Jsem rozhodnutá, chci žít s Bohem, nechci zemřít, jako anorektička

Ahoj všichni, není to tak dávno co jsem Vám psala příběh vrátila se mi Anorexie. Přiznám se, jsem na rom bledě, nezvládám jíst, jako normální člověk.Kdyby nebylo Boha a jeho plánu se dneska sejít s přáteli na oběd, tak opravdu nevím. Takovou trpělivost co se mnou mají, jsem nikdy nezažila.Nejprve jsem dostala džus, první co mě napadlo bylo podívej se na kalorie.Soňa to vyřešila jednoduše, strhla mi obal, aby mě nedráždil a nerozptyloval.Moc jí za to děkuji.Dneska se mi v restauraci co jsme byli, udělalo špatně, zatočila se mi hlava, má přítelkyně mě naštěstí zachytila včas, strácela jsem půdu pod nohama. Pak přišla polévka, ale co jsem při ní vyváděla, doslova hysterie. Nejprve jsem se vní přehrabovala, sválně dělala, že jim. Ale oni na to přišli a snažili se mi to vymluvit, že pokud nezačnu jíst skončím opět v nemocnici. Něco málo jsem snědla, ale ten strašný pocit viny mě náhle zavinul. Slyšela jsem zase ten druhý hlas, kerý mi říkal,Neměla si jíst, jseš tak odporná, tlustá, nemáš pevnou vůli v držení diety, zítra nebudeš nic jíst, jestli mě neposlechneš, nikdo tě nebude mít rád, skončíš sama.Sama? Vždyť to není pravda, mám přece Boha. Takto ne milá anorexie, nenávidím tě, chováš se, jako bys byla královna, někdo velmi důležitý, jseš tak ubahá, ničíš dívky a doslova je vraždíš. Už tě nebudu poslouchat, jsi mi volná, zvítězím! Musím! Přece neumřu, jako anorektička na selhání srdce nebo ledvin. Nebo snad spáchám sebevraždu? To ne, už je toho dost!Takhle to vypadá, že je to velmi lehké, ale není to tak, moc dobře vím, že každý den, kdy se postavím před ledničku, bude mě ovládat hlas, který mi bude říkat, stačí kousek zeleniny. Je to tvrdý boj, jsem na to připravená, s Bohem to zvládnu, musím.Chci, aby měl ze mě radost. Přiznám se nemám na nic sílu, na hledání práce,už ani na cvičení.Jsem strašně vyčerpaná, celkem jsem zhubla deset kilo, stratila se mi menstruace,padají mi silně vlasy, jsem podrážděná, nemám zájem o nic! Jsem prostě na dně! Nevzávejte to ani Vy, ani já to nechci vzdát a je to velmi těžké. Tak lehké by bylo spáchat sebevraždu, ale něco mi říká, nesmíš to udělat, ještě není tvůj čas, nedostaneš se do Nebe.Vžyť, tě mají tolik lidí rádi-S,P. jsou pro mě, jako rodiče. Děkuji Vám všem!!!!!