Archive for category: Můj příběh

Tak už je to tady zase je večer a zamýšlím se nad tím co sem to zas provedla, přemýšlím jestli tohle všecho má cenu. Dostávám se do zvláštního stavu mám chuť si fyzicky ublížit, ublížit si tak abych vyhnala z hlavy ty myšlenky který mě tak moc ničí. Zavírám oči a vidím se v nemocnici na lůžku nehýbu se, nemluvím jen vnímám okolo sebe lidi kteří ke mně přichází jsou to rodiče,sestra,prarodiče,kamarádky,kamarádi a můj přítel a pláčou, já si mám vybrat jestli půjdu tam kde budu mít svatej klid nebo zůstat na zemi a dál se ničit s každým ránem se probouzet s myšlenkama jak být dokonalá jak být hubená jak si pozvednou aspoň o kousek sebevědomí který je někde až pod bodem mrazu.Otevírám oči a vracím se do reálu. Já už si nechci říkat každý den že už s tímhle vším skončím je to furt dokola, nedokážu se ovládnout jako bych byla dvakrát jedna normální a jedna šílená, ta první vnímá co dělá, ví že to dělat nemá a ta druhá mě doslova ovládá a navádí mě k věcem který sou snad i nenormální. Měla bych jedno obrovské přání který se mi už bohužel nikdy nesplní přála bych si,aby mi bylo tak 10let a začít od začátku vzpomínám na časy, kdy sem nepřemýšlela nad tím jak vypadám jediným mým problémem bylo vymyslet něco kde bych mohla s kamarádkou provést nějakou kravinu, kdy sem chtěla udělat mámě radost tím že sem jí natrhala pampelišky, chodila s tátou pouštět draka,prala se se sestru atd? kam se vytratily tyhle časy???? Dneska mi je 21 let a trpím už asi rok a půl bulímií ví to jen mí přátelé. Večer když usínám tiše volám o pomoc ale nikdo mě neslyší niko mi nepomůže, vím to sama dokud nebudu chtít já přestat tak mi nepomůže opravdu nikdo, ale kde mám vzít tu vůli přestat???mám pocit že sem v koncích mám pocit že už nemám šanci se odtud dostat. Večer se probouzím ze snů, často se mi zdá o tom jak stojím pře zrcadlem a okolo mě chodí nějaká neznámá postava, která by mě chtěla jako by varovat koukám na ní a ona nic neříká, ale já vím přesně co mi chce říct ?DOST PŘESTAŇ? v tom se ohlížím znova do zrcadla a vidím trosku, ošklivou, hnusnou vyhublou tak moc že nemá nic jen kosti potažený kůží, v tom se objevím v kuchyni a před sebou spousta sladkostí a dobrého jídla začínám se přežírat a pak sem zas u zrcadla a vidím sebe ale mám snad tak 300kg okamžitě se probouzím a je mi do breku proč se mi to zdá pořád dokola?????? Říkám si,nechápu to!!!!! Holky prosím NIKDY S TÍM NEZACÍNEJTE spadnete do toho tak rychle že si to ani neuvědomíte (nikdo vám nepomůže dokud se sami neodholáte vy se dlouho neodholáte,protože to ani nejde možná až vám půjde o život) už se to s váma potáhne. Zůstaňte takový jaký jste nestojí to za to, opravdu NE byla bych moc ráda kdybych se vrátila do dob kdy sem neřešila co sním, kdy mi to bylo úpňe jedno.

Začalo to,když mi bylo 13. Tehdy jsem viděla v pořádu „áčko“ anorektičky a bulemičky a jejich příběhy. Ani jsem to pořádně nechápala a nápad zvracet jídlo mi přišel rafonovaně skvělý. Už tehdy jsem zatoužila být krásná a štíhla jako ostatní holky,co se cpou od rána do večera. Od malička mi všichni říkali,že jsem baculatá a že to v pubertě zmizí. Vždy jsem vážila tak o 15 kilo víc něž mé vrstevnice, bohužel jsem ani nevěděla proč a jak a tak to bylo už od první třídy,taky jsem výrazně všechny převyšovala výškou(nyní 177 cm). Jednou má rodina začla držet dietu podle Haliny Pawlovské s nápoji ultra fit n slim. (to byla moje druha dieta v zivote,prvni byla asi 9 letech spolecne s rodici,dieta lenky korinkove;zvířatková a kytičková) nyná mi tedy bylo 13 a hubla jsem s koktejly,jedla zdravě a výsledky byly užasné,brzo jsem zhubla 15 kilo a měla postavu hezke modelky a jedla zdravě a fajn, po čase jsem si začla připouštět,že vlastně každé mé sousto mi přidá na váze a proto toho musim sníst mín,pak me napadlo,že když tohle mín prekonam,vlastne ztloustnu,pak jsem to nevydrzela a prejedla se a vyzvracela to,jak jsem videla v „acku“. Začla jsem to dělat častěji,koktejly jsem radeji nepila,bála jsem se,že přiberu,jídlo jsme zacala schovavat a vyhazovat. Zhubla jsem jeste vic,mesic nejedla a skoro se zhroutila. Pak jsem jist zacla,a vse vratilo do normalu.Asi za pul roku jsem mela narozeniny a mela jsem dostat rifle,sla jsem si je vybrat do moderniho butiku pro mlade,ale zadne jsem neoblekla,zachvatila me deprese a uzkost. Vážila jsem 70 kilo a vedela jsem,ze jsem hnusna. Zrovna jsem onemopcnela a byla 14dnu nemocna doma,celych 14 dnu jsem nejedla a zhubla jsem 10 kilo a opet jsem melA postavicku jako pri prvnim hubnuti.Bylo to super,nez mi dosly sily,nemohla jsem si dojit ani nakoupit.Ale uz o mne zacal byt zajem a mela jsem prvniho kluka,ktery me jen vyuzil a pak dalsiho. Zase jsem se fyzicky a psychicky zroutila a ztloustla,tehle ztloutnuti a zhubnuti bylo moc.POsledni se odehralo o tehle letnich prazdninach.Dieta zacaLa uplne ciste a zdrave,za mesic jsem po zdrave strave a pohybu zhubla 7 kilo,mela jsem uz 4 roky partnera,ktery mi rikal,ze jsem krasna i kdyz jsem vazila 60 nebo 90,on me vnimal jako celek a fyzicka krasa pro neho byla jina nez pro mnohe muze…. tak jsem zacla hubnout sama kvuli sobe,mych 7 kilo mi nestacilo,chtela jsem to rychle a hned… z mych 7 kilo bylo za mesic celkem 25 kilo. z 85 kilo jsem zhubla na 60,byla jsem stastna krasna a sexy,ale sily opet dosly a ja ani nemohla zacit chodit do skoly,protoze fyzicka namaha dojiti k tramvaji byla prislis. Nemohla jsem se ani vnoci doplazit na zachod,denne jsem vypila asi 5 litru tekutin,abych zapudila hlad. Pritel se se mnou rozesel,ztatila jsem všechny přátele, bylo pro mě nejdůležitější nejíst a být krásná,už mi bylo jedno,jestlo budu navždy sama. Poté jsem se dostala do úzkosti a přála jsem si moci jíst,dýchat a milovat,ale bylo pozdě…………………………………………………… Teď o mnoho měsíců později,vážím 75 kilo,mám skvělého přítele a začla jem teď před létem držet dietu, dnes jsem poprvé zvracela,přísahám,že už to neudělám,ale já už přísahala tolikrát……………….

Dvanáct let Ve dvanácti to začalo a dvanáct let to již i trvá. Byla sem tlustá a měla mindrák z odstátých uší. I tak sem se klukům vždy líbila. Dietu mi doma nedovolili držet a na pěkné oblečení kterým bych si zvedla sebevědomí jsme neměli. Viděla sem v televizi dokument o princezně Dianě. Vnímala jsem jen to co jsme chtěla, krásnou úspěšnou ženu, která je něšťastná, ale všichni ji milují. Ostatní mě nezajímalo, chtěla sem zhubnout, být milována a ona mi dala skvělý návod. Poprvé to nešlo, ale pak podruhé již ano. Napřed jen po večerech, ale pak to ovládlo celý můj život. Zvracela sem několik měsíců v kuse každý den. Ani si ty dny v podstatě nepamatuji, vím že sem jen zvracela a krásně hubla. Přišla sem o kamárády o všechny. Doma to nefungovalo. Otec měl odjakživa milenky a od mých osmi let s matkou nežijí, žijí v jednom bytě kvůli penězům a sobeckosti otce sbalit kufry, je to přeci jeho byt. Letos se teprve po 16 letech jeho nevěry rozvedli. Mamka tehdy přišla o práci, lítala, kde mohla, otec se snažil najít životní lásku, a já měla dostatek na to problít dny. Nakonec si všimli ze sem hubena?.nepomohli mi, vůbec. Matka mi řekla:?jestli něčeho chceš dosáhnout vzpamatuj se?, to byla veškerá pomoc. Poslala mě k obvodní lékařce, v domění, že mám anorexii, kam sem se musela chodit vážit a ukazovat v zápisníčku co jsem snědla. No dostala jsem se z toho, ale jen díky malování a astrologii. Problém nastal na gymplu. Lidi mi nesedli. Všichni již měli první lásky, přátelé. Já dva roky samoty, kdy sem malovala. Inu začala sem kouřit, pít a toužit po vztahu. Chtěla sem vybočovat i s plynout s davem zároveň. Chtěla sem být milována. Naivně sem si myslela, že když se s někým vyspím bude mě mít rád?. Nic?akorát mě to ničilo víc a víc..potvrdilo, že za nic nestojím?.počet kluků byl rostl, ostuda,?..závislosti?.deprese?.a do toho škola, naštěstí sem se i při každodenním pití nepřestala nikdy učit. Dodnes já ani mí známí nechápou jak sem to zvládala. A to netuší, že sem po raním návratu z baru a před odchodem do školy, měla ještě blicí seanci?. Ztratila sama sebe, zastavila jsem svůj růst. Chtěla sem se vrátit do období kdy sem z toho byla venku?.nešlo to?.nevěděla sem kdo sem a co chci?. Pak sem si řekla stop. Našla sem si na konci prázdnin po třeťáku přítele, mou životní lásku. Byli jsme spolu dva roky, poslední rok gymplu a prvák vejšky. Ztratila sem ho. Ztratila sem ho kůli blití. Mé odporné stavy, nenávisti k sobě a následně ke všem. K posranému světu, který stojí za nic?. Apod?nedokázala sem žít jeho krásný život?.řešila jsem jen tlustou prdel, jídlo, že nemám prachy a netěšila se z toho jak mě miluje?.nikdy toho nepřestanu litovat. No jo ani to mě nedonutilo přestat blít. Začla sem o to víc. Muži o mě měli vždy zájem, ale já to vždy nějak posrala, chtěla sem oporu a vždy sem se do toho vrhla. Vůbec sem si nevěřila. Myslela jsem, že když mě bude někdo milovat?nebudu se ničit. Pokud se, ale nebudu mít ráda já nemohu mít normální vztah?.to mi došlo až později?.no jo pak tam byli nějaké krátké vztahy?spíš úlety..prokládané nekontrolovatelným pitím alkoholu, kouřením, nadměrným cvičením aerobiku, blitím, ale i krásnými chvílemi? pomohlo, mi že sem přestala bydlet u našich, studuji VŠ v jiném městě? no jo teď sem sama a lítám v tom znovu?dalo by se říci mám to pod kontrolou?ale není to již ten dětský svět, kdy máte na starost jen sebe a domácí úkoly?.můžete celej den kontrolovat kilojouly, ted musím chodit do práce, studovat VŠ školu,?.apodobně?.největší problém je že sem nikdy neměla odvahu žít svůj život. Neustále sem své cíle podřizovala názorům okolí. Takto špatně sem vybrala i Vš, kde se ji pátý rok trápím. Ale jak v bulimi silnou vůli nemám tu ano. Ničím si zdraví a vše jen pod tím obrovským tlakem to dodělat. Nebaví mě to, ale musím??.aspoň něco musím zvládnout. To, žE zvracím, ví jen jeden člověk. Lidé mě znají jako člověka, co se jen směje, povídá a neustále vytlemně říká mám debku?.nedokážu dát před lidmi najevo svou slabost a že potřebuji pomoci?.spíš pomáhám druhým?potřebuji lidi a zároveň mi berou tolik síli?potřebuji se zase uvěznit do své pevnosti s pevných pravidel?hlídat jídelníček a necítit se trapně si to zapisovat a jíst málo Klidně to přiznat, čím trpím. Nebrat si poznámky typu co to jíž a jak málo. Smířit se s tím, že tu nemoc mám na celý život. Je to součást mě. Musím se s tím naučit žít. Žít s bulimií a hlídat jídlo, cvičit a hlavně ŽÍT. Žít a neupínat se jen na tu školu, ze strachu, že to nedodělám sem se vykašlala i na řadu svých zájmů?.naštěstí sem si to uvědomila?sice až letos? no jo člověk zraje..jen ta bulimie mi ničí vše?

Je to jen takové zjednodušené zamyšlení:-) Přirozená štíhlost znamená, že někdo může sníst 6 knedlíků a někdo jenom tři. Tloušťka vzniká, když si někdo, kdo si může dát jen 3 knedlíky příliš často dává 6 knedlíků. Anorexie (či nepřirozená štíhlost) znamená dát si jeden knedlík a běžet na 3 hodiny do tělocvičny. Bulimie znamená dát si 6 knedlíků s tím, že zítra začnu držet dietu a k tomu si ještě „naposledy užít“ dvě tabulky čokolády.