Archive for category: Můj příběh

Nevím proč to píšu ,ale prostě jsem úplně zadepkovaná.Jeden den se cejtím skvěle a druhejden se skláním nad záchodem a zvracím třeba jenom jabko prostě cokoli .Už mě to vážně nebaví.Pořád deprese jak vypadám ikdyž můj přítel mi dokola říká at jím jednou normálně at sním jdu aspon jednou na pěknou večeři ,ale já prostě ne ! Každý den když zamnou příjde tak první co je se mě zeptá co jsem jedla .Já si vždycky něco vymyslím ,ale on mi stejně nevěří a pořád mi cpe jídlo.Když ho jednou sním tak potom mám super náladu ,ale po půl hodině se me vrátí výčitky ,strach co jsem zase udělala jak já jsem pitomá a slabá ,že jsem na jeho doléhání neměla dát.Když to jde tak jdu na záchod a zvracím ,ale když je semnou tak mě hlídá,,má strach nechce ,abych to dělala a trápila se ,ale já to prostě nezvládám.On mě chce třeba donutit tím ,že se semnou nebude bavit bude protivnej ,hnusnej do tý doby než něco nesním. Já mu pořád říkam ,že co dělá je kravina a tím mě jen tak „nepostaví na nohy“….ale ještě vím mě ubíjí v hladovění-zvracení 🙁 …….Nevím jak dál…..Nesnáším se 🙁

Tak to je můj den Zazvoní budík a ještě než ho stačím vypnout mi prolítne hlavou myšlenka (dneska začnu hubnout musim!!!)po vypnutí toho otravnýho budíku se jdu zvážit ale ještě předtím si dojdu na záchod aby mi náhodou váha neukázala o 100g víc. Sedím v kuchyni a piju čaj v hlavě si pořád říkám že nesmim tolik jíst jen maličko,do tašky si zabalim jablko a čistou vodu. Příjdu do školy a už mám hlad tak si dám to jablko ale v tom dostanu chuť třeba na rohlík říkam si:no co ,dyť je ráno tak si ho dám.Koupim si v kantýně rohlík a už se pomalu vracim pro další (NESNÁŠÍM ŠKOLNÍ KANTÝNU SOU TAM SAMÍ TUČNÝ JÍDLA NIC VÍC) ale koupim si k tomu ještě máslíčko a hele dovezly langoše tak si ho dam to bude poslední jídlo a pak už nic nechci jíst do konce dne po langoši mam chuť ješte na chipsy,už je mi těžko ale dostaví se nepřekonatelná chuť na sladký a už sem zase v ty porklatý kantýně a kupuju si zákusky,sušenky atd.. Tak a teď mám zkaženou náladu na celej den ale abych se trochu uklidnila tak se chci vytrestat a nic už dneska nesníst. Rači ze školy nepůjdu domu abych tam nezaútočila na nějáký jídlo.vrátim se přibližně v 17-18hodin za dveřma už je cítit vůně nějáky dobrý večeře co dělá mamka (NE NESMÍŠ)mi probíhá hlavou zavřu se do pokoje a začínám polevovat tak jooo dám si kousíček ale jen malinko.Nandám si na maličký talířek maličkou porcičku a jen co to dojím stojim u hrnce a láduju do sebe hromady jídla teď už vím že půjdu zvracet,tak si začínám dopřávat du si nakoupit sladkosti zmrzliny snad všechno možný a jen co to dojím už mám výčitky ale šílený utíkám to všechno ze sebe dostat žaludek mám tak přeplněnej jídlem že je to znát i přes volný tričko nemůžu se ani narovnat. Mám chuť si potom všem vtrhat vlasy,rozkopat dveře nebo nábytek,zarýt se nehtama do zdi,dupat a nahlas křičet,mlátit hlavou o zem, všechno okolo sebe rozmlátit ale sem slabá sednu si na postel chytnu se za hlavu a začnu plakat a řikat si PROC PROC PROC??? Ale ptam se zbytečně odpovědi se nikdy nedočkám.Je už večer a začíná mě bolet žaludek a hlava musim si jít lehnout jinak to nevidržím Od zítřka začnu.Usínám ,no a co mýslíte že bude dál???? Zazvoní budík a jestě než ho stačím vypnout mi prolítne hlavou myšlenka (dneska začnu hubnout musim!!!)po vypnutí toho otravnýho budíku se jdu zvážit ale ještě předtím si dojdu na záchod aby mi náhodou váha neukázala o 100g víc?????? bla bla bla Přesne tak začne novej den a zas se všechno opakuje dokola dokola a dokola už dva roky. Proč tady vlastně sem??proč??Vždyť to není život tohle!!!chci být zas normální za ty dva roky si ani nedokážu vzpomenout na něco hezkýho protože ani nic nebylo jen furt to samí.

Ahoj holciny.. Je to nakej ten rok zpatky co i ja byla ta kostricka..Bylo mi asi 12 kdyz mi mama rekla:No ty ses asi zpravila. Já?Ve dvanacti jsem se nevesla do sukne z prvni tridy.Chjo.. Tim to zacalo.Dodnes si pamatuju jak me rvala do ty sukne a rikala.. ty ses zpravila..Ja pak uz na nic jinyho nemyslela.Zacla jist zdrave a rikala si ,ze jednou budu modelka.Ty nejsou ale tluste.Ve ctrnacti se z toho vyklubala tezka anorexie.To rano kdyz jsem nemohla ani otevrit oci a rikala si pane boze ja umiram.. mi docvaklo,ze neco neni v poradku.Odvezli me do nemocnice a ja myslela ze jsem jen nemocna.Nemohla jsem dychat a mela otekly krk.I kdyz jsem moc nezvracela.Sedela jsem vedle holky co byla hubena jak papir a zavidela ji.Pry tam byla s tim ze hrozne ji a nemuze pribrat.(Ted uz vim ..ze to nebyla pravda,byly jsme obe stejne nemocne) A hned po propusteni z nemocnice jsem cele leto drzela dalsi hladovku.Pak jsem nastoupila na stredni skolu.Krasna a hubena.Zamilovala jsem se ale ten kluk me opustil kdyz jsem po antikoncepci pribrala.Byla jsem nestastna a zacla hrozne jist.Vsichni okolo se divily ze ja vubec neco jim.Jedla jsem v noci potaji.Aby si nemysleli ze jsem prase..co vsechno snim.a tak vesele tloustla..Po trech rokach jsem si stoupla na vahu a s brekem videla 54kg/158cm.. malem se mi rozkocila hlava bolesti a smutkem.Ja ktera vazila 35kg.A zacal kolotoc diet..prejidani..projimadla..vse co slo..a stejne jsem tlustoch.Ted mi je devatenact,Mam dobrou praci..hezke auto…kupuji si luxusni kosmetiku a znackove obleceni(to mi lezi netknute ve skrini,pac se do nej nevejdu:(( )a tisice korun mi tecou proudem za prasky na hubnuti a prijimadla..kremy.A vysledek??Pche..zadny.Ted tu sedim a brecim..jsem hloupa..ale nestastna.Nesnesu pohled na sebe.A kdo za to muze?No Já!!!!!Uz me nic nebavi..jsem unavena ze zivota.No a tak si beru dalsi a dalsi projimadlo,drzim hladovku..nebo se prejim..nechci ale aby me nekdo videl jak jim.Mam s tim hroznej problem..je mi hrozne spatne..Proc chtej abych byla hubena..jsem nestastna jako tlustoch.. a kdyz budu mit svych 35kg tak budu nestastna taky..co je stesti???Prominte..Ale ja nejsem nemocna..jen jsem nestastna.Ze uz nejsem nemocna?Ze ne..

Ahoj, je pro mě hodně těžký nějak začít… Před 10 lety, bylo mi 15, jsem byla klasická puberťačka, co si o sobě myslí že jí patří celej svět, a hlavně, že si jediné mužské oko nenechá ujít příležitost jí okouknout… Jenže teď je mi 25, vážím o 20 kilo míň, mé tělo změnilo radikálně tvar a já si připadám tak odporně a nepřitažlivě, že se můj život v podstatě zúžil jen na trápení a sobecké utápění se v mé nedokonalosti. Nesnáším se a vzhledem k mému věku si připadám jako povrchní mrcha, která ještě nepochopila o co vlastně v životě jde. Komerce a příšerný reklamy na krásný a opálený těla mě ničí. A všichni kolem vypadaj tak svěže a spokojeně, úsměv a párek v rohlíku…brrr Samozřejmě moc nejim. Kalorie si nehlídám, ale poslení 2 roky mám nechutenství, maso si dám jen fakt výjimečně a jediný co můžu „pořád“ jsou těstoviny, sýry a mléčný výrobky, ovoce a zelenina. Jak mám teda sakra přibrat, obalit nervy a přestat se nenávidět, když prostě nemám chutě???? Asi se bojim přibrat podvědomě, vzhledem k tomu, že mi okolí říká jaká jsem byla koule atd. Potřebovala bych někoho, kdo mi pomůže jíst a bude ochotně a svědomitě dohlížet na můj jídelní režim, který je absolutně nedostačující. Začínám být pořád unavená a čím dál víc popuzená, závistivá a přestává mě všechno bavit. Mám pocit nedůležitosti a nejradši bych nikam nevycházela. Hlavně když zjišťuju, že i přes to, že jsem „hubená“ nemám co na sebe „o) A řekla bych, že ještě jeden člověk to dost těžce nese, můj přítel. Ono není jednoduchý milovat a vážit si ženský, která si o sobě myslí, že nic nedokáže, že je odporná kreatura a nemůže se ani postavit nahá před zrcadlo. Těžkej začátek, ale ještě těžší konec. Žádný rozuzlení, nejsem o nic klidnější, ale aspoň jsem se vypsala, což je lehčí než se vypovídat. Hezký den a dobrou chuť :o)

Ahoj holky a všichni co navštěvujete tuto stránku chtěla bych se svámi podělit o můj příběh a tím vám také trochu poradit jak zkoncovat s anorexií a bulimií. Začalo to asi před dvěma lety to jsem byla úplně normální holka co má ráda jídlo a postavu neřeší.U nás v rodině hlavně z tátovi strany jsou ženské jak to jen říci krev a mlíko,ale zase z máminy strany jsou jako lunt.Já jsem byla spíš po mámé samá ruka samá noha moje máma má úžasnou postavu meří asi 163cm a váží asi 48-50kg navíc za její štíhlou postavu může také každodenní stres,který zažívala doma jelikož jsme bydleli i s tátovýma rodičema a babička byla odjakživa učiněný generál.Navíc s námi bydlela i tátova sestra,která mě vytáčela do běla možná ze všeho toho se u mě vyskytl můj první velký problém BULIMIJE!!!!První myšlenku o mé postavě do mě zasel můj táta občas prohodil nějakou nepatřičnou poznámku o mé postavě a srovnával mě s postavou mé mámi,která je,ale menší než já někdy taky občas kluci ve škole měli takový nejapný žerty,ale nijak zvlášť jsem se tím nezabývala.Nebyla jsem nijak tlustá měla jsem možná o něco plnější zadeček a byla jsem dřív vyspělejší než ostatní holky v mém věku.Poprvé jsem zkoušela zvracet asi ve 13 letech přečetla jsem si článek v novinách o jedné bulimičce,ale nebyla to úplná bulimie nepřejídala jsem se spíš jsem to jen chtěla vyzkoušet a šlo mi hlavně o pozornost.Chtěla jsem,aby si mě ostatní všímali jako mé mámi pořád ji každý opakoval jakou má krásnou postavu jestli nezhubla jestli cvičí atd.A tyhle poznámky mě dostávaly do varu a já na ni začínala žárlit.O prázdninách se naši rozváděli a já byla v dost složité situaci a každý problém jsem řešila jídlem navíc ze smutku jsem taky moc nechodila ven a přibývala na váze.Takže když jsem v září šla do školy tak máma koupila váhu a já jsem najednou měla 65kg na 165cm!!!!Nebyla jsem nijak tlustá,ale prostě ta postava byla plnější a já chtěla zhubnout toužila jsem být štíhlejší než máma,aby mě taky každy obdivoval navíc po rozvodu rodičů jsem si řekla,že začnu nový život,protože jsme s mámou měli větší možnosti tak jsem toho hned využila a začala závodně tancovat street dance.Jako malá jsem tančila balet,ale kvůli zdravotním potížím jsem toho musela nechat.Tréningi byly náročné k tomu škola a výtvarný kroužek navic jsem si začala upravovat jídelníček takže jsem jedla suchary,bílé jogurty,zeleninu a ovoce.Ovšem ráno jsem nebyla zvyklá snídat takže snídaně neexistovala ve škole jsem si dala na svačinu třeba mrkev nebo rajče na obědy jsem nechodila a obvykle jela vlakem hned po škole na tréning,kde jsem do sebe lila vodu takže jsem ani hlad neměla a když jsem se kolem osmé připlazila domů hned jsem se vykoupala popřípadě jsem si udělala úkoly a šla spát.Takto vypadal můj den máma mě nikdy nějak nehlídala byla ráda,že dělám něco co mě baví a že se nestrsuju z rozvodu a já byla ráda,že se mi daří hubnout.Horší to bylo když jsem jela k tátovi,protože babička pořád vyvařovala a chtěla všechny vykrmovat a já všechno jídlo jsem schovávala do igelitových pytlíků a vyhazovala do popelnice nebo je schovala do baťohu a vyhodila později.Hubla jsem poměrně rychle,ale vadilo mi,že si nikdo mého úbytku váhy nevšiml když jsem měla asi tak 54-55kg kalhoty na mě visely,ale nikdo mi pořád nic neříkal chtěla jsem tedy zhubnout ještě víc proto jsem o víkendech chodila ven,jezdila na kolečkových bruslích nebo na kole a večer třeba ještě šla na diskotéku.Začala jsem taky pít hodně kávy a občas si i zapálila cigaretu a někdy si pročistila střeva projímadly.Takto to pokračovalo až jsem se postavila na váhu a měla 43kg!!!!Byla jsem tak šťastná,že se mi to podařilo a měla strach,abych to zase nepřibrala v tu dobu jsem nejedla skoro nic jen snědla pár líček jogurtu to bylo vše.V ten den jsem jela s mámou nakupovat a máma si už všímala,že kalhoty jsou mi děsně velky,ale navykládala jsem jí,že jak chodím tancovat jsem něco zhubla a víc se mi líbí hip hopovej styl.Dokázala jsem ji přesvědčit,ale chtěla jsem se ostatním předvést a tak jsem si koupila nádherný úzký cigaretový džíny v dětské velikosti 34!!!Měla jsem totiž jít na jednu oslavu,protože moje prababička slavila 85let tak jsem si na sebe hodila ty nové džíny a protože bylo teplo ještě krásné tričko s odhalenými zády a na nohy si obula sandálky na podpatku.Své obrovské kruhy pod očima jsem zatřela meukapem a když jsem se namalovala byla jsem celkem krásná holka,ale vypadala jsem jak vyžle,ale tehdy jsem to neviděla naopak vhtěla jsem ještě víc.Když jsem dorazila na oslavu všichni na mě vytřeštili oči a začali se ptát jestli nejsem nemocná a proč jsem najednou tak hubená,že mi lezou kosti atd.A mě to dělalo zatraceně dobře,ale měli pravdu na zádech mi čouhaly lopatky a páteř,ruce jako tyčky,ve výstřihu žádná prsa jen ostré kliční kosti a moje nohy byly v upnutých džínach jako sirky.Vyžívala jsem se v tom,ale všichni chtěli abych tam jedla a já si nacpala plnou pusu malých jednohubek a šla všéchno vyplivnout na záchod a kus dortu jsem nenápadně házela psovi.Byla jsem výborná herečka,ale potom se mi uděla lo strašně špatně a zatočila se mi hlava a musela jsem si sednout.Pár dní po tomto incidentu mě máma odvedla k doktorce,protože jsem odmítala cokoliv sníst a mé stavy deprese byly nesnesitelné.U doktorky mě zvážili a zjistili,že vážím pouhých 41kg a krevní testy to raději ani nemluvím katastrofa.Nechali si me v Brně v Bohunicích na dva měsíce mě tam vykrmovali a až jsem dosáhla váhy 45kg tak mě pustili a zbytek jsem přibírala doma.Lecos se mi v hlavě změnilo hlavně si to uvědomili ostatní,že mě dost deptali a že mi neměli nadávat a upozorňovat na tělesné proporce.Dnes se snažím dodržovat jídelníček,který jsem si sama sepsala a upravila ho,abych neměla výčitky.Zbavila jsem se strachu z váhy jím zdravě,cvičím a beru antidepresiva,ale vypadá to,že je za chvíli nebudu potřebovat psychiatrička řekla,že jsem na dobré cestě jsem teprve na začátku a pořád se hlídám momentálně vážím 50,5kg a to si chci udržet je mi líto,že jsem si takhle zahrávala a spadla do takové nemoci kvůli ní jsem se dost hádala a rozbortila si vztahy jak doma tak u kamarádů,ale já se chci uzdravit a doufám,že to dokážu držím vám všem palce ať se vám podaří se uzdravit a nezabývat se svou váhou takové trápení za to nestojí.