Archive for category: Můj příběh

Ahoj všichni! Tuto stránku jsem objevila teprve dneska a celé odpoledne jsem strávila čtením příběhů. Myslím, že ty holky, které to psaly, byly opravdu ze sebe neštastné… Je mi to líto, a jsem ráda, že to jen čtu a neříkají mi to z očí do očí – když vidím, jak někdo pláče, tečou mi okamžitě slzy také:-( Nejprve bych se chtěla trochu představit – jmenuju se Katka, jsem z Prahy a koncem září mi bude 20, zajímám se o animované seriály a spratkoviny:-P A nyní k mému příběhu (pokusím se to zkrátit): Moji rodiče se už od mého dětství často hádají, táta se odjakživa opíjel a bil mámu – ta zase mě. Mladší sestra je dokonalý sobec a pro mě taky už skoro cizí člověk. (Přeskočím to, jak jsem vyrůstala, to není tak podstatné), přejdu až do mých 12-ti let. To jsem si začala teprve uvědomovat sama sebe, předtím jsem žila jen v iluzích a ve snech. Táta má velké problémy s váhou (asi 136Kg na 178cm!!) A on je takový, že na lidech kolem sebe nesnáší své vlastní vady – takže si všiml v mých 12-ti letech, že mám trošku větší zadek. A přitom jsem byla akorát!! Né že by mi zakazoval jíst, ale stále a čímdál častěji měl hrubé poznámky k mé postavě. Jednou jsem mu to vrátila, at se koukne na sebe a akorát jsem dostala nakládačku-_- Byly mi jedno jeho „kecy“ a nic si z toho nedělala. Tehdy jsem byla teprve v šesté třídě a řešila spíše jestli si ráno nezapomenu nahrát Sally, malou čarodějnici (animovaná pohádka). V 8. třídě jsem přestoupila na jinou školu, kde se mi začali posmívat kvůli postavě. To jsem měla (asi) 59Kg na 168cm. To jest průměrná váha na tu výšku, ale né v mém věku. Doma fotr a ve škole už taky! Začala jsem držet tvrdou dietu. Za půl roku jsem zhubla na 51Kg. A to jsem ani nezvracela. Když jsem nastoupila do 9. třídy, potřebovala jsem si trošku vylepšit známky, aby mě vzali na dobrou školu. Jenom jsem se šrotila a jedla. Jak jste asi uhodli, tak jsem to zase nabrala a i s prémií (+BONUS 6Kg navíc). Takhle to bývá, když někdo moc rychle zhubne. Tělo si zvykne na tak malý přísun potravy, a když pak začne zase normálně jíst, tak přirozeně ztloustne. Navíc je lehčí jen o ty látky a minerály, které tím nedostatkem potravy ztrácí. Ale myslím, že nosím „dříví do lesa“, že to tady všichni vědí.. Dostala jsem se na gymnázium a přibrala z toho stresu dalších 10 Kg. Takže cca 75Kg na 171cm. K tomu ještě problémy doma a se známkama, takže jsem zkončila na dětstké psychiatrii v Motole. (To mi bylo 16 let). A vůbec né kvůli jídlu, spíš kvůli tomu, že se mi z toho stresu a jak mě rodiče mlátili… stydím se to i napsat… rozjela schizofrenie.. Byla jsem na stejném oddělení, jako anorektičky a bulimičky. Moc jsem se s nima nebavila, nikdy mě nenapadlo, že se mi to stane za rok taky. Rodiče mi vyjednali lehčí školu, ale já chtěla zůstat na gymplu. Byla jsem tajně zamilovaná do svého profesora němčiny. A opravdu hodně. Tolik nocí smutkem probdělých! A kvůli němu! (nepatřil mezi oblíbené učitele, ale mé srdce si získal hned:-). Stále jsem si přemítala v hlavě, že už ho nikdy neuvidím. Brečela jsem a brečela, chtěla jsem vrátit čas a začít znova. Rodiče mě chodili každý den deptat do nemocnice a hrozili mi, že ty léky budu brát do konce života. Přitom se po nich jen přibíralo na váze a spalo! Ten kouzelný medikament se nazývá Zyprexa (takže pozor, holky!). Taky mi říkali, (hlavně otec) že jsem k ničemu a že mě nikdo nemá rád. Vůbec mi nepřišlo, že to jsou moji praví rodiče. Musela jsem něco udělat! Druhý den jsem utekla z Motola (šikovná holka, co?:)) A jela rovnou do školy – za svým idolem. Tehdy jsem mu poprvé řekla, že ho mám ráda. Vše jsem mu vysvětlila a on to pochopil a poradil mi, at se hned vrátím domů a rodičům své chování vysvětlím. Ještě mi zařídil opakování ročníku. A vlastně né jenom on, všichni byli rádi, že jsem se vrátila! Léky jsem však brala dál na přání rodičů a přibrala jsem dalších 10 Kg. Kdyby se nestala jedna věc, asi bych se ted už nevlezla do dveří X_X Ale náš němčinář si mě jaksi přestal všímat:-( Nejhorší bylo, když jsem ho viděla na imatrikulačním plese tančit s manželkou. Byla jsem na dně, ale vyřešila jsem to celkem chytře.. Říká se, láska se léčí láskou, tak jsem se zamilovala do výtvarkáře. (Ale němčináře jsem měla pořád ještě moc ráda). Výtvarkář byl ještě lhostejnější, než němčinář. Nic na něj nezabíralo, slzy, milostné dopisy, ani mini sukýnka. (Později jsem se dozvěděla, že je teplej, ale to je jiný příběh:-) Jde o to, že mě kreslili při hodině jako model. Byla jsem jen ve spodním prádle a ten idiot výtvarkář řekl, že mám tělo jak „Sumo-bojovník“!!!! Hodně mě to ranilo, z lásky se stala nenávist a začala jsem hubnout. Zhubla jsem na 68. To mi bylo čerstvých 18 let. (Docela silná, že?) měsíc na to se to stalo! Umřela má nejbližší osoba v rodině – babička. Fotr mě obvinil, že můžu za její smrt! Prý že jsem jí nepomohla! (Copak jsem mohla?! Byla jsem strašně vystrašená a navíc nejsem žádná zdravotní sestra!) Tím se nechci obhajovat, ale.. Už nikdy nechci vidět, jak někdo umírá! Fotr mě okamžitě vyrazil z domu a já se odstěhovala do chráněného bydlení a žila jen z půjček a peněz od státu T_T Za ten měsíc, co jsem tam byla, jsem zhubla 10 Kg. To už jsem zvracela po každým jídle. Nikomu jsem to však neřekla. Vím, že mi tenkrát bylo hrozně. Zklamaná v lásce i v zázemí, přemýšlela jsem o sebevraždě, ale neudělala jsem to. Věřím v jakési světélko naděje, možná se vám budu zdát dětinská, ale mně to fakt pomáhá! Tehdy jsem napsala knihu – o mně a mém vysněném světě. Taky způsob, jak se vypsat ze svých pocitů… Chodila jsem po škole jako tělo bez duše, hrozně vyhublá a bledá. Za den jsem snědla tak půl rohlíku. Jednou jsem se byla na něco zeptat němčináře ohledně referátu (jsem jeho nejlepší studentka, a možná je to vzájemné:-) Koukal se na mě, mile se usmívál a já už to nevydržela a začala tak strašně brečet a všechno mu řekla!!! Profesoři svolali speciální poradu, jak by mi mohli pomoci. Zavolali si mé rodiče do školy a nyní už bydlím zase doma. Poruchy příjmání potravy zmizely a je mi o mnoho líp! Není to sice můj sen bydlet s rodiči, ale už brzy se chceme s mojí nej kámoškou Petrou odstěhovat a bydlet spolu. Teda né jen spolu, ještě s mým přítelem. A že neuhodnete, kdo to je?? Náš profesor němčiny!!! 😀 Sice jsou vztahy se studentkami zakázány, ale my to držíme v tajnosti a už jenom rok a budeme moc být navždy spolu! A s Petrunkou.. Zyprexu už neberu a přestala jsem přibírat. Mám sice pár kilo navíc, ale už si nepřipadám tak tlustá a ošklivá. Jsem ráda, že všichni lidi nejsou lhostejní, ale zároven mě mrzí, že mám takové rodiče, kteří mě nedokážou (a nikdy nedokázali) pochopit. A vás holky bych chtěla moc poprosit, pokud vás můj příběh zaujal, ozvěte se mi, ráda poznávám nové lidi, jak se říká, přátel není nikdy dost:-P Ahoj Katy Ps: můj přítel mi slíbil, že mi mou knihu vydá!

Ahojky! Nejdřív bych chtěla poznamenat, že ničím netrpím. Teda alespoň pokud jde o anorexii, nebo bulimii. Vlastně ani nevím, kdy to všechno začalo, ale muselo to být asi v březnu. Jsem celkem hubená? je mi 15 a mám 163,5 cm a váha mi lítá mezi 42 ? 44,5 kg. Několikrát během dne se musim zvážit a zkontrolovat tak, jestli jsem náhodou nepřibrala?a čím nižší hodnota na váze je, tím větší mam RADOST!!!! Je fakt, že jednu dobu jsem chtěla mít bud anorexii, nebo bulimii. Vim, že je to blbost, ale já měla pocit, že si mě kamarádi a rodina vůbec nevšímají?že mě přehlížejí?a tak jsem chtěla mít nějakou nemoc, na kterou se dá umřít, aby si uvědomili, že se se mnou něco děje. No a anorexie mi byla nejblíž?.Nezačala jsem hubnout, ale pořád rostu a váha se mi nezvedá a už tak mám velkou podváhu?.Ale začala jsem se na sebe dívat a zjištovala jsem že mám celkem velký břicho (ale zároven vim, že to není pravda?) A po jídle (ne vždycky, spíš jen ojediněle) se mi udělalo špatně a když jsem stála, musela jsem si sednout?motala se mi hlava a bolelo mě břicho?Pak jsme jednou jeli na koncert do města asi 30 km vzdáleného od nás. Jeli jsme s učitelkou autobusem a já byla zrovna po obědě? Autobus byl přecpanej a já musela stát?zrovna se mi udělalo špatně ale sednou jsem si nemohla?.čekala jsem akorát, kdy se zhroutím, ale naštěstí se nic nestalo, jenže na tom koncertě nebyl čas se najíst a tak moje další jídlo bylo asi až v sedm večer? starší ségra o mym problému ví a tak mě hlídá?.ale to už je fakt nesnesitelný?každý den otázky typu: Co jsi měla k obědu? Kdy a co jsi naposled jedla? Na jednu stranu jí chápu, protože o mě má strach a já jsem schopná se klidně zapomenout navečeřet (sama mi to říkala, když jsem jí prosila, aby s těma otázkama přestala), ale na druhou stranu mě to ubíjí?.mamka se k ní přidala? ted mě strašně moc hlídá?.sama mi nabírá porce k večeři a je se mnou v kuchyni, dokud ji nesnim? Byla jsem 29.5. na patnáctiletý preventivce a doktorka mi řekla, že tak jak vypadám já, vypadaly děti, když je propustili z Terezína? a ještě mi řekla, že musim chodit každejch 14 dní na převážení, doku nepřiberu? Zrovna včera jsem byla na školním výletě a hned jak jsem přijela domů (to bylo asi 17 hodin) mi mamka ohřála polívku a byla se mnou v kuchyni?mně tekly slzy (ale naštěstí si toho nikdo nevšim), protože jsem jíst musela, ale vůbec jsem neměla hlad a hned po pár lžicích jsem byla najedená, možná i přejedená? a pak ještě špagety!!!! Už mě to nebaví?já se ještě hlídám, abych nejedla moc?.pořád si musim dělat ten test co je tady na ppp?.a jsem RÁDA za každý procento navíc v okýnku anorexie, nebo bulimie?nezvracím a ani jsem nezvracela?..a vůbec?mně vlastně nic není?3x týdně chodim cvičit a jsem veselá a mám věci, který mě bavěj, sice jsem unavená, ale to zo toho, že chodim pozdě spát?..ale stejně začínám cítit, že se se mnou něco děje a vůbec nevím co?.prostě si nedokážu vážit svýho zdraví…jenže ten můj největší problém je, že se mi NECHCE přibírat za žádnou cenu!!!!!!jsem z toho už chvílema zoufalá… Jestli jsem vás jenom obrala o čas, tak se omlouvám, ale já se potřebovala vykecat a tenhle způsob se mi zdál nejlepší?budu ráda, když mi napíšete na 91kristyna@seznam.cz a nebo přidáte nějakej komentář?děkuju

Zdravim vsechny holciny,ktere si prochazeji nebo prosly stejnym peklem jako ja.Asi bych ani nezabrousila na tyto stranky,kdybych si nedavno neuvedomila,ze jsem vazne nemocna.Ani nevim jak zacit….tak nejak jsem se do toho zamotala a hlavne uz pred delsi dobou,ze si ani nepamatuji….PROC!!!! Vse zacalo v Anglii….kde jsme spolu s mou kamaradkou studovaly jazyk a chodily do fitka.Od malicka jsem byla sportovkyne….gymnastika,jizda na konich,sportovni skola,kolo atd.Kamaradka chtela neco zhubnout a tak jsme si daly predsevzeti,ze par kilo shodime.Vsichni kolem me a hlavne ma rodina rikala,ze to vubec nepotrebuji,ale ja se citila vzdy trosku“vetsi“.Merim 172cm a tenkrat jsem vazila 65-67kg.Uz drive jsem mluvila jak mam veliky zadek a casem se to stalo mou prednosti(kazdodenni).Ale az v GB jsem do toho spadla a dnes bych si za to nejradeji vyliskala!!!!Zacala jsem omezovat jidlo.Vysadila jsem uplne vse z jidelnicku…..proste jsem se ze dne na den vzdala vsech cukru,skrobu,protejnu,TUKU.Jedine co jsem si dovolila bylo ovoce,zelenina a jogurty. Hubnuti slo jako po masle a kamoska byla prekvapena,ze za 2,5 mesice jsem byla hned o sest kilo lehci.Nic o me diete jsem ji nerekla.Zacala jsem jenom desne cvicit a hledat si zaminky abych nemusela jist vubec,kdyz to bylo mozne,protoze kdyz jsem byla doma ,stale me neco nutilo doprat si neco do zaludku,nebo to co jsem si prave zakazovala. No a tak to slo az do leta 2004,kdy jsem se z Anglie vratila domu.Bylo leto a ja se citila prijemne,protoze jsem byla „hubena“ (54kg)ale moji rodice a cely zbytek rodiny a pratele meli sok kdyz me videli v bikinach.Snazili se mi nutit jidlo ,ale ja si stala za svym a nikdo by me neprinutil.Tak to pokracovalo i v lete 2005.Mozna se divite,ze me rodice nedonutili.Mam s obouma velice dobry vztah,ale nikdy jsem se jim ani nedovolila o tom promluvit.Byla jsem odmitava a strasne opatrna co se tykalo jen naznaku tohoto temata z jejich strany. V te dobe uz jsem vazila 50kg,ztratila jsem menzes,upadla do desnych depresi a absolutne jsem nemela smysl pro humor a pro zivot samotny,trpim menecenosti.Nic me nemotivovalo,nebavilo a byla jsem unavena non-stop.Ale „hubena“a „krasna.“Chtela jsem s vahou jeste nize,ale v tom se mi rodice rozhodli,ze se me nebudou doprosovat a odvezou me na spec.oddeleni. To se ale nestalo,protoze jsem odletela do zahranici a nepripoustela si nic takoveho jako anorexii.Jenomze tady jsem si prosla vetsim stresem nez jsem cekala a me telo a hlavne mysl,to nejak nezvladla a ja se stala navic i bulimickou,protoze jsem potrebovala protejny a neco tezkeho do zaludku,prejedla jsem se a pak to slo vse do zachodu.Od te doby co jsem tady se snazim s tim bojovat.A musim rict,ze kdyz jsem si dnes precetla par z vasich pribehu,hodne me to motivovalo k tomu nebyt k sobe tak prisna a hlavne blba a nenicit si zdravi.Jsem teprve na uplnem zacatku,kdy si uvedomuji,ze musim,ale „nechci“,boli me kazde sousto normalniho jidla ,ktere musim spolknout.Jenomze diky te zapeklite nemoci mam tolik nasledku a strasti(hlavne psych.),boli me kostra,mam zalud,vredy,problemy s jatrou,nepamatuji si jako predtim,nedokazu se smat jako tenkrat,sexualni apetit absolutne nulovy a ztratila jsem nekoho,s kym jsem planovala budoucnost,protoze on chce prece jednou taky rodinu.Obetovala jsem tomu vse a uz tak proste dal zit nemuzu a nedokazu.Chci s tim neco udelat,jist jako tenkrat a NEPOCITAT!!!!Ale mam takovy strach z toho ze priberu vic nez bych mela…..zatim jsem na hranici 55kg,ale uz se zase citim „tlusta“a nechci se ze zahranici vratit „vetsi“…..jidlo a organizace denniho jidelnicku se mi stala tou prvni a posledni veci na kterou myslim,kdyz vztanu a kdyz usinam.Jediny clovicek,ktery me drzi nad vodou a pro ktereho ziji je moje mamca!Ta vi celou pravdu a vedela snad i mnohem drive nez ja sama jsem si to pripustila. Vim,ze je nas v takove situaci hodne……..bobatka,drzme se a snazme se to nejak zvladnout a tu desnou nemoc zahnat at uz nas netrapi!!!!!Moc vam vsem drzim pesti a preji uspesnejsi dny nez ty ,ktere jsme mely dodnes!!!!

ahojky všichni. Potřebovala bych od vás poradit, už mi nepřipadá normální muj vztah k jídlu a k sobě samé, ale zase si nemyslím, že mám anorexii a už vůbec ne bulimii. Přečtěte si muj příběh a napište mi komentář nebo email na smudla.mala@seznam.cz co si o tom myslíte. díky Takže asi od 14.let jsem začala zkoušet různé diety, vydržela jsem to vždycky tak 3 dny a skončila. Neměla jsem to totiž zapotřebí a uvědomovala jsem si to. Před rokem v tuhle dobu jsem měla 52kg a udržovala jsem si to cvičením a občasnými dietami. Byla jsem se sebou docela spokojená a celý léto jsem papkala nanuky a vše na co jsem měla chut. A na podzim jsem vlezla na váhu a měla jsem 54kg. Chtěla jsem to zhubnout a tak jsem začala držet drastickou dietu. Za chvíli jsem už měla 48kg. Pak přišli vánoce a já zas pěkně přibrala na svých 54kg 🙁 opět jsem přestala jíst a zas to všechno zhubla a pak to zas nabrala s bonusem 3kg navíc. a tak to bylo furt dokola. pár dní hladovky -3kg a pak zas přežírání +3kg… Ale ted už jim denně 2000kj 14dní a mám momentálně 52kg a 170cm( uplně stejně jako loni touhle dobou akorát že ted už spokojená vůbec nejsem!). každý den hubnu tak 0,5kg někdy mín někdy zas víc. za těch 14 dní jsem zhubla 5kg. Každý mi říká že to nepotřebuji že mam dobrou postavu, já si ale tak nepřipadam. Chtěla bych zas těch 48kg to jsem byla tak krásně hubená… Bojim se že zas nevydržim a začnu se přežírat a vše během týdne naberu zpět zároven mě ale tak strašně nebaví nejíst, mam furt hlad a furt mam na něco chut. V okamžiku kdy jídlo jim, tak ho miluju, protože je tak moc dorý, Pak ale dojím a mam výčitky a nenávidim ho protože se po něm tloustne. Tak co mam dělat? Jsem normální?

Ahoj, dnes večer jsem neměla ani pomyšlení přimhouřit očka nad učení, a tak jsem zašla po hodně dlouhé době navštívit tyto stránky. Kdysi(16.4.2004) jsem i já zde uveřejnila svůj přiběh-Vzpomínky na život. Od té doby, jako ostatně u všech, se toho hodně pozměnilo, ale co, nebo spíš kdo se změnil, jsem tentokrát já. Bulimii trpím stále, ale pomáhá mi jeden velice příjemný psychiatr, ač občas mám problémy s komunikací, protože samy některé víte, jak těžké je svěřit se cizímu člověku. Nejhůře mi bylo, když jsem se mu svěřila, proč jsem znova začla s bulímií-smrt mého přítele. Tehdy mi ani nepřišlo, že už jsem ze všeho mohla být venku, najednou se prostě vše vrátilo… Mamka s taťkou mne spíše trošku odsoudili, dá se to tak říct, ale nebýt jich, možná že bych dnes neseděla tady u počítače, ale pod dozorem v psychiatrické léčebně, ale to je zase jiný příběh… Když to vlastně vše shrnu, chtěla bych vám všem říct, dokud je čas a pořád máte alespoň malinko síly žít, tak se nevzdávejte a zkoušejte bojovat. Já jsem si také dala říct, ač mi to trvalo pěkných pár let. Bohužel, má všelijaké zdravotní problémy, zejména s vaječníky- no prostě ty ženské věci. Nejhorší ale je, že jsem jednou chtěla mámě a tátovi udělat radost a přinést jim v náručí ukázat vnouče, ale to bohužel nikdy nepůjde, díky mé pitomosti jsem neplodná, ač se má gynekoložka snažila hodnou chvíli a já jí za to moc děkuji. Teď už vím, že nejvíce sem ubližovala mamce a taťkovi… Myslela jsem, že mi nerozumí, když mě nechtějí pustít do hospody a nechtějí, abych kouřila. Chtěla jsem žít jinak-bulimicky. Jenže mamka má nález na ňadru a táta ve vyoperovaném znaménku. Před dvěma měsíci zemřel děda a strejda a teď my mají odejít i oni- NE! Tentokrát už jsem nepovolila, že se zase psychicky zhroutím. Za to, že jsem byla bulimička, to byla jen má blbost, chtěla jsem být twigy, ale za to, že má někdo rakovinu, za to nemůže nikdo… Držím vám všem všechny palečky co mám a pokud budete chtít, napište mi na e-mail: janafialova@centrum.cz Hodně se teď o ppp zajímám a ráda si přečtu další příběhy. Všichni, co sem píšete- mám vás ráda.