Můj den

Ráno jsem měla trochu kocovinu, možná jsem byla spíše nevyspaná. Chvilku jsem zírala do tmy. Začala mě studit propocená noční košile. Myšlenka na snídani a ranní cigaretu mě ale vytáhly z postele docela rychle. Dlouhý rok jsem se učila snídat..jediná denní doba, kdy je povoleno trochu tuku..2x knuspi, trochu nízkotučného sýra, zelenina..celou cestu na kole do práce jsem se přesvědčovala, že snídaně zase snad nebyla až tak velká. Jen stále ten neutuchající děs..jen ať už, Bože, prosím neztloustu, musím zhubnout.. ale já už nemůžu dál hubnout, nemám už sílu..V práci hrozný šrumec, nesedla jsem si celé dopoledne. Vzorný oběd složený z části knuspi a jogurtu..práce – kolotoč, závratě, zima, nesoustředění, nervozita, pot a strach..nekonečné opakování pohledů do zrcadla. Mám oteklý obličej? Vím, že jsem tlustá..nebo normální?..nebo hubená?..vím,já? Cítím se na sto kilo. Povinná malá procházka venku. Neodolala jsem a koupila si čerstvý rohlík. Odlomila jsem si kousek a zbytek okamžitě s výčitkami vyhodila do koše (pro jistotu. Venku je tma, všechny povinnosti v práci splněny. Možná bych se ještě měla doma učit nebo si připravit přednášku..Znovu cesta na kole..Mám hlad. Jsem podrážděná, unavená, vyčerpaná ..a tlustá..a doma mě zase čeká jen hlad..život je na nic..všechno je k ničemu..Všechno to mučení může mít na chvíli úlevu..ale ..opravdu jen jednu..jen jednu..Hospodský se na mě usmívá, zná mě. „Jako vždy?“ Spousta vody a víno. Po třech skleničkách je mi líp. Sotva dojedu domů. Padám únavou. Hlad je náhle ještě mučivější. Musím jíst. Padne rohlík a rajče. Stilnox..spát.Povinné předusnutímblouznění..výčitky.. Od zítra začínám jinak..už nebudu jíst ..nebo vlastně budu pravidelně jíst..a už nebudu jíst v noci..a už nebudu pít..říkám si takhle před spaním už pátým rokem..