Všechno je na nic….
Ahoj, konečně jsem narazila na místo, kde můžu napsat, jak to se mnou ve skutečnosti vypadá… Už 4 roky bojuju s bulimií, beznadějně… Na střední jsem byla holka krev a mlíko, spokojená, zdravá, jen trochu zaoblená. Před maturitním plesem jsem chtěla všechny dohnat, být jako proutek, jako holky z časopisu. Začala jsem jíst a zvracet, jíst a zvracet a nejíst. Už několikrát to vypadalo, že je všechno za mnou, ale nejdelší přestávka trvala 6 měsíců, pak se všechno vrátí. Já nechci litovat, jsem ráda, že jsem hubená, jenom s tím nedokážu přestat, což mě ubíjí. Jsem pod kontolou lékařů, ale nikdo z nich mi nedokáže pomoct. Metabolismus přestává sloužit, tělo selhává, ale já vidím pořád všude odporný špeky. Nejsem ještě na hranici podvýživy, ale blížím se k ní mílovými kroky… Snad tomu dokážu včas zabránit, nikdo jiný než já to totiž udělat nemůže! Děkuji těm, co mi pomáhají.