Už jsem vyčerpaná…

/0 Komentáře/v /přidal

..jak fyzicky,tak duševně. Vše začalo tím,že jsem se jeden den podívala do zrcadla a řekla:“Pane Bože,já jsem tak příšerně tlustá!!“ A bylo to.. Kéž by se tohle nikdy nestalo…kdybych to tenkrát věděla.. Od toho dne jsem začala hubnout…napřed jsem vynechávala sladké..to pro začátek stačilo,protože jsem byla zvyklá jíst hodně.Po třech ztracených kilech jsem byla se sebou velice spokojená a byla jsem ráda ,že jsem něco dokázala.Jenže to nestačilo.Chtěla jsem hubnout čím dál víc.. Až sem nakonec vynechávala hlavní jídla(večeři)…nepřestala jsem však jíst úplně,poněvadž jsem po několika týdnech hladovění začala náhle přibírat.A tak jsem jedla jen netučná jídla.Což je např.zelenina,ovoce,nízkotučný bílý jogurt,suchary,rýži,těstoviny… Nechtěla jsem jíst žádný tuk..ani živočišný..ani rostliný. Když mi rodina,známí i ostatní lidé říkali,že jsem hubená dost a hubnout už nemusím,zkusila jsem jíst přiměřeně.Jenže jsem náhle začala mít chutě a nabírat. Což zbůsobilo,že jsem začala zvracet. Měla jsem šílené deprese,neustále jsem brečela. První dny jsem měla záchvaty přejídání.Jedla jsem téměř pořád. ˇA teď sedím za psacím stolem s pěti kily navíc a neustále se těch 5 kilo snažím shodit.Jenže mi to nejde..buď zhubnu(tedy celý den skoro nejím),a nebo přiberu(dostanu záchvat a přejím se). A je to tu znova.Jsem tlustá a sama. Když jsem zhubla 10kilo,najednou mě všichni brali nějak jinak.Obdivovali mě.Přišlo mi i že mě měli víc rádi.Teď když přijdu mezi ně,divně si mě prohlíží. A asi nejhorší na tom je,že když jsem tlustá,nemá pro život smysl.Nemám se ráda!

I ja?

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj holky, nejdriv chci vam vsem podekovat za to, ze pisete na tyhle stranky. Uprimne receno, vzdycky jsem si myslela, ze anorekticky a bulimicky jsou hloupy a rozmazleny nanynky, ale timto se vsem omlouvam, protoze jsem z vasich pribehu zjistila, ze vetsina z vas jsou opravdu inteligentni holky, ktere se bohuzel nedokazaly vyhnout nemoci. Nevim, jestli sem muj pribeh vubec patri, protoze nejsem ani anorekticka, ani bulimicka, ale bohuzel nejaky problem s jidlem mam v hlave taky. Jako dite jsem byla hubena, ale jak jsem se zacala vyvijet, tak jsem pribrala. Nikdy me nenapadlo, ze jsem tlusta. Jasne, jako kazda holka jsem mela hodne vyhrad ke svemu vzhledu, ale postava me nijak netrapila. To se zmenilo, kdyz mi bylo 15 let a nastoupila jsem na stredni skolu. Byla to textilni prumyslovka, kam chodily skoro same holky a v mych ocich byly vsechny hezci nez ja. Ta skola mela svoje manekynky, protoze se tam navrhovalo a silo a ty manekynky potom predvadely vsude mozne. Na zacatku prvaku se vyhlasil konkurz na nove modelky. Sla jsem se tam ze zvedavosti s holkama podivat a nakonec jsme se vsechny predvedly. Ucitelka, ktera to poradala, se na me podivala a rekla: hm, mala a tlusta. Ale ze kdyz zhubnu, dalo by se o mne uvazovat. Tenkrat jsem ani nevedela, kolik vlastne vazim. Zjistila jsem, ze mam 63 kg na 166 cm. Coz bylo fakt hodne, ale jak rikam, do te doby me ani nenapadlo, ze bych mohla byt tlusta. Zacala jsem drzet dietu a cvicit. PO nejakem case mi pripadalo, ze mi hrablo. Uz jsem nevzala do pusy nic, o cem bych si napred nezjistila kolik to ma kalorii. Rekla jsem si, ze radsi prestanu.zhubla jsem na 57kg. Vsichni me chvalili, na manekyny jsem se vybodla a byla rada, ze jsem zhubla. Jenze od te doby jsem se zacala sledovat. Nenavidela jsem svoje bricho a stehna. Chodila jsem ctyrikrat tydne cvicit, ale bylo to na nic. Pripadala jsem si odporna a po vecerech brecela, ze me zadny kluk nechce. V 17 letech jsem zacala chodit s mym prvnim klukem, byla to velka laska. On me miloval takovou, jaka jsem byla, rikal, ze jsem krasna, ale ja si myslela, ze to rika jen proto, aby mi udelal radost. Byli jsme spolu tri roky, pak jsme se rozesli. Ja odjela do ciziny a najednou se kolem me tocila spousta kluku. Nemohla jsem tomu uverit. Ale ouha, po par mesicich jine stravy jsem zjistila, ze vazim 67 kg. Strasne jsem se stydela a rekla si, ze nepojedu domu, dokud zase nezhubnu. Skoro jsem nejedla a chodila dvakrat denne cvicit. Az jsem zase zhubla. Nasla jsem si jineho kluka. Zpocatku se ke mne choval dobre, ale brzo to zacalo. Rikal, ze jsem tlusta a oskliva. Nerikal to presne takhle, nejak to vzdycky zabalil do jinych slov, ale v podstate mu slo o to, aby mi namluvil, ze mam byt rada, ze ho mam, ze nikdo jiny by me nechtel. Nakonec jsme to spolu skoncili a mne zacal novy zivot. Byla jsem rok single a kolem me bylo hodne kluku, kteri meli zajem. Ale po tom spatnym vztahu jsem nikoho nechtela. Az jsem se jednou zamilovala… Je to uz 8 mesicu, co jsem s mym soucasnym pritelem. Zijeme spolu a nic mi nechybi. Miluju ho strasne moc, ale mam zase deprese z jidla. Jim vzdycky kdyz neni doma, aby nevedel, co jsem snedla. Stydim se, ze by treba videl, ze jim neco sladkeho, nebo tak. Dokonce pred nim takove jidlo schovavam. Chodila jsem do posilovny, ale nebavi me to a zadne vysledky na me nejsou videt. Asi neumim poradne cvicit. Ted jsem si nasla cviceni, co me bavi a doufam, ze to bude mit nejaky efekt. Nenavidim svoje bricho, boky, stehna a taky mam moc velka prsa a to me dela jeste baculatejsi. Dneska vazim okolo 60 kg a pripadam si vyzrana jako prase. Jsem porad v cizine a zajimave je, ze zatimco Cesi maji porad k holkam nejake negativni poznamky, od cizincu jsem to nikdy nezazila. Jeden kamarad mi rekl, ze vetsina zenskych by vrazdila, aby mela moji postavu. hahaha. Nejde mi ani tak o to, abych zhubla, ale hlavne o to, abych se smirila se svoji postavou. Uz ctyri roky jsem nemela na sobe kratasy a za cele leto jsem si ctyrikrat oblekla saty. Nesnesu predstavu, ze by nekdo videl moje nohy. Nemuzu si poradne ani uzit sex, protoze porad myslim na to, ze muj partner uvidi moje bricho, nebo celulitidu na zadku. Jsem fakt psycho. Kdyz se k sobe treba tulime na gauci, mam porad ruce pres bricho, pro pripad, ze by mi na nej nahodou sahl, aby se nezhnusil z mych speku. Koupila jsem si projimadla, ale zatim jsem je pouzila jen jednou. Jsem zoufala. Nikdo o mem problemu nevi, stydim se to komukoliv rict. Hlavne memu priteli, protoze jeho byvala vazi asi 45 kg a to meri stejne jako ja. Porad si namlouvam, ze se mu takove holky urcite libi a ze me je mu urcite zle a chtel by, abych zhubla. Nemuzu s nim o nicem takovem mluvit, protoze se bojim, ze rekne jo, mela bys zhubnout. Kdyz jsem kamaradkam nadhodila, ze nenavidim svoji tloustku, jen zakroutily hlavou a rekly, ze jsem prastena. Je mi uz 25 let a pro spoustu z vas uz jsem urcite stara raketa. I ja si myslim, ze bych uz mela mit rozum. Ale nedokazu prestat nenavidet svoje telo, ani prestat jist. Myslim porad na to, co budu jist dneska, zitra, za tyden… Nemuzu to ani nikomu rict, protoze nejsem ani bulimicka, ani anorekicka, tak by se mi akorat kazdy vysmal, protoze mi vlastne nic neni. Kdyby nebylo toho blbeho konkurzu, mozna, ze bych dodneska netusila, jak jsem tlusta a mohla jsem byt spokojena… Ale to uz nevratim a ted se asi budu navzdy nenavidet, jak jsem tlusta a roztekla. Jsem z toho nestastna. Budu moc rada, kdyz mi nekdo do komentare napisete, co si o mne myslite. Mejte se moc krasne a vsem vam preju hodne stesti. Vase Pippi

Chci,ale přitom se bojím..Ale třeba,že už v tom jsem.. ?

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojík lidišky..Začalo to docela i vině. 🙁 Já ví,mlžu si za to sama.. Takže..Je mi 15 let a měřím 173 cm a vážím ….No to bych vám strašně ráda řekla,ale bohužel se za to stydím.Stydím se za sebe i před svým klukem,když sem u něj doma a jdeme se spolu koukat na tv tak si hupsnem do postýlky a on chce,abych si sundala rifle.Ne,že by mi chtěl neco udělat 😀 ale já se potom stydím si zajít třeba na záchod,že uvidí moe špeky,kynoucí stehna a zadek jako kombajn. 🙁 Třeba to není tak zlé,ale ja už se asi tak vídím a myslím,že to tak je.. No a tak sem si řekla ze dne na den,že přestanu jíst.V pátek (5.10) to šlo docela dobře.Pořád jsem něco dělala,někde byla,takže to bylo v pohodě.Takhle to jde i do dneška (8.10).Sem i docela šťastná,že se držím.Abych pravdu řekla,líbí se mi vyhublé anorektičky.Asi to zní blbě,ale fakt jo.Teď mám sádru na noze,takže se nemůžu zvážit,abych věděla,jestli jsem zhubla,nebo ne.A ještě k tomu jsem teď nemocná,takže můžu jíst co chcu(spíše nejíst..)Mamina mi furt vaří,ale já její jidlo vyhazuju a dělá,že uz sem jedla a že už nemůžu.Nemám hlad ani chuď..Možná,že hlad a chuď mám,ale bv hlavě mám zafixované,že já prostě nebudu nic kromě ovoce jíst.. 🙁 Nevím,jak tohle půjde dál.Snad ještě hodně dlouho,abych stihla něco zhubnout.Jím jen jablka a banány.Teďka tu sedím a přemýšlím,jestli jsem toho dneska nesnědla hodně.Myslím hodně banánů nebo jablek.A co bylo mým odhodláním zhubnout?Posměšky od okolí,řeci od kluka (byly to nepřímé řeči na mou postavu..či špeky 🙁 ),taky to,že jsem se už sama sobe nelíbila,a taky že už nechci aby me někdo bral jako tu tlustou 15ctku.. 🙁 Tak se vás ptám-Jsem ANOREKTIČKA?Nevím,jestli jsem nebo ne,ale strašně se bojím do školy,až budu muset na ty jejich hnusné obědy (že ztloustnu)a už sem zvyklá nic nejíst kromě jablek a banánů. 🙁 Plosím pomozte mi nějak a hlavně kdo vi odpověd na to,jestli jsem nebo nejsem anorektička.. Děkuju moc..Mějte se..Čauky 🙂

uz to nejde zastavit

/0 Komentáře/v /přidal

Chodím sem skoro denně, na tyhle stránky a čtu si příběhy které tady všichni pišou…… Anorexie mě provázi už od základní školy, je mi 20 a nemužu se ji zbavit. Proste chci být hubena a ne tlusta, strašně mě to trápí….prostě z toho kolotoče nemužu ven…byla sem se i léčit ale to mi nijak nepomohlo…spíš sem se tam naučila plno dalších věcí o kterých sem dosud nevěděla..!!!! Dostala sem se i do tak velkých depresích že sem se pokusila o sebevraždu, prostě sem byla úplně na dně.Nechci jíst, nemám ani chuť na jídlo, dokážu bez něj žít. Vůbec mi nechybý… Jenže mati si toho hned všimne, ale tak snažím se hodně zaměstnat, chodím na procházky ze psama, sporujeme apd…..! Abych byla co nejvíc v pohybu, a nebyla doma. jenže už na sobě pociťuji že sem strašně unavená, rano vstavam v 11 hod. a kolikrát usnu tak ve 2 hodiny a spim až do druhého dne…prostě sem už tak vyčerpaná že se mi nic nechce…teď marodím, ale za týden pudu do pracea bojím se jak to zvládnu. Snažila sem se z toho dostat, už několikrát ale vždycky do toho spadnu znova…prostě to už nejde žít normalně…a asi to už nikdy nepude…tak mi držte palečky….abych to všechno nějak zvládla protože už nevím co dělat dááál:))))))

Potrebuji od vas pomoc..porsim!!

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj holky… Mam celkem vazny problem a nevim,jestli to s ppp souvisí nebo ne!? Uz jsem sem psala nekolikrat,mam problemy s prejidanim! Kazdy den rano po probuzeni myslim jen a jen na jidlo! Ze tedy DNES uz opravdu nemohu jist. Ale vetsinou to dopadne tak,ze se vecer strasne moc prejim. Nekdy to par dni vydrzim a kdyz uz srazim vahu,zase se tak jako Z RADOSTI prejim!Ma vaha stale kolisa mezi 50-54kg a merim cca 174cm. O prazdninach jsem jedla rekla bych celkem dost! Velike snidane,maly obed a vecer susenky,cokolady a tak. Bylo mi ze me spatne,ale nemela jsem silu drzet nejake hladovky ci neco podobneho. Na vahu uz jsem se ani neodvazila stoupnout,spis jsem si hlidala jen sve miry-to me uspokojovalo vic. Ted je tomu ale uz dva mesice a ja jsem to stale nedostala. Nevim jak je to mozne?.. S nikym jsem uz nekolik mesicu nespala,takze tim to byt nemuze! Nejak moc jsem nezhubla,drzela jsem tak max.tyden hodne stridmy jidelnicek,kvuli me praci-modeling,ale pak,po prehlidce jsem zase zacala jist!.. Jsem uz vazne zoufala,bojim se lekare,ale asi tam budu muset jit..:( Nevite co treba pomaha? Nebo kde najdu odpoved? CO mam udelat?:( 🙁 Nemyslim si,ze mam podvahu! SPis bych potrebovala jeste mal kilo dolu! Dekuji vam moc..mejte se krasne a drzte se vase Siky..

Andělé

/0 Komentáře/v /přidal

Tak.. taky se chci svěřit se svým příběhem protože sem o něm skoro s nikym nemluvila krom asi 2-3 lidí.Asi tak před před 2 rokama sem začla s hubnutím připadala sem si strašně tlustá voproti svý kámošce která byla vod malinka strašně hubená.Chodili sme k ní s holkama na návštěvy každej den a ona měla vždycky ve svý skřínce v kuchiny plno dobrot vždycky nám jich plno rozdala a my spokojeně jedli ale ona si vždycky vzala jen ovoce a nikdy si s náma nedala nic dobrýho a já začla tloustnout nikdy sme nebyla tlustá ale taky ne tak hubená jak sem chtěla začlo to nenápadně nikdo si mě nevšímal a pokračovalo to asi půl roku bylo mi 13 teda skor necelých 14 a já se z váhy 44 dostala na 36 a toho už si všimli i učitelky protože sem začla omdlívat točila se mi hlava nejedla sem tohleto trvalo asi tak čtvrt roku než mě posali do nemocnice nejdřív na tejden pak na dva tejdny ale nikdy mi neřekli že mam naorexii at už jenom začínající to mě naštvala já chtěla aby si mě konečně všimli že sem zhubla… v nemocnici sem přibrala z 36 na 43 byl to šok.tedka sem už skoro 2 roky zkoušela vždycky omezit jídlo ale nejde to nesnášim svý tělo mam špeky snad i na mozku nedávno sem viděla film jak si jedna holka myslela že bude andělem když nebude jíst a vona po 10 dnech umřela protže nejedla jen pila a pak byla v nemocnici a vyskočila z vokna protože jí dali nitrožilní stravu a vona so myslela že jí tim zaniknou křídla taky bych chtěla bejt andělem je to trapný já vim ale potřebovala bych schodit na 44-45 kilo mam 50 a to je hnus mam zadek jak vrata a břicho jak balon všichni mi říkají jak sem hubená ale oni nevidí mý špeky a chci s tim něco udělat ale jelikož sem jedináček tak všechno jídlo všechyn dobroty se dávají mě.A to nejde nejíst párkrát sem zkoušela i po jídle zvracet ale nejde mi to a mlíko nesnášim to bych do pusy nedala.Sem divná ale chci zhubout:-( neodradilo mě ani ta moje zkušenost.

Existuje východ

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj, rozhodla jsem se, že přispěju svým příběhem…. a nebudu psat hacky carky jako tu prvni vetu,aby me to nerusilo:)… Vsichni tu pisi vesmes takove ty smutne pribehy, co cloveka rozbreci, co ho mozna i hodi na dno, co si rekneme: a ja na to mam? …….. A ja chci prispet mym pribehem, ktery doufejme nekomu pomuze nabrat sily. Rict si, ze to jde.. Muj pribeh je se stastnym koncem nebo chceme-li -zacatkem… Bylo mi 15let…. První vazna laska… Moc zamilovanosti…prvni doteky…. A najednou, nevim jak se to stalo…prisel strach.. Ze nejsem dost sexy, ze ho nemuzu pritahovat..Ty stehna, ty boky, ta baculata tvaricka…to brisko..spicky… a furt se neco pridavalo..Mozna…mozna to odstartoval jeden jediny vyrok kamarada ze tridy, ktery pronesl: “ hele, ten zadek, kdyz sedi“…Mozna to spustilo to, ze ta ma prvni laska byl dominantni kluk, co chtel vsechno nejlepsi..a pred vsema daval najevo, ze JA to teda fakt nejsem….Kazdopadne vysledek byl takovy, ze jsem si rekla. neco se sebou udelam… Jeho ponizovani me jen tlacilo neprestavat…zacal me bit, a tak jsem si rikala, delam to spatne, sem blba, on mi jen pomaha, vzdyt on me ma tak rad… Patri mi to, treba mi to ted pujde lip… Kdyz mi malem rozbil hlavu o beton, rekla jsem si: a dost..to nema cenu..akorat mu ublizuju-jak absurdni, ze? mela jsem si rict,ze me akorat takhle zabije..ale ne,, mozek uz myslel jinak.Rozesli sme se.Presto, ze jsem ho stale milovala….. A teprve ted sem se do sebe pustila,jak to slo. Kazdy den 4hodiny usilovneho brusleni, behani po schodech na cas do desateho patra- za muj vykon by se snad sportovec nemusel stydet(3:15) az nahoru:))), posilovala jsem 90sedu lehu denne i nekolikrat…. Nejedla jsem….porad jsem ubirala druhy jidla… Nejdriv sladky ne, pak to ne a to ne..vsak to znate… do detailu to nema cenu psat. Pak prisla doba, kdy jsem si furt rikala, ze sem neschopna a zacala jsem si ublizovat fyzicky rezanim:( . To uz jsem znala meho ted uz manzilka a tatinka naseho syna.O nicem nevedel, ale zase prislo ty prvni doteky noveho vztahu a ja si pripadala strasne spinava…strasne moc. Nedokazala sem vydrzet jeho dotek…..me rezne rany byly vsude…hlavne tam, kde je nemohl hned videt, takze pozdeji nebylo mozne nechat se svleknout na nejake romanticke hratky, to opravdu neslo…videl by vsechny ty jizvy a to sem nechtela..samozrejme tohle nejde skryt.. vysvetlete svemu klukovi, ze vas nemuze svleknout, protoze……???? Takze se na vse prislo…do te doby mi stacilo tvrdit, ze nemam zaludek, ze ja nepotrebuju tak casto jist a tak..vesele sem se tomu smala…. Porad sem netusila, v cem hroznem litam..Jeho maminka je magistra v lekarne a tak nejak me asi odhalila, kdyz jsem byli na prvni veceri s jeho rodicema a ja si jidlo rozkrajela na milimetrovy kousicky a uplne se mi zvednul zaludek, kdyz sem se blizila s tim malym kouskem do pusy….To byl asi zlom. Pak si me maminka zavolala, jestli nahodou netrpim anorexii ci bulimii.. Ja vesele rekla: jezisi, to ne…nic takovyho….. nemela sem paru…pak sem ale premyslela, neco si o tom precetla…a uznala sem, ze to tak asi je.. Bohuzel to neznamenalo krok dopredu,ale krok zpet, protoze jsem se do toho oprela jeste vic, zacalo se mi to libit, zacala jsem si uvedomovat,ze se nicim a libilo se mi to:(.Bohuzel mi bylo jedno,jak ublizuju ostatnim.Byla jsem JA a MOJE anorexie, kterou jsem mela plne ve svych rukou..zvracela jsem do toho …a to snad vse..i jeden kousanec do susenky…. byla sem to jen ja, kdo mohl jit, kousnout si a jit na zachod….byl to tehdy skvely pocit..a jak to vsechny zname, ovladlo me to doslova uplne…nic jineho me nezajimalo..jen to, ze sem panem sveho mysleni..avsak to byl uplne nekdo jiny nez ja….dve osoby.zname to… dve mysleny…rozum vidime, slysime ale anorexie je stale silnejsi…Ma moc. Kdyz jsem pomalinku ztracela sve okoli, pritele, maminku,tatku, pratele……dost jsem premyslela… Nejake navstevy psychiatru mi vubec nepomahaly mimochodem..nekomu mozna ano, ja emla smulu na lidi. jen antidepresiva me asi pomohla,abych si nevzala zivot, o coz jsem se nekolikrat pokusila… Nakonec z toho vseho pro me vyslo najevo, ze strasne chci miminko, nekoho, o koho se budu starat,kdo me bude potrebovat…neco, co me take od vseho dostane pryc a to daleko..v zivote nastane rad, ktery se dodrzuje….To se mi stalo motivaci k tomu, abych zacala bojovat..holky, jakmile se nektera rozhodnete, jste dobry! rekla bych ze to je to nejtezsi!!! Pak nasleduji situace, kdy se neco nepovede, jeste preci nevime, kolik je malo, kolik hodne a co je normalni..Je skvele mit nekoho, s kym to muzeme probrat. mnozstvi jidla a tak..promluvit si, co je normalni… zacit pomalu..pridavat asi tak, jako jsme odebirali jidlo…najednou se to meni..clovek se citi hnusne..jako by neprirozene..je v nem NECO…jidlo a musi tam byt….divne a hnusne zezacatku… chce to vydrzet..zaspat to a tak…ja to tak delala..nebo jit nekam, kde nemuzeme zvracet…do metra a tak:) …postupne clovek citi, ze se mu vraci sila a myslim, ze to dost pomuze psychice..Telo i mysl pozna,ze je to takhle spravne.. u me se od ty doby zlepsilo uplne vse. A moc mi pomohl manzel, ktery me porad hlidal, jak papama kolik…strasne me to stvalo..to vite, vratit se zpet, mit vse pod svou kontrolou-obrazne receno, bylo lakave…porad to byla jistota… ale takhle jsem se dostala z toho nejhorsiho.Porad byla motivace miminko.. Moc nam to tedy neslo, ale po 2,5letech se zadarilo, to uz jsme byli manzele…svatba byla krasna..a ja moc statsna ated sjem uplne nejstastnejsi, protoze mam naseho Tomaska a to je nase zlaticko… I kdyz je to tezke a na jidlo neni taky moc casu, porad uz ve me je nejaky ten budicek: JIDLOOOO, honeeem, najez se…. a to je super.protoze hlad, kdyz vyresime jidlem, tak to je to nejlepsi…verim, ze uz se anorexie nikdy nevrati, ze se nidky nevrati to, abych ublizovala svemu telu a svym blizkym..meli kamenne nervy… Vim o anorexii,ano, clovek se toho nikdy nezbavi.vim o ni,vim ze muzu kdykoliv do toho zpet..vim o cem je rec a o co tu bezi o cem to je….ale ….ja uz nechci…. preji vsem to same..hodne sil a holky, jde to zvladnout!

můj příběh…moje zkušenost..

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj holky, ráda bych vám sdělila svůj příběh.. Myslím si ,že jsem nikdy nebyla úplná anorektička..spíš jsem jen jednu dobu měla oslabenou psychiku..a chtěla být pro okolí dokonalá. Takže od začátku ,mám skvělou rodinu ,které si strašně vážím a za nic na světě bych ji nevyměnila!studuji střední školu teď posledním rokem a mám relativně hezké známky i dané cíle do budoucna..nechci znít namyšleně ,ale lidé okolo mě říkají ,že jsem moc pěkná holka ,tak možná na tom něco bude 🙂 ALE přes tyhle fakta tu bylo ještě něco,můj přítel ,chodila jsem s ním od svých čerstvých 15 let,byla to má první velká láska 🙂 na kterou člověk nemůže jen tak zapomenout ,měli jsme období ,kdy jsme se milovali,kdy jsme si ubližovali a kdy jsme si nedokázali život představit jeden bez druhého..v našem vztahu byl závislí on více na mě ,alespoń ze začátku to tak bylo ,jenže pak přišel zlom a já předtím silná osobnost ,začala být závislá na něm ani jsem to nepocítila, tu změnu,jenže šok byl pro mě to ,když mi definitivně řekl, je KONEC,já to vůbec neočekávala ani by mě to nenapadlo..jo.. moje chyba! člověk má vždycky se vším trošku počítat…A pak se to vše spustilo ,každý den jsem pro něj brečela,neměla chuť vstát z postele ,proč?říkala jsem si, bez něj to nemá cenu,nemám důvod..na jídlo jsem neměla ani pomyšlení,prostě nic pro mě v tu dobu nemělo smysl..měřím 168 cm a má váha byla 54 kg ,vždy jsem byla typ štíhlejší postavy,po rozchodu jsem měla za chvíli 50 kg,všichni si toho všimli,kamarádi ,rodina,spolužáci a já jim vysvětlila proč to je ,protože jsem měla špatné období,ALE!!to byla sice pravda ,takhle jsem zhubla aniž bych chtěla být hubenější nebo tak,JENŽE pak přišel zlom,začalo se mi to líbít..řekla jsem si teď ,když jsem sama ,musím být „dokonalá“ ať se okolí a samozřejmě chlapům líbím 🙂 takže jsem už jedla jen málo..a váha šla dolů 49,47,46..ale já pořád všem říkala ,že je to normální ,že jsem zdravá ,vlastně ani nevím jestli to byla přímo anorexie ,pak jsem potkala dalšího kluka ,který mi ,ale moc nepomohl ,protože jsme spolu vedli takový noční život ,párty ,alkohol ,příchody v 7 hod.ráno ,málo spánku a měla jsem 44 kg..to už se opravdu ani mému okolí nelíbilo,hodně lidí mi to říkalo a mě to šlo jedním uchem dovnitř a 2 ven..naštěstí ani nevím jak jsem přišla k rozumu ,asi i díky našim ,protože jsem viděla ,že jsou ze mě zklamaní a na jejich názorech mi vždy velice záleželo..tak jsem ukončila svuj párty vztah,začala se bavit s normálnějšíma klukama a více jíst ,pomohla mi i dovolená na které jsem byla ,jedla jsem tam 3x denně k tomu švédské stolování 🙂 kterému neodolám :-)a nyní vážím 48-49 kg.Psychiku mám výrazně lepší ,už nejsem tak moc přecitlivělá,lehce zranitelná ..ale takový happy end to není ,něco mi zůstalo ,když jsem se vrátila z dovči zpátky domů ,tak pořád sleduji kolikrát denně jím ,kolik toho s ním ,ale snažím se jíst 2x denně ,což dodržuji..ale nechci mít víc než 49 kg..což taky není moc normální pro mě by bylo idéálních 48kg. to bych byla spokojená ,i když možná to není nezdravá váha ,protože při ní mi není ani zima ani na omdlení..no tak nevím jak na to jsem 🙁 a budu ráda za každý váš názor!papa Beruška

Nevím jak si pomoci… :o(

/0 Komentáře/v /přidal

Ahojky….už jsem sem psala, je to asi tak 2-3 měsíce….Já teď vážím 44-45 kg a měřím 153 cm, v lednu mi bude 14. Vadí mi to, že jsem tlustá, že špeky mi přetékají všude a celkově, že jsem ošklivá atd. Nechci být pěkná pro ostatní, ale pro sebe, protože jedině tak, si budu sama sebou jistá a budu si moci sudat tu masku malé, rozcapené holčičky. Netrpím PPP, ale povídá se to o mně…Hlavně mezi učitelema…Chci zhubnout, to ano…Ale…No když se tak nad tím zamýšlím: Sem tam se přejím, ráda bych to vyzvracela, ale mě to nejde, i dyž si do krku strčím prsty, tak prostě nic…Jedna holka tu radila teplou vodu se solí…Hm, zkoušela jsem to, ale stejně nic. Cvičím jen máááálokdy a na váhu myslím neustále, pořád zastrkuji břicho a kvůli své nadváze, ne-li obezitě jsem pořád nejistá. Když jsem před týdnem omdlela a byla v nemocnici, musela jsem k psychologovi, ale prostě jsem dobrá herečka…S vážnými věcmi bych nelhala, ale s tímhle jsem ve svém zájmu lhát musela…Dělal mi IQ test (mám 122) a prostě měl různé otázky atd. došel k závěru, že nemám sklony k anorexii ani k bulimii. Já sama nevím, možná, že mám trošku k té bulimii, ale dyž já nevím co dělat…Chci být přeci hubená, ale ne se kvůli tomu užírat. Nechci se vzdát čokolády, chipsů, hranolek, hamburgerů atd. prostě ne… A cvičit taky nechci. Kdo má pro mě radu, kromě návštěvy u psychologa??? Pls ať ji napíše, mám i vlastní blog o hubnutí, ale není topro mě příliš velká motivace.

Vždy jsem byla tak nějak obézní dítě…

/0 Komentáře/v /přidal

Ahoj všem, nevim zda můj příběh patří do rubriky „ppp“ ale i přesto jsem se rozhodla napsat svůj příběh. Vždy jsem byla tak nějak obézní dítě ale jako malá jsem si to nějak ne připouštěla a takové věci neřešila. Když mi bylo asi 12 let můj taťka mi řekl že jsem tlustější a já od té doby začala řešit diety které jsem zkoušela denně ale žádná nebyla úspěšná. Na základní škole jsem snášela posměch spolužáků typu“zakryj ty špeky, ty máš prdel jak vrata“. Navenek jsem dělala že mi to nevadí ale uvnitř jsem byla zamindrákovaná až na půd. Takle šla má léta na škole neúspěšné diety posměch atd…..byla jsem nenápadný typ tak že na zákld.škole o mě nikdo ani nezavadil ale přišla střední škola já zhubla nevýrazné 3kg přes léto obarvila si hlavu,začala se malovat a zájem kluků na střední škole byl i když jsem měla nadváhu …..váha se mi držela kolem 165/65kg celou střední školu…..až jednoho dne mi strýc řekl že jsem nějaká tlustá a já si řekla stop. V té době jsem měla přítele byla jsem zamilovaná šťastná on mě miloval takovou jaká jsem byla….ale já jsem začala hubnout a to dost razantně cvičení hladovění atd zhubla jsem 10kg. Každý mi říkal ty jsi nějaká hubená mě to těšilo a už jsem neměla potřebu hubnout …..ale změnila jsem přítele a jen tak mezi řečí jsem řekla že bych potřebovala zhubnout. Jeho reakce na mou větu byla ?jo tak 2kg? a já jsem se vcelku podivila jak to může říct mé hubnutí začala na novo s přítelem jsem se rozešla ale myšlenky na hubnutí se mě drželi zvracení ve vaně zvracení v práci myšlení na to co je k jídlu a nebo dny kdy jsem nejedla a těšila se na noc až hlad zaspim se mě drželi asi půl roku. Na nějakou dobu to upadlo asi 5 měsíců jsem nějak svou postavu neřešila nějaké to kilo jsem nabrala ale byla jsem spokojená ale před4 měsíci jsem potkala mého nového přítele a opět ta samá pohádka. Mezi řečí jsem jen řekla ?já vypadám hrozně potřebuji tak 10kg dolu? a můj přítel který mi tvrdí že mě miluje takovou jaká jsem mi řekl?když zhubneš 10kg tak to tě budou chtít chlapi ještě víc?!!Pro někoho bezvýznamná věta ale pro mě ta věta znamená ANO ZHUBNI BUDEŠ SE MI LÍBIT VÍC!!od té doby jsem opět začala řešit diety a jak mile jdu po ulici a vidim dívku která má 50kg říkám si proč já mam 55kg a né těch krásných 50kg?..nevim zda toto řeší každá dívka nebo už jsem ze sebe tak zakomplexovaná a zdegenerovaná myšlenkami na jídlo a to být štíhlá?. Předem se omlouvám zda tento příspěvek nepatří podle vašeho posouzení do této rubriky a za pravopisné chyby?.