Na hranici
Ahoj holky, když mi váha v posilovně před 3 dny ukázala 46kg (je mi 19 a měřím 165 cm), na jednu stranu jsem byla hrozně ráda, že narozdíl od toho, abych přes svátky přibrala, podařilo se mi dokonce ještě pár kilo zhubnout. Na druhou stranu mi něco začalo říkat, že to asi neni uplně normální…když jsem si pak doma sedla k počítači, zabrousila na tyhle stránky a zjistila, že moje BMI je 16.9, uvědomila jsem si, že to neni v pořádku…pak jsem si zkoušela šaty na svuj maturitní ples, který mě za 2 tydny čeká a docela mě vyděsilo, co jsem v zrcadle viděla. šaty na mně visely, neměla jsem žádná prsa a celkově jsem vypadala…no řekněme nepřitažlivě..nechápu, jak jsem to dřív mohla nevidět…Bohužel už si toho všimli i rodiče, donutili mě se zvážit a šokovaní mi řekli, že jestli nebudu mít aspoň 50, tak pujdeme k psychiatrovi…to byla poslední kapka..vím že musím přibrat, začala jsem se teda snažit víc jíst, ale je to tak těžký…po každý když toho sním hodně (nebo mně to aspoň hodně připadá), bolí mě žaludek, mám výčitky svědomí a cítím, že ztrácím nad sebou kontrolu, kterou jsem si svým pečlivým stravováním a odříkáním měsíce budovala, nevím jestli to vydržím, nebo jestli touha po štíhlosti zvítězí..nevím jestli už tohle je anorexie, ale myslím, že už by to mohla být ta hranice, kdy se to k ní může každou chvíli přehoupnout a tomu bych chtěla zabránit.