Archive for category: Můj příběh

Na tyto stránky chodím již tři roky. Teprve teď jsem se rozhodla svěřit se vám i s trápením, které pro mě vlastně ani takové trápení není.. Všechno to začalo myslím na přelomu září a října 2003, kdy jsem si uvědomila, že má postava není zrovna nejhezčí. Teď s odstupem několika let opravdu můžu říct, že jsem v té době byla plnější, taková celá „rozkydlá“ – ráda jsem jedla a jedla jsem hodně..Jídlo mě prostě bavilo a jedla jsem třeba i když jsem se jen nudila. O prázdninách v roce 2002 jsem byla na ozdravném pobytu v Řecku. To mi bylo 15 let a tenkrát jsem svou váhu neřešila, ale myslím si, že to celé začalo už tam. Jídlo, které nám tam vařili mi totiž moc nechutnalo, bylo bez chuti a docela mastné, na což z domova nejsem zvyklá. Při vstupní prohlídce jsem vážila 62 kg na 168 cm. Myslím si ale, že u patnáctiletých holek, kdy se u nich „splaší hormony“ je to normální, že jsou všechny takové silnější..Při výstupní prohlídce jsem za 3 týdny zhubla 5 kg, ani nevím jak. Měla jsem tedy 57 kg. Byla jsem spokojenější a řekla si, že bych třeba mohle ještě něco zhubnout. Následně jsem odjela na půlroční studijní pobyt do Německa, kde rodina, u níž jsem bydlela, měla naprosto jiné stravovací návyky než my doma. Snídali (já doma také), ale další jídlo přišlo až tak kolem 4 – 6 hodiny, kdy paní chodila z práce a mohla uvařit. Měla jsem tedy samozřejmě dovolené si kdykoli cokoli vzít k jídlu, ale styděla jsem se, tak jsem jedla jen ty dvě jídla za den, navíc jsem si vždy nechala dát jen málo (prostě jsem se styděla, aby si nemysleli, že jsem nenažraná:)) Nemyslete si však, že jsem byla jen o snídani a večeři..Občas když mě to chytlo, tak jsem si třeba vzala cornflaky s mlíkem nebo nějakou sladkost, ale to už jsem musela mít fakt šílenej hlad. Po půl roce jsem zhubla na 53 kg. To není zas tak drastické – 4 kg za půl roku je celkem zdravé. Když se to vezme ale už od toho řecka, tak je to za 7 měsíců 9 kg.. Po příjezdu domů jsem byla docela vyhladovělá, mamka mi na uvítanou uvařila svíčkovou s knedlíkem (tohle jídlo totiž zbožňuju, doma ho neděláme tak často, navíc neděláme pravou svíčkovou, ale mamka jí dělá jen tak, že jí zahustí zeleninou, navíc přidává nízkotučnou smetanu – řekla bych, že jíme hodně zdravě doma). Naládovala jsem se, dala jsem si 4 knedlíky, po obědě ještě kus koláče (pamatuju si to jako včera)..No a prostě jsem začala zase trošku přibírat – sice jen asi 2 kg, ale vadilo mi to. Zkusila jsem teda vynechávat večeře – je všeobecně známo, že jídlo večer se ukládá víc do tukových zásob než třeba snídaně či oběd, které za den nějak „vyběháme“. Mamka si toho ale všimla a osočila mě, jestli náhodou nechci hubnout až moc, že takhle mi to moc sluší. Řekla mi taky, že se bojí, abych nebyla anorektička.. Tak jsem začala opět jíst své velké porce, pěkně snídani, ve škole oběd, večeři. A přibrala jsem. Začala jsem teda vynechávat obědy, ale doma jsem pak měla hlad, takže o to větší večeře jsem si brala. Měla jsem hrozný strach, že se dostanu zpět na svých původních 62 kg, tak jsem večeře začala zvracet. Mamka byla spokojená, já byla spokojená, páč jsem si pak vždycky připadala taková hezčí a hubenější. Tímhle způsobem – vlastně pouze snídaněmi s mamkou a velkými večeřemi, které pak šly stejně pryč, jsem zhubla zpět na 50 kg. Byla jsem šťastná. Jenže pak, v říjnu 2004 mě mamka načapala jak zvracím..Bylo to hrozný – zmlátila mě jako malou holku a strašně na mě řvala. Byla hodně dlouho naštvaná, nechtěla mi vůbec dávat jíst, když to všechno vybliju..Ale přešlo jí to. Slíbila jsem jí totiž, že toho nechám. Opravdu, nechala jsem toho. Našla jsem si jinou alternativu. Přestala jsem snídat (vstávala jsem totiž později než mamka a snídani s vždycky „brala s sebou do školy“), obědy jsem taky vynechávala a měla jsem docela dlouho školu, takže jsem pak až večeřela. Snažila jsem se to omezovat – třeba jen na půlku chleba se sýrem nebo jogurt. Někdy jsem taky řekla, že jsem si koupila ve škole hamburgra, takže nemám hlad..Šlo to hezky a já zhubla na 48 kg, trochu jsem ještě vyrostla, takže jsem měla 48 kg na 170cm. To už mamka zase měla podezření a navštívili jsme psychiatričku. Byla hrozná, přišla mi, že by sama potřebovala odbornou pomoc. Chtěla mi hned po první návštěvě předepsat antidepresiva..No hrůza, ani mamce se nezdála, tak jsme tam už nešly. Slíbila jsem, že přiberu na 50 kg. Ale zaboha jsem nechtěla. Mamka mě začala vážit. Abych přibrala – pro ni – tak jsem se vždycky před tím hodně napila, ale fakt strašně moc – takže jsem vždycky těch 50 kg měla.. Byla jsem spokojená se svými 48 kg a tuhle váhu si chtěla udržet. Občas když jsem se přejedla, jsem to vyzvracela, ale jen tehdy, dkyž nikdo nebyl doma, protože jsem měla strach, že mě zase načapou. Váhu 48 kg jsem si udržela více méně až do června/července 2006. Měla jsem přítele, kterému se moje tělo strašně líbilo, takže jsem měla ještě jeden důvod proč moc nejíst.. Jenže – o prázdninách jsem sehnala brigádu v lahůdkách – pracovala jsem v sýrech, salátech a zákuscích. Jééé, tam bylo dobrot a já je všechny po tajmu ujídala..Ani jsem si moc neuvědomovala, že bych mohla zase přibrat..No a po návratu z brigády, po měsíci, jsem zjistila, že mám o 5 kg navíc..Byla jsem z toho nešťastná, nešlo mi totiž zvracet -tohle třeba do teďka nechápu proč to najednou nejde.. Navíc se se mnou v září 2006 rozešel přítel, po roce a půl a já si své deprese léčila sladkým a opět jídlem..Nabrala jsem na 55-56 kg. A začíná to opět od začátku. Zase se kontroluji v jídle, nesnídám a ani neobědvám, když se náhodou hodně nafutruju, tak to vyzvracím.. Mám k dnešnímu dni 53,7 kg. Takže jsem skoro 3 kg zase zhubla a chtěla bych se dostat opět na těch 48..Nebo možná i 45.. Nejhorší na tom je, že já si vůbec nepřijdu nemocně, ačkoli vím, že tohle dělám..Za celou tu dobu nepociťuji nějaké poruchy koncentrace, lámání nehtů nebo třepení vlasů. Nic takového. Akorát když jsem měla těch 48 kg, tak mi bylo víc zima. To je celé. Dokonce jsem výborně odmaturovala, měla jsem jen 1 dvojku a teď mám za sebou úspěšně zkouškový, kde možná budu mít nárok na stýpko.. Fakt nevím, ale je možné, že jsem našla takový „ideální stav“, který mám pod kontrolou a celkem mi nevadí..

Achojik:-Pvse, lidskam co si to prave ctete…. Jmenuju se Nikola,,upa moc me tu dojimaj pribehy holek,,co se kvuli necemu trapi…Je to desne moc smutny,,,,ale musim se priznat ze jsem jedna z nich..:`(..zacalo to asi takhle,,mela jsem krasny detsvi,,prozila jsem ho sice s mamkou,babcou a dedou,,tata je bohatej hajzl kterej si s mamkou chtel jen uzit…ale to me tak netrapi…pac mi neco jako tatinka delal muj dedecek kterej mi bohuzel umrel:`(a tim zacina muj pribeh…bylo mi kolem 10 let,,deda jak uz jsem rikala mi umrel,,vsecky jsme z toho byli upa na sracky…ja jsem s e v to obdobi dost zmenila,,,drive jsem byla takova ta vychovana holcicka,,a jak to urcite znate babicka vyvarovala a tak mala nikolka mela dosti kil navic,,sice jsem byla vysoka ale baculata kouliska,,ve skole jsem se neubranila posmechu ostatnich deti,,ale nak jsem si z toho nits nedelala zila jsem si svuj svet..a oststatnich si nevsimala,,pak ve treti tride po smrti dedy,,jsem hoodne zhubla trapenim,,moc jsem nejedla a hodne jsem zacala chodit ven….vsichni mi rikali jak mi to slusi,,jak sjem zhubla,,proste najednou se ze me stal jinej clovek,,nejen vzhledove ale i psychicky,,zacali se se mnou snad vsichni bavit,,byla jsem oblibena..najednou se toho tolik zmenilo i naci kluci e nasli ze by me i chtei,,byla jsem svym zpusobem stastna…jednou jsem sla s kamoskou po skole a hrozne moc me zaujal jeden kluk,,,nemohli jsme ze sebe spustit oci,,prislo mi opravdu jedinecnej ani newim cim metag zaujal…ale poprvy mi srdicko tak divne poskocilo…jo zamilovala jsem se…pokazdy kdyz jsme se videli nemohli jsme ze sebe spustit oci,,,jka se ukazalo byl to bratr jednoho kluka z vedlejsi tridy….bydleli jsme od sebe kousek,takze bylo jasny ze se budem casto potkavat,,byla jsem do nej blazen,,poslsl mi psanicko ja pred nim utikala,,posilal za mnou kamaradky..esli se i libi,,newim proc ale vzdy jsem rekla neco odporne hnusnyho,,,proste jsem si myslela ze by me klk o 3 roky starsi a jeste takovy borec,,chtel,,tak jsem delala ze ho ned´snasim atd,,kvuli tomu jsem se desne trapila,,rikala si ze jsem pekne ,,hnusna a tlusta,,mmno snad kazdy vecir jsem proplakala,,,a pak newim jak jsme na to prisla..strcila si prst do krku,,a vyblila moji veceri,,,vyplakala jsem se u toho a bylo mi uz dobre,,takhle se to delo casto,,ve sole jsem neco snedla,letelo ven,,cejtila jsem se konecne lip….zacala se se i sam sobe vic libit..ale s nim to bylo furt stejne,,,porad jsme na sebe koukali neco si i rekli,,ja na nej koukat nechtela,,nekoukla jsem ale on jo,,a me tim dostaval,,choval jsem se desne nejiste,,,porad tam kde jsem byla ja byl on…nevedela jsem si co myslet…trapilo me to a tak zacal muj kolotoc bliti,breku a nasledneho aspon trocha uklidneni..pripadal jsem si jak blazen ale pomahalo mi to….pak jednou to zjistila ma nejleosi kamoska,,byla furt se mnou a donutila me snist tolik kalorickych bomb,a ja to musela nechat v sobe…upa jsme z toho byla nanervy,,tka to bylo skoro kazdy den az jsem si jednoho dne ,,,rekla adost!!!musim s tim prestat,,mno a pac jsem mela pevou vuli tak jsem s tim skoncila…ale nenadobro,,vzdycky kdyz se mi neco stane tak to proste udelat musim…:((moc se za to stydim,,ale co nadelam,,,dostali me z toh kamaradi,,kteri ale o tom nevedi ze to delam doposud…chtela bych mooc poznat holci,,ktera ma podobne trapeni…nebo mela tak kdo stoji o me kamaradstvi a dusicku ktera rada nekoho vyslecne tak se ozvete na mail chikkinka@seznam.cz nebo icq 251586579… Mno a holci,,kazda je svym zpusobem krasan,,jedna ma krasny vlasy,druha krasny oci,,na kazdy holci ja neco nenahraditelnyho,,a kdyz vas nejakej hajzl zklame,,vim ze to boli,,a budte silny!!ja to nezvladla ale mam druhou sanci tak se snazim….:-*tak se zkuste snazit s mnou,,zivot umi hoodne ublizit,,ale taky umi bejt krasnej kdyz vas obklupuji ti spravni lide… holky dekuju esli jste si to precetli cely,,,:-*a pisnete pa:))) vase Nikyska=)

Ahoj.Už jednou jsem sem psala, bylo to asi před rokem a svůj příběh jsem zakončovala velice odhodlaným přesvědčením, že už to dokážu.Že dokážu přestat.A teď jsem opět tady.A proč?Protože to nejde, pořád mě to nutí znovu a znovu.Pořád si říkám , že to mám pod kontrolou, že můžu přestat kdykoli budu chtít…musím si ale přiznat, že to není pravda.Pořád zvracím.S blížící se plesovou sezonou jsem našla nový trik na hubnutí- tukožroutskou polívku.Mamča mě podporovala a já se s chutí pustila do hubnutí.K snídani jsem si dala polévku, k svačině ovoce,k večeři polívku.Je ale hodně sytá a já jí ihned vyzvracela, svědomí mi nedovolilo nechat ji v žaludku.Po týdnu této diety jsem zhubla 4 kila, nyní můj denní režim vypadá asi takto:ráno polívka, k svačině ovoce, oběd polívka, svačina zelenina, knackebrot,popř. zelenina.To ovšem ihned skončí v záchodě.Hrozně se bojím, že ztloustnu, musím zhubnout, prostě musím.Dám si jabko a hned mám špatné svědomí a vidím jak mi všude lezou špeky.Jen chci podotknout, že nejsem nijak hubená, opravdu potřebuji zhubnout, ale nedaří se mi.Měřím 183cm, dosavadní rekord byl 88 kilo.Odporný co?Teď mám 78 a chci zhubnout minimálně na 70.Cvičím, nejím a stejně to nejde…Potřebuji pomoct.Už nechci zvracet.Bolí mě z toho v krku a mám úplně rozškrábanou ruku od zubů….Poraďte mi někdo.* * *

Ahoj holky … Rozhodla jsem se napsat sem svůj příběh, protože věřím, že to poůže mě a nebo i jiným… Třeba se v tom i někdo pozná .. Cítím se strašně tlustá.. Vidím na svým 168cm vysokým těle s hmotností 52kg moc moc špíčků… Je to nepříjemný a ubíjí mě to … Cvičím den co den.. Někdy i několikrát denně.. Počítám si kj a podobný hodnoty… Strašně snadno se přejím a potom je mi tak moc zle… 🙁 Musím se potom léčit bylinkovým čajem a jsem z toho slabá …. Chci být hubená, ale chci se s toho prosím dostat… Kdyby si o tom chtěl někdo povídat.. Kdokoli prosím napište. Moc děkuji všem a věřím v to, že bude jednou všechno zase dobrý .

Jako malá jsem vždy ráda jedla. Každý se divil, že toho sním tolik a vůbec to na mě není vidět. No – nebylo divu, byla jsem hodně neposedné dítě, které trávilo většinu času běháním po zahradě. Zkrátka jsem byla živé díte, které se ani na chvíli nedokázalo zastavit. Problémy začaly až později, kolem 13.- 14. roku.Do čtrnácti let jsem také neskutečně vyrostla, během roku až o 11 cm. Měřila jsem tehdy kolem 165 cm a vážila přibližně 50 – 53 kilogramů. Hmotnost byla tedy v normě. Ale jelikož jsem si během školní docházky vypěstovala nezdravé stravovací návyky (nesnídala jsem, oběd ve škole jsem také moc nejedla, ale odpoledne, když jsem přišla ze školy jsem se cpala až do 9. hodin do večera)začala jsem mít určité problémy: Často mě bolel žaludek,hlava a také se mi na obličeji a na těle objevily jakési pupínky. Nejdříve jsem si myslela, že to je při mém věku běžné a tak jsem tomu nevěnovala pozornost. V té době jsem měřila 168 cm a vážila kolem 55 kg. Vše v pořádku. V patnácti letech jsem pomalu přestávala růst. Moje výška byla 170 cm, ale hmotnost se začala neuvěřitelně zvyšovat. Během pár měsíců vzrostlla z 57 na 63 a také moje bolesti mě nepřecházely. Tak jsem si řekla, že musím něco se sebou udělat. Vím,že to nebyla taková tragédie, ale přece jen jsem byla vždy štíhlá jako proutek a teď mi v tom cosi bránilo. V šestnácti letech jsem se rozhodla, že si změním jídelníček. Veškeré tučné maso (uzeniny, párky, salámy, tučné vepřové…) jsem vyměnila za ryby a kuřecí maso. Také jsem přestala jíst čokoládu a sladkosti s tukovými náplněmi. Místo nich jsem si vzala cereální tyčinku nebo sušené ovoce. V mém jídelníčku nechyběla zelenina a ovoce a tmavé pečivo. A mléčné výrobky? Jelikož je mám moc ráda a neodpustím si je několikkrát denně, nahradila jsem ty moc tučné (jogurty a tvaroh nad 3%, mléko nad 1,5% a sýry nad 25%) nízkotučnými. Naučila jsem se snídat (např. misku cereálií s jogurtem + nějaké ovoce a bylinkový čaj). Ke svačině ovoce neb zelenina, k obědu (ten jsem si začala vařit doma) jsem si dala buď těstoviny s něčím (zelenina, sýr, kuře…, nebo rýži opět s něčím nebo brambory atd. K odpolední svačině zase nějaké ovoce ak večeři nějaký salát (ovocný, zeleninový, těstovinový…) Večeři jsem měla kolem 18.hodiny a pak už jen jablko nebo nějakou zeleninz, když jsem měla chuť. Celý den jsem dodržovala pitný režim (voda s citrónem, ovocný nebo bylinkový čaj). Dále jsem začala opět sportovat. Když jsem začala studovat na střední škole, už jsem nechodila do žádného sportovního kroužku a tak jsem měla málo pohybu. Začala jsem jezdit doma na rotopedu a posilovat břicho a ruce (protože mám problematické partie v oblasti břicha rukou a obličeje). Cvičila jsem každý den hodinu a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Během dvou měsíců jsem zhubla ze 63 kg na 56. Cítila jsem se mnohem lépe. Už mě nebolel žaludek a nehezké pupínky z mého obličeje a těla také vymizely! Cítila jsem se dobře nejen fyzicky, ale i psychicky. Ale jak se říká, nic netrvá věčně, u mne to zanedlouho začalo platit také. Po prázdninách jsem přišla do školy, bylo to v roce 2003, bylo mi šestnáct a půl. Každý se na mne díval, jakobych spadla z Marsu. Vyslechla jsem si od spolužaček sice jak dobré připomínky, jako že mi to teď sluší, tak i ty špatné jako že jsem vyzáblá na kost, že mám anorexii a že fetuji. Nevšímala jsem si jich, ale přemýšlela jsem jestli na tom není něco pravdy. Během léta jsem totiž ještě trochu zhubla díky pracím na zahradě ( na 53 kg), ale než jsem se vrátila do školy hmotnost se mi ustálila na 55 kg. Dál jsem nehubla a ani nepřibírala. Cvičila jsem několikkrát týdně hodinu a jedla jsem pořád stejně. Už jsem se nechtěla vrátit k mému starému jídelníčku. Během prázdnin mě také několikkrát zarazily připomínky od sousedek jako že nevypadám jako pořádná ženská, že nemám žádná prsa ani zadek, ale u mého typu postavy by to ani nešlo. Já jsem byla se svojí postavou spokojená. Moje míry byly 89 – 62 – 89. Ale každý byl zvyklý na můj kulatý