Archive for category: Můj příběh

Začalo to před dvěma roky, blížilo se léto, tak jsem chtěla být štíhlá do plavek, prostě jsem se chtěla líbit jako každá holka. Měla jsem 62 kg. Přestala jsem jíst vedlejší jídla a hlavní jídla jsem jedla v malých dávkách. Po 3 nedělích jsem měla 58 kg. Všichni mi říkali jak mi to sluší a hrozně mi to lichotilo. Ale v hlavě mi přecvaklo a myslela jsem si když budu jíst jako předtím tak naberu deko, to jsem nechtěla. Na konci prázdnin jsme měla 53 kg. V září v prváku jsem musela chodit na různý vyšetření, který byly tragický. Hrozně snížený tlak, nízký tep atd. Matka mě přinutila že musím jezdit na psichiatrii. Stejnak jsem pořád hubla. Až mi řekli že mi hrozí hospitalizace, tak se najednou přibírala. Potom jsem bydlela na 3 měsíce u táty. Tam jsem vážila 67 kg. Začala jsem chodit s mým klukem, s kterým jsme už 8 měsíců. Potom jsem se vrátila k mamě, a v druháku to začalo na novo. Prostě mi zase přecvaklo na jinéj kanál, začal jsem zase hubnout. Teď mám 55 kg, už nechci hubnout, ale taky nabrat. Ale vím když si vezmu něco sladkýho tak zase naberu deko. Ani už nemám hlad . To je asi špatný. Co mám dělat, máma mě chce nechat hospitalozovat. to ¨já asi nepřežije. Myslí si že tím co dělám chci někoho trápit, to ale není pravda. Důvod je že nenávidím svoje tělo, prostě se sama sobě nelíbím.

Ahoj holky. Když čtu všechny vaše příběhy a dívám se na jejich počet,docela mě to zaráží..to je nás vážně tolik?Já měla ve svých 14 letech nádhernou postavu.hrála jsem tenis a jediný co mi vadilo snad bylo,že jsem navěděla jakej mám nosit účes-jak naivní..Pak jsem ale přestoupila na gympl a jelikož mám dost stresující sklony,tak jsem se dokázala skoro sesypat i z hloupé desetiminutovky!Přitom na vysvědčení bylo vyznamenání,doma bylo všechno OK,každej mě měl rád.. Prestala jsem chodit ven pořád se učila ajedla.zamilovala jsem si jídlo,vkročila do vývinu a kynula. Je mi 17,mám 60kg.Pořád mě má každej rád,pořád se dobře učim,líbim se klukum,ale co je mi to platný,když oklo mě nemůže projít holka aniž bych ji nezkoumala a nezáviděla jí štíhlost.Uznávám,jsem žrout,kterej miluje jídlo.zkoušela jsem všemožný diety a i když zabírali,zmocnily se mě pocity deprese ,vzteku,únava,byla jsem nepříjemná na lidi co miluju a to bezdůvodně.taky zvracim jídlo,v tom nejsem nováček.jsem tak hloupá,že když třeba čtu:“chudáci v Africe trpí podvýživou“(napadne mě:nebylo by špatný narodit se jako Afričanka..),“matka málem zabila své dítě,když mu podávala látku,jenž vyvolává zvracení“(hmm,kde by se to asi dalo sehnat??§ Jsem husa.Měla bych být ráda že mám všechno,včetně kluka co mě miluje,má úžasnou postavu plnou svalů a stejně mi přijde,že nemám nic.A víte co nemám??ÚŽASNĚ VYCHRTLOU POSTAVU MODELKY!!!!!!!!!! A to mě tak strašně žere….

Ahojky, jmenuji se Lucka a bez obalu se přiznávám, že to se mnou jde z kopce. Mám 18 a od 15 zvracím, napřed to byl jen „dobrý“způsob jak zhubnout. Ted jsem na dně. Za tu dobu, tedy 3 roky, jsem nezvracela asi 10-14 dní. Nedávám to. Zkouším přestat, ale nejde to. Pořád říkam, že půjdu k psychologovi a jsem členkou Anabell, ale pochopitelně stále zůstává jen u řečí. Nenávidím SVOU bulimií, ale přece jen je moje, že. Chápete mě, co tím chci říct. Nenávidím ji, ale to ONA mě přece nikdy neopustí a je pořád se mnou, u mě a ve mně. Nenávidím sebe, že ji nedokážu nenávidět. Nevím, co mám dělat. Myslím na sebevraždu a začala jsem brát drogy, možná i kvůli NI, aby neměla takovou přesilu. Nevím, nevím, nevím.

Uz je mi 16 let…jsem holka,ktera zacala hubnout a za tri mesice mela dole 12 kilo…nebyla sem tlusta,ale oplacanejsi jsem byla…anooo zhubla jsem,ale taky jsem zacala blbnout…blbla sem a blbla…zvracela a zvrace…az kdyz jsem to uz sama se sebou nezvladala,prestala jsem…nemela sem chut na jidlo,nemela sem chut zvracet…ani byla jsem BULIMICKA!!!! Nasla jsem si kluka…a v tom jsem zase zacala…ohromna chut na sladky a proste vsechnoo…pred ocima kazdy den jen zachodovou misu…bylo mi ze me spatne…pak uz jsem nemohla dal a svemu priteli jsem se sverila se svou nemoci…mel s tim i zkusenosti a nenechal me v tom samotnou…nejdriv sem mu jen slibila,ze to uz neudelam,ale to jsem nezvladla:(Jsem desna:( a ted uz jsem par dni bez zvraceni a ani chut na jidlo prislis nema…trosku jsem ztloustla,ale to chci dat zase pomalu dolu a vyresit to sama a hlavne zdrave… kdykoli mi je spatne,muj pritel zamnou prijede,je semnou cely den abych nemohla jist a pak zvracet…nevim,co bych bez nej delala,ale jistej zaver tu je…chci se toho zbavit a s laskou a oporou jakou mam toho dosahnu:)

Jsem ted v zahranici. Ten program co 3-4 hodiny denne pracuji a potom odpoledne chodim do skoly. Myslela jsem, ze mi to pomuze. Dostat se z domu a od neho… Klinicke deprese se sklony k sebepozkozovani provazene atypickou anorexii. Tak neco podobneho mam ve slozce. Ani presne nevim kdy to zacalo. Vim ale presne kde je problem. Nikdy jsem to nikomu nerekla, ale proc to nerict tady? Muj deda me zneuzival. Nepomatuji si od kdy. Vlastne to tam bylo vzdycky-byla jsem spinava a tak me musel denne myt rukou, dotykat se me… Pamatuji si presne, kdy se se mnou poprve vyspal. Bylo to na me 9 narozeniny. Udelal mi oslavu. Jenom pro nas dva. Dalsi male tajemstvi. Vim, ze to bolelo a vim, ze jsem hodne krvacela. Bylo to poprve co sem protestovala. Zbil me. Potom me bil uz porad. Nekdy protoze jsem si stezovala (coz jsem ale moc casto nedelala:-( Tak me proste bil jen tak. Potom to proste prestalo. Zacala jsem chodit na gympl. Zivot sel dal. Slo to, nepremyslela jsem o tom. Proste jako by se to nikdy nestalo.On se choval taky tak. O to vetsi sok pro me byl, kdyz to na me vytahl znova. Rekla jsem, ze nechci. Tomu neveril, protoze ja to prece mela tak rada. Tak jsem mu vysvetlila, ze mam kluka a ze mu nechci byt neverna (docela ironie vzhledem k tomu, ze jsem nikdy nesnesla aby se me nejaky kluk jen dotknul:-). Nakonec jsem mu rekla, ze na me ceka dole a ze uz musim jit, protoze mame rande. Nechal me jit. Proste jen tak, ale ja vedela ze neprestane. Tak jsem se pokusila zabit. Blby pokus, proste jsem jen v noci vzala nuz a rizla. Omdlela jsem. Rano me nasi nemohli vzbudit tak nakonec vyrazili dvere (vzdycky spim se zamcenyma dverma, co kdyby v noci nekdo chtel prijit:-(. V nemocnici me sesili ruce a zacali vyzvidat proc. Nasi byli zniceni. Po propusteni a doporuceni nasledne pece mile psychiatricky me hlidali na kazdem kroku. Prestala jsem jist jenom dalsi zpusob jak zmizet. Bohuzel o dost pomalejsi. Ze zacatku to bylo fain – unava, vsechno mi bylo jedno… Potom prisla nespavost, krece, omdlivani.. vsak to znate Po dalsi hospitalizaci mi nasi dali psa z utulku. Vzdycky jsem chtela psa a nasi doufali, ze mi to doda vuli zit. Povedlo se. Byl na tom skoro tak zle jak ja. Potreboval me. Casem jsem si uvedomila jak jim ublizuji.Snazim se jit dal. Uz jsem dospela je mi 20. Uspesna jenom trochu hubena a nesnesu chlapy. Stale se mi zda, ze se mnou chteji spat. Pri sebemensi narazce se vydesim a reaguji prehnane-jsem vulgarni(tak to ten bastard mel rad) Ani nevim proc to tady vsechno pisi. Asi proto, ze citim dalsi naraz derpese a vaha uz zase ukazuje 47 kilo. Coz znamena pod padesat. Coz znamena prekroceni limitu 50 kil a zacatek stravovani podle hodinek. Delam to tak abych nezapomela jist. Stava se mi to behem obdobich deprese. Kdy jen spim a spim. To uz nikdy nebude konec? No jednou uz konecne budu mit pokoj. Jenom musim byt trpeliva.