Můj příběh – část první
Ahoj, včera jsem poprvé objevila tyto stránky a četla příběhy až do půlnoci.Rozhodla jsem se, že přidám i ten svůj, nevím sice, jestli ho bude někdo číst, ale na tom nesejde…Tak především nemám ani anorexii ani bulimii.Dle testu mi byla určena diagnoza 92% záchvatovité přejídání.Je mi 20 let, příští rok končím bakalářské studium na VŠ.“Problémy s jídlem“ u mě začaly asi kolem 15-16 roku.Do prvního ročníku na gymnáziu jsem vůbec nic neřešila.Jenže na konci školního roku jsem byla týden úplně mimo, jen jsem doma ležela s horečkama,nejedla jsem, prostě nic.Za týden když to pořád neodcházelo,šla jsem do nemocnice-tehdy ještě na dětské oddělení-kde nevěděli co se mnou.Poslali mě na gynekologii-nic.Tak si mě tam nechali.Asi 14 dní si pořád mysleli,že mám nějakou virozu,ztrácela jsem se před očima.Zapomněla jsem uvést, že již od 14 let nejím maso/z principu/,které mi tam neustále nutili.Po 14 dnech mš převezli do fakultní nemocnice, kde mi po několika vyšetřeních zjistili Crohnovu chorobu.Po měsíci mě propustili do domácího léčení,váhu jsem měla 49 kg/mám 158 cm/.Brala jsem mnoho léků,také kortikoidy-hormony-po kterých jsem byla velmi oteklá,hodně jsem přibrala-asi na 58 kg.To byla pro mě nepředstavitelná váha, vždyt dosud jsem byla v pohode vzdy do 50 kg a nikdy jsem to neřešila.Asi po roce a půl nastal zlom,ted si už ani nevzpomínám,čím byl způsobený.Sestra měla na mou tlouštku narážky.Začala jsem hubnout-poprvé v životě-a podařilo se mi to.Z 58 kg jsem asi za 2-3 měsíce zhubla na 49 kg.Hodně jsem pila,každý den jsme se sestrou doma cvicily,jedla jsem málo a „dietně“.Velmi jsem se sama sobě líbila a byla jsem spokojená,že můžu opět nosit své milované oblečení.Poměrně dlouho jsem se pohybovala kolem této váhy,možná také proto že jsem začala ve větší míře pít alkohol a někdy jím i nahrazovat jídlo.Asi půl roku jsem také neměla menstruaci.Tehdy si mé okolí velké změny postavy všimlo,a mě velmi lichotilo, že se líbím.Postupem času jsem ale začala plíživě,nenápadně přibírat.