Archive for category: Můj příběh

Moj problem sa zacal uz ked som mala 4 roky.Mala som sice normalnu postavu,trosku oblejsiu ale v pohode.Lenze vsetky deti v skolke boli stihle,priam vychrtle,ja som vzdy rada papala,nemala vysoke sebavedomie,tak si ma vybrali za terc sikany.Na zakladnej to nebolo o nic lepsie,8 rokov kazdodenneho teroru-psychickeho i fyzickeho.Nemala som priatelov,moja zo skolky najlepsia kamaratka sa na mna vykaslala a o mna sa niekto zaujimal len ked ma chcel sikanovat alebo vyuzit.Ked som o tom povedala so slzami v ociach-stale som plakala,kazdy den-mojej matke,tak to je moj problem.Moja matka je alkoholicka,je strasny nervak,stale krici,nikdy neviete,aku bude mat naladu.Pred inymi ludmi je ako med ale ked sa zavru dvere,je to peklo.Otec zomrel ked som mala 4 roky,moji starki z jeho strany zomreli este pred mojim narodenim a dedo z matkynej strany ked som mala 6 rokov.Mam len babku,ta jedina bola ku mne dobra a dala mi aspon trochu lasky a pozornosti z ineho dovodu,ako toho,ze ma chce sikanovat alebo po mne vrieskat.Kym ine deti chodili von s priatelmi,ja som sedela doma a citala rozpravky.Moj svet fantazie.Zaujem chlapcov o mna?Nikdy by o mna nezakopol ani ten najvacsi uboziak.Prezyvky sumo,tulo,kromanonec,ratrak(take velke snezne vozidlo) a ine mi zneli v usiach kazdy den.A ked som si chcela dat doma horalku,matka mi povedala-dobre,ale urob 10 brusakov.Vsetci do mna hustili len to,aka som tucna.Matka ma mimochodom psychicky tyrala a tyra kazdy den-je chora.Takze som jedla viac ako ostatni,ale nie ovela,na to by sme ani nemali peniaze,problem bol v tom,ze som nemala pohyb.A tak som to v 13tich dotiahla na uctihodnych 83kg.To bolo na konci osmej triedy.Matka,kedze videla aka som tazko obezna ma prihlasila na vodne polo a vtedy sa to zacalo.Ked som videla tie nadherne tela,ked som uz nedokazala viac uniest kazdodenny teror zo vsetkych stran,neznasala sama seba(mimochodom,kazdy den som myslela na samovrazdu),proste jedneho dna som skusila vracat.Mala som opuchnutu celu tvar,tiekli mi slzy a velmi mi to ani neslo.Lenze,clovek si zvykne aj na sibenicu.Mimochodom,vyse 2 roky som trpela chronickou bolestou hlavy,brala som tabletky kazdy den,no nepomahali,od bolesti som sa nedokazala ani posadit,len lezat,spat,aj to pomohlo k mojej obezite.Tak sa zacala moja bulimicka faza.Vsetko co som zjedla som aj vyvratila.Po prazdninach som do deviatky prisla o vyse 10 kil lahsia a nikto si uz netrufol ma sikanovat,ale bola som vyvrhel,mala som len jednu kamaratku.Plavala som 2 roky a zhodila na uzasnych 58 kil.Potom som ale bola taka unavena,ze som prestala plavat.Tak sa u mna striedli a dodnes striedaju obdobia bulimickych zachvatov ale aj anorexie.Vtedy nic nejem,len pijem-kava,caj,sojove mlieko.Mam 17 rokov,175 cm a dnes rano 52kil,ale mala som bulimicky zachvat takze zajtra rano mozno 53 kil.Presla som si viacerymi fazami ppp.Asi rok v druhom rocniku,to som fungovala tak,ze som rano vypila kavu,potom som jedla az doma-zelenina,ovocie,popcorn a potom nic-vaha mi vtedy stala.Prekonala som tazke obdobie ked som vyse roka myslela len na to,ze sa zabijem.Mala som aj vybrany termin ale stalo sa vtedy par veci,takze som to neurobila.Mam skvelych priatelov,ale v poslednej dobe sa od nich sama izolujem.Niekedy som stasna,niekedy v tazkej depresii.Na povrchu som sa ale uz dokazala hrat na slecnu v pohode.Uz nechodim cela v ciernom,obliekam sa farebne.Mala som kopu priatelov-chlapcov myslim,velmi som sa sklamala.Jediny,ktory stal za to a ktoreho stale lubim ma nechal.Spravala som sa strasne,koli ppp,takze sa so mnou rozisiel-on to o mne mimochodom vedel,ale urcite nevedel,ze sa tak spravam prave koli ppp.A to si ani vela ludi neuvedomuje.Az s odstupom casu zistite,ze vas to drzi v moci a ovplyvnuje to vase spravanie kazdy den v kazdej situacii.Inak by ste sa spravali a hovorili,keby ste boli bez ppp.Mam dlhorocne skusenosti s ppp a co som sa naucila,co mi to dalo,vzalo?Mam skvelu postavu,ktora mi je ale nanic,kedze ja sa vidim stale tucna.Mam kopu priatelov i skusenosti,lenze sama ich casto od seba odhanam,vyhladavam samotu,odpovedam jednym slovom.Striedaju sa mi nalady-niekedy som stasna a vesela,niekedy v tazkej depresii.Mam par jaziev-bolito normalne zranenia,nesposobila som si ich naschval ale kedze moje telo nema ziviny,snazi sa len prezit,nezahojilo ich a ostali mi jazvy.Takmer stale mi je zima.Mam trochu horsiu plet,ale len par uhrikov,takmer skvela,len si ju musim stale natierat aj cele telo,aby som nemala suchu kozu.Menstruaciu som mala za tie roky dokopy asi 7krat,naposledy zaciatkom tohhto roku ked som sa snazila koli priatelovi jest normalne-nevydrzala som.Mam jazvu na pravej ruke,na klbe ukazovaku,to od vracania,tlacim si pri tom na podnebie.Viem uz kto som.Potrebujem lasku,ako kazda ziva bytost ale aj ked ju mam,nie som celkom naucena ju prijimat a davat,neviem odhadnut mieru. To hlavne,co som po tych rokoch zistila je to-a to je velmi dolezite-ze ppp nevznikaju koli postave,koli jedlu a tuzbe byt stihli.Ppp su len vonkajsim prejavu dusevneho stavu.Ked nas nieco trapi,musime to vyriesit.Niekto sa brani a povie to,ked ho niekto urazil.Niekto si zlost vybije v sporte.Niketo krici,niekto place.Bohuzial,niekto sa reze,a ked nedokaze ovladat svoj zivot a hlavne svoje stastie,tak ovlada aspon jedlo.Lenze pravdou je,ze jedlo potom ovlada cloveka.Zavislost od alkoholu,drog,ppp a ine su len vonkajsim prejavom nasho riesenia,respektive neriesenia nasich problemov.Tak isto ako schizofrenia,sebaposkodzovanie,ale aj vrazdy.Nase spravanie priamo vypoveda o nasom dusevnom stave.Preto nikoho prosim nesikanujte,nekricte nan,nevylievajte si nan svoju zlost,nebudte k nikomu zly,kazdeho vypocujte,obimte a prejavte mu aspon trochu citu.Inak mozete sposobit velke nestastie,ktoreho dosledky si raz mozno odnesiete sami,ked nejaky clovek,ktory bol dlhe roky nestasny ublizi vam alebo vam blizkej osobe.V podstate za to nemoze…

Přávě sedím nad hrnkem horké čokolády s jednou porcí smetany,10 hodin večer.Čtu si různé příspěvky,koukám na hrozivá ilustrační fota a hlavně DIVÍM se!!.Neměla bych ale čemu!!.Sama nejsem žádný tlouštík.Je mi 14.chodím do osmé třídy a na tyto stránky jsem se dostala,tak říkajíc jen tak,byla jsem zvědavá.Při své výšce 165 cm vážím (puhých)45kg.Ale proč? Já to tak nechci.Sama se bráním pomyšlení,že by mě pomatení doktoři zavřeli do ústavu.Mají důvod ale mě nechápají!!Zase se dívím.Já bych tam asi nepatřila.Čtu si různé přispěvky.Některé šokující a… zase se děsím.Téměř každý den sním tabulku čokolády,ale né tak ledajakou?Pořádně kalorickou mléčnou s oříšky od značky Milky.Piju Coca-colu a dalo by se říci MILUJU ji tak moc,jsem na ni téměř závislá,až 8l týdně,moc?? Pro mě ne.Nebyla jsem nikdy v léčebně co zde ale čtu mi stačí,doufám že se tam ani nedostanu.Milujuu sladké pak ale téměř hodiny nejím,proč?? To sama nejím.Dozvěděla jsem se že některé anorektičky sni jen jeden rohlík denně.Já jich na posezení sním klidně i 3,proč jsem tedy tolik hubená??Zase se divím.Chtěla bych tolik stloustnout,snažím se nejde to.Měj te se hezky,snad se sem ještě nekdy podívám =)

Nadváhou som zatiaľ ešte netrpela a ani v súčasnej dobe mi obezita nehrozí. A niektorí ľudia dokonca tvrdia, že by som mala niekoľko kilogramov pribrať. Aj ja mám veru taký dojem. Napriek tomu som sa pred niekoľkými rokmi cítila strašne tlstá a usilovne som znižovala svoju hmotnosť. Už ako malé dieťa som nebola veľký jedák. Mama mi dokonca raz rozprávala, ako ma občas musela naháňať po kuchyni, lebo som odmietala sedieť pri stole. Až keď som sa konečne unavila, sadla som si za stôl. No ani vtedy som nechcela jesť, radšej som sa s jedlom hrala. Pre moju mamu a otca to nebola veru žiadna zábava, no ja sa pri tej spomienke vždy pousmejem. Veď keď si len predstavím ako som vtedy ako malý trojročný krpec utekala okolo stola a moja mama za mnou. V pravej ruke lyžica, v ľavej utierka na riad. A z druhej strany stola sa na mňa vyškieral otec. Scéna ako v nejakej bláznivej rodinnej komédii. V detstve som teda jedla veľmi málo a každý sa ma pýtal, kedy konečne priberiem. Mňa však moja nízka hmotnosť tešila a vo veku trinásť rokov som bola veľmi hrdá na mojich 42 kíl. No keď si teraz uvedomím, aká som bola vtedy chorobne chudá, obleje ma studený pot. Merala som totiž 168 cm a každý, kto vie vypočítať index IBM zistí, že jeho hodnota bola 14, 8. A to je hlboko pod hranicou ideálnej hmotnosti. Ešte aj teraz ma strasie hrôzou pri spomienke na moje vytŕčajúce rebrá. Pri jednom takom pohľade do zrkadla som si povedala: ?Dievča stačilo, vyzeráš ako z koncentráku,? a začala som normálne jesť. Prestala som odmietať zákusky a napolitánky, pochutnávala som si na nich hlavne večer a ďalší rok som už vážila 60 kíl. Tejto hmotnosti som sa nesmierne zľakla a jedlo sa znova stalo mojim nepriateľom. Cez deň som jedla veľmi málo ? najprv to bolo dosť ťažké, lebo som mala roztiahnutý žalúdok ? a po šiestej hodine večer som nechcela zjesť ani len mrkvu. Táto hladovka skončila u mňa šesťmesačným vynechaním menštruácie. Moja hmotnosť sa pri výške 170 cm postupne ustálila na 58tich kilogramoch a ja som konečne bola s mojou postavou spokojná. Ale čo sa nestalo. Mala som už 23 rokov a na obzore nebol žiadny muž, ktorý by prejavoval o mňa záujem. A tak znova začal vo mne vŕtať červík pochybností. Určite ťa preto zatiaľ žiadny chlap nepozval na rande, lebo by sa s takou tlstou hanbil ukázať na verejnosti. A začala som držať ešte drastickejšiu hladovku ako predtým. Za celý deň som zjedla len jeden jogurt a jedno jablko. Napriek tomu som vládala normálne existovať a netrápili ma ani žiadne zdravotné ťažkosti. Po dvoch mesiacoch ukazovala ručička váhy utešených 48 kíl. No potom bol v nejakom časopise uverejnený článok o rizikách, ktoré mladým dievčatám hrozia kvôli odmietaniu potravy. Informácie o vypadávaní vlasov, nepekných vráskach na tvári a možnom zlyhaní obličiek mi síce boli známe už predtým, no nevenovala som im veľkú pozornosť. No v časopise som si prečítala dva smutné príbehy takto postihnutých dievčat a strach z nepríjemného ochorenia a zo straty mojej bohatej ?hrivy? ma prinútil rozumne sa stravovať. Mäso a zákusky som vymenila za ovocie a zeleninu, namiesto bieleho pečiva si radšej pochutnám na čiernom chlebe a grahamových rožkoch. Krémové zákusky takisto nepatria k mojim obľúbeným pokrmom. Čokolády, zmrzliny a syrov sa však vzdať nedokážem. A občas si kúpim sušené ovocie. Vďaka vegetariánskemu spôsobu stravovania ? mäso odmietam hlavne kvôli mojej láske k zvieratám ? si už niekoľko rokov udržiavam stálu hmotnosť. Tá je v poslednom čase dosť nízka a napriek mojej chuti do jedla sa mi nedarí pribrať. To je asi trest za odmietanie potravy v minulosti. Alebo je to vplyv dedičnosti? Veď moji rodičia majú takisto nízku hmotnosť a mama bola v mojom veku tiež veľmi chudá. Aj otec mohol zjesť koľko chcel a jeho hmotnosť sa nezvýšila. Dievčatá a ženy, nepreháňajte to prosím s túžbou po štíhlej línii. Uprednostňujte hlavne zeleninu, celozrnné pečivo a nezabudnite na pohyb. Ak totiž budete držať krutú hladovku, hladovkou, môžete skončiť ako žena, ktorú som pred ôsmymi rokmi videla na pláži na Cypre. Pri pohľade na jej výrazné rebrá a chudé ruky a nohy mi prišlo nevoľno.

Je to pořád stejné a mě to ubíjí. Je mi 17 let a hubnu od 11 let. Ted mám bohůžel nadváhu, mám atypickou mentální bulímii. Atypickou? Už nezvracím jen se přežírám, potom pár dní piju jen vodu nebo se po záchvatu pořežu. Tento rok jsem byla v léčebně v Motole. Tam to bylo fajn, byla jsem tam skrytá před světem, ale přijela jsem domů a všechno se to vrátilo, mám silné deprese, beru navykový antidepresiva Neurol. Je mi pořád ze sebe blbě. Je to pro mě nechutný, být obalená v tom hnusu. Všude jen tuk. Je to odporný, kouknu na sebe do zrcadla a chce se mi brečet. Moje váha hrozně kolísá. Během měsíce zhubnu tak 10kg a pak během 14 dní to je nahoře. Pořád do kola. Když mám zrovna ty kila dole je mi fajn a cítím se jak v sedmém nebi. Ale pak! Pořád se nezměnilo mé myšlení, stále prahnu po vychrtlém těle. Všichni okolo mě si myslí, že už je to pryč ale není. Stále obdivuju lidi co dokážou nejíst. Vím, že to je špatný ale chci taková být, bohůžel. Chci aby si na mě lidi ukazovali, že jsem až moc hubená. Nevím jak z toho ven. Je to pořád do kola. Chvíli se cítím fajn a jsem spokojená sama se sebou a pak se to všechno otočí a už zase hubnu. Ve 12 nebo 13 jsem nejedla vůbec, cvičila několik hodin deně, každé omdlení jsem brala jako uspěch, přímo jsem se v tom vyžívala, konečně jsem si připadala úplně čistá. Nic ve mě nebylo, žádný odporný jídlo. Uplná dokonalá čistota. Vůle cvičit, dělalo mi dobře když mě to při cvičení bolelo, trestala jsem se za každý prožraný den v mém životě. Když mi byli vidět některé kosti byla jsem tak šťastná. A teď, mé myšlení je natolik zcestné, že bych to chtěla všechno vrátit a být zase o hladu, cvičit jak o život a být ve všem dokonalá.

Tak je to už pár měsíců, co jsem psala svůj příběh na tyto stránky. Byla jsem špatná, ale teď je to ještě horší. Ještě před vánoci jsem vážila svých standard 65kg/170cm. Vánoce klasicky linii nepřejou a tak jsem nabrala běžná vánoční 3 kila. Nijak mě to netrápilo, řikala jsem si, že nasadim hladovka a za 10dní je to pryč. Bohužel jsem se přepočítala…. Zapomněla jsem, že jsem začala brát v listipadu antidepresiva, po kterých váha stoupá. Věřila jsem, že to uhlídám. Jasně že ne. Na konci ledna jsem měla o 5kg víc. Trápila jsem se na 70kg. To trvalo asi do dubna. Ani jsem nevěděla jak a měla 75kg. Pak se to začalo nabalovat… B se opět přihlásila a já se cpala bagetema a sladkostma, chodila se přecpávat do blízké pizzerie apod. Během asi 2 týdnu jsem musela nabrat 5kg…. V současný chvíli jsem psychicky naprosto vyřízená, mám chuť se zabít, stejně jsem tp jednou skoro udělala, kvůli tomu, jaká jsem hnusna tlustá kráva. Přeju si být zase nemocná, jako před 2 roky, kdy jsem díky tomu krásně zhubla. Přeju si mít třeba rakovinu, jenom když budu hubená… dokáže to někdo pochopit???? Cítim na sobě každý kilo, nechodim ven, stydim se za sebe, nic mi neni – mám plnou skříň hadrů na 64-68kg, což samozřejmě teď neoblíknu. Nejhorší je, že se s nikým nestýkám, bojím se lidí, co si řeknou, až mě uvidí, jak mě budou komentovat, že jsem zase vyžraná jako předtim… Rodiče jsou ze mě taky celkem špatny, maminka sama stále bojuje s váhou (ačkoli neni tlustá, jenom si šíleně zakládá ne svým vzhledu), nutí mě s ní hubnout a tatínek „dobrácky“ komentuje moji ztloustnutí a nešťastně se na mě dívá, páč on nesnáší oplácaný ženský. Takže z rodinný atmosféry jsem tak zralá se zas tajně přežrat a opět si slíbit, že od zítřka začínám hladovku. To si řikám už 14dní. POřád to nějak nejde. Už dlouho jsem se necítila tak mizerně jako teď. Naprosto zodpovědně prohlasšuju: ANO, já jsem nešťastná. Radši bych byla mrtvá, to mi věřte….