Archive for category: Můj příběh

V zimě roku 1997 jsem začala blbnout s dietami.Náhodou jsem o Vánocích „přibrala“ dvě kila (při výšce 160 cm jsem měla 40 kilo).nicméně jsem si připadala tlustá.Nejdříve jsem začala každý den cvičit,ale výsledky se neobjevily, alespoň ne hned-a to jáprávě chtěla. Abych každý den hubla a hubla. Přestala jsem tedy navíc omezovat stravu a držela tzv. „čuchací dietu“, kdy jsem k jídlu jen čichala a stačilo mi to. Všem v rodině jsem vyvařovala-díky tomu vlastně umím už od svých dvanácti let vařit. Na jaře 1998 jsem již vážila 34 kg, čehož si samozřejmě naši všimli a už mě vezli do Motola. Než jsem tam byla přijata, stačila jsem ještě dvě kila ubrat.Na Dětské psychiatrii v Motole jsem strávila 4 měsíce.Bývala bych tam byla ještě déle,ale naši si mě vyzvedli na revers po mém dlouhodobém přemlouvání a slibování, že už začnu jíst.Přesto, že jsem na každé propustce domů zhubla, naši si mě opravdu vzali z nemocnice. A koloběh začal nanovo a vše bylo ještě mnohem horší než před hospitalizací-v Motole jsem se totiž od tamních anorektiček naučila, jak a kam schovávat jídlo, jak jíst co nejpomaleji a různé jiné „triky“. A tak jsem veškerý svůj prázdninový čas trávila u jídla, resp.jeho vyhazováním. U oběda jsem seděla téměř dvě hodiny. Dvanáctkrát denně jsem půl hodiny potají cvičila, vstávala jsem denně v šest hodin a chodila pozdě spát.Snažila jsem se vydávat co nejvíce energie, ač jsem byla všemi hlídána. Na konci srpna 1998 jsem vážila necelých 30 kg.Naši mě tedy vezli znovu do Motola, tentokrát na jiné dětské oddělení, kde jsem ale vyhrožovala sebevraždou. Tento pobyt je nezapomenutelný-tři a půl měsíce, dvakrát jsem okusila sondu do žaludku, kapačky, byla jsem pod dozorem sestřiček a všech ošetřujících lékařů. I přesto jsem dokázala jídlo schovat. Bylo to silnější než já. Moc anorexie mne ovládala i v noci-nespala jsem vleže-chtěla jsem „spalovat“ kalorie kdykoli-i v noci-spala jsem proto třeba i vsedě s domněnkou, že takto tolik „nepřiberu“. 23.12.1998 jsem byla s váhou 33,5 kg propuštěna do domácí péče. Nic se ale nezměnilo. Ačkoliv jsem docházela na kontroly ke své psycholožce, stále jsem nejedla, schovávala jídlo a stahovala si břicho páskem od županu s pocitem, že si zajistím štíhlý pas (dodnes po tom mám jizvy). Celkem rok jsem se jakž takž držela, ač na nízké váze, ovšem po roce přišlo vše nanovo a já se s hmotností 32 kilo dostala opět na dětskou kliniku motolské nemocnice. Sestřičky na mne jen nerady vzpomínaly 🙁 Pobyla jsem tu čtyři měsíce. Opět jsem zakusila, jak „chutná“ sonda do žaludku, opět přišly na řau kapačky. Ale já se nedala, a schovávala jídlo dál. Na WC jsem chodila tajně cvičit, skákala jsem u postele, smlouvala s doktory o jídlo, jak to jen šlo. Během tohoto pobytu, kdy jsem jedla a v noci mi sondou proudila do žaludku umělá výživa jsem přibrala na 40 kilo a byla jsem propuštěna. Opět jsem ale doma hubla, což se u mne dalo předpokládat-má psychika byla opravdu na dně… Připadala jsem si ošklivá, tlustá, k ničemu… Psycholožka mi přikázala abych tři týdny zůstala doma, nechodila do školy a jen ležela a nic nedělala. Zpočátku jsem jídlo opět schovávala ale po dvou týdnech jsem se začala doma nudit a začala jsem vyplňovat volný čas jídlem. Zkrátka jsem se začala přejídat. Tenkrát jsem ještě „neuměla“ zvracet. Přibírala jsem tedy ohromnou rychlostí a z 35 kg jsem náhle měla 42 kg. To bylo pro mne bolestivé a začala jsem zvracet. Po vyzvracení jsem se cítila opravdu dobře. Ale to jsem ještě netušila, že přijdou doby, kdy budu zvracet třeba desetkrát denně. a tak se opravdu stávalo… Ujídala jsem sušenky, čokolády, chleba, vše co bylo v lednici. Ovšem nikdy jsem se nedostala do takové fáze, že bych jídlo kradla v samoobsluze, či abych vyjedla celou ledničku a musela jít věci dokoupit. Zato jsem dokázala sníst třeba hrášek, hned na to jogurt, čokoládu, koblihu, tavený sýr-zkrátka všehochuť. S tímto problémem jsem se začala potýkat v lednu 2002. Nikdo to ale netušil-všichni kolem měli radost, že přibírám, zato já z toho byla nešťastná. I nadále jsem jídlo schovávala, ale když přišel čas, přejedla jsem se a jídlo vyzvrátila. Kvůli tomu jsem měla zameškaných 370 hodin ve škole-nechodila jsem tam, protože jsem si připadala tlustá a nechtěla se nikde ukazovat. Bála jsem se lidí. Nyní, v roce 2006 je můj stav takový, že jím jen zeleninu a ovoce, přestala jsem jíst zcela maso. Když už si někdy vezmu nějakýten sýr, tak už mám pocit, že jsem se přejedla a jdu zvracet. Potom třeba tři dny nejím, resp.jím jen jablka. Snažím se každý den cvičit a při výšce 165 cm vážím 40 kilo. Nemám přítele, dost často mívám strach ze společenského kontaktu,připadám si ošklivá a tlustá, v žádném oblečení se sama sobě nelíbím. Trpím depresemi, všechno beru příliš vážně a mé sebevědomí je téměř na nule. Samozřejmě trpím i zdravotními obtížemi jako je ztráta menstruace, vypadávání vlasů, lámání nehtů a především únava a nezájem. A to mi zrovna teď moc překáží, potřebovala bych se soustředit, jelikož končím školu (VOŠ) a budu dělat přijímačky na VŠ. Ale vůbec mi nejde se učit, nic si nepamatuju… Občas už si opravdu nevím rady… A tak si někdy říkám, že pokud by šel vrátit čas, vrátila bych ho tak o deset let zpět a většinuvěcí ve svém životě bych udělala jinak…

začalo to všechno kdyz jsem chodila s klukem co byl na me moc zavisly..porad me sledoval samou nikam nepoustela atd…zacala jsem drzet dietu a zhubla 5kg…na zacatku jsem mela59kg..ale mam tezke kosti takze jsem pri sve vysce164cm…vypydala uplne normalne..mela prsa a boky jako zenska…no hubnuti se mi zaclo libit a psych.teror meho partnera pokracoval a jedine co jsem mohla ovladat byl moje telo…porad jsem hubla cvilcila..mamce lhala o jidle..vzali me na dovolenou at se spravim a ja tam jeste vic cvicila a nejedla kdyz jsem se vratila mela jsem 42kg…to uz jsem vedela ja ze jsem nemocna a musi se neco delat..byla jsem hospitalizovana v praze v motole..kde jsem stravila mesic a pul…pribrala na 50kg…ale premluvila mamku at me veme domu na revers ze uz to bude ok..no doma to samozrejme ok bylo pred rodicma…ale zacala jsem se prejidat a zvracet….to trva do dnes a porad nevim jak ven dene beru 27prasku projimadla a minimalne 2krat zvracim vahu mam 54kg a pripadam si tlusta..jim prasky na hubnuti cvicim atd..uz nevim co udelat pro to abych se citila fajn…jsem smutna depresivni a odnaseji to mi blizci a hlavne pritel ktery se mi snazi pomoci…a to me mrzi nejvice..dnes uz jsem taky zvracela a jen se modlim at vydrzim do vecera se neprejist a nemuset zvracet…kdopak ma podobny problem a chce si pokecat rada si vyselchnu jeho nazor..jsem na libim se ti….N.I.K.I.S. nebo na tel 775652928,…jinak pan kulhanek a ostatni v motole jsou supe a myslim ze mnoho lidivyleci jen nesmi byt proste ta nemoc silnejsi jako v mem pripade….Butte silni a hlavne mejte se rady takove jake ste drzim palce vase NIKI

Ahojte spolutrpiace….Mam 21 rokov a mam bulimiu uz skoro rok.Uz neviem ako dalej.Vzdy som bola velmi chuducka,mavala som 49 kg a myslim ,ze som bola aj velmi pekna,ludia sa za mnou otacali na ulici,dokonca si ma aj fotili,mala som vela ponuk robit modelku ale bala som sa do toho ist,ja mam vlastne cely zivot z niecoho strach…Ked som mala chalana,musel ist na mna velmi pomaly,pretoze len co som pocitila trosku jeho silu,ze ma len silnejsie objal,spanikarila som…Neviem,ci rozumiete..Bola som take dievcatko,ktore kazdy uz len pri prvom pohlade mal tendenciu ochranovat,vzdy som mala dobre znamky,spravala sa slusne a co sa tykalo chalanov,zaujem bol obrovsky…vlastne kazdy den,ak som bola v pritomnosti chlapov.Nikdy som to vsak nezneuzivala.Doteraz som mala jedneho chalana a som stale panna.zlom nastal tieto prazdniny,pribrala som na nejakych 58kg a moj vzhlad ala krehke dievcako bol prec,vyzerala som uplne inak,hnusil sa mi pohlad na mna najma kvoli tomu ,ze som si pripadala hrubo,vulgarne…Ludia prestali byt ku mne mili,dobri…Mala som pocit ze to uz niesom ja…Aj chalani sa prestali zaujimat,lichotky na ktore som bola za cely zivot zvyknuta boli prec…poriadne povrchne…,vsak?Nechapem ako mohol byt vzhlad pre mna taky dolezity ze som to dotiahla az tak dalekoo…Je to cele take zvlastne,tak som sa rozhodla schudnut,skoro nic som nejedla,potom sa prepchala a nasledne vycitky a zvracanie,teraz mam naspat svojich 49 kg ale pripadam si obrovska,nechutna.K tomuto stavu mi asi troskum dopomohla moja tenulinka kamaratka ktoru som spoznala na vyske…Videla ssom v nej mna pred rokom a videla som v nej ciel…Takto chcem vyzerat.A teraz….nedokazem spapat nic bez toho aby som nemala vycitky alebo sa neprejedla a nesla to vsetko vyzvracat…Som na dne,je mi strasne ked si spomeniem na casy pred rokom aka som bola stastna,nadherna…teraz je zo mna troska…jedavam banan denne ,niekedy nic,inokedy zas zvraciam a som smutna…stale…nic ma nebavi..toto nie je zivot…Baby berte si ma ako odstrasujuci pripad…nestoji to za to.Budedm moc moc rada ak sa mi niekto ozvete prosim prosim ddievcatko19@zoznam.sk

Rada bych sem pridala muj pribeh, ale nevim jak zacit. Musim se hned na zacatku omluvit, ze muj text nema diakritiku, ale jsem v zahranici a bohuzel nemam ceskou klavesnici. Nase rodina nikdy nemela dost penez. Co si pamatuji od detstvi, vzdy koncem mesice jsme hladoveli. Uz kdyz mi byly 4 roky jsme chodili s mou sestrou krast do nemocnice jidlo. Nase mamka o tom nesmela vedet, protoze by se rozzlobila a zakazala nam to. Ale myslim si, ze by ji to vice ranilo nez rozzlobilo. Mamka to nikdy nemela lehke. Otehotnela s muzem, ktereho nemela rada a musela si ho vzit. S nim mela tri deti. Otec mel psychopaticke sklony a po deseti letech, na prikaz socialni pracovnice, se s nim matka rozvedla. Otec skoncil nejprve na psychyatricke lecebne a pozdeji ve vezeni. Matka nikdy neodpustila lidem, kteri ji meli pomoci. Kdyz volala o pomoc nikdo ji nepomohl. Vcetne policie a socialnich pracovniku. Jedna z mych sester je diky otci mentalne postizena. Ja nikdy nemela moznost meho otce poznat, ale sestry a matka bohuzel ano. Rozvodem nic neskoncilo. Myslim, ze teprve zacalo. Naucit se zit s tim co clovek videl neni jednoduche. A pro mou matku. Bez vzdelani, se 3 detmi, docela nemozne. Cas bezel a jedna ze sester skoncila v detskem domove, protoze utikala z domova, kradla atd. Samozrejme ja a moje nejstarsi sestra jsme kradli take. V 5 letech jsem se podilela na kradezi cennosti z jednoho domu starsich manzelu. Matka si hledala muze. Vesmes alkoholiky a jednoho pedofila. Cas bezel a ja se dostala do puberty. A pak vse prislo. Uteky z domova. Musim rici, ze jsem byla lepsi nez ma sestra. Pres 2 mesice jsem byla v Praze. Byla jsem v televizi a novinach. A co se dalo pak? Vratila jsem se sama domu. Socialka nezasahla. Nenavideny pritel me matky zemrel a ja se uklidnila. Nasla jsem si pritele, ktery nam vypomahal s penezi. Abych ho nemusela prosit tak casto, prestala jsem postupne v prubehu pracovnich dnu jist. Pouze o vykendu jsem se poradne najedla a to u meho pritele. A tady myslim ma anorexie zacala. Bylo mi 17 a ja byla na zacatku cesty. Rodina se postupem doby rozpadla. Dluhy narustaly a my se ocitli postupne bez elektriny, plynu, vody. Matka prisla o praci a timto dnem vzdala zivot. Ja to nevidela. Byla jsem naivni. Nakonec jsme prisli o byt. Matka skoncila na ulici a ja skoncila na ubytovne. Za rok jsem ziskala statni byt a dostala novou sanci na zivot. Na zivot, ktery jsem nechtela. Propadla jsem depresim, prerusila studium a dala se na alkohol. Mym jidlem byl jen chlast a cigarety. Pozdeji jsem skoncila v pornoprumyslu, protoze mi narustali nejen dluhy na byte, ale i jine. Nikdo nepochopi co to je, kdyz clovek 3 roky bojuje, aby zachranil rodinu, splatil dluhy a nakonec to matka vzda a vase prace vyjde vnivec. Od teto doby jsem utikala. Prede vsemi a vsim. Kdyz jsem si nasla noveho pritle zacala jsem navstevovat psychiatra. Jeden mesic jsem uzivala antidepresiva, ktere jsem potom vysadila a zacala se pomalu ze vsecho vyhrabavat. To pomalu trvalo 3 roky. 3 roky tvrde driny. Byly mesice kdy jsem zila jen z 50 korun tydne. Presne pred rokem jsem na mou vysku 168 cm vazila 42 kg. Presne pred rokem jsem si rekla DOST a vse skoncilo. Prvni mesic byl tvrdy, ale pak jsem to zvladla. Prestala jsem hledat vinika. Protoze jsme vsichni vinni. A jestli mel nekdo vetsi nebo mensi podil? Nepomuze nicemu. Nakonec to stejne boli a je to cloveku lito. Myslim si, ze jsem nemela tu nejcasteji predkladanou anorexii, ze bych chtela vypadat jako modelka. Vypracovala jsem si ji, protoze jsem musela a pak to tak zustalo. Je krasne prozivat dny bez pocitu hladu. Kdyz jsem zacala jist, mela jsem problemy rozeznat kdy mam dost. Casto mi bylo na zvraceni. Obcas trochu trpim travicimi problemy. Ale na cem se nejvice ma anorexie podepsala jsou zuby. Kazi se mi rychleji a ja mam strach, ze ve 30ti budu bezzuba. Nyni ziji v zahranici a mam tu pritele, ktery na me dava pozor. Je hodny a zajistuje mi pocit bezpeci. Budu se vdavat a chtela bych si tu najit praci a dokoncit vzdelani. Rada bych pracovala jako aranzer. S mou rodinou se temer nestykam. Byt, ktery jsem pred 4 lety ziskala, jsem ztratila. Stejnou cestou jako moje matka. V prubehu jednoho roku se mi podarilo zaplatit pres 100 000 kc pouze na dluzich a stale splacim. Do CR se nechci vratit.

Precetla jsem mnoho Vasich pribehu a chci se podelit o ten svuj, protoze uz nevim jak dal. Nevim kde presne zacit, protoze muj pribeh je snad na celou knihu. Nuze, vzdy uz od malicka jsem si pripadala v zavesu sve dokonale sestry. Byla to divka snu vsech muzu kolem nas.Byla ode mne starsi rok a pul. Mnela nadhernou stihlou postavu, krasne blond vlasy, dokonalou tvar. Ja? vsichni tvrdili, ze jsem taky hezka mlada blondynka, ja si vsak nikdy hezka nepripadala a myslela si, ze to rikaj jen aby mne neurazili. Vedela jsem, ze jsme si samozdrejme hodne podobne, ale ona vazila tech necelych 50kg, kdezto ja vzdycky kolem 60kg. Pak ale ma dokonala sestra otehotnela a vdala se. V te dobe jsem ale zacala silene bojovat se sebou samotnou k dokonalosti. Chtela jsem od zivota neco vice-proste jsem nebyla spokojena. Trosicku jsem zhubla a vydala se do sveta modelingu. Nikdy nezapomenu jak osklive kacatko jsem si pripadala pri pohledu na ty nadherne divky. Ale ja se nevzdavala a bojovala. Behem 2 let jsem se podridila liposukci-stehen, bricha, bocni casti bricha. Pote nasledovala operace prsou. Samozdrejme jsem si navazala dlouhatanske vlasy. Co tim chci rict? Proste nikdy jsem nebyla spokojena s tim jak vypadam. Jednou si mne sef zavolal ukazal listinu a rekl HOLKA JSI NEJLEPSI ZE VSECH. Ja? to proste nemuze byt pravda. Nikdy jsem neverila, ze bych mohla byt hezka a uz vubec ne ta nej. Nikdy jsem se tak nevidela. Az jednou z vysileni jsem se proste na molu sesypala. V te dobe jsem uz bojovala s bulimii 2 roky. Zrovna jsem si v te dobe nasla nynejsiho pritele do ktereho jsem se beznadejne zamilovala. A tak po jeho nalehani jsem se modelingu vzdala, vedela jsem, ze mne to hrozne vysiluje a nici. Ale co se zmenilo? Ja sice nepracuji, ale bulimii mam porad a nevim jak z toho kolotoce ven. Tim, ze nepracuji mam cas k precpavani. Dodneska si vubec neverim, i kdyz mne lidi na ulici zastavuji a rikaj, ze jsem opravdu krasna, strkaj mi vizitky modelingovych agentur. A ja? ja netouzim po nicem jinem nez ukoncit tudle odpornou nemoc. Mam skvelyho pritele a chci se uzdravit. Chci byt normalni. Nemit problemy s jidlem=BULIMII. Hrozne mne to vycerpava. Mam vse k tomu byt tak hrozne stastna a pritom jsem tolik nestastna. Uz proste nevim jak dal. Chci s tim zkoncovat, ale nevim jak. Chtela bych si najit kamaradku, ktera je stejne nemocna jak ja a pomoci si navzajem. Mozna to spolecne dokazem.