Všem…
Téměř každý den se setkávám s lidmi,kteří mají problémy s PPP. Každý příběh je jiný a přitom tolik podobný. Někoho k tomu přivedla nadváha,někoho modeling,někoho touha někomu něco dokázat. Ale pod povrchem všech těch myšlenek na jídlo a váhu je jen nedostatek víry v sebe. Kolikrát jsem slyšela, až zhubnu, budu spokojená. Jenže pak vždycky dojde na fázi,kdy člověk nedokáže přestat.Bojí se jíst normálně,aby nepřibral a je tady ten nekonečný kolotoč. Někdy jsem zoufalá.I já vážila 40kg a nic nejdla.I já zvracela desetkrát denně a nevěděla,jak z toho ven. Co je normální porce,můžu si dát ještě tohle?Ptala jsem se snad pořád. Chtěla jsem zpět ten život,kdy člověk neřeší,co může a nemůže sníst.Kdy jediný zájem má na tom,jak se nejlíp bavit,užívat si s přáteli… Už jsem nevěřila,že to takové někdy zase může být. Může. Já takový život už žiju dešlí dobu. Po anorexii a bulimii žiju normální život,miluju každé svoje kilo,jím co chci ,kdy chci a prtostě si jen užívám každou minutu tohohle nádhernýho života. A proč jsem tedy někdy zoufalá? Protože někdy už nevím,jak pomoci. Lidé čekají,že je někdo bude denně hlídat,co sní a proč? Aby mohli obelhávat.Ale koho?Sami sebe. Nechtějí za žádnou cenu přibrat.Jenže,dokud se člověk nemá rád ať je jakýkoliv,tak ho nemoc ovládá. Podívejte se kolem sebe.Za jakou ženou se chlapi otočí?Nejde o váhu,jde o sebevědomí. Sebevědomá holka se 70kily zmůže víc,než vyschlá modelka. Chce to zvednout hlavu,nasadit úsměv a prostě si jen věřit. Vím,že si asi říkáte,že to není tak jednoduchý. Ale je.Chce to jen začít. Hned teď. Čeho se pořád bojíte? To vy jste ty krásné sexy bohyně,tak to všem ukažte…