začalo to, ale existuje taky konec?

Ahojky, tak jak začít? Je mi šestnáct píši jsem podruhé a jsem moc ráda, že tylo stránky jsou. Minule jsem psala o tom, jaká je má součastná situace, ale teď napíšu i jak to začalo a možná za nějakou dobu budu moc napsat i jak to skončilo. Vždycky jsem hrozně řešila svoji postavu neví co mě utvrďilo v přesvědčení, že to, kolik kg člověk váží je míra toho jak je šťastný úspěšný a krásný. Čím hubenější, tím šťastnější, teď už vím, jak jsem se mílila. O štěstí to vůbec není, ale je pravda, že když je člověk hezký a hubený, tak to má o dost jednodušší. Víte, když se podíváte kolem sebe všechno je tak špatně, dá se říct, že móda být hubená zničila a asi ještě zničí kupu životů. Zničila i ten můj, možná je lepší být tlustá a zdravá, jenomže nenalhávejme si není moc kluků, kterým se to líbí není ani moc holek, které s vámi budou ochotné kamarádit, když budete jak hrošice tím,ale nechci nikoho urazit. Já nechci být tlustá, to bych nesnesla. Nedokáži překousnout už ani to, že jsem průměr. Holky které mají stejnou postavu jako já jsou na každém rohu a to mě hrozně štve. Ještě před měsícem bylo všechno jinak, byla jsem vychrtlá a štastná, bez bulimie bez anorexie. Byla jsem po nemoci a zhubla po ni přes osm kg. Jenomže jsem je zase přibrala i s úroky a také mám už zase bulimii. Aby se dalo v tomlo příbehu vyznat, tak se vrátím o pár let spět. Bylo mi dvanáct, tedy skoro třináct, když jsem s bulimií začala, trvalo to celou sedmou a osmou třídu měla jsem 49kg/160cm, ale spokojená jsem nebyla. Jednou jsem se(bylo to asi na konci osmé třídy)vzbudila a řekla si dost! Ze dne na den jsem přestala je pravda že jsem asi o čtaři kg stloustla, ale byla jsem šťastná, že je to za mnou. Celou devítku jsem si udržovala váhu na 53Kg a byla v poho. Za ten školní rok v devítce jsem si užila života mnohem víc než za poslední dva roky dohromady. Bylo to tak hrozně krásných 10 měsíců, že to nedokáži vystihnout. Pak přišla o prázdninách 2004 ta nemoc-meningokog b nebo meningokok b, teď si nejsem jistá jak se to píše. Doktoři mi dali 50% na přežití a měli obavy abych třeba neochrnula nebo tak něco. Nakonec jsem s toho vyvázla jenom se špatnými sny a neshopností se soustředit a taky bohužel s mínus osmi kg. Vrátila jsem se a to už znáte ze začátku. Zase bliji a mám asi 52-54chci toho nechat, ale nedokáži to. Když jsem měla těch 45,tak jsem se klukům zas tak nelíbyla, ale když jsem to nabrala na 47 mohli se ze mě zblázdnit. Mohla jsem mít skoro každého na kterého jsem si ukázala, milovala jsem závistivé pohledy holek nad moji postavou a teď zas nemám nic. Sakra! Chci mít o 6 nebo 7kg mím a být zas tak oblíbená i když vím,že to bylo i tím, že jsem měla lepší náladu a víc si věřila. Jenže jak mám mít dobrou náladu, když mám bulimii a jsem tlustá? Těď byl víkend, jsem na střední a měla bych se učit, protože jsem hrozně pozadu a nestíhám a místo toho koukám na Tv pak jím bliju, ejdu ani ven,protože nechci aby mě někdo viděl, nevěřím si a lidi nemám vůbec ráda začínám se jich stranit a strácím kamarády. A jestli se nezačnu učit můžou mě vyrazit ze školy. Nevím co mám dělat. Jestli mi chcete někdo napsat,určitě to udělejte: bulbull@seznam.cz Doufám, že jsem nebyla moc nudná, mějte se hezky a bojujte, začnu také a možná to zvládnu podruhé. Budu vás informovat, jak to jde, zatim ahoj