Archive for category: Můj příběh

Ahoj,zdravim všechny.Ráda bych se s vámi podělila o můj životní příběh,který se točí okolo anaroxie.Jmenuju se Lucka a bude mi 21 let. Začnu vyprávět od začátku.Na základce sem byla docela normální,ani moc hubená,ale ani nijak moc silná.Na to,že sem jedla docela dost,nevyhýbala sem se ani tučnému ani sladnému,sem měla docela dobrou postavu.Kluci o mě měli celkem zájem,líbila sem se.Postavu sem nijak neřešila,sport mi k srdci také nepřirostl.Sice je pravda,že s holkama sme furt courali po vesnici,kde sme bydleli a sem tam si zašli na aerobic,ale to byli takové chvilkové manýry.Pohybu sem se spíš vyhýbala.Pak ale přišel zlom.Nastoupila sem na střední,našla si stálého přítele a začala brát antikoncepci.Jedla asi i víc,ve škole brambůrky,sušenky,obědy,po dýze,kdy sem přišla ráno,sem si dala třeba párek.Kila šla nahoru a já sem během půl roku přibrana na 65kg (výška 172cm) a stále to šlo nahoru.Tak sem si řekla dost.Trochu sem si začala hlídat jídlo,ale chtěla sem to řešit spíš sportem,tak sem začala chodit cvičit (to už sem bydlela ve městě,takže sem měla více možností,než na vesnici).Ale váha se nehýbala.Tak sem začala omezovat jídlo a na cvičení sem se vykašlala.A hle,váha šla dolů.Postupně sem nahrazovala pečivo takovým tim polistirénem,jedla sem ovoce,nízkotučné jogurty,musli apod.Ale je pravdou,že ve škole sem stále chodila na obědy,kdy sem jedla maso,ale je to a třeba jen pár soust,ale maso sem měla.O víkendu sem si zase dávala jen přílohy,jako rýže,brambory atd.ale zase jen trochu.Váha šla zázračně dolů.Např. když sem vážila 55kg,koupila sem si kalhoty,který mi byli akorát.Za týden už mi byli volný a za dva týdny sem je stáhla bez rozepnutí,takže už sem je nosit nemohla.Váha mi stále klesala,až sem najednou vážila 48kg.To už se rodiče začali dost bát.Zlom přišel jednoho dne,když sem se vrátila od doktorky a šla s mámou na nákup.Byla sem hrozně slabá,šli na mě mdloby,jakoby sem začínala vidět rozmazaně.Doma sem se složila(vážila sem 45kg).Rodiče se hned ujali iniciativi,uložili mě do postele a začali mě krmit.Nemohla sem v sobě jídlo udržel.Když sem se třeba najedla a usnula sem na pár hodin,po probuzení sem se zvedla a tak se mi zvedl žaludek,že sem se šla vyzvracet.Do toho sem špatně viděla.Za pár dní se situace zlepšíla,pomalu sem začínala jíst.Zrak se také zlepšil,ale místo toho mi ochrnula půlka tváře.Jak sem získávala živiny,tak i to se po pár dnech zlepšilo.Prostě díky rodičům sem se z toho dostala.Když sem začala přibýrat,začla sem chodit na cvičení(aerobic,posilování).Jedla sem normálně,takže váha byla o.k.Nejvíc sem měla asi 53kg.Sport se mi stal koníčkem,někdo by možná řekl že posedlostí.Úspěšně sem odmaturovala a nastoupila do práce jako operátorka.Jelikož sem celý den seděla,přizpůsobila sem tomu i jídlo.Pak sem tuhle práci opustila a na tři měsíce sem pracovala jako servírka.Celý den na nohou,na jídlo nebyl čas.Váha šla dolů.Nejhorši je,že se mi to líbilo,viděla sem,že když chci,tak můžu kdykoliv zhubnout.Po těch třech měsících sem opět změnila práci,zase v kanceláři.Takže se omezila jídlo,lehký obědy,lehký večeře,každodenní cvičení.Váha opět klesala a to na 48kg.Rodiče samožřejmě poznali,že se něco děje a udělali tomu přítrž.Dali mi podmínku,že buď přiberu,nebo půjdu z domu.Takže momentálně svádim svůj už druhý boj s váhou.Chci přibrat,ale nějak to nejde.Možná je to tím,že i přez tu stálou hrozbu se nemůžu přinutit jíst to,co dřív a nejsem si jistá,jestli se zdravou výživou a sportem můžu přibrat,ale i tak se o to pokoušim.Tak mi držte palce,ať se to povede.

Děvčata, není to vůbec tak dlouho, kdy jsem tady psala svůj příběh. Chtěla jsem se stát anorektičkou, nebo se naučit zvracet, jen proboha abych zhubla. Nemůžu říct, že to bylo jednoduché. Během velice krátké doby jsem úplně převrátila celé své myšlení. Ono totiž k uzdravení těla naprosto stačí přečíst si základní pokyny ke stravování při PPP. Je to tak prosté – holky chtějí „jen shodit pár kilo“, a tak začnou držet diety. Tělo se brání, a po čase hladovění se člověk neudrží a začne se přejídat. Pak hladoví, aby to „napravil“. V úvozovkách je to proto, že je to hrozný nesmysl. Čili je to skutečně tak – diety vedou k přejídání, to pak k dalšímu hladovění nebo zvracení. Věřte mi, zkoušela jsem to deset let a teď je mi těch ztracených roků líto. JEDINÁ SPRÁVNÁ CESTA JE JÍST ZDRAVĚ A CVIČIT. Neomezovat se. Nic radikálního. Uzdravit a srovnat do normálních mezí svůj metabolismus, získat cvičením svaly a fyzickou kondici. Neříkám že to bylo jednoduché, nejtěžší je ten boj v hlavě. Po deseti letech jsem konečně překonala obavy, že když začnu jíst, hrozně přiberu. Přitom ta obava byla tak směšná, tím věčným přejídáním a nejezením jsem se dostala až na nějakých 90kg váhy!!! Po deseti letech jsem se naučila sportovat. Jo, bylo to hrozně těžký, ale nejtěžší bylo přiznat si, že žádné hladovění mi nepomůže. Ještě mám nějakých patnáct, deset kilo na zhubnutí před sebou, ale prosím vás uvědomte si, že pokud chcete z bludného kruhu ven, nemůžete hubnout pod svou ideální váhu, tělo se bude pořád bránit!! Čili při své výšce 168cm chci zhubnout na 60kg. Ne na padesát, to by byla cesta zpátky do bažin. Radši budu víc cvičit, abych měla pevnou silnou zdravou postavu. To je všechno co bych vám chtěla říct. JINAK TO NEJDE, jinak než jíst a cvičit se to nedá udělat. Nikdo a nic vám nepomůže, dokud nezačnete jinak přemýšlet. Budete se přejídat, dokud nezačnete kvalitně a DOSTATEČNĚ jíst.

Ahoj holky,tak a je to tady snad nikdy jsem si nemyslela,že bych ňáký takovýhle stránky navštívila…Prostě mě vůbec nikdy nelákalo hubnutí dieta,nebo běco podobnýho.Ale jednoho dne v červenci 2006 jsem si řekla,že jsem tlustá,a už to bylo…Je mi 17 let,v tu dobu mi bylo 16 a asi jsem zešílela.Nejdřív jsem absolutně nevěděla jak na věc,ale později jsem si začala všímat energie na potravinách.V tu dobu jsem měla 65 kg a měřila jsem 157 cm,takže sice trochu při těle,ale jinač o.k.Tohle všechno šlo ovšem rychle do háje…Moje představy o krásný vysněný váze v tu dobu odpovídaly asi 57 kg.Tak jsem začla hubnout a bylo to v pohodě,začala jsem si počítat kilojouly a denně snědla tak 3000 až 3500kj.Tak jsem zhubla přes prázdniny na tu vysněnou váhu… Ale tim můj příběh bohužel nekončí.Jsem na intru a tady mě nemá kdo kontrolovat.A pořád jsem si řikala hale,jestli zhubneš ještě tak o 2-3 kg tak to bude fakt v pohodě…Ale nic nebylo v pohodě.Našla jsem si různý energetický tabulky na netu a začla počítat úplně všechno.Najednou jsem měla 53 kg ,ale i to bylo PŘECE moc tak jsem začala vynechávat snídaně,obědy samozřejmě že večeři jsem neměla od nástupu na intr.Takže teď mám 49 kg a jde to všechno do velkýho háje.Hodně lidí mi řikalo jak mi to sluší,že jsem jak vyměněná atd,ale teď jde najednou všechno proti mě…Hrozně se bojim že ztloustnu,ale neuvěřitelně.Pokaždé co uléhám do postele si v duchu promítám kolik jsem toho snědla a když náhodou přijdu,že jsem měla o 500 kj víc,nesnídám nebo neobědvám…Navíc mám hrozné deprese návaly smutku jenom tak brečím,vypadávají mi vlasy.Třeba dneska mám takový pocit,že jsem toho snědla moc,takže zase zítra někomu ve třídě dám snídani…Prostě jak jsem četla tuhle stránku tak poznávam,že je to anorexie…A do háje…Je toho na mě moooccc…Jsem pořád utahaná,bolí mě hlava…Ale je to silnější než já.Nechci z ničím bojovat,jen se chci postavit na váhu a říct si zase si zhubla nebo máš pořás stejně.ani o pár gramů víc…To jsou moje ideály v 17 letech?Neměly by být troch jinačí?To jsem já?NE!!!!Ale jo přiznej si to-jsi hnusná anorektička…

Ahoj, tyto stránky jsem vidím poprvé dneska. Jsem rád že něco takového existuje. Možná až díky nim pochopím, že mám problém. Měřím 187cm a vážím zhruba 70 kilo. Jsem dost vychrtlé postavy a mám problémy s přijímáním potravy. Myslím že to začalo tím, že jako dítě jsem nebyl příliš společenský. Dával jsem přednost knížkám před lidmi. Nebyl jsem uplný asociál. Rád jsem četl a trávil čas u PC. Dost jsem kašlal na stravování. Dělal jsem několik sportů, ale ze všemi jsem pomalu seknul. Vždy po malé pauze jsem už nebyl schopný se vrátit. Na střední se to začalo zlepšovat. Poznal jsem dívku, jež jsem měl moc rád. Ale díky mé lenošské povaze a po tom co odpadlo prvotní nadšení, jsem nechal vztah umřít. je mi toho moc líto, určitě bych teď byl někdo úplně jiný. Pořád jsem měl podváhu. Ale dokázal jsem překonat své problémy s přijímáním potravy. Podobně dopadl i další vztah, nebyl jsem schopen dát partnerce co potřebovala. Na vysoké jsem poznal úžasnou ženu. Byla tak milá a zranitelná. Ublížil jsem ji. Po půl roce jsme se rozešli, odstěhoval jsem se od ní. To začaly mé problémy znovu. Nebyl jsem schopen si ráno vyčistit zuby abych se nepozvracel. Nebyl jsem schopen sníst celý oběd. Začal jsem jíst hodně pomalu. Žaludek jsem měl stažený po celý den. Nedokázal jsem se na nic soustředit. Nechápu jak jsem přežil letní zkouškové období v prvním ročníku. Bylo to peklo. Bývalá přítelkyně také trpěla problémy s přijímáním potravy. Nepoznal jsem to, ani po půl roce společného bydlení. Nedokázal jsem to. Byl jsem sobecký. Možná ještě stále jsem. Teď to začíná znovu. Několikrát jsem to už ráno málem neudržel. Klečel jsem nad mísou a brečel. Nedokážu si představit co by na to řeklo mé okolí. Nedokážu to nikomu říct. Jsem hrozný sobec, nedokážu pomoci své bývalé přítelkyni a přesto ji trápím slovy, „Miluji tě“. Musím nejdříve pomoci sám sobě. Doufám, že tohle bude první krok tímto směrem. Nerad bych jí zase ublížil. Teď už ne.

Zacatky jsou skoro stejne…bohuzel pro nas vsechny co vstupujeme denne a denne pro radu pochopeni na tyto stranky. Hledani priciny techto problemu je tezke…kazdy si nalhava a hleda pricinu pod necim jiny. Treba kolikrat ani chyba neni v nas a my se jen marne snazime pochopit snadnou otazku proc. Proc…spolecnost hodnoti lidi podle toho jak vipada telo…proc??? Verim, kdyby jen tato vec neexistovala tak jiz by se zmenilo pocet nemocnych ppp… A ted osobne k memu pribehu… vic nez deset let nemocna ppp…kombinace anorexie, bulemie, prejidani a v poslednich par letech do toho prispel i alkohol. Proc ??? Kdo vi zda mam vinit spolecnost, rodinu a nebo jen sebe, ze jsem nikdy nebyla dosti silna rezistire vsem narazkam a predsudkum…kdo vi. Leceni…nikdy jsem se nelecila velka chyba mozna bych nasla nekoho kdo by mi pomohl. Misto toho jiz sest let cestuji po Evrope mluvim tremi svetovimi jazyky a utikam utikam daleko… Posledni 4 mesice jsem byla v Praze co jsem delala pribrala jsem 10kg … chodila jsem po parbach s lidmi … ani nevim sama skym. Pak jednoho dne v opici jsem se chtela sebrat a dojit si pro pomoct. Napadalo me jit do bohonic a nebo si skocit z nuselaku a nebo opet utect daleko.. Co jsem udelala utekla znovu jsem na ostrove 4000km vzdalenem od rodiny a jsem nervozni, nenavidim se, kdyz se vidim v zrcadle…. Ani nevim kde reseni..kolikrat si rikam…kdybych se tenkrat v 16 sla lecit mozna by vse dopadlo jinak. Jenze lide vas hodnoti odsuzuji ….je mi s toho vseho zle jak vsichni soudi a nehledi si sami sebe. vim, ze je tezke me vubec pochopit..budu moc rada kdyz se mi nekdo ozve girasoleditoscana@centrum.cz Grande bacio K.