já vážně nevim….

zdravim všecky lidičky…mé jméno je Baryk…vlastně skoro mé jméno, nikdo z přáte mi jinak neřekne….Bark- maxipes líh…Ještě před půl rokem jsem byla pohodová holčina. S lukama sme chodili na flámy…dost sme pili, dost jme hulili, dost jme jedli…až najednou mi rup o v bedně…a divíte se???ne! všude, z kadých letáků, knížek, časopisů, relam na mě čumí vychrtlé krásné mladé slačny..s dokonalou postavou, dokonalym úsměvem…a já samozřejmě chci bejt taky taková…i když mi kluci říkaj-holka neblbni, seš kus (vastně znam tak 99% kluků, vyrostla sem mezi nima, nemáme mezi sebou žádný tajnosti, mluví se mnou o všem…řešíme auta, chast, kámoše….je fajn mít oporu…no nic, vrátim se k tématu)tak mě to nedá…pořád všude vydim ty vychrtiny…nemyslim si a vlastně to vim, že mam pěknou postavu…mam 168 centimetrů a vážim 58 kilo…sem tam kilo víc, či míň….no, takže sem tak před půl rokem začala“žít zdravě“ jedla sem dušený maso, hafec zeleniny, ovoce, pila hodně vody….občas sem nejedla nic….měla sem svých 61-62 kilo a přítel byl spokojenej…pak sem pomalu začala hubnout…nevadilo mu to…dokonce mi řek, že je to zase změna..že se mu to líbí…říkám mu, fajn…chci eště krapet zhubnout a víte co on na to???ať neblbnu…že sem nádherná a že má rád, jak se měnim…sem tam je kam šáhnout, jindy plochý bříško…a řek mi.pokud spadneš pod 55 kilo…začnu něco dělat, to už nebude normální….a jak to řek, mě se v hlavě rozsvítil velkej nápis ů55ů muj cíl….celý měsíce žju o rejžovym chlebu, ovoci, zelenině…pak jsem chytla střevní chřipku a musela sem jíst jen piškoty a čaj…to my vyhovovalo…měla jsem krásných 57 kilo…ted jim opět piškoty…zase mi neni moc dobře…..a vyhovuje mi to….nejhorší ale je, že sem dřív fak hodně sportovala a tak mam vyběhaný stehna a zadek a ty ne a ne shodit….veškerý moje myšenky se tčí kolem jídla a hulení….přítel je ze mě namrtvici…nedavno sem si dala sušenku a byla sem z toho tak hotová- víte jak .-) no….nejhorší je, že se neumim ovádat…o víkendu sem spořádala půlku cukrový vaty a v pondělí zase hladovka…nejhorší je, když sem skouřená-pak děsně jim,ale dy nejdem…tak mi to chybí…..od tý doby, co řešim jídlo sem unavená, podrážděná, pořád nemocná s přítelem se pořád hádáme, doma taky….je to děsnej běs…ale já to nemůžu vzdát…mam ted 58 kilo a snažim se dostat k 55 a nejde to…..já dřív vážně jedla všecko…a byla sem v pohodě…ted i dyž sem s klukama v hospě, myslim na jídlo a nemůžu se bavit…pořád brečim…nechci bejt taková ale jídlo mě děsně ovlivňuje…jesti zažíváte někdo něco obdobnýho, ozvěte se mi……je mi ze sebe špatně…..díky ýže jsem sem mohla ěco napat….snad mi někdo poradí ahosa Baryk 🙂