Archive for category: Můj příběh

Ahojte, všechny vás zdravím. Už zase cítím potřebu napsat příběh… nechápu, jakto, že se věci ve mně mění, i když to nechci. Prostě o sobě nerozhoduju. Nechápu to. Jsem strašně závislá na okolnostech. Vysvětlím: Před Vánoci bylo všechno super. Chodila jsem pravidelně do školy, jedla jsem 5x denně a věřila jsem, že už to držím zá správný konec. Pak se ale změnil můj denní rytmus: začala nám 14ti denní bloková praxe v nemocnici. Každý den jsem vstávala ve 4 a jela do nemocnice. Nástup na odd byl za 5 minut 6 a přestávka byla kolem 10. To jsem se nasvačila – pokud jsem vůbec stíhala si přestávku vybrat. Pak jsem jedla ve tři, až jsme skončily. Tahle polovina dne byla vcelku dobrá. Ale odpoledne jsem přestala zvládat. Na praxi nebylo tolik učení, ale fyzicky jsem byla tak unavená, že jsem jela domů. a co bylo doma? no, našla jsem tam starou známou bulimii. Denně dostávám 150 ¨Kč. Dřív se mi dařilo šetřit. Během praxe jsem každý den za to nakoupila jídlo…. Myslela jsem, že se to přes Vánoce změní – jo, houby. je to ještě horší. Bulimie je zpátky. Těším se, až zase začne škola. Ale na druhou stranu se strašně bojím, protože v polovině ledna začne zkouškové období. Myslela jsem, že se o Vánocích naučím… ale jen myslím na jídlo. Skoro ani na televizi se nedovedu soustředit. Naši jsou strašně protivní, protože mi je pořád hrozně smutno, mám depky a oni to nechápou. Dnes máma nadávala tak, že se to už nedalo vydržet. Oblíkla jsem se, že půjdu přespat k příteli (není v bytě, jel k rodičům). Jenže už bylo skoro 23hodin a naši mě odmítli pustit I KDYŽ MI JE UŽ 23 LET. Matka dokonce chtěla volat 155, že prý mi ruplo v bedně a ať si mě prý odvezou na uzavřený oddělení. Pak se mi pokusila zabavit klíče, ale nenašla je, tak teď leží před dveřmi do mého pokoje na zemi, snaží se spát a přitom hlídá, abych neodešla. Mám chuť si něco udělat. Ale ona mi za to nestojí. Byl by to jen vzdor. Ale došlo mi, že üž jsem moc dospělá nato, abych s nimi bydlela. Ale na druhou stranu – nejsem dost dospělá na samostatný život. Proč? Kvůli ppp, samozřejmě. Mám strach, že kdybych byla sama, neudržela bych peníze….. atd. NO, snad se situace nějak upraví… když jsem u přítele, vůbec se nepotřebuju přejídat. Asi je čas, abychom začali bydlet spolu…ale takové věci holka nenavrhuje…. co mám dělat? hlavně vydržet, ach jo.

Ahoj holky, tenhle pribeh je urcen prave vam anorektickam,bulimickam, psychicky nemocným a nestastným holkam. I ja jsem /byla/ jednou z vas. Obcasny zachvat k dokonale figure ze me dela zviratko sklanejici se nad zachodovou misou. Zacalo to kvuli klukovi. Klasika. Do svych 15ti let jsem byla spokojena, nadherna holka, kterou kluci milovali. Skvela kamoska, typ holky, ktera se libi vetsine kluku – jak o me rikali. Mela sem hodne kamaradu/mam je porad-přestáli to se mnou/. V patnacti sem prestoupila do prazsky ekonomicky skoly. Prestala sem chodit na obedy, protoze sem to nestihala, jedla sem vzdycky az tak kolem ctvrty, kdyz sem prisla ze skoly domu. Nacpala sem do sebe nejaky jidlo a par susenek – zavodne sem predtim tancila, takze sem nemela strachy, ze bych pribrala. ale kdyz sem s tim kvuli nedostatku casu sekla, moje postavicka nabrala zenskych tvaru, narosly prsa, zadek a par spicku na brise. ale tim sem se netrapila. az do sedmnacti sem byla porad ta sama, usmevava, s 58 kilogrami na 171 cm. uplne ne hubena, ale nejspis ani ne tlusta, protoze kluku kolem me bylo spousta. V sedmnacti sem zacala vymetat ruzny r´n´b party, jungle a hiphop, seznamila se s peknejma hoperama, mezi nimi byl i on a chtela sem pro nej byt hodne zadouci a takova ta slecna z klipu od 50cent nebo od Jay-Zeeho. Proste ta vychrtla kraska s krouticimi se vlasy. Takze sem zacala hubnout a hubnout, mensi porce, hodne sportu, zadny sladkosti. Vaha sla dolu – po dvou mesicich jsem vazila 54 kilo. Vsichni rikali jak mi to slusi, on byl ze me totalne hotovej. Ale potom me na jedne party podvedl s nejakou slepici – ktera nebyla vubec stihla ani pekna. Strasne me to zklamalo a nemela sem vubec chut jist, tak sem se po dvou mesicich ocitla na 49 kilech. ale to uz byli rozbroje u nas doma, mamka besnila, babicka byla zoufala a segry mi neustale nadavaly. Byla to krize. Behem roku se to docela uklidnilo. Vahu jsem dostala na 52 kilo a byla docela stastna – kvuli rodine a kamaradum jsem to ustala. Ve ctvrtaku jsem mela vyborny znamky, porad sem se ucila a zaroven jsem hodne sportovala, takze jsem byla i stastna. Jedla sem normalne ale zdrave a netucne. Udelala jsem maturitu a jeste ten rok odjela do Nemecka zkusit si au-pair. Byla sem tam rok. Za tu dobu jsem ztloustla o tri kila, takze mam ted 55 kilo, ale uhnala si obcasnou bulimii, takze mimo to, ze jim zdrave a sportuji obcas zhresim a prejim se blbosti, potom to zvracim. Ted jsem uz po roce z Nemecka, chodim s naprosto skvelym klukem. Libim se mu, ma me rad. Taky mam novou praci, chci od zari zase do skoly – vejsku. Sice se mi modelky z klipu libi porad, ale uz nechci hubnout a poslouchat narazky z rodiny a pratel. To mi za to nestoji. Navic je plno jinejch veci v zivote, ktery jsou vyzvou, abychom se o ne zajimali. Treba maly deticky odlozeny do kojeneckeho ustavu, kam sem ted zacala chodit a pomaham tam s nimi. Staci se jen rozhlidnout a ze sveho zivota krucek po krucku udelat zivot hezci, smysluplnejsi a optimictejsi. Uz ted vim, ze chci velkou rodinu, plnou detskeho smichu a i to je vyzvou, proc zkusit prosit o pomoc, kdyz se trapim kolik za den snist a nepribrat. Zivot je krasny, jen ho zkuste zit, nejen prezivat. Budte s Bohem! Zuzka

Pisu vam sem kus meho zivota.tak je to presně rok co se to semnou tahne.Rok co mě změnil uplně od zakladu.Všechno to tak nějak začlo tim že jsem začala brat antikovcepci,svatky,nějaky ta kila nahoru,nervy a prejidani se.měla jsem krasnou vahu,tak kolem 52 na vysku 172 ale najednou to rychle vystouipalo na 60,nevypadala jsem skarede ale už mi nikdo nerikal jak sem krasně hubena,chtěla jsem mit pěkne tělo,tak sem zacala chodit do aerobiku,nechtěla jsem nějak hubnout jen tvarovat,jenze tam sem se nějak zacala dozvidat jak by měla vypadat zdrava vyziva.Zacala jsem jist jogurty,cerealni susenky,mysli,zeleninu,samozdrejmě i maso ale vybirala jsem si…měla jsem doměni že je to dobre,zvykla jsem si na to ale najednou prisla otazka,co kdyz budu v lete chtit jed treba na tabor a nedostanu tam „sve“ jidlo???ne,nemuzu nikam jed!nemuzu prece jist někde jinde,ne to co ostatni,je to spatne jidlo…-to se mi odehravalo v hlavě.Nikdy jsem neskoncila ze bych nejedla,nebo treba u jednoho jablka denně,jedla jsem pravidelně 5x svy „zdravy“ jidlo.Nakonec to dopadlo tak ze jsem jedla kazdy den uplně to samy pravidelně ve stejnou dobu,pak uz sem jen cekala az pride ten spravny cas:doba jidla….-takto jsem to měla rozděleny a myslela že je to spravny.Začala jsem z toho byt nervozni,pak jeste trable ze skolou,ani sem nechtěla hubnout ale zjistila jsem že nemužu zpět,že musim jist „pravidelně“….hublo mi to moc.napadlo mě zajit za doktorem,od něj to byla jasna cesta do nemocnice.Tam si mě vzala doktorka na prijmu,změřila mě pohledem a pohrdavě mi vycitala co jsem to za „modelku“,houby věděla co je uvnitr mě,že se nemam rada a už vubec se mi nelibi jak sem hubena…sestry semnou celkově jednaly hnusně,nerikaly mi ze je jidlo,rekly si ze je to asi zbytecne,nevim…tak sem ho parkrat i zmeskala a měla hlad…kdyz viděli ze jim,řekli si ze to pujdu vyzvracet…brecela jsem tam,ne kvuli jidla,ale kvuli toho ze jsem byla sama,ze mě nikdo nechce znat,ze mi verit nechcou,ze jsem anorekticka,nic vic nez sobec co je zahledeny do sveho těla.Zhubla jsem tam jestě o dve kila a měla 44!moje diagnoza byla ze mam anorexii a ze jsem psychicky labilni,psal to doktor co mě viděl 2x asi napsal to co ostatnim 150 holkam co tam byly predemnou…měla jsem jit ke sve psycholozce(chodila jsem k ni uz driv)a měla o mě napsat lekarsky posudek.S mamkou sme ji prosili at mi pomuze a jestli bych k ni pak nemohla chodit…rekla mi ze semnou konci,ze mě nezvladne,nedokaze lecit,doporucila me do lecebny.Rekla jsem si ze to pro sebe zvladnu,to jsem ale nevěděla ze mě chcou hodit mezi fetacky a podobny holky,ze bych u sebe nemohla mit ani telefon a nemluvim o navstevach,snad by nepustili ani mamku!!!ne ,nenastoupila jsem,u psychiatra jsem pak byla jednou,bezvyznamě.Nesnasim doktory a zadnemu z nich se neotevru,nereknu mu nic o sobě,nevěrim jim,těm jejich analizam co se naucili ve skole,neznaji muj zivot,neznaji me.znam se sama a ja si pomuzu!mam se rada a dokazu to!

Od zajtra sa všetko mení ,nebudem už mať možnosť chodiť na pokec a začínam nový život. Chcela by som sa Vám všetkým podakovať, dnes je to 50dní od kedy som prestala zvracať. Veľmi ste ma všetky podporovali a pomáhali,radili:) Díky hlavne Princesse,Natty,Sarah,Mája,Iva,Cami…a všetky ktore ste mi kedy poradili ,alebo zkomentovali:) Teraz to budem musieť už dotiahnuť do konca sama,ale nemám strach už nie……:) Takže sa s Vami lúčim, určite sa sem tam ozvem ako sa mi darí a dúfam, že všetky ostanete také super baby ako ste,prajem si aby sa všetky holky z toho rýchlo dostali. Mám Vás rada a budete mi chýbať. „Za oknom vločka padá a zvonček cinká, zapáľte sviečku zľahka zľahulinka, v tú chvíľu láska a šťastie blikoce a ja Vám želám šťastné Vianoce.“ Daeny