ZASE ZNOVA RYJU V BAHNĚ….

Tak je to už pár měsíců, co jsem psala svůj příběh na tyto stránky. Byla jsem špatná, ale teď je to ještě horší. Ještě před vánoci jsem vážila svých standard 65kg/170cm. Vánoce klasicky linii nepřejou a tak jsem nabrala běžná vánoční 3 kila. Nijak mě to netrápilo, řikala jsem si, že nasadim hladovka a za 10dní je to pryč. Bohužel jsem se přepočítala…. Zapomněla jsem, že jsem začala brát v listipadu antidepresiva, po kterých váha stoupá. Věřila jsem, že to uhlídám. Jasně že ne. Na konci ledna jsem měla o 5kg víc. Trápila jsem se na 70kg. To trvalo asi do dubna. Ani jsem nevěděla jak a měla 75kg. Pak se to začalo nabalovat… B se opět přihlásila a já se cpala bagetema a sladkostma, chodila se přecpávat do blízké pizzerie apod. Během asi 2 týdnu jsem musela nabrat 5kg…. V současný chvíli jsem psychicky naprosto vyřízená, mám chuť se zabít, stejně jsem tp jednou skoro udělala, kvůli tomu, jaká jsem hnusna tlustá kráva. Přeju si být zase nemocná, jako před 2 roky, kdy jsem díky tomu krásně zhubla. Přeju si mít třeba rakovinu, jenom když budu hubená… dokáže to někdo pochopit???? Cítim na sobě každý kilo, nechodim ven, stydim se za sebe, nic mi neni – mám plnou skříň hadrů na 64-68kg, což samozřejmě teď neoblíknu. Nejhorší je, že se s nikým nestýkám, bojím se lidí, co si řeknou, až mě uvidí, jak mě budou komentovat, že jsem zase vyžraná jako předtim… Rodiče jsou ze mě taky celkem špatny, maminka sama stále bojuje s váhou (ačkoli neni tlustá, jenom si šíleně zakládá ne svým vzhledu), nutí mě s ní hubnout a tatínek „dobrácky“ komentuje moji ztloustnutí a nešťastně se na mě dívá, páč on nesnáší oplácaný ženský. Takže z rodinný atmosféry jsem tak zralá se zas tajně přežrat a opět si slíbit, že od zítřka začínám hladovku. To si řikám už 14dní. POřád to nějak nejde. Už dlouho jsem se necítila tak mizerně jako teď. Naprosto zodpovědně prohlasšuju: ANO, já jsem nešťastná. Radši bych byla mrtvá, to mi věřte….