Obtěžování :(

Ahoj holky! Já vím,že tohle nepatří k ppp,ale napadlo mě poslat to i sem,protože je to dost palčivý problém. Jelikož na tyhle stránky chodí převážně dívky, bylo by dobré si to přečíst a vzít to na vědomí. Rozhodla jsem se napsat tento mail jako varování. Bude určitě lepší, když jsem důkazem já než když uslyšíte, že někdo někde… A že jedna paní povídala. Bohužel člověk nejdřív nevěří,že se to může stát i jemu, ale právě včera jsem zažila něco, co se děje běžně a je to jedna z nejhnusnějších věcí,co může holka prožít. Šla jsem domů sama a pěšky, protože autobus mi měl jet až za dlouho. Vážně se mi nechtělo přemlouvat mého přítele, ať mě doprovodí. Zřejmě si taky myslel, že je nepravděpodobné, aby mě někdo třeba přepadl. Mrzelo mě to, ale šla jsem tedy sama. Bylo zhruba 22:20. Když jsem odbočila z hlavní osvětlené ulice do zatáčky vedoucí na sídliště, někdo se ke mně připojil. Nejdřív jsem samozřejmě myslela, že ten někdo má stejnou cestu a předejde mě. Zpomalila jsem, protože nemám ráda, když jde někdo za mnou a ještě k tomu v noci. Jenže ten člověk mě nepředešel. Šla jsem už hrozně pomalu, ale on pořád na krok za mnou. To naprosto nebylo normální, takže jsem dostala strach. V duchu mi běhalo, že než se tady dovolám pomoci, může se stát všechno možné. Už jsem si byla jistá, že mám za sebou někoho „divného“. Bála jsem se otočit, nemohla jsem utíkat,nemohla jsem nikam zabočit. Nikomu to nepřeju, byl to šílený stres. Pořád ještě jsem ale doufala, že plaším zbytečně. Ale věřte mi, nikdy to není zbytečné. Ten člověk na mě začal mluvit a když jsem ho uviděla, bylo mi zle. Byl strašně hnusnej a volezlej, chyběly mu nějaké zuby, možná byl opilý, a mě došlo, že mám problém. Celou cestu jsem si představovala úchyly a znásilnění a jestli je možné se z toho ještě někdy vzpamatovat a teď tohle! Nezbylo mi, než si s ním povídat, snažila jsem se neukázat strach. Doufala jsem, že se už konečně odpojí, ale marně. Šel se mnou až ke vchodu paneláku a já neměla, co říct, jak ho odehnat. Musela jsem jen doufat, že je neškodný. Taky marně. Chtěla jsem rychle odemknout dveře a zmizet, ale pak se to seběhlo docela rychle. Ten úchylák mi sáhl mezi nohy, sahal i na sebe, zřejmě si dělal dobře a vyplazoval na mě jazyk. Holky, v tu chvíli je to takovej děs, vůbec nevíte, co by ho tak mohlo přimět, aby vás nechal jít, běhá vám hlavou, jestli začne být násilnickej a agresivní a dochází vám, že fakt, že jste u svého paneláku není naprosto žádná záchrana! Ani nevím, jak se mi podařilo odemknout, rychle jsem za sebou zabouchla a zamkla. Měla jsem neuvěřitelnou kliku!!! Mohl se třeba cpát do dveří, mohl mě osahávat mnohem víc, mohl mě znásilnit. Nebude žádné příště. Tohle už riskovat NIKDY nebudu. Už to, že někdo jde za vámi, je stresující a vidím, že obtěžování je odpornější, než jsem si uměla představit. Sama už nepůjdu, maximálně ten kousek od autobusu a jedině se slzným plynem. Nahlásili jsme to na policii, ale je mi jasné, že ho nechytnou a bude se tu potulovat dál. A nejen on, je jich víc, než si myslíme. Teď jsem ráda, že jsem se poučila na vlastní kůži…