Hranatá Obluda

Skoro každý ji má doma. Skoro každý o ni občas zavadí pohledem, využije jejích služeb. Častěji ženy, než muži. Častěji v kuchyni, než v koupelně. V koupelně, kde ji mám doma já, vyvolává jiné pocity než ta, co mám v šuplíku v kuchyni. Obě měří, respektive váží. A ve fyzice jsem se učila, že měří v jednotkách Mezinárodní soustavy jednotek SI. Tak proč ale v pocitech měří jinak? Poštovní balík, který nám přišel, maminka v těhotenství, kojenec v prvních měsících života, pytel brambor na zimu, cihla zlata… Čím víc kilogramů, tím hřejivější je pocit. A pak je tu tělesná hmotnost. Nevím, jak se to stalo, ale pocit velí ? čím méně, tím lépe, čím víc, tím hůř. Ale proč? Ta divná hranatá věc, v dnešní době dokonce s červenými digitálním displayem, dokáže zničit hezké ráno. Dokonce ovládne i dopoledne a celodenní jídelníček. Pokud dostane moc, dokáže se jí chopit. Přitom je úplně hloupá. Nemá žádné zvláštní schopnosti ani dovednosti, nedokáže se usmát jako my, nedokáže potěšit druhé, dokáže jen zvážit. Ukazuje jednotku, na které se lidi shodly téměř na celém světě, že to budou kilogramy. Některé obludy umí i gramy a tuny. Schválně si zkuste stoupnout třeba na vlakovém nádraží na váhu, která váží v tunách. Ručička váhy se doprava asi moc nepohne, jestli vůbec zaznamená, že ji někdo obtěžuje svou ?váhou?. Jaký budete mít pocit? Nádražní váha Vás ani neucítí, kuchyňskou amálku naopak strhnete. Tak jaká je správná hmotnost? Kterou váhu máte mít? A o co je to komplikovanější, když víme, že každá váha váží jinak, to je potom zmatek! Na co se dá tedy spolehnout? Na sebe, na tělo. Nikdy jsem nepotkala nic tak chytrého, jako je tělo. Tělo ví, co potřebuje, ví, kdy má dost, ví, co je pro něj dobré, ví, kdy přestat, aby mohlo běhat, ví, kdy přidat v jídle, aby mohlo běhat. Ví, kdy si má říct o sladké a kdy už by radši něco slaného. Ví, kdy doplnit bílkoviny, kdy vitamíny. Když neví a tápe, tak onemocní, aby mělo čas to zase zjistit. Dobře je to zařízené, nemyslíte? A my jsme nositeli duše a těla. Pečujme o obojí, vlastně ? pečujme o sebe, tím splníme obojí.