Druhy pomoci, psychoterapie, psychoterapeutických přístupů a dalších metod

Dříve než se rozhodnete vstoupit do terapie či nějaké služby, zkuste zjistit, co který přístup obnáší, v čem jsou jeho limity a jak by pro Vás mohl být užitečný. Měřítkem dobré terapie či služby jste vždy Vy sami – to, jak se cítíte Vy a co Vám to přináší. Přístup, který vyhovoval Vaší kamarádce, nemusí vyhovovat Vám. A stejné je to s výběrem odborníka, na kterého se obracíte. Důležitá je důvěra v člověka, se kterým budete na svém uzdravení spolupracovat, a stejně tak v metodu, kterou k tomu společně použijete. O nejistotách z výsledků léčby zkuste vždy mluvit s Vaším odborníkem, společně se Vám může podařit najít cestu dál, i kdyby tou cestou měla být změna terapeuta. <b>Druhy pomoci</b> ? Svépomoc ? svépomocná skupina, svépomocné manuály Nejedná se o profesionální pomoc, lidé se stejnými problémy či potřebami si při skupinových setkáních navzájem poskytují podporu, motivují se k dalším krokům v léčbě, mohou sdílet společná témata, vyměňovat si zkušenosti. Svépomocné manuály ukazují ověřené způsoby ve vedení jídelníčku, cvičení na posílení sebevědomí, mohou být průvodcem v léčbě bez odborné pomoci. ? Poradenství Tzv. sociální poradenství si klade za cíl poskytnout základní informace o dostupných službách a možnostech, které mohou vyřešit či zmírnit obtížnou situaci člověka. Odborný poradce nepřebírá odpovědnost za člověka, ale snaží se vrátit kompetence do jeho rukou tak, aby si mohl pomoci vlastními silami ? tedy aby našel cestu k řešení. Dalším krokem může být vstup do dlouhodobější psychoterapie. ? Krizová intervence Odborná metoda práce s člověkem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Krizová intervence pomáhá situaci strukturovat a zastavit ohrožující tendence v chování člověka. Je zaměřena na situace bezprostředně související s krizovým stavem, podporuje zapojení vlastních sil a schopností člověka. Může vést k dlouhodobější psychoterapii. Existují centra krizové intervence a krizové telefonické linky, některé z nich fungují i non-stop. ? Psychoterapie Odborná metoda vhodná v určitém životním období člověka, v němž se zvýšila jeho vnímavost k otázkám kvality vlastního života natolik, že se rozhodl hledat cestu vnitřní změny. Psychoterapie přináší možnost reflektované změny v prožívání a chování člověka prostřednictvím systematické práce pomocí psychoterapeutického vztahu a dalších specifických nástrojů umožňujících dosáhnout vyšší stupeň náhledu. Je zpravidla dlouhodobá a vyžaduje navázání důvěry mezi člověkem-klientem a psychoterapeutem. <b>Typy psychoterapie</b> ? Individuální psychoterapie ? klientem je jedinec, který systematicky pracuje na zakázce, kterou si s psychoterapeutem určili. Ke spolupráci může být přizvána osoba pro klientovu změnu důležitá, vždy však zůstává středem terapie klient sám a jeho zakázka. ? Párová psychoterapie ? do psychoterapie vstupují manželé či partneři společně, formulují společnou zakázku. ? Rodinná psychoterapie ? léčebnou jednotkou není jedinec, ale celá rodina. Tento přístup vidí rodinu jako jedinečnou vztahovou strukturu složenou z jednotlivých členů rodiny, kteří se navzájem ovlivňují. Účastníkem terapie je ideálně celá rodina nebo alespoň někteří její členové. ? Skupinová psychoterapie – opírá se o předpoklad, že každý člověk – i ten, který není právě psychicky vyrovnaný – má zachovanou určitou kapacitu k posuzování problémů jiných lidí. I kdyby byl názor jednoho člověka příliš zaujatý, příliš zatížený předsudky či jeho vlastními nevyřešenými problémy, skupinová diskuse vedená odborníkem je schopna tyto hrany obrousit a dospět k hledisku, jež kombinuje porozumění se střízlivým, kritickým hodnocením. Skupina může být užitečná zejména možností v bezpečném prostředí zpracovat konstruktivně minulé zážitky a možností aktivně se učit novým druhům chování. Skupinová psychoterapie je zpravidla dlouhodobá a vyžaduje pravidelnou účast klienta na skupinových setkáních. <b>Druhy terapeutických přístupů</b> ? Psychoanalýza ? je analýzou nevědomí formovaného v časném dětství, tedy zážitků z původní rodiny, zejména vztahu klienta k rodičům. Cílem je najít v nitru klienta konflikty probíhající mezi částmi jeho osobnosti a přivést tyto konflikty k rozuzlení ? na vědomou úroveň. Léčba je dlouhodobá, až 500 hodin. V současnosti se praktikuje i tzv. analytická psychoterapie, která vymezuje jako postačující penzum několik desítek hodin, aniž celková délka léčby přesáhne jeden rok. ? Systemická terapie ? vychází z předpokladu, že léčebnou jednotkou je ?problémem utvářený systém?. Do něj patří každý, koho se problém nějakým způsobem dotýká, kdo se zabývá jeho řešením, kdo o něm hovoří. V dialogu terapeut podněcuje klienta či klienty k novým způsobům uvažování o problémech a k novým formám komunikace, jež rozrušují ztuhlé komunikační vzorce vázané na problémy. Žádoucím výsledkem je podnícení změny, k níž klient sám dozrává, ale která se jemu jako přijatelné východisko ještě nejeví. ? Kognitivně-behaviorální terapie – cílem terapie je změnit jakýkoli nezdravý návyk, který se rozvinul ve způsobu myšlení nebo chování klienta. To následně pomůže změnit to, jak se klient cítí. Je zaměřena na přítomnost, konkrétní ohraničené problémy, směřuje ke změně postojů a soběstačnosti klienta, je zpravidla krátkodobějšího charakteru. ? Gestaltterapie ? klient je terapeutem veden k intenzivnímu prožívání toho, co se v něm děje „tady a teď“. Tím mluví jen za některou část své osobnosti, jinou ale potlačuje. Terapeut ho nutí, aby potlačovanou část sebe sama dostal do kontaktu s tou složkou své osobnosti, kterou nabídl jako první. Cílem terapie je, aby klient prožil vnitřní konflikty a převzal kompletní odpovědnost za vše, co se v něm děje, i za své chování. Tento druh terapie probíhá zpravidla ve skupině. ? Psychoterapie orientovaná na tělo (biosyntéza, bioenergetika, pessoboydenterapie,…) – vychází z modelu jednoty těla a duše, což znamená, že se náš psychický stav odráží v držení těla a jeho somatickém zdraví. Zahrnuje přímou i nepřímou práci s tělem jako prostředkem terapeutického kontaktu, pojímá tělo jako těžiště uložení a zpracování osobní zkušenosti. Hlavním cílem je pomoci klientovi získat lepší kontakt se svým vlastním tělem, a tím obnovit přístup k uložené informaci, porozumět jí a dále ji zpracovat. ? Rogersovská terapie – úkolem terapeuta je vytvořit takovou atmosféru, která člověku umožní překonat následky dřívějšího nepříznivého učení a pozvednout jeho sebehodnocení. Terapeut nevede člověka direktivně, pouze zrcadlí vše, s čím se mu klient svěřuje. V takové atmosféře se uvolní klientova schopnost řešit vnitřní konflikty a ten je později schopen pokračovat v uzdravování i bez terapeuta. ? Dramaterapie, arteterapie, ergoterapie, taneční a pohybová terapie, muzikoterapie… ? tento druh terapií se opírá o výtvarné, pracovní, pohybové či hudební projevy klienta jako o hlavní léčebné prostředky. Nejde přitom o dokonalé, konečné dílo, ale o proces tvorby. Pomocí těchto terapií se může objevovat nový psychoterapeutický materiál vhodný ke zpracování ve výše uvedených typech psychoterapií. <b>Další (alternativní a podpůrné) metody k sebepoznání a osobnímu růstu</b> Každý jsme jiný a každému z nás může pomoci jiný druh terapie, příp. jiná kombinace terapií. V průběhu Vaší psychoterapie můžete společně s terapeutem užívat i dalších metod, které mohou pomoci v procesu uzdravování. Ať už se jedná o jakoukoliv metodu, vždy byste se měli cítit bezpečně, důvěřovat odborníkovi, který Vám metodu poradil či Vás provází, a znát limity a pravidla těchto metod. Níže uvedené metody Vám mohou pomoci s přijetím těla a sebe sama jako jedinečné individuality, s posílením sebevědomí, s problémy v komunikaci, mohou Vás naučit lépe pracovat se stresem a zátěží, naznačit další cesty směrem k uzdravení. Žádná z těchto metod ale neumí zázrak a nefunguje dlouhodobě, pokud není podpořena systematickou psychoterapií. Doplňující metody k psychoterapii, které se v rámci léčby mohou používat: ? Relaxační metody (autogenní trénink, progresivní relaxace, relaxačně-imaginativní metody, jóga, …) – metody sloužící k uvolnění, zklidnění, uvědomění si těla a lepšímu prožívání těla. Relaxace a imaginace může být řízená terapeutem, případně si klient osvojí techniky a může relaxovat samostatně. Pro každého může být vhodný jiný typ relaxace, podstatné je, aby se člověk cítil bezpečně a nepřestupoval vlastní hranice. ? Trénink asertivity – je komplexním procesem, během kterého si člověk uvědomuje sebe sama, své pocity, potřeby a cíle, a ty pak s respektem vůči stejným právům ostatních užívá v komunikaci s lidmi a v prosazování svých práv a požadavků ? Focusing – je technika spočívající v rozpoznání a změně osobních problémů zakotvených v lidském těle. Přes tělo a prožitky se člověk může dostat k subjektivním významům jeho jen z části uvědomovaného duševního života. Terapeut je při tom po celou dobu pouze zprostředkovatelem techniky. Tato technika umožňuje uvědomění si, ?co se právě teď se mnou děje, jak si právě teď stojím ve vztahu k druhým lidem, co tato situace dělá s mým tělem?. Užití focusingu může pomoci otevřít další cesty k řešení problémů, napomoci otevření další terapeutické práce. ? Aromaterapie ? je řízené používání esenciálních olejů k udržování, podpoře a zlepšení fyzické, psychologické a duchovní pohody. Aromaterapeutická masáž přináší zklidnění, relaxaci a očištění těla, v případě poruch příjmu potravy je jednou z možností jak se učit vnímat tělo, dotýkat se ho, jak tělo přijímat. Alternativní postupy seberozvoje: ? Holotropní dýchání – k navození změněných stavů vědomí využívá tato metoda zrychleného dýchání a někdy také evokativní hudby. Tyto stavy otevírají člověku přístup ke všem rovinám lidských zážitků, umožňují poznávat kořeny našeho neproduktivního chování, potlačovaných emocí a energií, které jsou v tomto procesu uvolňovány a přetvářeny. Nejde o léčebnou metodu, ale o cestu sebepoznávání a oslovení duchovní roviny života. Tato metoda vyžaduje odborné vedení a maximální důvěru v profesionála, který člověka provází. Léčebné postupy pro terapii poruch příjmu potravy neobvyklé, které nedoporučujeme jako postup první volby: <i>Literatura: Matoušek, O. a kol.: Sociální práce v praxi, Portál 2005<br>Kratochvíl, S.: Základy psychoterapie, Portál 2002<br>Vodáčková, D.: Krizová intervence, Portál 2002<br>www.help24.cz </i>