Tak to je můj den

Tak to je můj den Zazvoní budík a ještě než ho stačím vypnout mi prolítne hlavou myšlenka (dneska začnu hubnout musim!!!)po vypnutí toho otravnýho budíku se jdu zvážit ale ještě předtím si dojdu na záchod aby mi náhodou váha neukázala o 100g víc. Sedím v kuchyni a piju čaj v hlavě si pořád říkám že nesmim tolik jíst jen maličko,do tašky si zabalim jablko a čistou vodu. Příjdu do školy a už mám hlad tak si dám to jablko ale v tom dostanu chuť třeba na rohlík říkam si:no co ,dyť je ráno tak si ho dám.Koupim si v kantýně rohlík a už se pomalu vracim pro další (NESNÁŠÍM ŠKOLNÍ KANTÝNU SOU TAM SAMÍ TUČNÝ JÍDLA NIC VÍC) ale koupim si k tomu ještě máslíčko a hele dovezly langoše tak si ho dam to bude poslední jídlo a pak už nic nechci jíst do konce dne po langoši mam chuť ješte na chipsy,už je mi těžko ale dostaví se nepřekonatelná chuť na sladký a už sem zase v ty porklatý kantýně a kupuju si zákusky,sušenky atd.. Tak a teď mám zkaženou náladu na celej den ale abych se trochu uklidnila tak se chci vytrestat a nic už dneska nesníst. Rači ze školy nepůjdu domu abych tam nezaútočila na nějáký jídlo.vrátim se přibližně v 17-18hodin za dveřma už je cítit vůně nějáky dobrý večeře co dělá mamka (NE NESMÍŠ)mi probíhá hlavou zavřu se do pokoje a začínám polevovat tak jooo dám si kousíček ale jen malinko.Nandám si na maličký talířek maličkou porcičku a jen co to dojím stojim u hrnce a láduju do sebe hromady jídla teď už vím že půjdu zvracet,tak si začínám dopřávat du si nakoupit sladkosti zmrzliny snad všechno možný a jen co to dojím už mám výčitky ale šílený utíkám to všechno ze sebe dostat žaludek mám tak přeplněnej jídlem že je to znát i přes volný tričko nemůžu se ani narovnat. Mám chuť si potom všem vtrhat vlasy,rozkopat dveře nebo nábytek,zarýt se nehtama do zdi,dupat a nahlas křičet,mlátit hlavou o zem, všechno okolo sebe rozmlátit ale sem slabá sednu si na postel chytnu se za hlavu a začnu plakat a řikat si PROC PROC PROC??? Ale ptam se zbytečně odpovědi se nikdy nedočkám.Je už večer a začíná mě bolet žaludek a hlava musim si jít lehnout jinak to nevidržím Od zítřka začnu.Usínám ,no a co mýslíte že bude dál???? Zazvoní budík a jestě než ho stačím vypnout mi prolítne hlavou myšlenka (dneska začnu hubnout musim!!!)po vypnutí toho otravnýho budíku se jdu zvážit ale ještě předtím si dojdu na záchod aby mi náhodou váha neukázala o 100g víc?????? bla bla bla Přesne tak začne novej den a zas se všechno opakuje dokola dokola a dokola už dva roky. Proč tady vlastně sem??proč??Vždyť to není život tohle!!!chci být zas normální za ty dva roky si ani nedokážu vzpomenout na něco hezkýho protože ani nic nebylo jen furt to samí.

tak i ja tedy

je to tu porad dokola ano jako zrovna vysla hudebni skupina co prichazi se stejnym nametem ale to je zrejme kdyz nas trapi jedine,,me je 17,,v osme tride v zari nastum do skoly jsem taktez zacala cvicit kila sla dolu zdrave az jsem sve davy omezovala anz bych to vedela ale porad jsem jedla mela jsem 38 kilo i presto ze jsem jedla ale priznam se kazdy den a nebo 4 a z 5 krat v tydnu jsem delala spinn,jednou ale takle k veceru nevim co me to popdalo jsem se najedla do plna a nemela jsem v umyslu to vyzvracet proste jsem to zapilavodou a pripadala si jako bublina pritom v porovnanim s dnesnim plnym brichem jsem byla etiopecek:)no cerny humor,,a rekla jsem bratrovi hele ze vypiju 6 sklenic vody a on ze ne ze ne ja je vypila natahlo me samo od sebe a zvracela jsem coz ais vedeli vsichni dma ale sledovali ten vecer ilm,,nevim je to davno tak to nejak zacalo blbym nicim,,ale vim ze na silvestra v te osme tride jsem byla jeste v pohode hubena ale zdravym zpusobem,,v devidce jsem byla strasne hubena po skole jsem blila pak naky ten konicek prichod domu zase,,blila jsem porad ale jednou dvakrat denne,prisly prazdniny konec zakladky a chata kde je babicka sestrenky deda ktery me nut jist na chate to bylo fajn tyden jsem nezvracela cvicila jsem,ale pak to zase prislo nejde o to ze bychom to nevydrzely ale o tom ze proste je to lakadlo ktere uvnitr mozku prepne na nasi druhou osobnost jak se rika a jsem arazem psychopati nejsem ty krasne chytre holky ale mohutna hnusna cpajici se monstravsak vite,,nemuzu tvrdit ze jsem procestovala svet jako dovoleneale ja sem se jimi primo problila,,to me trapi snad nejvic na vymenny ch pobytech u cizich rodin boze chce se mi brecet,ja o pratele neprisla nikdo by to do me nikdy nerekl nikdy ptz jsem vesela chytra zevntr ale to jsem ja to ¨druhe ja me utlacuje a nemuzu do smrti tyto svety odlucovat jako ze ve spolecnosti a doma ta zrava musime je pojit ptz to jsem my takovi jako jsme v soukromui mame byt i navenek,,lzeme si dooci treba kolem sebe prochazime a nevime to vy znate me a ja vas a nerekly byste ona taky??copak ta holka plna energie elanu usmevu ja to nehraju jsem takova ale vi jaka sem za dvermi,mamince jsem to rekla jednou sem psychycky nemohla vydrzet nerada lzu,ale rekla jsem ji ze je konec uz asi 2 mesice rekla sem ji to v 9 tride a ona mi rekla ze diana princezna taky nebyla hubena a pritom ji svet miloval a vedel ze je buimicka a pak se to nak tyden drzelo dobre jedla jsem a pak zase spadla jsem,a mama ta to tedka netusi ani nevi ze jsem ji to kdy rekla uricte ne ale po te co jse videla svou nevlastni sestru zvracet u ni doma uvedomila jsem si ze to hle to ja nebudu delat,,jestli to ctete tak dlouhy clanek to jsem ja ukecana pisu pate pres devate tak prosim odepiste chci abychom zacly vsechny najednou,prestante mit jidlo ve svem stedu najdete sei praci konicky i kdyz se vam do nich nebude chti t ptz byste radsi sedely doma u jidla uklizejte zacb¨nete kourit zacnete neco delat kde neni jidlo ve vasi mysli,,napiste mi prosim ne vase pribehy ale jestli opravdu tedka ctes holka a chces to ukoncit ale opravdu udelej si rozlucku sjidlem a pak az budes vedet uvnitr ze chces zmenu dame se dotoho spolu ja uz itra zacinam jsem plne rozhodnuta ale potrebuju nekoho a ty potrebujes me abychom si rikaly nejes to vem si jabko jedno jabko,nebo tak holy ste starsi mladsi ale jsem bulimicky pokud se tady na tom portale vsechny uzdravime do jedne vyjdeme do dejin ,usporadame spolek nebo taky ne,ael jedno je jiste zacneme zit,,,muzete dychat chodit mluvit milovat ale samy sebe jiste nemilujete jinak byste si neublizovaly a ja sem iluju koncim ,tedka ctes to mas pred sebou jidlo zvykas to v tlamce a posunujes mysi bez to zahodit vyblij to naposledy a delej to co je spravne bez podivej se do zrcada a uvedom si svu cenu a az budes venku budes na tom lepe nez ostatni lide ptz tu byla nemoc kera te zmenila posilnila dala ti sebeduveru a taky pocit dobry pocit ze mas silnou vuli,milujs se,a znas tedka cenu zivota,jako clovek co zazije klinickou smrt,ja se chtela zabit a ukoncit me myslenky jako vy ale neudelame tonenechame tu svini zvitezi a nepotopime ty na kreych na zalezi,,onec jdu se ucit ptz diky zradla nebyl cas,prosim pdte dotoho at nejsem sama ,vim ze u pocitace se zere taky hodne tak toho nechte:)opravdu mohly bychom byt dobrymi spisovateliale myslimptz nase vyvinute mysleni je aspon natom to bajecne apresne tak nikdo jiny nas nepochopi ani studovany doktor,je to hnusne ale jsem rada ze nejsem sama

Pomozte, už nevím jak dál….

Možná si řeknete, že je tu zase nějaká holka, co si jde stěžovat…Já vás z omylu vyvádět nebudu, jsem jen obyčejná, tlustá( hoooodně moc), ošklivá a pitomá holka, která už neví, co se sebou dělat. Měřím 168cm a vážím tak nějak jak kdy mi jde hubnutí..52Kg, když se přežeru tak 54 a pak to zase hubnu…Jako třeba dnes. Ale dejme se do příběhu… V srpnu mi bude patnáct, takže jak ostatní říkají, jsem ještě malé dítě. I přesto se můj život od životů mých spolužáků celkem dost liší. Všechno to začalo 28. listopadu 2005 – přesně si pamatuju ten den… Už dřív jsem si přišla tlustá, ale vlastně jsem pořád byla v pohodě, jenže ten den…Moje mamka mi k svátku udělala palačinky se šlehačkou, já snědla tři. Najednou jsem si přišla tak hnusná, že to ani nešlo. V nějakém časopisu jsem četla o zvracení a tak jsem to vyzkoušela. Nešlo mi to, asi hodinu jsem brečela nad záchodem, že to nejde…Vyzvracela jsem tak dvě sousta, měla jsem poškrábaný a ze vnitř oteklý krk. Tenkrát ručička váhy ukazovala 56kg na mých 167cm. Vždy když jsem se přejedla, tak jsem se uchylovala k záchodu, kde to šlo čím dál tím líp. Nejhorší obrat se stal, když jsem odjela na ozdravný pobyt na tři týdny bez rodičů. Asi týden a půl jsem vlastně skoro nic nejedla, další týden a půl jsem měla záchvaty žravosti a všechno jsem zvracela. To jsem již měla vypracovaný takový reflex, že jsem jen přiblížila svou ruku k puse a dělalo se mi špatně. Po příjezdu domů jsem začla chápat, že něco není v pořádku, ale přišla jsem si stejně hrozně tlustá. Za každé zvracení jsem se začla trestat, vysláblá po zvracení jsem se nutila do aerobicu a lehů sedů. Pak jsem jen seděla a koukala do zdi nebo na televizi, načež jsem stejně nevěděla co v ní běží…Na konci prázdnin jsem začla upadat do depresí a přemýšlela, že z toho kruhu mi pomůže jen sebevražda. Sem tam můj problém odplavila krev, která tekla z mé kůže, avšak nechtěla jsem být moc zjizvená. Moje váha se pohybovala kolem 48 – 49 kg. Na začátku roku jsem nevydržela a všechno řekla své tehdy dvaceti leté sestře. Chtěla jsem, aby tomu dala týden, než to řekne rodičům. Že se to třeba nějak do té doby spraví. Avšak ona jim to řekla hned ten den. Po dlouhém kázání, výslechu, či co to vlastně bylo, jsem si přišla jako naprostý blázen. Druhý den byla mamka za doktorkou, já šla normálka do školy, jenže pro mě do školy přišli naši a jeli jsme do Brna. Akutní příjem na psychiatrické klinice v Brně Bohunicích. Přijímali mě s váhou 49,9 kg, jelikož jsem se chvíli před nástupem rozhodla celkem jíst. Asi po dvou a půl měsíčním pobytu mě propustili. S váhou 51kg, rozhodnutou nezvracet. Avšak přišla jsem si tlustá a měla jsem problém se sebepoškozováním. Tomu jsem se od prosince věnovala tolik, že jsem zazdila hubnutí a váhu a dostala se na 54kg… A teď jsem chtěla hubnout, ale nemám vůli, vždycky se pak přežeru. Váha se vyhoupne a já mám výčitky. Nemyslím na nic jiného než na jídlo… Ráno se probudím a první mysšlenka je jídlo, večer usínám a poslední myšlenka je jídlo a to jak jsem tlustá… Už jsem nevěděla co dál a tak jsem se potřebovala vypsat. Prosím pomozte! Jemi něco? Nebo jsem jen nějakej blázen?!?! No jasně, sedím tu s břichem jak velryba a váha ukazuje 54,4kg..Já se zblázním…Už se dneska vážím po osmé, ráno jsem měla 52,12kg. Jak jsem toho mohla tolik sežrat?!?!

Co znamená….

Je to jen takové zjednodušené zamyšlení:-) Přirozená štíhlost znamená, že někdo může sníst 6 knedlíků a někdo jenom tři. Tloušťka vzniká, když si někdo, kdo si může dát jen 3 knedlíky příliš často dává 6 knedlíků. Anorexie (či nepřirozená štíhlost) znamená dát si jeden knedlík a běžet na 3 hodiny do tělocvičny. Bulimie znamená dát si 6 knedlíků s tím, že zítra začnu držet dietu a k tomu si ještě „naposledy užít“ dvě tabulky čokolády.

Návrat do reality

Ahoj, je pro mě hodně těžký nějak začít… Před 10 lety, bylo mi 15, jsem byla klasická puberťačka, co si o sobě myslí že jí patří celej svět, a hlavně, že si jediné mužské oko nenechá ujít příležitost jí okouknout… Jenže teď je mi 25, vážím o 20 kilo míň, mé tělo změnilo radikálně tvar a já si připadám tak odporně a nepřitažlivě, že se můj život v podstatě zúžil jen na trápení a sobecké utápění se v mé nedokonalosti. Nesnáším se a vzhledem k mému věku si připadám jako povrchní mrcha, která ještě nepochopila o co vlastně v životě jde. Komerce a příšerný reklamy na krásný a opálený těla mě ničí. A všichni kolem vypadaj tak svěže a spokojeně, úsměv a párek v rohlíku…brrr Samozřejmě moc nejim. Kalorie si nehlídám, ale poslení 2 roky mám nechutenství, maso si dám jen fakt výjimečně a jediný co můžu „pořád“ jsou těstoviny, sýry a mléčný výrobky, ovoce a zelenina. Jak mám teda sakra přibrat, obalit nervy a přestat se nenávidět, když prostě nemám chutě???? Asi se bojim přibrat podvědomě, vzhledem k tomu, že mi okolí říká jaká jsem byla koule atd. Potřebovala bych někoho, kdo mi pomůže jíst a bude ochotně a svědomitě dohlížet na můj jídelní režim, který je absolutně nedostačující. Začínám být pořád unavená a čím dál víc popuzená, závistivá a přestává mě všechno bavit. Mám pocit nedůležitosti a nejradši bych nikam nevycházela. Hlavně když zjišťuju, že i přes to, že jsem „hubená“ nemám co na sebe „o) A řekla bych, že ještě jeden člověk to dost těžce nese, můj přítel. Ono není jednoduchý milovat a vážit si ženský, která si o sobě myslí, že nic nedokáže, že je odporná kreatura a nemůže se ani postavit nahá před zrcadlo. Těžkej začátek, ale ještě těžší konec. Žádný rozuzlení, nejsem o nic klidnější, ale aspoň jsem se vypsala, což je lehčí než se vypovídat. Hezký den a dobrou chuť :o)

mám slabou vůli

Ahoj, začalo to minulé prázdniny, kdy jsem se vrátila z nemocnice po vyndání mandlí a nemohla jíst nic jiného než kaše a pudink a zhubla jsem na svých vysněných 60 kg (175cm). Jenže sotva jsem mohla zase jíst, začala jsem se neuvěřitelným způsobem přejídat a přibírat.. Tenkrát přišly děsné výčitky, že jsem neschopná si udržet tu krásnou váhu, tak jsem se šla vyzvracet.. Prožrala a prozvracela jsem celé prazdniny a váhu 60 kg si udržela. Pak jsem odjela do Prahy, kde jsem se velice omezovala – třeba 3 dny vůbec nic nejedla, pak se přejedla a vyzvracela a zhubla jsem na 55kg. Když jsem přijela na vánoce domů. mamka začala vyšilovat, že jsem anoraktička, že jsem hrozně hubená..Ale já si tak nepřipadám.. Každopádně doma mám veliký problém, neboť je tam tolik dobrot a já prostě nedokáži odolat, tak se cpu vším možným a pak nemám jít kam zvracet, pac by to mamka slyšela, tak si dávám kvanta projímadla, ale je mi pak hrozně špatně a jsem na všechny hnusná, jen díky tomu, že jsem se přejedla a mám výčitky, že jsem neschopná!!! Kdykoli se najím, mám výčitky, že ztloustnu a mám je třeba i jen ze zeleninového salátu.. Piju pořád kefíry a jím jogurty, protože si myslím, že po tom neztloustnu.. Chci se naučit jíst málo, jako normální člověk, ale mám slabou vůli a vždycky to skončí stejně..

Konec s anorexií

Ahoj holky a všichni co navštěvujete tuto stránku chtěla bych se svámi podělit o můj příběh a tím vám také trochu poradit jak zkoncovat s anorexií a bulimií. Začalo to asi před dvěma lety to jsem byla úplně normální holka co má ráda jídlo a postavu neřeší.U nás v rodině hlavně z tátovi strany jsou ženské jak to jen říci krev a mlíko,ale zase z máminy strany jsou jako lunt.Já jsem byla spíš po mámé samá ruka samá noha moje máma má úžasnou postavu meří asi 163cm a váží asi 48-50kg navíc za její štíhlou postavu může také každodenní stres,který zažívala doma jelikož jsme bydleli i s tátovýma rodičema a babička byla odjakživa učiněný generál.Navíc s námi bydlela i tátova sestra,která mě vytáčela do běla možná ze všeho toho se u mě vyskytl můj první velký problém BULIMIJE!!!!První myšlenku o mé postavě do mě zasel můj táta občas prohodil nějakou nepatřičnou poznámku o mé postavě a srovnával mě s postavou mé mámi,která je,ale menší než já někdy taky občas kluci ve škole měli takový nejapný žerty,ale nijak zvlášť jsem se tím nezabývala.Nebyla jsem nijak tlustá měla jsem možná o něco plnější zadeček a byla jsem dřív vyspělejší než ostatní holky v mém věku.Poprvé jsem zkoušela zvracet asi ve 13 letech přečetla jsem si článek v novinách o jedné bulimičce,ale nebyla to úplná bulimie nepřejídala jsem se spíš jsem to jen chtěla vyzkoušet a šlo mi hlavně o pozornost.Chtěla jsem,aby si mě ostatní všímali jako mé mámi pořád ji každý opakoval jakou má krásnou postavu jestli nezhubla jestli cvičí atd.A tyhle poznámky mě dostávaly do varu a já na ni začínala žárlit.O prázdninách se naši rozváděli a já byla v dost složité situaci a každý problém jsem řešila jídlem navíc ze smutku jsem taky moc nechodila ven a přibývala na váze.Takže když jsem v září šla do školy tak máma koupila váhu a já jsem najednou měla 65kg na 165cm!!!!Nebyla jsem nijak tlustá,ale prostě ta postava byla plnější a já chtěla zhubnout toužila jsem být štíhlejší než máma,aby mě taky každy obdivoval navíc po rozvodu rodičů jsem si řekla,že začnu nový život,protože jsme s mámou měli větší možnosti tak jsem toho hned využila a začala závodně tancovat street dance.Jako malá jsem tančila balet,ale kvůli zdravotním potížím jsem toho musela nechat.Tréningi byly náročné k tomu škola a výtvarný kroužek navic jsem si začala upravovat jídelníček takže jsem jedla suchary,bílé jogurty,zeleninu a ovoce.Ovšem ráno jsem nebyla zvyklá snídat takže snídaně neexistovala ve škole jsem si dala na svačinu třeba mrkev nebo rajče na obědy jsem nechodila a obvykle jela vlakem hned po škole na tréning,kde jsem do sebe lila vodu takže jsem ani hlad neměla a když jsem se kolem osmé připlazila domů hned jsem se vykoupala popřípadě jsem si udělala úkoly a šla spát.Takto vypadal můj den máma mě nikdy nějak nehlídala byla ráda,že dělám něco co mě baví a že se nestrsuju z rozvodu a já byla ráda,že se mi daří hubnout.Horší to bylo když jsem jela k tátovi,protože babička pořád vyvařovala a chtěla všechny vykrmovat a já všechno jídlo jsem schovávala do igelitových pytlíků a vyhazovala do popelnice nebo je schovala do baťohu a vyhodila později.Hubla jsem poměrně rychle,ale vadilo mi,že si nikdo mého úbytku váhy nevšiml když jsem měla asi tak 54-55kg kalhoty na mě visely,ale nikdo mi pořád nic neříkal chtěla jsem tedy zhubnout ještě víc proto jsem o víkendech chodila ven,jezdila na kolečkových bruslích nebo na kole a večer třeba ještě šla na diskotéku.Začala jsem taky pít hodně kávy a občas si i zapálila cigaretu a někdy si pročistila střeva projímadly.Takto to pokračovalo až jsem se postavila na váhu a měla 43kg!!!!Byla jsem tak šťastná,že se mi to podařilo a měla strach,abych to zase nepřibrala v tu dobu jsem nejedla skoro nic jen snědla pár líček jogurtu to bylo vše.V ten den jsem jela s mámou nakupovat a máma si už všímala,že kalhoty jsou mi děsně velky,ale navykládala jsem jí,že jak chodím tancovat jsem něco zhubla a víc se mi líbí hip hopovej styl.Dokázala jsem ji přesvědčit,ale chtěla jsem se ostatním předvést a tak jsem si koupila nádherný úzký cigaretový džíny v dětské velikosti 34!!!Měla jsem totiž jít na jednu oslavu,protože moje prababička slavila 85let tak jsem si na sebe hodila ty nové džíny a protože bylo teplo ještě krásné tričko s odhalenými zády a na nohy si obula sandálky na podpatku.Své obrovské kruhy pod očima jsem zatřela meukapem a když jsem se namalovala byla jsem celkem krásná holka,ale vypadala jsem jak vyžle,ale tehdy jsem to neviděla naopak vhtěla jsem ještě víc.Když jsem dorazila na oslavu všichni na mě vytřeštili oči a začali se ptát jestli nejsem nemocná a proč jsem najednou tak hubená,že mi lezou kosti atd.A mě to dělalo zatraceně dobře,ale měli pravdu na zádech mi čouhaly lopatky a páteř,ruce jako tyčky,ve výstřihu žádná prsa jen ostré kliční kosti a moje nohy byly v upnutých džínach jako sirky.Vyžívala jsem se v tom,ale všichni chtěli abych tam jedla a já si nacpala plnou pusu malých jednohubek a šla všéchno vyplivnout na záchod a kus dortu jsem nenápadně házela psovi.Byla jsem výborná herečka,ale potom se mi uděla lo strašně špatně a zatočila se mi hlava a musela jsem si sednout.Pár dní po tomto incidentu mě máma odvedla k doktorce,protože jsem odmítala cokoliv sníst a mé stavy deprese byly nesnesitelné.U doktorky mě zvážili a zjistili,že vážím pouhých 41kg a krevní testy to raději ani nemluvím katastrofa.Nechali si me v Brně v Bohunicích na dva měsíce mě tam vykrmovali a až jsem dosáhla váhy 45kg tak mě pustili a zbytek jsem přibírala doma.Lecos se mi v hlavě změnilo hlavně si to uvědomili ostatní,že mě dost deptali a že mi neměli nadávat a upozorňovat na tělesné proporce.Dnes se snažím dodržovat jídelníček,který jsem si sama sepsala a upravila ho,abych neměla výčitky.Zbavila jsem se strachu z váhy jím zdravě,cvičím a beru antidepresiva,ale vypadá to,že je za chvíli nebudu potřebovat psychiatrička řekla,že jsem na dobré cestě jsem teprve na začátku a pořád se hlídám momentálně vážím 50,5kg a to si chci udržet je mi líto,že jsem si takhle zahrávala a spadla do takové nemoci kvůli ní jsem se dost hádala a rozbortila si vztahy jak doma tak u kamarádů,ale já se chci uzdravit a doufám,že to dokážu držím vám všem palce ať se vám podaří se uzdravit a nezabývat se svou váhou takové trápení za to nestojí.

cesta z pekla

Dříve by mě ani nenapadlo na takové stránky přispívat.Měřím 180cm a měla jsem kolen 60kg a jedla celkem zdravě a střídmě.Pak přišla krize s partnerem. Byla jsme si jistá,že mě opustí. vše se nakonec urovnalo,ale já už objevila zázrak bulimie. Myslela jsem, že já přece žádný problém nemám a opravdu jsem si naivně myslela, že to mám pod kontrolou, že když budu chtít, tak v pohodě přestanu. Jak strašně jsem se zmýlila! Cítila jsem se tak prázdná a vnitřně osamělá a ty hory jídla mi navozovaly pocit takové slasti a uklidnění.Po letech se ten pocit vytratil, jen jsem pořád musela jíst a jíst a zvaracet.Zvracela jsem i 5krát denně a byla to kolikarát jedinná činnost kterou jsem se celý den zabývala a tím pádem neplnila povinnosti,které jsem potřebpovala perfektně zvládat a o to nastávali větší výčitky svědomí.(partner byl celé dny v práci,ale stejně začal mít podezření- samozřejmě jsem zapírala). Po 2letech s touto našeptávající bestií v hlavě jsem upadala do deprese a začala věřit, že na tomhto světě jsem stejně jenom na návštěvě, že nebudu žít dlouho a nejsem tak důležitá jako ostatní lidé, že si to nezasloužím.Žila jsem v neustálém strachu,že mě načapá partner se kterým žiju a opustí mě, nebo maminka a bude ze mě zklamaná.Všem jsem připadala tak perfektní a já to samozřejmě podporovala. Studuju se skoro samými jedničkami, pracuju jako modelka, starám se o domácnost, spala jsem kolikrát jen pár hodin denně, jen abych to všechno stihla. Jednoho dne ráno jsem to už nemohla vydržet a zavolala mamce a partnerovi do práce,že potřebuji pomoc. Oba se zachovali úplně úžasně a co nejdřív přijeli. Já jsem ještě dva dny v kuse brečela, jak to všechno ze mě spadlo. Nikdo se v podstatě nedivil, že nejsem v pořádku. Vyrůstala jsem v rodině s otcem,který nás jak psychycky, tak fyzicky terorizoval. Já jsem navíc byla hodně vzdorná, takže jsem dostávala víc než ostatní a ve 14 mě táta začal sexuálně obtěžovat. Potom se naši rozvedli.V 16letech jsem odešla z domu s klukem a žila 2roky, ze kterého se vyklubal stejný násilník jako táta. Sebevědomí jsem měla na nule a tak se ze mě stala perfekcionistka- všem jsem chtěla dokázat(nevím proč, ale hlavně tátovi a bývalému partnerovi-stejně jsem se od nich žádného ocenění nedočkala) že k něčemu jsem. Bohužel se léčím jen u praktické lékařky, která mi předepsala antidepresiva a řekla mi at si koupím knížku s tímto tématem, že psycholog je zbytečný. Stejně si nějakého najdu, už proto že už od dětství trpím noc co noc na příšerné noční můry. Někdy i celé hodiny v noci zírám do stropu vyděšená k smrti,zběsile mi buší mi strdce, klepu se a bojím usnout, nebo pohnout. Ráno jsem uplně vyčerpaná.Také určité vzpomínky na sexuální aktivity mého otce vůči mě, jsou pro mě velmi bolestivé a snažím se jim vyhýbat. To bych také chtěla překonat. Těd žiji 5let s báječným přítelem, který zbožnuje i mé chyby a nedostatky. Prostě mě má rád celou a strašně mi pomáhá. Je mi 23 a plánujeme rodinu, tak mi držte place.Také mám nejlepší mamku pod sluncem. Já jsem vždycky byla hodně praštěná a jiná než ostatní. Brala jem to jako vadu, že nesplývám s davem. Těd vím, že jsem JEDINEČNÁ BYTOST- ORIGINÁL a to je moje plus, být sama senou a jestli se někomu nezdám at se se mnou nebaví.A tak se snažím vidět i své TĚLO JE TAKÉ JEDINEČNÉ- DOKONALOST JE NUDNÁ. Kdybych vypadala dokonale,tak by to vlastně bylo tuctové. Tvar mé postavy se vlastně hodí k mé osobnosti a bez něj bych to nebyla já. ´ Těd jím 2 měsíce normálně a moje váha klesla na 57kg a tam se ustálila. V menším množství si dám klidně k obědu svíčkovou, nebo tlačenku. na večer jím už jen zeleninu, ovoce a opravdu bohatě snídám a svačím, hlavně nesmím dostat hlad. Nervóznější jsem jen když mám jít do práce, nebot se živý svým vzhledem, ale to musím také zvládnout. Jestli s tím někdo chcete začít, PROSÍM VÁS NEDĚLEJTE TO! věřte mi tisíc krát je horší s tím zkončit.Já mám před sebou jěště hodně dlouhou a těžkou cestu. JE TO CESTA Z PEKLA! Pokud si někdo myslí,že ho budou mít lidé rádi jen když bude vypadat dokonale=štíhle a bude ve všem perfektní- je to blbost! Mám odjakživa míry modelky, vypadám podle všech dokonale jako Bárbí- já se tak nikdy ale vůbec neviděla a nebyla jsem štastná a spokojená sama se sebou, a ani oblíbenější.Teprve ted se snažím SAMA SEBE PŘIJMOUT a teprve ted vnímám, jak je krásné, když svítí slunce, hraje hudba, svítí svíčka, vane svěží vzduch a JE KRÁSNĚ NA SVĚTĚ!

Ale já budu bojovat!

Ahoj, nejsem moc otevřený člověk, takže to, že sem píšu je na mě docela úspěch. Potřebuju se totiž vypovídat … Když jsem opustila základku, chtěla jsem začít s čistým štítem, na nové škole, mezi novými lidmi. Hodně jsem se změnila. Zhubla jsem 10kg a pobrala tím i sebevědomí. Měla jsem 58kg na svou výšku 173cm a tělo pěkně zpevněné. Vše se pokazilo až tuhle zimu. Začala jsem se přejídat a omezila jsem cvičení. Nejdřív jsem přibrala 5kg, ale to mě vůbec netrápilo. Bylo mi to jedno. Stále jsem vypadala dobře, přítele jsem měla a tím to pro mě haslo. Potom jsem se už nevážila a vykašlala se i na přítele. Tak za měsíc mi přišla pozvánka na 17ti letou prohlídku. Tam mě sestřička zvážila a mě to vyrazilo dech. 70kg! Cestou domů jsem se v duchu ujišťovala,že ta jejich váha už taky něco zažila, že je stará a určitě váží o několik kilo víc. Anebo se sestřička špatně podívala. Ale řeknu vám, dobrý pocit jsem z toho stejně neměla. Doma jsem se svlékla a zvážila. Mé úvahy o špatné váze z nemocnice se rozplynuly a já dostala histerický záchvat. Opravdu 70kg!!! Doma jsem byla sama, tak jsem si pořádně zakřičela a potom i pobrečela. Dupala jsem, kopala do věcí, které to nebolelo a zároveň se nerozpadly, trhala si vlasy, mlátila pěstmi do zdí a potom vyčerpáním usla. Místo toho, abych se sebou něco dělala jsem se začala přejídat vysloveně jako prase, protože jsem byla zakomlexovaná a kompenzovala to jídlem. Byla jsem schopná do sebe nacpat těstoviny, čokoládu, musli, chleba, jogurt..fuj! Nakonec jsem jídlo zvracela. Stala se ze mě bulimička. Po měsíci mě matka odhalila, takže jsem s tím přestala. Několik dní mě pak hrozně bolel žaludek. Teď už jsem snad v pohodě. Nepřejídám se a cvičím zase pravidelně. Váha jde dolů hodně pomalu. HODNĚ! A mě to mrzí, protože nebýt toho zvracení už jsem zpátky na svejch 58kg! Ale já budu bojovat!

Vyrovnávam sa so zlyhaním

Všetko dobré nejako zaniká a zasa sa mi vracajú zlé myšlienky..neustály boj v hlave ktorý už ma nebaví..Bojujem medzi svojim zdravým racionálne mysliacim ,,ja“ a tým svojim chorým ,,ja“ ktoré má hlboko v hlave vryté kalorické tabulky a nevie sa pozriet na hociaké jedlo bez toho aby sa mu nevybavila v hlave približná energetická hodnota.Dlho som myslela zdravo,rozumne a jedla som pomerne normálne.Zvracanie bolo pre mna od Novembra až po Februar tabu..ale potom sa niečo stalo..nejak sa mi všetko začalo obracať hore nohami.Začala som rozmyšlat nad tým ako sa blíži leto a ako velmi sa chcem isť kúpať ako ostatní,len či takáto aká som môžem vliezť do plaviek..Tak som obmedzila jedlo.Raňajky som prirodzene nejedavala nikdy a teraz už vôbec neprichádzali do úvahy,vynechala som aj desiate,ale cez obed to chcelo velke sebazaprenie..okolo takej tretej som najviac hladná a ked si neustále zakazujem najest sa chce to poriadnu dávku sebazaprenia.Začala som cvičit a to dost aktívne možno až nezdravo ,v noci som sa zobudila a 40 minút som bez prestávky bicyklovala nohami vo vzduchu len aby som niečo spálila.Takto som to vydržala asi celý Február dokonca aj kúsok Marca.Lenže potom sa to nejako zvrhlo do opačného extrému.Ketže doobeda som vôbec nejedávala vracala som sa okolo štvrtej domov tak vyhladovaná,že som zjedla všetko čo mi prišlo pod ruku.Čokoládu,keksy,jogurty,termixy,rožky prosto všetko a vela..Zo začiatku som si povedala NIE nesmiem to vyzvracať,niesom taká slavá aby som to nezvládla radšej si nechám vytráviť a potom to vybehám vo vinohradoch.Tak som fungovala asi tyžden.Jedavala som len okolo štvrtej a potom som to vydavala von pohybom.Až raz som si uvedomila že všetko čo sa okolo mna deje začina byt ozaj zlé.Myslím tím našu rodinnú situáciu.Medzi našimi a medzi mnou a nimi takisto.Povedala som si že ten smptok musím poriadne zajesť.Už dlho som nemala čosi vážne dobré..aj energeticky hodnotné.Išla som vtedy z autobusovej zastávky a vo vrecku som mala stovku.Chvilku som sa ešte prehovarala a hovorila si že sa nesmiem prejesť.Ale potom som sa už tesne pred bytovkou zvrtla a išla do potravín.Do košíka som nahádzala šlahačku,piškóty,čokoládu na varenie a doma som si spravila piknig.Takú kalorickú bombu som už dlho nemala..zjedla som to celé až do poslednej omrvinky..Prišla som k zrkadlu a povedala som si ,,no ale moja toto si nemala robiť“ hrozne som sa nenávidela.Moje kroky smerovali priamo k záchodu.Ani som si to neuvedomila a už som klačala,vlasy som si jednou rukou držala a druhou som zo seba násilím dávila to,čo som pred chvílou jedla.Robila som to,čo som pred rokom robievala pravidelne.Bez čoho môj den dávnejšie ani neexistoval,vyliečila som sa ale teraz som to robila zas! Bol to hrozný pocit..Vrátit sa k tomu ,,zvyku“.Čo to nikdy neskončí? To je mi súdené robit toto dokonca života? Zaoberať sa jedlom? Musím prizna´t že chvilku po tom som sa ľutovala..ale potom som si spomenula čo mám robi´t ak raz spadnem na zadok.Oprášiť sa a s hrdosťou kráčať ďalej.Raz to poserieme,ale treba to prekročiť a snažiť sa ďalej.Odvtedy je to jedenásť dní.Odvtedy som nezlyhala znovu a snažím sa jesť normálne.Dokonca sa prekonávam a začala som jesť pred ostatními.Bojujem ako sa dá len aby som do toho znovu nespadla,bojujem s každou zlou myšlienkou čo mi napadá a snažím sa tak silno,ako to len ide..Dúfam,že to výjde.Musí..aj keď je mi jasné že moje anorektické ,,ja“ vo mne ešte hodný čas bude,postupne možno odpláva.Hlúposť! ono samo neodpláva,ja ho zakillujem:) Mám na to,hádam:)