkušenosti s bulimií či anorexií. Téma zní: „Překonali jsme bulimii / anorexii“, proto hledáme především komunikativní partnerský pár, který má odvahu hovořit i o tom, jak bulimie zasáhla jejich vztah. Pokud je mezi vámi někdo takový a máte zájem o bližší informace a osobní setkání, při němž bychom se dohodli na podrobnostech ohledně natáčení, přihlaště se nejpozději do 1.1.2004. Trní by se mělo natáčet 19.1. 2004. Na toto téma budou hovořit také laické terapeutky, které samy bulimií či anorexií prošly a nyní pomáhají dalším. tel: 603 858 776 nebo petruchka@centrum.cz

ahoj!<p> tak sem se rozhodla napsat neco o sobe…asi si to nikod cely neprecte,ale to je jedno……<p> byla sem male tluste dite,proste cil,spekoun.vyrostla sem,vaha zustala stejna,takze sem vypadala normalne..pamatuju si moment,kdy sem poprve skusila zvracet,je to dost davno,asi tak sedma trida..tehdy sem nemela ani tuseni co to delam.od te doby to bylo jen parkrat..az tak dalsi rok sem zacala ujizdet.bylo to krasny,najist se a nestloustnout.holky kolem me byly vzdycky stihlejsi a ja myslela ze toho taky dosahnu.zachvaty byly jen obcas(uz presne nevim,ale rekla bych ze max.2x do mesice)kluka sem za to obdobi mela dvakrat,takze sem si pripadala opustena.ke konci skolniho roku sem uz zvracela vickrat,prazdniny uz potom jely naplno.i na dovolene s rodici sem dokazala zvracet,uvolnovala sem napeti,ktere vzniklo pri konfliktech s nima.zacatek skoly byl utrpeni.nervy sly do hajzlu,kluka sem nikde zadnyho nesebrala..na konci rijna sem zdravotne selhala:natekly mi uzliny,ale byla to mononukleoza.tehdy sem si rikala,ze s tim prestanu,jinak se znicim,urcite sem to chytla kvuli oslabeni z bulimie..mononukleoza je blba nemoc,mate pak dietu..nesmi se skoro nic,jenze ja znala spusob,jak si dat to co mi chutna a nezatizit jatra.slo to,mela sem dobry pocit,jedla sem vetsinu casu dietne a to co bylo nedietni slo ven,vanoce byly neustaly hody nad zakazanym cukrovim.koupila sem si tesny kalhoty,propadly se mi tvare..sice sem se cely prosinec topila v depresich,noce plne uceni a zvraceni,ale pak mi plno lidi reklo:ty si zhubla vid?vypadas dobre..(zvlastni je ze vahu sem mela neustale stejnou,asi to bylo tim oblicejem) po novym roce sem polevila.dokonce sem si v lednu nasla na chatu kluka-sice moc peknyho,ale jinak debila a ja se do nej jako obvykle zabouchla.furt me schazoval,uz sem nevedela jestli ve vtipu ci to mysli vazne.vrcholem bylo,kdyz mi rekl,ze bych mohla zhubnout.ze pry sem pekna,ale kdybych mela o par kil min,tak ze budu uplne nejlepsi…no a co ja na to??zacala zase poradne zvracet.s tim idiotem sem se naposled videla na valnetyna a pak se neozval..zaver byl jednoznacny:sem tlusta!!unor a brezen byly sila,nechapu jaktoze si mama niceho nevsimla.duben byl lepsi,ale kveten zase drsnej.zacala sem na netu hledat informace o leceni,nasla sem si kontakty.odhodlala sem se jit k soukromemu psychologovi,jenze ten mi rekl,ze by mi rad pomohl,ale ze bych musela platit a dal mi kontakt na centrum riaps,tam uz sem se neodhodlala.pak sem se zhroutila na doucovani u jedny znamy(je ji 21,moc hodna holka a vlastne kamaradka).okamzite se chopila situace,misto uceni sme se zvedli a jeli prave do riapsu.ujmula se me tam doktorka,ktera me vyslechla a rekla,ze se mi pokusi pomoct.zacala sem chodit tajne na terapie:rozebirala sem me vztahy s rodici,kamarady..prote vsechno.jenze sem zvracela dal.pak prisly prazdniny-tyden na vode byl v pohode a klidu.a pak tri tydny brigady:denno denni drina,dost velka nuda a stereotyp.vecery travene prejidanim.parkrat terapie.rekla sem to mame,byla zdrcena a obvinovala sebe……..zacatek srpna byl zlom,odjela sem na tabor ke spoluzacce a tam se mi vse zacalo rovnat v hlave.nebo taky mozna ne..znovu sem se setkala se svou prvni laskou,oba sme ted byli o dva roky starsi a rozumejsi,ale presto ta laska zacala nanovo.po par dnech tabore sme stravili tyden u neho na chate a ja byla stastna jako nikdy predtim.zadna touha po zvraceni,jedla sem akorat.doma sem zjistila,ze sem trosku pribrala,ale bylo mi to jedno..zamilovani jsou stastni,nevidi nedostatky ani na sobe,ani na druhem…jenze to se casem meni.na sve narozeniny slavene s kamarady bylo prilis mnoho jidla.a ten vecer sem zas jela..dalsi tyden sem si uvedomila ze sem nedostala kramy:prusem,sem tehotna (sice pravdepodobnost nulova,ale kdo vi).stres asi po pet dni,nez sem se ne gyndu dostala,byl samozrejme uvolnen jidlem..najednou sem si uvedomila,ze uz mi moje laska leze na nervy,nedokazala sem se pretvarovat.sice si to tak hodnej kluk nezaslouzil,ale opustila sem ho.nastoupily <p>vycitky.jidlo.zvraceni.deprese.mame sem lhala,ale pred tydnem na to prisla,den predtim ta ma kamoska doucovatelka.rozhodla ze musime znovu jednat,pujde se mnou znovy k psycholozce a vymyslime plan jak to rict i tatovi a jak se tomu postavi vsichni spolecne……merim 164cm,vazim 60kg.BMI normalni vaha….<p> vcera sem zvracela nejvic ze sve historie,4x za den. koncim.musim.mam rozdrasanej krk,natekly tlacici uzliny.tak nechci skoncit,chci byt normalni.chci najit silu,vuli. doufam,ze to dokazu<p> Zuzko,děkuju.Mami promin mi to prosim.omlouvam se Ondro. simona

Ahojda Zlatovlasky, kocky, slecny, pani,<p> tak a pribyla k vam asi dalsi. Sem ted zrovna v cizine, bydlim v rodine a asi ze smutku sem prestala jist. A kdyz me ma adoptivni maminka se zhrozenim, ze uz sem tyden nejedla donutila k vece, blinkala sem. A doprcic!!! De tu asi hlavne taky vo to, ze sem pred rokem mela docela dost slusnej nabeh na anu, nak se to pod tlakem rodiny zvrtlo v preziracku, ale bez blinkani, a ted… beda! Handba mluvit. A nejhorsi na tom je ze vim jaky je to blbi, a presto nic nedelam a dokonce nechci, ja chci bejt jako driv jedna velka vystrcena kycelni kost!! Tak zatim pa berusky. At ste jakykoliv je to pekelne tezky.Kata