Ahojte všechny holky, je mi Vás moc líto, toho co jste si musely prožít. Pocity strachu, méněcennosti. Prožila jsem si to i já. Nemůžu, proto říkat, že je lehké se z toho dostat. Mě se to podařilo, ale jen díky mojí milující mamince a taky víře v Boha. Holky, prosím nevzdávejte ten boj, je to sice moc a moc těžké, ale my anorexii porazíme. Věřte, že to určitě jde. Držím Vám všem moc palečky ať to zvládnete a tu válku vyhrajete. Mějte se moc krásně. HODNĚ ŠTĚSTÍ
Prominte mi. Prominte mi za to co jsem napsala nedávno teď jsem ráda, že jste to neuveřejnili. Je mi do breku kvůli té holce, která mi řekla, že jsem kráva. Když jsem tosem psala předtim, měla jsem blbou náladu.Mě je to fakt moc líto, ale já už nevim, co mám dělat. Vy nechápete, jak je těžký jíst před někym, kdo ji má…Je mi také hrozně líto, že si myslíte, že ji propaguji. Já NECHCIIIIIIIIIIIIIII, aby ji měl někdo jiný. ta holka mi maximálně napsala, že jsem KRÁVA, ale nezeptala se, jak jsem se kní dostala. Já jsem byla úplně normální stejný člověk jako vy snažila jsem se mermomocně jí pomoci se z toho dostat a skončila jsem takhle. Je ze mě troska. Budoucí troska a nikoho to určitě nebude štvát…Myslela jsem si naivně, že mi někdo pomůže se z toho dostat. Místo toho mi tady nadávají. Já vím, že ten program, co tu je na internetu, za to nemůže-za ty nadávky, ale strašně mě to mrzí. Ale asi mi to pomohlo. Stává se ze mě jiný člověk i když cesta k NORMALNOSTI bude velice těžká.Ten kdo si to tu bude číst by mi stejně nepomohl. Mám pocit čím dál tím větší že anorexií se nic nevyřeší ani problémy doma.Já vám tady nebudu řikat, aby ste si nezahrávali s ohněm, protože by to stejně nemělo cenu-znám to z vlastní zkušenosti. Jenom byste si měli uvědomit, že sou tu i jiní a ne jen my, vy, všichni prostě. O našem státě se všeobecně říká , že jsme sobečtí a neohleduplní k ostatním. možná to má něco do sebe…Prosím, jen už mi tu m¨nikdo nenadávejte to už bych asi nepřežila. Teď mám velkou vůli se z toho snad dostat-nevím…Já bych chtěla jen pomoct. Nadávek mám dost doma-ne kvůli tomu že nejim. to je něco jinýho.Máma má prostě raději sestru a ne mě já jen můžu tiše závidět… tak papa
Ahojky, mozna si reknete,ze jsem asi padla na hlavu,ale uz nemuzu dal… mamka,tata,bracha se mi smeji,ze jsem jak prasnice a ze zeru a at se na sebe kouknu… kamosi rikaj,ze jsem dost ztloustla(no vzdyt neni divu mam 164cm a vaha65kg)je to desny vsude samy speky a celudityda jak vysita…nemuzu si obliknout ani debilni tricko,abych se za sebe nestydela a nevim co budu delat az budu mit kluka,protoze ty dotyky mu proste nedovolim-nechci aby si rikal,jak se na mne vsechno klepe a jak jsem tlusta…. kazdej mi rika at uz ze sebou neco delam…. tak dneska jsem se vsadila s kamosem,ze za 2mesice zhubnu 10kg-jen mi nikdo neveri prej ja nedokazu zhubnout ani deko ja jen doufam,ze to zvladnu. sice se uz pokousim zhubnout pres 1,5roku a spis sem pribrala,ale ted to doufam dokazu ne jen kvuli sobe,ale i kvuli nim!!!! jezisi jak ja rada bych si na sebe vzala neco a nemela pocit,ze mi to vsude leze….snad to dokazu snad neni nemozny schodit 10kg-dokazali to ostatni tak ja snad taky… Ahojky Lucka
Článek „Přidej se“ mě zaujal.myslím, že je to dobrý nápad, zkusit to společně.je mi 19let, u mě to začalo anorexií(před dvěma lety), teď je to bulimie.Je to typický případ, denně bojuju.Zátím jsem nevydržela nezvracet dýl něž týden:( To by bylo tak obecně o mě.Jestli máte někdo chuť to zkusit společně, budu jen ráda. Všem vám držím pěstičky. Krásný den, Alča
Ahoj!Můj příběh je modelový.Snad jen,že jsem nikdy nechtěla být nějaká modelka.Nechce se mi dnes tady vypisovat ze všech svých prohřešků minulosti.Dnešek mi i tak stačil.Již od svých 14 let se doslova plácám v anorexii a bulimii.Dnes jsem se rozhodla sem napsat,protože jsem se neskutečně přežrala (na tom by u mne nebylo nic zvláštního),ale i nadále se cítim nesmírně zoufalá,ani to blbý jídlo nedokázalo otupit dnešní beznaděj.Studuju dost náročnou školu a zase mě čekaji zkoušky-zvládnu to?Čím jsem nervóznější,tím víc jim a míň se učim.Dnes mi bylo řečeno,že dotyčnou zkoušku nikdo z nás nemůže udělat.Jako vždy jsem to na veřejnosti toto tvrzení zesměšnila,ale v skrytu duše upadla do deprese.Pak mě oškubali na brigádě-další podraz;setkala jsem se s hodně nemocnym starým člověkem a na vlastní oči viděla,co to znamená být starý (než to,tak radši snad umřít dřív).Cítim se opuštěná,hodně blízký člověk se na mě vykašlal;….prostě jsem dneska totálně na dně.Beznaděj,bezmoc,samota…znáte to.A ani vyspat se z toho nemůžu.Posledních 14 dnů jsem jak mátoha,ale v noci stejně koukám do stropu.Ráno vstanu úplně zničená s tím,že bych se měla celý den učit-no,to bych nejradši nevylejzala.Prostě se mi poslední dobou vlbec nedaří.Připadám si jak v nějaký bedně,ze který nemůžu ven.A mašličkou,lépe řečeno uzlem,který nepovolí,takže se z ní nemůžu dostat ven,je bulimie.Píšu sem,aby mi někdo něco potěšujíícho a povzbuzujícího napsal.Nejradši bych se stočila do klubíčka,usnula…,někam se prostě z tohohle příšernýho světa alespoň na chvilku ztratila.Opravdu jen na chvilku,pak bych se chtěla vrátit.Jen mi poslední dobou opravdu chybí nějaký ten motor,který by mě nakopl,abych zase ráno vstávala s většími nadějemi,než jak to protlouct do večera apak padnout.Děkuju všem,kdo mi sem nebo na beruska.008@volny.cz napíše.
Je mi 17 a ani nevím, proč jsem se rozhodla na tyhle stránky napsat, ale stalo se… Chtěla bych sníst všechno, na co mám chuť, chtěla bych být hodně hubená, přála bych si nemít žádné starosti… tak tohle byla slova, která jsem si říkala někdy před 3 měsíci,kdy jsem jedla ještě úplně normálně, ale pak se to všechno změnilo a už to nebyly prázdná slova. Teď když sním jednu housku a jablko za den, tak potom mám strašné výčitky svědomí, ale abych si strčila prsty do krku a jídlo vyzvracela, tak na to sílu nemám…. Jídlo, jídlo, jídlo….nikdy jsem si nemyslela, že tohle slovo budu tak moc nenávidět. Nesnáším ten pocit, když se najím. Nenávidím to!!! Nenávidím lidi, kteří si myslí, že jsem hubená. Proč to říkají, proč mi lžou? Mně nic není, jsem v pohodě!! Hraju basket a poslední dobou ani nemůžu chodit na tréninky, jsem potom strašně unavená a už po půl hodině nemůžu. Co se to najednou stalo? Vždyť mně nic není, nejsem nemocná a nikdy do toho nespadnu. Jsem ráda, že teď vážím něco málo přes 49 kilo při výšce 174 cm, ale chtěla bych ještě víc zhubnout. Každý den cvičím, hraju basket nebo běhám, ale mně se zdá, že to moc nepomáhá…… Poslední dobou se taky s nikým nechci moc bavit, změnila jsem se, nejradši bych byla úplně sama. Nevím, co mám dělat, bojím se co přijde dál…
Jmenuji se Zuzana a je mi 23let už sedmý rok, trpím bulimii, pamatuji si to přesně jak jsem se k tomu dostala, jako kdyby se to stalo včera, před sedmi lety: byl únor a do mojich rukou se dostal časopis Top divka a tam byl článek a bulimii, jelikož jsem tou dobou trpěla nadvahou a ráda jsem jedla a to stále ráda jím, tak jsem to vyzkoušela najíst se a pak na záchod, ze začátku to nešlo se vyzracet, ale po dvou měsících se mi to už dařilo. Mohla jsem jíst co jsem chtěla a netloustnout. Ne ja vlastně nechci psát. Já chci stím skončit, jsem vdaná a ráda bych dítě, ale nedaří se mi dostat do jiného stavu. Proč nedokážu jeden den si říct, ne já se nepřejím, proč se musím přejíst a pak jít na ten záchod, já to nesnáším, tak proč to dělám, nesnáším se.
Ahoj, už dva měsíce jsem nezvracela! Ano, byla jsem bulimička, možná ještě jsem, protože občas mám chuť se k tomu vrátit, a proto hledám kamarádku, která byla také bulimička, a pomohla mě se z toho dostat. Ráda bych si totiž o tom s někým povídala! Těším se! Lenka lenkasr@atlas.cz
Ked mi sesternica prvy krat naznacila,ze by som mala schudnut, mala som 15 rokov, 176cm a 65kg. nebola som tlsta,ked tak na to teraz pozeram,bola som pekne stihle dievca. Ale cim viac som sa zaoberala svojim vyzorom,tym viac ma trapil a zhorsovalo sa to. Mam geneticke vacsie boky,asi s tym uz nic nenarobim. Pred rokom som prvy krat zasla na zachod zbavyt sa pocitu, ze som to zase raz prehnala s jedenim. Ked som zistila, ze to nieje take tazke, zasla som aj na buduce. S roznou frekvenciou tak chodim doteraz, zhorsila sa mi plet a stale si slubujem,ze to bolo naposledy. ale nebolo, nedokazem s tym sama bojovat a kamaratka,ktorej som sa zverila mi pomoct nevie. Je prekliatie ta dnesna moda vychrtlych bab, ktore sa mi sice vobec nepacia,ale nemam pokoj,kym nebudem jednou z nich. bludny kruh, vycerpavajuci a zufaly
Ahoj, jsem troska, jinak se mi totiž říct ani nedá. V životě sem sice potkala pár hezkých věcí, ale vždy je dokážu ztratit. A to nejhorší co mě kdy v životě potkalo je to, jak sem poznala jaká doopravdy sem. Každýho jen odpuzuju mou posedlostí o PPP. Já nejsem anorektička ani bulimička. Ale i tak, otázkou je chci být? Možná jo třeba mě potom bude mít každý rád, já už vážně nevím co mám dělat. Nemám sebevědomí ani hrdost nemám nic. Tak proč bych měla žít tenhle zatracenej život, kterej víc bere než dává. Připadá mi,že vždycky dělám to co ostatní chtějí a né to co chci já. Je tady někdo, kdo mi zvedne aspoň trošičku sebevědomí, prosím. Hlavně mě nelitujte, jí si to totiž nezasloužím……………….protože jsem jen troska a ta nemá na tomhle světě vůbec žádnou cenu!!!
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.