na dobré cestě…snad…

Achoj slečny! Tak Bulimii mám už rok a půl ….máma to zjistila a vzala to perfektně.Vzala mě k psycholožce a snaží s emi různě pomáhat.Já chci přestat, mocinky moc chci, ale nejde to.Pokaždé, kdžy sedím u psycholožky, nebo když čtu všechny ty knížky, které teď máma koupila jsme odhodlaná a přesvědčená a říkám si, že už to nikdy neudělám, lae nejpozději za dva dny jsem zase u záchodové mísy a a provádím to, co se mi stalo mojí náplní dne.Zase zvracím.Než jsem začala s bulimi, měla jsem 162/58….pak jsem zhubla na 50kg , asi během měsíce a pů, ikdyž ten začátek byl spíše anorexie-nejedla jsme…tak maximálně jablko a třeba trošku müsli.ALe pak jsme to nevydržela a začala zvracet…přejídat se…zvracet…a výsledek?Mám 55kg, denně zvracím, třeba i několikrát, je mi špatně, nemůžu chodit na záchod na tzv.“velkou“, před okolím pořád hraju tu hru veselé holky a v duši se za sebe stydím a nesnáším se.Pokaždé, když někam jdu, vím, že se všichni dívají jen na mé špeky, co mi všude přetíkají a taky si začínám pomale uvědomovat, že to nezvládnu.Že vlastně ani nechci, protože se tak moc bojím toho, že přiberu!Chci mít 45kg!Chci!Jsme blázen, vím, jaké to je, když je mi špatně po zvracení, kolik nemocí to způsobuje, ale já se takhle nesnáším a bohužel mi nepomohla ani ta psychologie…tak co mám sakra dělat?Vím k že dokud nezhubnu minimálně na těch 50, nepřestanu.