Dopis pro tebe

Ani nevím, proč ti chci tohle psát, ale už nevím, jak dál. Jsi tu pořád, víc než kdy předtím a jsi na mě ještě víc zlá. Víš, že když je mi smutno a špatně (a to je teď vlastně pořád), tak na mě můžeš úplně nejlíp. Nemáš mě ráda, tak proč nejdeš pryč? Chceš boj, moc velkej, aby sis zase dokázala, že ti další holka, která měla krásnej život podlehla. Nechápu tě, proč s chceš tolik prát? Je fakt, že už dva roky vyhráváš na plný čáře, ale teprve až ten poslední a rozhodující boj ukáže absolutního vítěze. Jestli se chceš prát, tak máš cos chtěla. Víš, že já to umim, v srpnu jsem už málem vyhrála a ty jsi byla jenom malej, hnusnej, odpornej stále se zmenšující flek někde ve mně. Jsi tak zlá, hrozná svině! Proč mě nenecháš normálně žít, jíst, učit se, bavit se a smát se. Chtěla jsi, abych vypadala ještě hůř, abych zase nechodila do školy, abych se bála vejít na ulici a aby mi nebylo žádný oblečení. Blahopřeju!!! Ničíš mě, ničíš mě tak moc, že nemůžu myslet na nic jinýho, jenom na to, co ty mi dovolíš. Nenávidím tě, strašně moc, a přesto tě poslouchám a pořád nějak chci, abys byla se mnou. Víš proč? Zvykla jsem si. Za ty 2 roky, co jsme pořád spolu, už jsem se s tebou naučila žít a přitom celou dobu nechci. Teď je to ale jiný, horší. Ostatní se mě snaží zachránit ze všech sil, a tak to teď máš těžší, co? Jenže ty to neodneseš, všechnu zodpovědnost pak nesu jen já. Jaký je vlastně vztah mezi námi? Ty jsi se ke mně vetřela a ukázala mi, že se klidně můžu cpát, i když mi to ta před tebou zakazovala. Řekla jsi mi, že klidně můžu jíst a jíst a teď už mě do toho nutíš. Ze začátku jsi se chovala docela slušně, ale teď se chováš jako ten nejhorší nepřítel na světě. Parazituješ v mém vlastním těle a já cítím, že se ztrácím. Nejsem to já, už tak dlouho cítím, že tenhle život není můj. Dala jsem ho tobě, je na provázky, protože já ti za ně dovolila tahat. Cítím, jak se JÁ sama zmenšuju a ty rosteš, ničíš mě a nechceš, abych měla kamarády. Chceš mě jenom pro sebe a postupně mě zničit. Ty mě nemáš ráda, ale potřebuješ mě k tomu, abys rostla, já nemám ráda tebe a k tomu, abych rostla nesmím mít tebe a taky tě nechci. Ale ty jen tak neodejdeš, ale budeš muset. Půjde to jenom po zlém. Jestli chceš boj, velkej, těžkej a dlouhej, máš ho mít! Já se nevzdám, pořád ještě vím, že někde v sobě JSEM JÁ a chci samu sebe zase jenom pro sebe. Už mě nedoženeš k tomu, abych chtěla umřít. Mám svůj život ? ŽIVOT BEZ TEBE ? ráda a ty mi ho nevezmeš! Vzala jsi mi 2 roky nejkrásnějších let. Už ti nedám ani vteřinu svého života! Dostanu se zpátky a ty prohraješ! Přiznej si konečně, že pokaždý, ať už budeš kdekoliv, prohraješ! Nevěříš? Tak já ti to už konečně ukážu!!!