nevím jak z toho ven je to jak začarovaný kruh
Ahojky všeci taky bych chtěla přidat svůj popis života.Tak než jsem byla v sedmé třídě bylo úplně všechno v pořádku byla jsem maminčina holčička a zabývala jsem se s tím jaké budou dávat nové telenovely a o nic jiného,ale pak se něco událo co neumím popsat,že pak mě to přestalo bavit a začla jsem se zajímat o své okolí a co se děje okolo mě.Jsem se jednou zabývala jak a proč někdo může někoho zneužívat-osáhavat,jsem si to i dokonce přečetla na internetu a jak jsem měla něco o tom nastudované tak jsem si všimla že je to samé i semnou,jelikož můj vlastní táta to prováděl mě a mé sestře,ale si myslím,že si neuvědomuje co dělá,že to bere legraci,ale tak to není.Tak pak v listopadu v sedmé třídě jsem to už nevydržela,tak jsem to řekla kamarádkám ve škole a ty to pak řekly třídní učitelce.Pak jednou u nás byly ze sociálky a ptaly se nás na to,já jsem jim vše řekla,ale ségra se bála tak ne.PAk druhý den na to jsem napsala třídní dopis ve kterém stálo že od příštího týdne už do školy nepříjdu,tak zavolaly na sociálku a ta se mě ptala co se děje a já jsem jí odpověděla,že už to nevydržím a že už nepříjdu do školy a tím jsem jen myslela,že do té školy chodit nebudu páč jsem jí chtěla změnit,ale blbě mě pochopily,tak na mě udělaly předběžné opatření a odvezli mě do Dobřichovic.Dobřichovice je Dětský diaknostický ústav kde jsem byla čtyří měsíce a pak mě pustily domů.DOma to jaktaž šlo,ikdyž byla tam napjatá situace.Jednou se mě třídní zeptala jestli s ní a paní sociální nechci se jít podívat na jeden klokán a já jsem jí řekla,že jo.PAk jsem přišla domů a kdybych jim řekla že se chci jít podívat do klokánku tak by mě zabily a to jsem nemohla dopustit,a taky táta mi řekl aby nikam nechodila,tak pak když odešel tak jsem šla za třídní do školy jí říct,že nemůžu se jít nikam podívat,protože si to táta nepřeje.A oni pak volali paní sociální a ta rozhodla,že nemůžu být doma tak na rychlo pro mě vymyslely řešení a to že mě odvezly do nemocnice v Brandýse.TAm jsem byla jen pět dnů a pak jsem musela jít ke psychiatričce a ta mi domluvila,že mám jít na léčení do Motola.Když nastál ten den když jsem měla jít do Motola tak jsem s domu utekla a pak jsem šla ke kamarádce a s ní pak do školy,ale před školou neboli před vratami stála třídní učitelka a ta mi zabránila jít do školy a předala mě rodičům.Tak jsem byla v Motole asi od 7.6.04-do 15.7.04.Nejdřív jsem si tam nemohla zvyknout ,ale pak už to bylo dobrý,až na to že jsem tam asi přibližně týden stávkovala s jídlem,ale pak jsem se umodřila a pak tam na mě všichni byli hodní hlavně sestřička Petra,Matiana atd.Pak to nějak ten rok do deváté třídy jsem to překousávala a pak jsem to znovu nemohla vydržet a jsem se opět pokusila se zabít a pak jsem skončila v Bohnicích byla jsem tam tři měsíce a pak jsem jela na zimní prázdniny domů a pak jsem se nevrátila,protože to máma chtěla semnou zkusit,tak jsem byla doma.A to další vám napíšu až někdy jindy páč už musím jít.Lenka