mládí v hajzlu (doslova)
rozhodla jsem se taky přispět svým příběhem… není nijak tragický oproti osudům, které můžu vidět všude kolem mě, ale je to můj život a mám pocit, že hodně zpackaný…:( začalo to v mých 14-ti letech, kdy jsem si řekla, že už dál přibírat nechci. nedošlo mi, že právě to k dospívání patří. prostě jsem nechtěla být tlustá jako celá moje rodina. mívala jsem 160 cm a 45 kg… do té doby relativně spokojená, ale jakmile váha začínala jít k 50… prostě tragédie. začala jsem víc myslet na to,co jím, jestli dostatečně cvičím… a skončilo to tak, že momentálně- v 19-ti letech nemyslím na nic jinýho. padají mi vlasy, lámou se mi nehty, zuby se tak nějak začínají pomalu ale jistě drolit… a menstruaci nemám už asi půl roku vůbec… prošla jsem obdobím, kdy jsem vyrostla a zároveň zhubla na 42 kg při výšce 164… a také obdobím, kdy jsem se nenáviděla ještě o něco víc, jestli to jde… přejídala jsem se a zvracela… váha šla až na šílených 52 kilo… strávila jsem hodiny s hlavou nad záchodovou mísou, abych dostala všechno ven… moje mládí se opravdu doslova ztrácelo v hajzlu…. je to pořád dokola… nic jinýho v mým životě mi nezabírá tolik času a energie… nic jinýho mi nedává takový pocit smyslu a cíle, kterého musím dosáhnout… neumím uvažovat normálně… neumím jíst normálně… všechno táhnu do extrému… a přitom si doopravdy přeju vědět, jaký to je- být zdravá, mladá a aspokojená 19-ti letá holka. ale jak na to? a najde se něco, co zaplní místo, na kterém je teď ppp…?