Archive for category: Můj příběh

Ahoj holky, je to asi tak 4 měsíce, co jsem se rozhodla, že budu hubnout. Chtěla jsem mít úplně plochý břicho, protože jsem si bláhově myslela, že pak bude život lehčí. Nebyla jsem tlustá, jen vždycky, když jsem se najedla, tak jsem měla vypouklé břicho, teď už vím, že to má každý. Zrovna když jsem si stahovala z netu nějaké dietní recepty, tak jsem narazila na tuhle stránku. A všechny pokusy jsem vzdala a nechtěla ze svých úst slyšet slovo dieta. Od tý doby sem chodím a už nechci hubnout, když čtu vaše příběhy. Měla jsem štěstí, než jsem vlastně hubnout začala, tak jsem s tím rázně skončila. Teď jsem se svojí postavou spokojená. Díky zádům musím pravidelně cvičit, a tak mám docela hezkou postavu. Prosím holky, jestli je to v zárodku, věřte všem radám, protože to nejsou lži.

AHOJ tak vzdycky sem prijdu a prectu si vase pribehy ale o muj pribeh sem vas jeste neobohatila no teda ikdyz nevim co je na tom tak bohatyho aspon pro me ni spis to krada! Krade to dobrou naladu radost z neceho uz na nic jinyho nemyslite nez na to jestli si date 2 jablka nebo 1 nebo jestli budete celej den pit!a myslite na to porad uz kdyz usinate tak si na druhy den planujete co budete moc snist! a pak nastane ten den kdy uz mate takovej hlad ze si toho date proste vic nez ste si naplanovali a koukate na hodiny a pak skoncite nad tou zachodovou misou zase a nebo to vyklopite do nejakejch nadob aby ste vedeli presne ze ste taky vsechno vyzvraceli. Jo reknete si snim toho vic a pak to vysportuju jenze ja uz sem proste slaba ja uz se na to nezmuzu ikdyz mam normalni postavu unavujuse tim mam49kg na 160 cm a to je norma podl nekterejch co tu pisou uz sem myslela ze sem z toho venku jenze clovek uz proste nedokaze normlne jist porad do vas nekdo neco strka a kdyz si to nevezmete tak bvam rikaji reci a jak to mate zvladnou kdyz jim nechcete rict ze ste nemocni pro to do vas vubec musi cpat? proc je vubec to jidlo? a proc se se mnou muj kluk rozesel proc?proc se mnou nezustal v tu dobu sem byla v pohode libila sem se mu takova jaka sem kupoval mi cokoladky a me to vubec nevadilo nevazila sem se kazdej den nejmin 10krat nekoukala na sebe porad do zrcadla vedela sem ze se nekomu libim a ted je konec a ja sem v tom zase tak sem mu to chtela rict ale nemohla sem tak bych si o tom s nekym chtela popovidat ale nemuzu jak se nenavidim za to kdyz to nezvladnu a prejim se a skoncim nad tou misou nekdy placu sou chvile kdy se mi proste chce brecet ani nevim proc a davam to navinu tomu rozchodu ale v to to asi neni vsichni mi rikali mas zivot pred sebou ses hezka holka ale ja takhle uz zit nechci a nevim jak s tim skoncit myslim ze z tohohle se clovek asi nikdy neostane a kdyz jo tak ma u me velkej obdiv protoze ja vim ze kdybych s tim treba na 4 roky prestala byla bych schopna do toho spadnout zase a za to se nenavidim!!!!!!!!!!

Ahojky,už mě to všecko tak strašně štve.nic se mi nedaří,nedaří se mi normálně existovat!A hlavně jíst!Snažila jsem se být normální ,ale místo toho jsem se začla přežírat,párkrát jsem i zvracela a ted mám zase období hubnutí a diet.Je to bludný kruh!Už je to tak dlouho co jsem s dietama začla.Ani nevím jak a pravý důvod.asi jsem si myslela že budu sebevědomější,když zhubnu.Taky mě deptalo,že nemám kluka a mysslela si,že všecko je kvůli mojí váze.A tak to všecko začalo.Věčné diety hladovky a poté přežírání a neskutečné výčitky svědomí.Připadá mi,že už sem svůj život prožila a promarnila,nic mě nebaví a na všechno kašlu a jsem protivná,protože jsem zase přibrala 3 kila.Vím,asi vás nudím,tohle sem píšete skoro každá(ý),ale hodně mi pomáhá se aspon někomu svěřit.A ještě k tomu s dietou začala i moje nejlepší kámoška,už se mi svěřila,a tak si říkám,jak ten bludný kruh zastavit?Co dělat proti tomu,aby stále přibývalo holek a kluků s ppp?Přece nejde nevyrábět časopisy,kde je nějaká vychrtlá modelka na každé stránce ani nejde zakázat pouštět televizi kde se promenádují holky s velikostí 34….setkáváme se s tím na každém rohu,a i když se o ppp už trochu víc mluví a víme o jejich následcích,pořád noví a noví lidé jim podléhají….Tak sakra co bude dál???????????????????!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

He, já už si vážně přídu trapná… totiž: dneska zvracim naposled… no jo, sotva mi tu otiskli článek s tim, že končim, už sem píšu zas, a zas jsem dneska zvracela, ale povim vám- bylo to tak hnusný!!! A už mě to zas začlo ovládat, páč jsem si koupila 4 sladký tyčinky, abych je pak mohla vyzvracet… Po tom, co jsem to všechno vyzvracela, jsem se psychicky nepoznávala…už jsem to zas nebyla já… a to zvracim jenom dva měsíce!!! Proč jsem se k tomu vrátila vim… Já to nechci, a vim, že když to nezarazim v zárodku, tak pak to nepude už vůbec… to naštěstí vim z vlastní zkušenosti…. po roce ppp… Chci říct holkám, který někdy napadlo zvracet: ono sice nejdřív si řeknete, budu zvracet, jenom když to s tim jídlem přeženu… pak po večeři, obědě… pak si dáte svačinu, a řeknete si: tak já si dám ještě něco, když to pak můžu vyzvracet… a stane se z toho to, že až si vás nikdo nebude všímat, naložíte si horu toho, na co máte chuť, a cpete se a cpete… pak si vyhlídnete okamžik, kdy vás nikdo nebude hledat, půjdete na záchod… no a tam to všechno…. jíte hlava nehlava, možná ze zvyku, možná proto, že vám to chutná, to v tu chvíli je vám ale šumafuk, a pak zjistíte, co všechno pro to jídlo děláte: lžete kámoškám, že musíte pomáhat mámě, přitom letíte domů, protože tam nikdo neni, a vy se můžete nacpat všema těma dobrotama, a pak jít zvracet, nebo rodičům, že jste byli na velký, když si s nima v restauraci dáte trochu víc, než vám příde zdrávo, a spoustu dalších a ubožejších výmluv… a to všecko jenom pro ní… pro bulimii, která se stala vaší kamoškou, vy jste jí to zpočátku dovolili, ale až jste zjistili, jaká doopravdy je, už se vás drží… kvůi ní lžete, kvůli ní utrácíte za jídlo (který stejně končí v toaletní míse), kvůli ní si ničíte svoje tělo (no jen si přečtěte ten sáhodlouhej seznam následků zvracení, a jakmile se do ní ponoříte hloub, tak vás ani jedna nemine, to mi věřte), kvůli ní se měníte, protože bulimie je především nemoc psychiky, a kvůli ní se stáváte hypochondrem- začínáte mít únikový chování… a to jenom proto, abyste mohli bejt s ní…. s bulimií…. a věnovat jí každou svojí volnou chvilku….

Ahoj všichni, když jsem si před chvílí přečetla všechny vaše články, myslím, že i já patřím k vám. Já jsem byla anorexička. Už je to sice pár let zpátky, ale nikdy bych tento čas nechtěla zpátky. Člověku je zle, má věčně depku, pláče a neví si rady co dál. Hlavně, když jsem se podívala na televizi nebo otevřela některý z časopisů a viděla tam ty samé vychrtlinky, co měly být příkladem pro všechny – idoly pro muže..To mi bylo asi 14, právě jsem končila základní školu. Přestala jsem úplně jíst, cvičit a škola šla dozadu.Tenkrát jsem se svěřila jedné učitelce a tam mi se vším pomohla – velice ji za vše děkuji. Doma se tenkrát nic nedozvěděli, ani jsem nechtěla. Protože tam byl provopočátek všeho – Neustále jsem slyšela: jsi tlustá, koukni se na sebe! Něco bys se sebou měla dělat, jinak se ani nepohneš!! Pak se můj život vrátil celkem do normálních kolejí. Normálně, tím myslím, ž jím zdravá jídla, stále si hlídám svou váhu a zda se mi na těle nevytváří nějaký ten špek. Pořád si kupuji nějaké prášky na hubnutí – s pocitem, že když normálně jím, nemusí se přece všechny ty tuky ukládat!! Teď jsem na vyšší odborné škole a poprvé v životě jsem na internátu. A díky tomu, že mě nikdo nehlídá, odhlašuji si jídlo na celý týden a po večerech chodím cvičit do posilovny, po páté hodině už nejím. Prostě je tu pořád ten strach z tloustnutí. známí i spolužáci mi říkají, že mám ideální tělo, pěknou postavu…ale já mám prostě na sebe asi moc kritické měřítko a v létě nejdu ani na bazén, protože bych se měla obléct do plavek a s představou, že budu chodit mezi těmi chubenými, mě deptá…vlastně ani ty sukně nenosím.. Je mi 21 let, měřím 172 cm a vážím 55kg. Co si o tom myslíte vy?