Na tyto stránky chodím již tři roky. Teprve teď jsem se rozhodla svěřit se vám i s trápením, které pro mě vlastně ani takové trápení není.. Všechno to začalo myslím na přelomu září a října 2003, kdy jsem si uvědomila, že má postava není zrovna nejhezčí. Teď s odstupem několika let opravdu můžu říct, že jsem v té době byla plnější, taková celá „rozkydlá“ – ráda jsem jedla a jedla jsem hodně..Jídlo mě prostě bavilo a jedla jsem třeba i když jsem se jen nudila. O prázdninách v roce 2002 jsem byla na ozdravném pobytu v Řecku. To mi bylo 15 let a tenkrát jsem svou váhu neřešila, ale myslím si, že to celé začalo už tam. Jídlo, které nám tam vařili mi totiž moc nechutnalo, bylo bez chuti a docela mastné, na což z domova nejsem zvyklá. Při vstupní prohlídce jsem vážila 62 kg na 168 cm. Myslím si ale, že u patnáctiletých holek, kdy se u nich „splaší hormony“ je to normální, že jsou všechny takové silnější..Při výstupní prohlídce jsem za 3 týdny zhubla 5 kg, ani nevím jak. Měla jsem tedy 57 kg. Byla jsem spokojenější a řekla si, že bych třeba mohle ještě něco zhubnout. Následně jsem odjela na půlroční studijní pobyt do Německa, kde rodina, u níž jsem bydlela, měla naprosto jiné stravovací návyky než my doma. Snídali (já doma také), ale další jídlo přišlo až tak kolem 4 – 6 hodiny, kdy paní chodila z práce a mohla uvařit. Měla jsem tedy samozřejmě dovolené si kdykoli cokoli vzít k jídlu, ale styděla jsem se, tak jsem jedla jen ty dvě jídla za den, navíc jsem si vždy nechala dát jen málo (prostě jsem se styděla, aby si nemysleli, že jsem nenažraná:)) Nemyslete si však, že jsem byla jen o snídani a večeři..Občas když mě to chytlo, tak jsem si třeba vzala cornflaky s mlíkem nebo nějakou sladkost, ale to už jsem musela mít fakt šílenej hlad. Po půl roce jsem zhubla na 53 kg. To není zas tak drastické – 4 kg za půl roku je celkem zdravé. Když se to vezme ale už od toho řecka, tak je to za 7 měsíců 9 kg.. Po příjezdu domů jsem byla docela vyhladovělá, mamka mi na uvítanou uvařila svíčkovou s knedlíkem (tohle jídlo totiž zbožňuju, doma ho neděláme tak často, navíc neděláme pravou svíčkovou, ale mamka jí dělá jen tak, že jí zahustí zeleninou, navíc přidává nízkotučnou smetanu – řekla bych, že jíme hodně zdravě doma). Naládovala jsem se, dala jsem si 4 knedlíky, po obědě ještě kus koláče (pamatuju si to jako včera)..No a prostě jsem začala zase trošku přibírat – sice jen asi 2 kg, ale vadilo mi to. Zkusila jsem teda vynechávat večeře – je všeobecně známo, že jídlo večer se ukládá víc do tukových zásob než třeba snídaně či oběd, které za den nějak „vyběháme“. Mamka si toho ale všimla a osočila mě, jestli náhodou nechci hubnout až moc, že takhle mi to moc sluší. Řekla mi taky, že se bojí, abych nebyla anorektička.. Tak jsem začala opět jíst své velké porce, pěkně snídani, ve škole oběd, večeři. A přibrala jsem. Začala jsem teda vynechávat obědy, ale doma jsem pak měla hlad, takže o to větší večeře jsem si brala. Měla jsem hrozný strach, že se dostanu zpět na svých původních 62 kg, tak jsem večeře začala zvracet. Mamka byla spokojená, já byla spokojená, páč jsem si pak vždycky připadala taková hezčí a hubenější. Tímhle způsobem – vlastně pouze snídaněmi s mamkou a velkými večeřemi, které pak šly stejně pryč, jsem zhubla zpět na 50 kg. Byla jsem šťastná. Jenže pak, v říjnu 2004 mě mamka načapala jak zvracím..Bylo to hrozný – zmlátila mě jako malou holku a strašně na mě řvala. Byla hodně dlouho naštvaná, nechtěla mi vůbec dávat jíst, když to všechno vybliju..Ale přešlo jí to. Slíbila jsem jí totiž, že toho nechám. Opravdu, nechala jsem toho. Našla jsem si jinou alternativu. Přestala jsem snídat (vstávala jsem totiž později než mamka a snídani s vždycky „brala s sebou do školy“), obědy jsem taky vynechávala a měla jsem docela dlouho školu, takže jsem pak až večeřela. Snažila jsem se to omezovat – třeba jen na půlku chleba se sýrem nebo jogurt. Někdy jsem taky řekla, že jsem si koupila ve škole hamburgra, takže nemám hlad..Šlo to hezky a já zhubla na 48 kg, trochu jsem ještě vyrostla, takže jsem měla 48 kg na 170cm. To už mamka zase měla podezření a navštívili jsme psychiatričku. Byla hrozná, přišla mi, že by sama potřebovala odbornou pomoc. Chtěla mi hned po první návštěvě předepsat antidepresiva..No hrůza, ani mamce se nezdála, tak jsme tam už nešly. Slíbila jsem, že přiberu na 50 kg. Ale zaboha jsem nechtěla. Mamka mě začala vážit. Abych přibrala – pro ni – tak jsem se vždycky před tím hodně napila, ale fakt strašně moc – takže jsem vždycky těch 50 kg měla.. Byla jsem spokojená se svými 48 kg a tuhle váhu si chtěla udržet. Občas když jsem se přejedla, jsem to vyzvracela, ale jen tehdy, dkyž nikdo nebyl doma, protože jsem měla strach, že mě zase načapou. Váhu 48 kg jsem si udržela více méně až do června/července 2006. Měla jsem přítele, kterému se moje tělo strašně líbilo, takže jsem měla ještě jeden důvod proč moc nejíst.. Jenže – o prázdninách jsem sehnala brigádu v lahůdkách – pracovala jsem v sýrech, salátech a zákuscích. Jééé, tam bylo dobrot a já je všechny po tajmu ujídala..Ani jsem si moc neuvědomovala, že bych mohla zase přibrat..No a po návratu z brigády, po měsíci, jsem zjistila, že mám o 5 kg navíc..Byla jsem z toho nešťastná, nešlo mi totiž zvracet -tohle třeba do teďka nechápu proč to najednou nejde.. Navíc se se mnou v září 2006 rozešel přítel, po roce a půl a já si své deprese léčila sladkým a opět jídlem..Nabrala jsem na 55-56 kg. A začíná to opět od začátku. Zase se kontroluji v jídle, nesnídám a ani neobědvám, když se náhodou hodně nafutruju, tak to vyzvracím.. Mám k dnešnímu dni 53,7 kg. Takže jsem skoro 3 kg zase zhubla a chtěla bych se dostat opět na těch 48..Nebo možná i 45.. Nejhorší na tom je, že já si vůbec nepřijdu nemocně, ačkoli vím, že tohle dělám..Za celou tu dobu nepociťuji nějaké poruchy koncentrace, lámání nehtů nebo třepení vlasů. Nic takového. Akorát když jsem měla těch 48 kg, tak mi bylo víc zima. To je celé. Dokonce jsem výborně odmaturovala, měla jsem jen 1 dvojku a teď mám za sebou úspěšně zkouškový, kde možná budu mít nárok na stýpko.. Fakt nevím, ale je možné, že jsem našla takový „ideální stav“, který mám pod kontrolou a celkem mi nevadí..
Podporujeme Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata. Pomoci můžete i vy.