Archive for category: Můj příběh

Tak ahojte.neviem s cim skor zacat.Ako to zacalo,alebo preco,skonci to?nepochadzam prave z najidealnejsiej rodinky.mama s nevlastnym fotrom boli alkoholici,strasne sa bili,ja som sa ako mala celych 6rokov na to prizerala.ked som mala asi 4roky,rodicia ma nechceli a byvala som u babky a dedka(vlemi ich lubim)ale potom zase u mami a oca,ale sa rozviedli.no to asi uz viete.mama a nevl.foter prestali pit.bola som stastna..ale chvilu.Stano(nevlastny foto) zacal byt strasne agresivny.ja som zacala dospievat,prve diety a tak..zacal ma otravovat ako vyzeram,nech schudnem.bola som stihla!4 moje najlepsie kamaratky maju problemy so stravovanim.moja najzlatsia skoncila na psychiatrii,chcela sa zabit,mala ciastocnu anorexiu.nejako sme spolu chudli,jedli sme fakt malo,ale jej organizmus to nevydrzal.mala som 160cm a okolo 45kg,co nie je malo.zacala som sa prepchavat.vaha stupla na 48-49.bolo mi zo seba velmi zle.zacala som vracat.aj s kamaratkami,kupili sme si co nam hrdlo racilo,prisli sme ku mne,vsetko pekne spapali a sli sme postupne na wc.hrozne ked na to spominam.jedna je uz uplne z toho von.druha a tretia len tak ciastocne.ale mne to ostalo.Doma ma zacali strasne s tym otravovat,nech schudnem,mala som 49kg.ano schudla,len na 47.stale som vracala a vracala.mam priatela ktory o tom vie,ale nechape ma.babka a dedko mi zomreli do pol roka a ostala SOM SAMA!velmi mi chybaju,mohla som sa ku nim prist vyplakat,boli moja velka opora(oni nic netusili o bilimii).uz tu niesu a nemozem sa im zdoverit.moje vracanie sa zacalo obmedzovat,bola som viac s priatelom a tak som nemala cas vracat.ALE supla som si na vahu a ups 53!!!!!!!!a zacalo to zase…neviem s tym prestat,je mi z toho zle.bojim sa.doma je to hrozne,neviem tu vydzat.jed sa na seba pozriem,vidim same sadlo..teraz mam asi 50-51.chcem svojich 45!chcem aby boli na mna pysny(mama,priatel)aka som pekne chuda,ako kedysi.mam pocit akoby ma uz nikto nemal rada,lebo som tlusta.a vkuse myslim len na jedlo,jedlo a jedlo.same kalorie.nevladzem.psychicky som na dne a neviem co mam robit.snad som vas neunavila,ale uz ani sama neviem co presne som tu napisala.holky,drzi vam palce aby ste sa z toho dostali,je to hnus.ja som na nej(bulimii)zavisla.pomoc..a to som mala obdobie ked som sa aj rezala,brala velke mnozstvo anidepresivov,ktore ma uplne znicili a nemala som ponatie co sa okolo mna deje,ale uz je to za mnou.dufam…

Ahojky.Pročítám si vaše příběhu tak jsem se taky rozhodla napsat sem ten svůj. Táhne mi na 15.Začalo to asi před 4 měsíci.Vždycky jsem byla tlustá a při výšce 160+(nevím to přesně) jsem vážila 64kg. Všichni se mě smáli,spolužáci mě jenom uráželi(i když máme ve třídě holku,která je mnohem tlustější než jsem byla já).Vždcky mě to mrzelo,ale nikdy jsem si z toho nic nedělala a když jsem si řekla,že budu držet dietu tak mě to drželo maximálně 1 den.No jenomže jednou i mamka řekla,že bych se s sebou měla něco dělat.Řekla jsem si:JÁ TO DOKÁŽU ZHUBNU NA 50KG!!!Ze začtku to šlo velmi dobře.Snídaně,svačina,oběd a pak třeba nějaké jablko.Byla jsem pořád lehčí a šťastnější.Pak se ručička na váze zastavila 55kg a trvalo to asi měsíc. Začala jsem vynechávat obědy a vůbec jsem se vyhýbala jídlu.Svoje školní obědy jsem dávala kámošce.Jenomže jednou jsem měla pocit,že musím jíst.Snědla jsem toho opravdu hodně.Asi 5 krajíců chleba.Jenomže když jsem si stoupla na váhu,zděsila jsem se!Měla jsem o kilo víc!!!Jediné co mě napadlo bylo,vyzvracet to!!!No a ond té doby to se mnou jde tak pořád.Přejím se,jdu zvracet,druhý den celý nejím a pak je to to stejný.Odhlásila jsem se z obědu,ale jak to zjistili naši domluvili mě obědy u babičky a já se vymlouvám jak jenom to jde.Pořád se s rodiči hádám kvůli jídle.Taťka mě obviňuje z toho,že je to začátek anorexie,že vůbec nic nejím.Je to hrozný neustále myslet na svoji postavu.Moje nejlepší kamarádkou se stala kalorická tabulka a váha. Teď vářím 51kg.Ještě 1kg a budu mět svoji vysněnou váhu,ale pořád si připadám tlustá jako prase.A taky mám zakazaný už hubnout.Nemám skoro menstruaci,bývá mi zima,točí se mě hlava,je mi nevolno.Tak se ptám…Mám já tu nemoc které se říká bulimie??Prosím ozvěte se někdo.Budu Vám moc vděčná.Pa

Proc nejim? Protoze se nenavidim. Nesnasim se. Jsem odporna, zla, neschopna holka. Mela bych byt stastna. Byt vdecna za zdrave nohy, oci, ze vidim zeleny hory a slysim zpivat ptaky. A nejsem. Prijdu si jako Lojzicka, nespokojena holcicka. Znate tu pohadku? Je o holce, ktere bylo vsechno malo, nic nebylo dost. Porad chtela to, co zrovna nemela. Ale to bohuzel nejde. Nejde to!!!! Zacala jsem hubnout, abych dotahla svou dokonalost do puntiku. Byla jsem dobra studentka, mela krasnou plet a supr vlasy. 10 kilo navic. Proc s tim neco nedelat? Vzdyt to zapreni sama sebe nestoji tak moc. Stoji. Stoji to vlasy, nehty, pupinky, jatra, krev, cely telo to stoji. Dostavam se do minusu s psychikou, placu, rezu se, hadam se. Zabijim nejkrasnejsi leta zivota. CHCI ZMIZET! NEBYT VIDET! Byt tak tenounka jak list papiru a nezit! Jsem blazen! Jsem zruda! Jsem vseho vinna, nemam pravo nadavat na zivot a stejne to delam. Hnus. Hnus. Hnus. Ja jsem hnus! Tak takove myslenky mi probehly hlavou 20.4.2005 v 22:56. Neberte je vazne.

Ahojte, ja neviem, ľudia mi hovoria, že som chuda, že som schudla a aj môj manžel mi to hovori. Poradte mi, kto ma podobne skusenosti, či som normalna. Mam 26 rokov, meriam 170 cm a vážim 45 kg, niekedy aj 46. Jem iba ovocie a zeleninu – surovu a sojove tofu. A aj to si sledujem, aby som zjedla od 4000 do 6000 Kj denne a aj to si myslim, že je veľa. Tak sa snažim cvičiť. Denne chodim na hodiny aerobiku – tyždenne 8 hodin, tiež doma posilujem s činkami alebo cvičim bez nich, denne tak pol hodiny a ked je pekne, idem aj na korčule. Ked zjem jedno jablko, idem si spočitať o kolko kalorii viac som zjedla. Aj si jedlo nakupim – ovocie, zeleninu a potom nan pozeram že ho nemôžem zjesť. Neviem, prečo to robim, snažila som sa byt vzdy dokonala, mala som od zakladnej až po vysoku len same jednotky, našim som sa snažila pomahat, do roboty chodim o 2 hodiny skôr než mám a ešte aj doma robim – ak necvičim. Niekedy sa snažim, že budem jesť bielkoviny, aby mi narastli svaly, tak zjem tofu. Ale ratam si potom, aby som 2 hodiny nejedla a ked som hladna, tak sa idem napiť vody. Potom, ked si nakoniec dam jedno jablko alebo jeden banan, som strašne najedena a v duchu si tak vyčitam, že som to jedla, ale chuti mi to zasa, ovocie mam rada, len si ho odopieram stale. Vidim, že som schudla, všetko oblečenie mi je velke, nohavice visia na mne, prsia sa mi zmenšili, aj sa hanbim za to, chcela by som v tom vyzerat dobre, ale bojim sa mat vyššiu hmotnosť že všetci budu na mna pozerat a hovorit – pribrala si tušim, tak to mi vadi. Všade su len članky o dietach, ako schudnut, kolegyne v robote hovoria, že večer nič nejedia, len aby schudli a ja mam stale pocit, že veľa jem. Mavala som takych 52 kg a stale to ide dolu. Neviem, možno teraz sa to už zastavi, neviem. Bojim sa neist cvičiť, lebo by kamaratky hovorili, ako oni super cvičili a spalili kalorie … a ja nič??? Ešte som to vlastne nikdy takto nepovedala verbalne, ale teraz si uvedomujem, že to tak je… Manžel mi nehovori nič alebo iba nadava, aby som jedla. Rodičia su teraz zaujati bratom, ktorý maturuje a ma toho vela, ked mi nahodou telefonuju, tak len aby som mu niečo pomohla alebo mi hovoria, ako sa on ma a tak. Alebo mi hovoria, ako sa ma sestra, ako je jej smutno a tak. Nehovorim, opytaju sa aj ako sa mam ja, ale ked im poviem, že stale rovnako, tak sa viac nepytaju. Oni ma beru tak, že som silna a že sa zakusnem a prekonam problemy. Ano, vždy som bola taka – aj teraz – nechcem nikomu odhalovat svoje vnutro – som predsa silna a nikto nemusi vediet, že ma niečo trapi. Len ked tak niekedy rozmyslam nad sebou, asi to nie je to najlepsie, asi to nie je celkom v poriadku. Ale ja sa bojim, že keby som niekomu blizkemu povedala, čo ma trapi, tak ma vysmeje alebo ohovori. Citim totiž, že kolegyne sa zo mna smeju, ako vyzeram. Niekedy som viac podraždena, ale snazim sa byt mila, nedat najavo, že som z niečoho nervozna, len niekedy na manželovi vybijam svoju zlosť. A to mi je luto. Bojim sa, že priberiem a bojim sa, že budem anorektička. Poradite mi? Som už anorektička?

Chtěla bych vám něco říct: Nikdy jsem nebyla holka s mírami modelek, ale všemi způsoby jsem toho chtěla dosáhnout i v době, kdy jsem potkala svého prince. Měl mě rád, takovou jaká jsem a já byla nejšťastnější dívka na světě. Máme spolu dvě holčičky a já jsem se po druhém porodu stala pro sebe nežádoucí a neatraktivní. Měla jsem pocit, že se mu nemůžu líbit a tím začalo mé trápení. Přestala jsem jíst a moje váha šla rychle dolů, já byla šťastná. Jenže jsem se změnila. Bez důvodů jsem křičela na děti, už to nebyla ta usměvavá maminka, která si hraje, povídá pohádky…nebyla jsem to já. A můj muž? Přestal si mě všímat, hladit..,až jednou mi řekl, že na mě nená co hladit, nechce nervozní a ukřičenou ženu. Tehdy jsem zjistila, že je lepší mít kilo na víc a mít úsměv na tváři, než postavu svých snů a uplakané děti, kterým maminka nevěnuje jediný úsměv, protože neustále zvrací a je jí zle. Ne všem mužům se líbí ženy s mírami 90-60-90!